Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Vycházející Slunce - osmnáctá kapitola (první část)

17.03.2010 (10:30) • Puccinka10 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1629×

„Co tady děláš?“ zavrčela jsem prudce, než jsem se na ni stihla vrhnout. Nadšeně se ušklíbla.

„Přišla jsem si pro tebe!“ šeptla a znovu se zazubila. Nečekala jsem, že si přijde pro mě. Ale chápala jsem proč. Nessie ukradla jen proto, že mě chtěla dostat od ostatních, aby získala mě. Začaly jsme kroužit.

„Kde je Nessie?“ to byla jediná věc, která mě teď zajímala. Pokud je Renesmee a celá má rodina v pořádku, nehrozí už nic. I když měla Tanya pár století zkušeností za sebou, nebála jsem se boje s ní. Byla jsem si jistá, že by mě porazila, ale bylo mi to jedno. Smrti jsem se nebála. Hlavně, že všichni ostatní budou v pořádku. Tanya se zatvářila znepokojeně.

„Řekla jsem Lucasovi, aby ji odnesl někam, kde ji tvá rodina najde. Víš, Nessie mám vcelku ráda. Unesla jsem ji jen proto, že tě to nejvíc rozruší a pomsta bude pak sladší.“

„Pomsta?“ vyštěkla jsem a udělala další krůček. Tanya okopírovala můj pohyb. Jaká pomsta? Za co? Snědla snad Tanya nějakého předrogovaného medvěda?

„Kdyby nebylo tebe, Edward by byl můj.“ Hrdelně jsem se zasmála.

„Kdyby tady byl Emmett, zeptal by se tě, jestli nejsi zfetovaná. Tanyo proboha! Vezmi si Edwarda. Klidně si ho vezmi! Pokud chce tebe, pokud tě miluje a bude s tebou chtít být, vezmi si ho!“ řekla jsem jí a ona se zatvářila udiveně. Zrovna teď jsem si byla tak jistá Edwardovou láskou, že jsem mohla klidně vyslovit tahle slova.

„Ty bys mi ho nechala?“ zeptala se sladkým hlasem a já protočila oči.

„Pokud tě chce, vezmi si ho!“ zazpívala jsem klidně a ušklíbla se. Že by se to všechno přece jen dalo řešit i bez násilí?

„On mě ale nechce!“ sykla Tanya, když si promyslela má slova.

„Já vím,“ vrhla jsem na ni krátký úšklebek. Vypadla podrážděně.

„Zabiju tě!“ zakřičela a napnula se ke skoku. Na smrt jsem ještě připravena nebyla. Ne, když se to dalo obejít. Uvědomila jsem si, koho bych svou smrtí zasáhla. Jacob, Renesmee, Cullenovi. Edward. Edward by beze mě dál nežil, tím jsem si byla dokonale jistá.

„Můžu za to, že tě nemiluje? Nemiloval tě ani tehdy, když o mě ještě ani nevěděl!“ zasmála jsem se a Tanya se narovnala.

„To je pravda,“ řekla sklesle a nervózně koukala k lesu. Teď si nebyla tak jistá svou pomstou.

„Co tady tedy děláme?“ zeptala jsem se jí s vírou, že tenhle boj je ukončen. Teď už ze mě nenávist opadla. Možná bych udělala to samé, být na Tanyiným místě. To jsem si plně uvědomovala.

„Chystáme se na boj,“ sykla Tanya a já k ní přistoupila s rukama nad hlavou. Vykulila zlaté oči.

„Tanyo, já tě chápu. Udělala bych to samé,“ zkusila jsem tuhle taktiku. Nechtěla jsem jí ublížit. Kdysi jsem ji měla ráda. Stačilo by mi, kdyby se vzdala a šla na druhý konec světa. Ať žije v pokoji. Ale bez toho, aby se mi pletla do života, který byl bez ní perfektní.

„Co navrhuješ?“ zasyčela podrážděně a já jsem pokrčila rameny. Netušila jsem, že se vzdá tak lehce. Nevěděla jsem, co dělat. Možná Alice už viděla tuhle výměnu názorů. Snad už jsou na cestě. Musím odvést Tanyinu pozornost.

„Lucas odlákal Nessie? Už tehdy, co se Edward vrátil?“ zeptala jsem se a zvědavě naklonila hlavu. Tanya vypadala překvapeně, ale nic neříkala. Až po chvíli otevřela ústa.

„Ano, tehdy byl ale člověk. Doufala jsem, že jeho lidská moc bude stačit a doveze ji ke mně. Nestačilo to. Musela jsem ho proměnit.“

„Myslím, že teď za těch pár polibků od tebe umírá,“ poznamenala jsem a tvářila se zaujatě. Alice, kde si?

