Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Vycházející Slunce - druhá kapitola

26.01.2010 (10:00) • Puccinka10 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1757×

„To víš, láska dělá zázraky."

Jen co jsme přišli domů, Nessie se na mě s pláčem vrhla. Chvíli jsem si s ní povídala o Willovi a ona přiznala, že k němu nic necítí. Že jen neměla co dělat a nudila se. A nakonec se dodala, že Jaka miluje. Udiveně otvírala ústa, když sem jí vysvětlovala, proč odešel. Když sem jí to vysvětlila, s pláčem se vrhla na zem a naříkala. Doslova si trhala vlasy. Vzala sem jí do náruče. Byla tak krásná, i když byla smutná. Můj malý andílek. Pohladila jsem jí po vlasech. Neustále opakovala, že je to její vina, jestli se Jakovi něco stane. Věděla, že se ho Edward vydal hledat. Bála se, že ho nenajde.

A taky se bála, že už jí opravdu nebude chtít. Utěšovala jsem jí, jak jen se dalo. Utápěla se v pocitu viny. Slíbila mi, že jestli se Jake vrátí, tak si už všechno budou říkat. O všem, co se stane. Jakovi prý o Willovy neřekla proto, že by ho Jake roztrhal na kusy. A to by vůbec nebylo vlčí. Za chvíli mi moje Renesmee usnula v náručí. Teď, když mi Edward řekl celý příběh, věděla jsem, že nikdo není vinen.

Edward, byl už opravdu dlouho pryč, a tak jsem radostně nadskočila, když se otevřely dveře. Renesmee jsem uložila do postele a utíkala jsem ke dveřím, přivítat mého manžela a mého dosud ztraceného, vlčího přítele. Zarazila jsem se, když sem spatřila Setha Cleawathera.

Byla sem ohromená. Co ten tu dělá? Proč tu je? Honilo se mi hlavou.

„Ahoj Bello. Asi jsem tě vyděsil, že?“ ušklíbal se Seth. Hrozně mi připomínal Jacoba.

„Ne, vůbec ne.“ Zamumlala jsem, i když to nebyla pravda a ušklíbla se na něj.

„Spíš jsem zvědavá, co tady děláš. Promiň.“

„Ne Bells, to je v pohodě. Jen jsem se tě chtěl zeptat, co se děje s Jakem a Nessie. Jake je někde na severu a utápí se v depresích. Nessie jak vidím taky. Ale opravdu nevím proč.“ Řekl, ale já vnímala jen jedním uchem. Najednou mi to docvaklo. VLČÍ KOMUNIKACE. Mohlo mě to napadnout už dřív.

„Sethe, ty bys mohl Jakovi něco ukázat? Jako přes myšlenky, však víš.“ Skoro jsem radostí vyskočila. Můj vlčí přítel už nebyl ztracený. Nebo spíš, nemusel být.

„Mhm, jasně. Co to má být?“ Zeptal se a já ho zavedla k teď už spící Nessie. Vlasy měla divoce rozházené okolo tváře a rty se jí hýbaly.

„Jacobe, můj Jaku, vrať se. Neodcházej.“ Mumlala.

„Prosíím…“ Dodala potichoučku a vzdechla si. Seth se na ní udiveně koukal.

„Tohle mu můžeš taky ukázat.“ Řekla jsem a položila si Nessiinu ruku na tvář. Možná bylo nezdvořilé koukat se do jejích snů, ale já je teď potřebovala vidět. Jake je potřeboval vidět. Měla jsem štěstí. Nessie se zdála celá scéna s Willem. Všechno, co sem jí řekla já, to co řekla ona Jakovi, jak plakala, jak trpěla. Rychle jsem položila Nessinu ruku Sethovi na tvář. Teď Nessiny sny může ukázat Jakovi. Spokojně jsem vydechla. Seth se Nessie držel asi dvě minuty.

„Bello?“ zašeptal a já si položila druhou ruku mé dcery na tvář. Byla tak krásně horká. Stejně, jako ta Sethova. Nessie se pořád zdálo o Jakovi. Teď konkrétně o jejich minulosti. Nejdřív útržky z jejího dětství. A potom… Jake. Všude byl Jake. Viděla jsem, jak stojí v lese a on jemně přikládá své rty, na ty její.

