Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Vycházející Slunce - jedenáctá kapitola

15.02.2010 (16:00) • Puccinka10 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1878×

Návraty

Ležela jsem na malé louce uprostřed lesa. Byla tam tma a šero. Slunce se skrývalo za mraky a já si ten den vlastně užívala. Cítila jsem vůni opadaného listí a kůry.

I když ty vůně byly pro mě nepřitažlivé, vychutnávala jsem si je. O vychutnávání vůní se nedalo říct, když do lesa vstoupil Jacob a hnal se ke mně. Vzdychla jsem si a posadila se.

„Má to vůbec cenu?!“ zakřičela jsem směrem k lesu.

„Vím, že nemá, ale snažit se můžu,“ křenil se a sedl si vedle mě. Objal mě okolo ramen a já si položila hlavu na jeho hruď.

I když mě pálila jeho pokožka a neskutečně smrděl, bylo mi takhle dobře. Připomínalo mi to časy, když jsem byla jenom člověk.

„Bello, proč si to nechceš dát vysvětlit?“ ptal se a já zvedla obočí.

„Neptal ses tuhle otázku za týden už asi tisíckrát?“ ptala jsem se pro změnu já a on se ušklíbl.

„Ptal, to je pravda. A bohužel jsem nedostal odpověď,“ koukl se na mě a vzdych.

„Nebuď tak tvrdohlavá Bells,“ zašeptal a já vydechla. To se mu řekne.

„Proč se nevrací?“ dovolila jsem se zeptat ho po pěti minutách ticha a on zvážněl.

„Netuším Bello. Ale možná k tomu má důvod, víš? Možná má deprese z toho, že Tanyi utrhl hlavu,“ snažil se ulehčit mi situaci. Byl tak milý a mě bylo úzko, protože jsem to nedokázala ocenit.

„Nesnaž se být směšný. Nejde ti to,“ usmála jsem se a šikovně přeskočila téma Edward.

„Ale jde. Co budeš dělat, až se zítra vrátí?“ ptal se a já vyskočila.

„Zítra?!“ zvolala jsem hystericky a Jacob se začal chechtat.

„Uklidni se, prosím. Zvládnete to. Všechno si hezky vysvětlíte.“

„No to určitě!“ ušklíbla jsem se nad svým ďábelským plánem. Už jen myšlenka o Edwardovi mi způsobovala nehoráznou bolest.

Až ho uvidím, bude to ještě horší. Takže jediná možnost byla ignorovat ho. A tím jsem mu nechtěla ubližovat z pomsty. Edwardovi bylo ublíženo už dost. Ale nechtěla jsem způsobovat zbytečnou bolest sobě. Třeba jenom přijde oznámit, že se  Tanyou berou. Tiše jsem zaskučela.

„Bello, dej mu šanci.“ Jacob se na mě koukal jeho hnědýma očima, ve kterých byla prosba.

„Já jsem nad tím přemýšlela celý týden,“ uhnula jsem pohledem. Nikdo mě nepřesvědčí.

„Celý týden jsi ležela na zemi a třásla ses. U toho jsi stíhala ještě i přemýšlet?“ Jacob mi zvedl hlavu a donutil mě podívat se na něho.

„Ano, někteří lidé dokáží dělat dvě věci najednou, víš?“ Jacob se zvedl.

„Bello, já ti chtěl pomoct. Ale sama se zuby nehty držíš svého přesvědčení. Já tě nutit nebudu. Ale všechno by bylo lehčí!“ Trošku jsem sebou cukla.

„Zítra Jacobe. Zítra,“ špitla jsem a Jake mi věnoval ještě jeden soucitný pohled. Hned na to odběhl do lesa a já zůstala sama.

Po chvíli jsem měla té samoty plné zuby a běžela jsem domů známou cestou. Otevřela jsem dveře a v nich se usmíval Edward. Jake na mě šokovaně zíral a vlastně nejen on. Celá rodina na mě s obavami koukala. Měla jsem chuť zarazit mu je před nosem. Edward ke mně natáhl ruce a objal mě.

„Bello, chyběla jsi mi,“ zašeptal mi do vlasů a já jsem se odtáhla. Doufala jsem, že když se chystá odejít s Tanyou, tak se bude snažit stýkat se se mnou co nejmíň. Aby mě nebolel jeho odchod. Chtěla jsem se k němu přitulit. A štvalo mě, že jsem si něco slíbila.

„Ehm, promiň. Zapomněla jsem si v lese...“ zasekla jsem uprostřed věty a rychle jsem přemýšlela, co jsem tam asi mohla nechat. Edward mi zamyšleně dal vlasy za ucho a já jsem vyskočila, když mě napadla spásná věc.