„Mně už stačilo, nepotřebuju ho. Ne, když budu mít Edwarda,“ vyhlásila sebevědomě a já se zasmála.

„Myslíš, že Edward se k tobě nastěhuje, jen co mě zabiješ? Nezdá se ti spíš, že mě pomstí?“ koukala jsem na Tanyu a pořád jsem se smála. Uběhlo deset minut. Kde můžou být? Začichala jsem, ale nikde nikdo. Jak dlouho tenhle rozhovor ještě vydrží?

„Pokud ten kluk přežil, připoutá ke mně Edwarda navždy,“ mrkla na mě Tanya. Jako kdybychom byly dvě nejlepší kamarádky a seděly někde v kavárně. Tenhle rozhovor by jistě vypadal pro nezasvěceného jako přátelská schůzka. Pravý úmysl schůzky: Zabít tu druhou. Znovu jsem se zvonivě zasmála. Bylo divné, že si Tanya ještě nevšimla, jak je můj smích falešný a nenávistný.

„Máš to promyšlené,“ ušklíbla jsem se a pak se zarazila. Rychle Bello, rychle. Další téma.

„A to s Edwardem na louce?“ šeptla jsem s úsměvem, který mě stál téměř všechny mé síly. Tanya si povzdechla.

„Jak blízko jsem byla. Nelíbí se mi, že je Edward takový ctnostný. No a, že má manželku! Tebe by přemluvil a všechno by bylo fajn. Mohl by si ke mně chodit užívat. Ale on ne,“ kroutila hlavou a špulila rty. Její slova jsem ignorovala. Nic hloupějšího jsem nikdy neslyšela. Modlila jsem se, aby Ness už byla s Edwardem a všichni byli v pořádku.

„Věděla jsi, že jsem tam byla? Že jsem vás viděla?“ zeptala jsem se jí. Sakra, už si tu s Tanyou povídám přes patnáct minut a smečka s mou rodinou nikde!

„Věděla,“ řekla Tanya hrdě a pak pokračovala, „skoro jsem štěstím omdlela, když jsem tě tam viděla. Víš, tehdy jsem si ještě nebyla jistá tím, jestli mě Edward přijme, nebo odmítne. Kdyby mě přijal. Och. U té možnosti jsem omdlívala. Způsobila bych bolest tobě, kterou tak nenávidím a ještě bych získala Edwarda,“ přátelsky se na mě usmála. Úsměv jsem jí opětovala a v duchu zhnuseně pozorovala tu bestii.

„A kdyby tě odmítl?“ zeptala jsem se, možná příliš rychle. Nejspíš se budu muset před Tanyou ubránit sama. Nepřijdou. Nechtěla jsem ji zabít, nechtěla jsem umřít. Ale něco z toho se jistě stane.

„Pak byl na řadě Lucas. Edward se vrátil a ty jsi všechno věděla. Po únosu Nessie bys byla neskutečně rozzuřená. Byla by to zábava. Škoda že to nevyšlo,“ vzdychla andělským hlasem a já měla téhle konverzace už dost. Nikdy by mě nenapadlo, že Tanya je až takováhle. Neměla jsem na ni slov. Ve slovníku se nenašlo ani jediné, dost ošklivé slovo, které by ji dokázala popsat.

„A teď se chystáš udělat co?“ zeptala jsem se odvážně a vzpřímila jsem se. Tanya se ušklíbla.

„Zabiju tě.“ Řekla to takovým tónem, jako kdyby mi oznamovala, že se zítra vdává. No, pokud Lucas žije, Tanya se možná bude vdávat za Edwarda. Pokud mě porazí.

„Hezké,“ poznamenala jsem, jako kdybych komentovala barvu šatů družiček, a s rukama nad hlavou jsem pomalu šla k Tanye. Ness je v bezpečí, tím jsem si byla jistá. Díky bohu! Zuřivě se nakrčila.

„Sbohem Bello. Na hrob ti položím svatební oznámení,“ řekla nenávistně a já zavřela oči. Bez strachu jsem čekala na smrt.

U téhle kapitoly mám smíšené pocity. Vůbec nevím, co si o ní myslet. Netuším, jestli jsem správně vystihla Belliny pocity a tak dále. Snad se vám to ale líbilo, jelikož se blížíme ke konci a já vám chtěla udělat radost. :) předem díky :) Možná máte strach o Bellu a jak to dopadne je na vás. :)

Autor: Puccinka10 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Vycházející Slunce - osmnáctá kapitola (první část):