„Miluju tě, Jacobe.“ zamumlala Renesmee a smutně se usmála. Položila jsem Nessinu ruku na peřinu a Seth taky.

„Víš, co mu máš říct, že?“ Zašeptala jsem a on se jen usmál a přikývl. Pohladil Nessie po tváři a rychle odešel. Bylo skvělé, že přišel. Možná mu Edward volal. Nebo prostě byl zvědavý. I Seth měl Nessie rád. Byli vždycky dobří kamarádi.

Asi za hodinu kdosi vtrhl do pokoje. Automaticky jsem zaujala obranou pozici a zavrčela. Hned jsem se ale vzpřímila, když jsem uviděla mého přenádherně se umívajícího se manžela.

„Byl tady Seth. Ukázala jsem mu Nessie. A její sny.“ Řekla jsem potichoučku a on přiložil své rty na ty mé.

„Vím, byl to Carlislův nápad,“ Řekl a pak potichoučku dodal  „Jake už je na cestě domů. Všechno jsem mu vysvětlil a on to pochopil. Kupodivu.“ Vesele se usmál.

„Potkali jsme se kousek odtud. Myslíš, že ho sem mám pustit?“ zeptal se a trochu se zašklebil. Najednou Jake otevřel dveře a já se mu instinktivně vrhla okolo krku.

„Blázne, proč jsi odešel? Chceš, abychom se všichni utrápili?“ divoce se zasmál.

„To by bylo hezké, kdyby upíři umírali kvůli tomu, že smutní vlci odchází,  protože se chtějí vzdát jejich dcery. Zní to dobře.“ To už jsem se začala smát i já. Políbila sem ho na tvář, a on se usmál. Pak spatřil spící Nessie.

Otevřel pusu a s neuvěřitelnou láskou se na ní díval. Láska těch dvou a nás naplnila celý pokoj. Ihned jsem stála u Edwarda a políbila ho. Nedalo se odolat. O postel dál, budil Jacob Renesmee taky polibkem. Jindy by to Edwardovi určitě vadilo, ale dnes opravdu ne. Byl šťastný, že jsou oni šťastní. Nessie, jen co otevřela oči, vrhla se Jakovi kolem krku a prosila ho, aby jí odpustil. Všechno, co řekla. Všechno, co udělala. Jake zase prosil o odpuštění ji. Začali se smát a my také. Všechno už bylo vysvětlené. Ness přiložila ruku Jakovi na tvář a dodala pár detailů. Jake ji zvedl do náruče a vášnivě jí políbil. Doslova jsem viděla, jak se z toho Nessie zatočila hlava.

„Miluju tě.“ Zašeptala Nessie a pohladila Jaka po tváři.

„Já tebe víc, zlato.“ Jacob se na ní něžně usmál.

„Děti, nejdeme tu novinu oznámit ostatním?“ zašklebil se Edward a Ness s Jakem se taky začali smát. Proč se smějou? Co je tady k smíchu? Opět jsem byla zmatená. Jacob vylezl ven a přeměnil se. Nessie mu radostně vylezla na záda a hlavu si schovala do chlupů na jeho krku. Jacob – vlk spokojně zapředl. Společně jsme se rozběhli k velkému, bílému domu. Když jsme tam byli, Jake se běžel přeměnit. Udělal by to i před námi, ale nechtěl pokoušet štěstí. Za vteřinu se vrátil a Edward na něj  “nenápadně“ mrknul. Jake chytil Nessie za ruku a se smíchem běželi do  domu. Udiveně jsem se na Edwarda podívala.

„To víš, láska dělá zázraky.“ Řekl mi a já zvedla jedno obočí. Moc dobře věděl, že tohle jsem na mysli neměla.

„Sakra Edwarde, co se tady děje?“ zasténala jsem a on se bláznivě zachichotal. Vzal mne za ruku a utíkal se mnou až před dveře. Tam se najednou zastavil a lehce mě políbil.