„Kabelku! Nechala jsem si v lese kabelku!“ Ani jsem nepřemýšlela, co to plácám a vyběhla jsem ven.

„No a? Alice ti koupí novou,“ smál se Edward nevině a já měla sto chutí zabouchnout ty prokletý dveře. Aspoň nějaká bariéra, která by mě od něj držela dál.

„Mám v ní můj oblíbený hřeben a nechci, aby ho sežrali medvědi,“ plácla jsem další blbost a sama otevřela ústa nad tím, co jsem řekla. Emmett se za mnou nepříčetně chechtal.

„Odkdy se češeš?“ zeptal se mě Edward pochybovačně a já znervóznila.

„Ehm, to mi poradila Alice,“ vymlouvala jsem se.

„A co ti medvědi?“ zeptal se a povytáhl obočí.

„A co já vím?!“ vykřikla jsem nervózně a vyběhla jsem ven. Musela jsem na čistý vzduch.

Běžela jsem směrem ven z města a vzlykala. Když jsem se zastavila, zabořila jsem tvář do země a roztřásla se.

Tak hrozně jsem se k němu chtěla vrátit a přestat se tvářit, jako kdyby všechno bylo v pořádku, což se mi vůbec nedařilo. Vzpomněla jsem si, jak jsem znervózněla a musela se pousmát kabelce, hřebenu a medvědech. Nechápala jsem, jak mé taková pitomost napadla.

Uslyšela jsem lehké kroky a připravovala se na svou hru. Chtěla jsem, aby mi to vysvětlil, ale zase jsem se bála, že se mi to nebude líbit. Napadlo mě, že budu hrát, že se nic nestalo, ale přece jenom budu trošku chladnější. Pro Edwardovo dobro.

Edward ke mně pomalu kráčel. Zakousla jsem se do rtu.

„Bells, co se děje?“ snažil se zjistit, ale neopověděla jsem mu.

„Bello!“ zakřičel, když jsem zavřela oči a rychle přemýšlela.

„Edwarde, chci být sama prosím,“ řekla jsem s očima pevně zavřenýma. Nechtěla jsem se na něj dívat. Má hra by nebyla dost přesvědčivá.

„Už jdu pryč. Ráno vstáváme časně ráno do školy. Nezapomeň,“ Edward to řekl se smutkem v hlase a odkráčel s hlavou svěšenou. Znovu jsem si lehla na zem. Roztřásla jsem se a zavřela oči.

V půl šesté ráno jsem utíkala domů. Alice čekala před domem a nespokojeně si poklepávala nožkou.

„Bello!“ zakřičela naštvaně. Nahodila jsem nevinný výraz. Bála jsem se, že na mě bude křičet kvůli Edwardovi.

„Co to máš sakra na sobě?! Viděla jsem tě takhle ve škole. Nepřej si mě, jestli si to oblečeš!“ vrčela a já jsem se zasmála. Radostně jsem jí objala.

„Nezklamala si mě, Alice.“ Alice vykulila oči.

„Bello, ta tvá hra je nebezpečná!“ řekla najednou a já si povzdechla.

„Uslyší tě!“ sykla jsem na ní a Alice protočila oči.

„Ty si myslíš, že byl tady? Jak si ho poslala pryč, tak šel někam do lesa.“ Přivřela jsem oči. Do lesa nebo do Denali?

„Pořád si to nechceš dát vysvětlit?“ zeptal se Jacob od dveří. Šklebil se na mě a ukazoval Alici svoje oblečení. Alice překřížila ruce a potichu hodnotila Jaka.

„Později,“ poznamenala. Hned nato jsem uslyšela Edwardovy krůčky.

„Bello! Ty už si tady!“ řekl radostně a hnal se ke mně. Chtěla jsem začít  se svými hereckými výkony. Alice se na mě pobaveně koukla.

„Bello! Okamžitě se běž převlíct!“ zakřičela najednou a já vyskočila. Utíkala jsem do pokoje a hodila jsem na sebe mírně vyzývavé, krátké šaty s výstřihem. Na nohy jsem si nasadila kozačky a přidala ještě šálu a krátký svetřík.

„To se mi líbí,“ poznamenal Edward a já se usmála. Nechtěla jsem, aby začal přemýšlel nad tím, co mě trápí.

„Jdu se ukázat Alici. Hned jsem zpět,“ vylítla jsem z dveří a hnala jsem se k Alici. Ta mě opět nezklamala a já se nemusela vrátit k netrpělivému Edwardovi, i když jsem chtěla. Alice mi učesala vlasy a půjčila mi náramky a náhrdelník.

„Konečně ses začala oblíkat podle mého gusta,“ řekla šťastně.

„A Edwarda to pěkně provokuje. I když, možná si to nezaslouží,“ poznamenala tak, aby to Edward neslyšel. Možná si to nezasloužil, ale já se pravdu dozvím. A i když může být jakákoliv, doufala jsem v nějakou příjemnou.

Do školy jsem jela ve svém Ferrari. Jela jsem sama a na oči jsem si nasadila sluneční brýle. Vlasy mi vlály ve větru.

„Asi jsem se zamiloval,“ poznamenal Emmett, když mě uviděl a Rose se zasmála.

„Počkej, až se tak obleču já!“ ušklíbla se na Emmetta. Ten na ní mrkl a začal si jí v oblečení, nebo v spíš v neoblečení představovat.

„Tak a dost!“ vykřikl Edward a já jsem se musela zasmát.

Hodiny ubíhaly pomalu a já se nemohla vyvarovat některým rozhovorům s Edwardem. Nebylo to zas tak hrozné. Většinou jsem předstírala, že mě výklad učitele zajímá. Skoro jsem usla. Edward se na mě divně koukal a přemýšlel.

Co se s tebou děje?

Psal a já jsem nechtěně protočila oči. Zaťala jsem ruce v pěst a koukala na učitele. Najednou se usmál, jako kdyby něco pochopil. Usadil se na stoličce.

„Ahoj, já jsem Edward Cullen. Minulý týden jsem neměl šanci se představit. Ty budeš Bella Cullenová že?“ Opravdu se snažil. A jindy by mě to rozesmálo. Dnes, když jsem se na něj koukla, vrazil mi osud do srdce další nůž. Byl tak milý. Chtěla jsem mu odpovědět, ale hned jak jsem se vzpřímila, abych mu odpověděla, vzpomněla jsem si na Tanyu. Proč to dělal ještě horší?

„Edwarde, prosím tě. Jestli nechceš, abych tu lavici zlomila, tak mě teď nech tak prosím,“ řekla jsem tiše. Sklonil hlavu a smutně zíral do země. Bylo mi tak líto, že mu ubližuju. Až mi Alice nebo Jacob všechno vysvětlí, budu mu dlužit obrovskou omluvu. Tedy pokud to všechno dopadne dobře. Jestli mě ještě bude chtít.

Měla jsem obavy z oběda, a tak jsem přemýšlela, co bych dělala, kdyby se s Tanyou vyspal, ale přesto by chtěl mě.

I když tahle představa byla horší, než ta obědu, zaměstnalo mě to do konce hodiny.

Nakonec jsem dospěla k názoru, že bych mu odpustila. Sama jsem tím byla šokovaná a netušila jsem, jak jsem se k tomu dostala. Ale bylo to tak. Jestli mě Edward bude chtít, budu s ním. Zůstanu s ním, i kdyby udělal cokoliv hrozného. Budu s ním do té doby, dokud mě bude chtít. A když mě bude mít dost, ustoupím stranou a dopřeju mu šťastný život. Chci, aby byl šťastný.

„Edwarde?“ začala jsem, ale on měl hlavu skloněnou dolu. Oči měl pevně zavřené a třásl se.

„Ahoj!“ pozdravil mě Mathew, když kouknul na Edwarda, mrkl na mě a pokračoval s úsměvem dál.

„Co si myslel?“ zeptala jsem se Edwarda a on překvapeně zvedl hlavu.

„Mathew nic. Má příjemnou mysl, víš? Na něj se nezlobím. Prostě tě má rád.“ Tohle mě udivilo. Ale stejně jen na chvíli. Hned mi totiž došlo, proč Edward překonal nenávist k Mathewovi. Sice mi o Tanyi neřekl, ale stejně věděl, že je vinen.

„Tak proč?“ zeptala jsem se krátce a zvědavě jsem zamrkala.

„Všichni kluci v téhle třídě,“ naštvaně odfrkl „dokonce i učitel…“ Nedokončil větu a já zvědavě naklonila hlavu.

„Nemůžu to vydržet! Jsi dnes tak krásná! To mi nevadí, když si to o tobě myslí. Protože se mýlí. Ty nejsi krásná. Jsi dokonalá, přenádherná! Nejkrásnější.“ Usmála jsem se nad jeho komplimenty.

„A oni prostě nechtějí jen obdivovat tu krásu. Všichni se s tebou vidí někde v posteli,“ zavrčel. Nějaký kluk se u mě zastavil a hvízdl. Postřehla jsem, že oči má utopené v mém výstřihu. Edward se začal varovně třást.

„Ehm? Je ti dobře?“ zeptala jsem se kluka naštvaně.

„Je mi výborně!“ usmíval se jako idiot a nespouštěl ze mě oči.