„Lásko, nezlob se dobře?“ Zašeptal a otevřel dveře. Ovanula mě vůně růží. Nejraději bych zdrhla. Ale bohužel bylo pozdě. Nemohl mi Edward aspoň naznačit, kam mě to vede? V tu chvíli mi to došlo… Edward se na mě nevinně usmál a zašeptal tak, že sem to mohla slyšet jen já.

„Bells, prosím nekaž to, všichni se opět hrozně těší a...“ zarazil se, když uviděl můj výraz. Krátce jsem přikývla, a když už jsme vstupovali do vyzdobeného obýváku, rozesmála jsem se. Bylo to opět velkolepé. Jako vlastně každá Cullenovská oslava. Nemohla jsem uvěřit, že mi to zase udělali. Podívala jsem se na rozzářenou Alici a měla jsem chuť utrhnou mé malé sestře hlavu. Edward mě zavedl dolů a Alice se mi pověsila okolo krku.

„Všechno nejlepší k narozeninám Bello.“ Vykřikla nadšeně a políbila mě na tvář. Měla sem jí opravdu ráda, a tak jsem se přesvědčila, že tu oslavu přežiju. Pro Alici a pro ty ostatní. Všichni vypadali opravdu nadšeně. Alice běžela ke stolu, na kterém byli dárky. Jeden z nich vzala, přiběhla zpět ke mně a s úsměvem mi ho podala. Nevěřícně jsem se na ní podívala. Oslava může být, ale ještě k tomu i dárky? Vzdorovitě jsem zavrtěla hlavou. Edward mě pohladil po zádech a já jsem vzdychla. Tak dobře.

„Alice, víš že si nemusela…“ začala jsem, ale Alice mě samozřejmě předběhla.

„Bello, ten dárek se ti opravdu bude líbit. Já to přece vím. Je od nás všech“ Zazpívala a o krok ustoupila. Roztrhla jsem barevnou stuhu a nevěřícně se dívala do krabice. Na spodku nevinně leželi klíče. Klíče? To jako k dalšímu domu nebo co to má být?

„Alice?“ zamumlala jsem a ona se na mě usmála.

„Bello, raduj se ze svého dárku přece. Až to pochopíš, bude se ti náramně líbit. Slibuju.“ řekla a mrkla na mě.

„Neboj se Bello. Všechno ti vysvětlí po oslavě.“ Zašeptal mi Edward do ucha a já jsem se trošínku uklidnila. Doufala jsem, že je to klíč jenom od nějaké šperkovnice, nebo od něčeho malého. Ale klíč v dlani se mi doslova vysmíval svojí velkostí. Klíč, který se vejde jenom do opravdu velkého zámku. Potichoučku jsem zasténala. Řešit to budu později. Alice letěla zpět ke stolu s dárky. Jeden opět vzala a podala ho Carlislovi.

„Tenhle je od Carlisla a Esme.“ Esme ke mně přistoupila a objala mě.

„Bello opravdu promiň ale... víš, jaký je Alice živel. Nedá se zastavit.“ Řekla mi potichu a mile se usmála. Carlisle mě objal a podal mi dárek. Historie se zopakovala. Opět sem od nich dostala letenky. A to hned dvě. Dvě letenky na soukromé letadlo, které letělo z Port Angeles až do Ria. A z Ria jsme mohli jít jedině…

„Esme, Carlisle, moc děkuju. Za mě i za Edwarda. Moc.“ Řekla jsem jim a konečně se upřímně usmála.

„Není zač, Bello. My vždy rádi potěšíme.“ Řekla něžně se usmívající Esme. Alice je netrpělivě odstrčila na stranu a podala Emmettovi další dárek.

„Tenhle je od Emmetta, Rosalie a Jaspera.“ Řekla a já potichu přemítala, proč mi ho musí dát zrovna Emmett. To někoho normálnějšího vybrat nemohla? Zašklebila jsem se, když se ke mně velmi pomalu blížil.

„Milá má malá sestřičko. Tady máš dárek od nás. Z druhé ruky samozřejmě.“ Řekl a děsivě se usmál.

„Moc děkuju, Emmette.“ Řekla jsem mu a ušklíbla jsem se.

„Děkovat budeš, až to rozbalíš.“ zachechtal se můj velký bratr a pro jistotu ustoupil a pár kroků dál. Pomalu jsem odškubla mašli a otevřela krabici. Všichni se začali smát. Na dně leželo něco bílého. Přimhouřila jsem oči. Co to má být? Na co mi jsou svatební šaty? Než jsem stihla domyslet, Edward si přede mě klekl a nevinně se usmál. Emmett stihl poznamenat, že blbější dárek ještě neviděl, a že kdyby to bylo na něm, dal by mi hlavu grizzliho. Že by to bylo víc romantické.

„Bello, lásko, vezmeš si mě opět za muže?“ Edward se pokřiveně usmál a otevřel krabičku, ve které byl prstýnek. Pravděpodobně další starožitnost. Byla sem dojatá. Můj krásný manžel přede mnou klečel na kolenou a žádal mě, abych si ho opět vzala. Chybělo málo, abych se na něj nevrhla a aspoň ho nepolíbila. Tak hrozně jsem ho milovala. Znovu si vzít Edwarda? Další velkolepá svatba? A potom další ještě velkolepější zájezd na ostrov Esme? Opravdu se mi to začalo líbit. Podívala jsem se Edwardovi do očí a usmála se.

„Samozřejmě, že si tě znovu vezmu.“  Zašeptala jsem. Na nic víc jsem se nezmohla. Byla jsem omámená. Jako vždy, když jsem se na něj podívala. Byl tou nejdokonalejší, nejkrásnější a nejmoudřejší osobou na světě. A samozřejmě měl tu nejkrásnější duši, která patřila jen a jen mně. Nessie radostně zapištěla a vrhla se mi okolo krku.

„To je úžasné, mami. Konečně u toho budu moct být i já! Báječné.“ najednou trošku posmutněla a začala se omlouvat.

„My s Jakem pro tebe nic nemáme, víš...“ začala, ale já sem jí přerušila a pohladila jí po vlasech. Mýlila se.

„Už před chvílí  jste mi s Jakem dali největší dárek, jaký jsem si mohla přát. Takže se neobviňuj.“ Ness se zasmála a znova utekla k Jakovi. Jacob se zašklebil.

„Tak co Bells? Bude tahle svatba stejná jako ta předtím? Narušená zuřivým vlkodlakem, brečící nevěstou a ehm...“ zasekl se při pohledu na Edwarda.

„A agresivním ženichem?“ dodal Edward rychle a Jacob se zasmál.

„Bylo by hezké dát si repete.“ Zahulákal Emmett a rozesmál se.

„Alice?“ zeptala jsem se své bláznivé sestry nejistě. Tohle celé byl určité její nápad. Nejdřív mi naplánuje narozeniny a pak mou další svatbu. Byla jsem zvědavá, komu ji naplánuje příště. Možná Jacobovi a Renesmee. To se mi moc nelíbilo. Ti dva se svatbou vůbec nespěchali. A to bylo dobře.

Ne tak jako já, kvůli Edwardově podmínce. Samozřejmě Edward měl zřejmě zálibu v podmínkách a tak jednu udělil i Jakovi a Nessie. Nebudou se milovat do té doby, dokud se nevezmou. Když musel čekat on, tak proč by nepočkali i oni? S tou podmínkou jsem celkem souhlasila, i když jsem si nebyla jistá, jestli to Jake a Nessie vydrží. Když jsem se kdysi na to zeptala Edwarda, odpověděl mi otázkou: „I my jsme to vydrželi ne? I když, málo chybělo do toho… Byla si pěkná potvora.“ Smál se.

Jacob by to asi nepřežil, kdyby porušili Edwardův slib a Edwardovi by bylo zřejmě jedno, že to třeba nebyla Jakova ale Nessina chyba. Zatím si na to dávali pozor.

Alice se ke mně otočila a zašklebila se.

„Ty rozhodni kdy. Jestli se chceš vdávat ve Forks nebo...“ naštvaně si plácla rukou přes pusu. Alici se moc často nestávalo, že by se prořekla a teď zřejmě byla tak zaujatá mou svatbou, že na to ostatní zapomněla. Když se do něčeho pustila… Typická Alice. Najednou mi došla její slova. Ve Forks nebo… ? Někde jinde? Ale proč?