„Svatý Mathew!“ zamumlal Edward a vstal.

„Na obědě Bello!“ zakřičel a utíkal pryč. Přemýšlela jsem, co si ten kluk o mně myslí, když vedle něj vypadá Mathew jako svatý.

„Máš nějaká problém?!“ zeptala jsem se zostra a kluk couvl.

„Ne nemám. Vypadáš hezky.“

„Opravdu? Myslím, že to ani nemůžeš vědět. Ani nevíš, jak vypadám. A víš proč? Protože si ještě neodtrhl oči z mého výstřihu!“ naštvaně jsem se postavila a odkráčela směrem do jídelny.

„Bello! Ty si prostě perfektní!“ řehtal se Emmett.

„Mám si zavolat na pomoc Jaspera, nebo to duševně zvládnete?“ zeptala jsem se a oba dva přikývli.

„Bello, víš o tom, že se mi začínáš líbit čím dál, tím víc?“ zeptal se mě Emmett a já zvedla oči v sloup. Emm s chechotem odběhl a já zůstala napospas Jakovi.

„Bello, Bello.“ začal. Toho jsem se opravdu bála.

„Jacobe, já vím, že jsem hrozná. Vymklo se mi to spod kontroly! Vůbec nevím, co mám dělat!“ skučela jsem tiše a Jacob mě chlácholivě objal.

„Já vím, Bells. Neboj, všechno se vysvětlí. Buď k němu malinko milejší, dobře?“ smutně jsem přikývla.

„A jen tak mimochodem, ten včerejšek s tou kabelkou... nevěděl jsem, co si o tom mám myslet.“ Najednou se začal smát na celé kolo. Prsty mi zvedl koutky úst a roztáhl je do úsměvu.

„To je moje Bella,“ řekl a spolu jsme šli do jídelny. Byla jsem Jakovi opravdu vděčná.

Všichni seděli u stolu. Trošku mě překvapilo, že jsou všichni ticho. Emmett s Rosalií seděli na Edwardově straně a ruce měli překřížené okolo prsou. Alice seděla i s Jasperem na straně druhé a Nessie šokovaně zírala na oba dva tábory. Jacob k ní přišel a posadil se. Taky   jsem se usadila a vyjeveně jsem se dívala na naštvanou Alici.

„Jsi hrozný!“ poznamenala směrem k Edwardovi.

„Alice, buď ticho prosím tě!“ zasyčel na ní Edward a krátce na mě koukl. Alice naštvaně zvedla hlavu.

„No a co když se s ní...“ začal prostořeký Emmett a Jacob ho plácl přes pusu. Najednou si všichni všimli mě a hned bylo ticho.

„Ale Bello? Kde si se nám tu vzala?“ řekla Alice mile a já na ní němě zírala.

„Zešíleli jste všichni?! Myslíte si, že jsem tak blbá a nevím, co se tady děje?! Sakra se pletete!“ Zakřičela jsem a Edward sebou cukl. Najednou věděl, že o Tanyi vím.

„Trošku jste se zmýlili! Já už té přetvářky mám dost! Vím, že i já jsem byla pěkně blbá ale to co děláte vy, mě štve!“ Kdybych mohla, byla bych celá rudá. Oči mi hořely a naštvaně jsem vyběhla ven. Měla jsem chuť něčím praštit.

Shrnutí mých povídek...

Já by jsem vás chtěla poprosit o komentáře. Sice vidím, že povídka návštěvnost má, ale těch komentářů je vždy málo a ani nevím, jestli vůbec pokračovat. Já už jsem psala, že vycházející slunce bude mít jenom 15 kapitol. Ale navštívila mě můza a tak se ve 12. Kapitole objeví malá zápletka. A já budu mít na vás otázku. Jenom 15 kapitol a nebo rozvést zápletku? Ale to předbíhám. Určitě víte, jak to teší když najdete pod svým článkem aspoň těch 10 komentářů ( a to jsem jěště skromná :D ) Mě to hrozně teší. Takhle vlastně ani nevím, co se vám v té povídce líbilo a co ne. A vůbec. Ráda by jsem slyšela nějakou kritiku. Možná by to pomohlo jěště i k zlepšení. Tak já doufám, že až se na povídku kouknu příště, bude tam těch komentářů víc. Chtěla jsem taky poděkovat všem co povídky pravidelně komentují a zvlášt chci poděkovat mým můzám (Lubcurik, Keike ) a potom taky Elcheetos, o které vím, že za mě hlasovala v nej povídce únoru. Všem moc díky :) Děláte mi radost :D

Autor: Puccinka10 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Vycházející Slunce - jedenáctá kapitola :