„Edwarde?“ zeptala jsem se ho a on jen pokýval hlavou.

„Bello. Přece víš, že už musíme odejít. Teď se tu už přes deset let skrýváme a předstíráme, že tady vůbec nejsme. Že tu žije jen Esme a Carlisle. Všichni si myslí, že já, ty a Edward jsme na Darthmouhte. A tam bychom taky konečně mohli jít. I Nessie už nestačí jen to, co ji učíme my. I když toho víme víc než všichni učitelé na vysoké. A Jake by si taky mohl dodělat školu. Je čas začít znova. A někde jinde.“ Vysvětlila mi Alice a já jenom potřásla hlavou. Mám odejít z Forks? Nemožné.

„Opravdu musíme odejít?“ zašeptala jsem a Edward přikývl. Chvilku mi trvalo, než jsem se s tím smířila.

„Na Darthmouth?“ zeptala jsem se nevěřícně. Ve škole jsem byla naposledy, když jsem byla ještě člověk. Moc jsem si toho nepamatovala.

„Podle mě by byl lepší nápad, kdybychom šli všichni na střední. Bella si toho z lidského života určitě moc nepamatuje, Jacob by si opravdu mohl dodělat školu a Nessie by mohl učit někdo konečně i jiný než jen my.“ Začal Edward s plánováním.

„To je podle mě dobrý nápad Edwarde. Na vysokou můžete jít potom všichni spolu.“ Carlisle schválil Edwardův plán a Rosalie naštvaně zasyčela.

„Zase mám začínat jako prvňačka?“ stěžovala si. Carlisle jen pokýval hlavou.

„Samozřejmě, že můžeš nastoupit i do vyšších ročníků. S tím není žádný problém, když tam můžeš jít ještě i na vysokou.“ Začala se řešit otázka střední škola. Bylo mi z toho mírně špatně.

„Takže Bello, asi se vezmete až tam. Co tak za měsíc? Dva? Může být? Já by neměla problém uspořádat svatbu i za dva dny jenže pokud nechceš aby měli družičky šaty z konference..“ ušklíbla se na mě.

„Jasně Alice. Tak za dva měsíce. Konference, brr.“ Otřásla jsem se, i když by mi konference vůbec nevadila. Ať má ale Alice pro radost.

„A co já?“ zasténal Jacob. „Myslíte, že můžu jen tak odejít?“ ptal se nás. Odpověď byla snadná. Mohl. Nebo spíš musel? Nikdo z jeho smečky by mu nezpůsobil bolest tím, že by ho nutil držet se od Nessie dál. Nejspíš by ho ani nedonutili. Asi by byli nejradši, kdyby stejně odešel.

„Jaku, prosím tě.“ Obvinila jsem ho a on se usmál.

„Problém Jacob vyřešený.“ Zasmál se Emmett a začal plánovat spolu s Alicí a Esme odchod. Dohodli se, že odejdeme tak za dva týdny. V New Hamsphire už dům mají, takže nebude problém se stěhováním. Nessie a Jake by měli nastoupit do prvního ročníku. Budou předstírat, že jsou nevlastní sourozenci, což vlastně budeme předstírat my všichni. Už jsem viděla ty klebety, že si Carlisle a Esme adoptovali osm dospělých dětí, které spolu ještě ke všemu chodí. Velmi jasně jsem si uměla představit naší budoucnost. Já, Edward a Alice půjdeme do druhého ročníku. Doufala jsem, že to nějak zvládnu. Kdyby něco, Edward mi pomůže. Když sem se ho na to zeptala, Emmett se začal šklebit.

„Samozřejmě, že tě bude doučovat Bello. Ty stejně nemáš nic jiného na práci než studovat po nocích.“ Chechtal se. Chytila jsem do ruky dřevený váleček – rekvizitu, který visel na stěně a hodila jsem ho po něm. Obratně  uhnul a znovu se na mě zašklebil.

„Edwarde? Nemáš tady nějaký kámen?“ zeptala jsem se ho a on se ušklíbl.

„Jasně Bells, vždy pro jistotu nosím nějaké po kapsách. Však to znáš. Můžou se hodit.“ Emmett se otřásl smíchy. On, Jasper a Rose budou chodit do třetího ročníku. A pak... hurá Darthmouth. No hurá zrovna ne. Datum stěhování byl ale určen.

„Edwarde? Zapomněli jsme ještě na narozeninový lov.“ Zaskučel Emmett.

„Ale Emmette, ty máš narozeniny přece až za hodně dlouho. Budeš si na něj muset ještě počkat.“ Emmett se rozesmál, dětinsky vyplázl jazyk a spolu s Rose vyběhli ven na jejich “lov“. Konečně tady bude klid, zašklebila jsem se v duchu a upřela pohled na Jaka a Nessie. Jake jí právě něco šeptal do ucha a Ness se červenala jako pivoňka. Edward prudce zavrčel a Nessie se na něj přísně podívala. Určitě si myslela něco jako: Tati teď ne. Aspoň jednou nás nech.

No, dnes jim to dovolit můžeme, nebo ne? Chytila jsem Edwarda za ruku a jemně jsem jí stiskla.

„Tak lidi.“ Zasmál se svému vtipu Jacob. „My s Nessie už jdeme dobře? Tak zase zítra.“ Oznámil nám pro něj, už hotovou věc. Nějak mu to ale nevyšlo. Samozřejmě díky Edwardovi.

„Jacobe.“ Řekl Edward přehnaně milým hlasem, kterým k Jakovi nikdy nemluvil. Asi viděl co má dnes Jake s Nessie v plánu. Já to viděla taky, i když jsem myšlenky číst nemohla. Chtěl jí dokázat, že ji opravdu miluje. „Co kdybychom dnes přespali u nás v domku? Už jste tam dlouho nebyli.“ Naštvaně jsem na něj sykla. Takhle přijdeme o mojí narozeninovou noc.

Vůbec se mi to nelíbilo. I když, jednou to vydržím, když tím ochráním ty dva. Ne před sebou, ale před mým manželem, kterému se moc nelíbila myšlenka Nessie a Jaka o samotě.

„Dobře. Moc rádi.“ Řekla Nessie a mrkla na Jaka.

„My už půjdeme. Neboj se pijavice. Vždyť uslyšíš moje myšlenky, tak se neděs dobře?“ zamumlal Jake a ušklíbl se.

„No právě, že je uslyším. To se mi moc nelíbí. Za chvíli jsme tam.“ Ušklíbl se i Edward a Jake s Ness vyrazili.

Renesmee právě čekala noc, v které se moc nevyspí, když bude spát vedle Jaka. Řetezová pila přímo u ucha, brr. Možná spát nebudou. Když jim nevyšli jejich plány, možná budou dělat to, co můžou. I když není dobrý nápad, dráždit Edwarda. Rozhodla jsem se, že budu tak laskavá a dnes jim romantické chvilky dopřeju. Je to v mé moci. Můj štít funguje výborně.

„Dobrou noc.“ Zašklebila jsem se na zbytek mé rodiny a vyrazili jsme domů. Kdyby tam byl Emmett, určitě by měl pekelně vtipné narážky. Když jsme dorazili do domečku, chvíli jsme ještě seděli v obýváku a potom se odebrali do ložnice. Já jsem ještě chvíli něco hledala v mém menším obchodním domě – ve vstavěné skříni a z vedlejšího pokoje jsem slyšela, jak si Ness lehla na Jakovu hruď a spokojně zavřela oči. Po chvíli bylo slyšet, jak oba dva mělce dýchají. Už spali.

Vyšla jsem na zahradu k našemu malému moři a chytla jsem Edwarda za ruku. Otočil se ke mně a něžně mě políbil. Spolu jsme si sedli na zem a vychutnávali si krásy noci. I když můj dokonalý Edward, byl tisíckrát krásnější, než cokoliv jiného na světě.

Shrnutí mojich povídek :)

Autor: Puccinka10 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Vycházející Slunce - druhá kapitola :