Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Vycházející Slunce - desátá kapitola

14.02.2010 (12:15) • Puccinka10 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1277×

Obrovská chyba

Jela jsem žlutým autobusem a u ucha držela telefon. Tenhle telefonát trval už asi dvě hodiny, a jak se Alice mohla přesvědčit, neměl žádný účinek.

„Bello, vrať se domů, prosím!“ přemlouvala mě Alice a já měla chuť telefon okamžitě zaklapnout.

„Opovaž se přerušit hovor!“ zasupěla, jen co mě tahle spásonosná myšlenka napadla a já vzdychla.

„Sakra, Alice, co po mě pořád chceš?! Víš, že se nevrátím, tak o co se snažíš?“ ptala jsem se jí naštvaně, ale ji to vůbec netrápilo. Kdepak, pokračovala vesele dál.

„Bello, jestli tam půjdeš, bude všechno jenom horší,“ přesvědčovala mě a já se jen tiše ušklíbala. Nikdo mě nedonutí vrátit se.

„Co bude horší?! Když mi odpovíš, vrátím se, slibuju,“ vyjednávala jsem a Alice zatnula zuby.

„Bello, prosím!“ ignorovala můj pokus o vyjednávání a přesvědčovala dál.

„Alice, já jsem se něco ptala. Nebo jsem se spíš pokoušela zeptat.“ Moje snaha byla marná.

„Isabello, ty se musíš vrátit!“ zkoušela Alice znovu.

„Isabella tady není. U telefonu Bella,“ řekla jsem jí sarkasticky a Alice zavrčela.

„Bello, já jsem si myslela, že mě máš ráda a ty takhle… Ty mi nevěříš?“ ptala se mě hlasem sladkým jako med a já se zašklebila.

„Alice, já ho chci vidět,“ řekla jsem a sklonila hlavu.

Modrý Ford na mě troubil a já u toho zvuku skoro sjela z mostu.

„Ty mi nevěříš?!“ ptala se sladce a zavzlykala.

„Alice, přestaň s tím. Nejsem blbá a vím, že to jenom hraješ. Nech mě na pokoji a já tě vezmu nakupovat, až se vrátím. Slibuju,“ zahrála jsem na její slabou, nakupovací strunu a slyšela, jak šokovaně vydechla.

„Teď jsou v Evropě slevy. Mohli bychom jít do Paříže a do Londýna to by bylo perfektní. Teda, co to říkám. Pomátla jsem se?!“ mluvila sama se sebou a snažila se nákupní tašky vyhnat z hlavy. Myslela jsem si, že mi to vyšlo, ale Alice mě zklamala.

„Bello, vrať se!“ začala zase od začátku a já zaklapla telefon. Když Alici nepřesvědčila vidina nakupování, nepřesvědčí ji už nic.

Mobil znovu zazvonil, ale nebyla to Alice. To jméno mě překvapilo.

„Jacobe?“ zeptala jsem se udiveně a Jacob někomu podal telefon.

„Sakra, co tam děláte?!“ ptala jsem se naštvaně a slyšela, jak někdo šustí papírovým sáčkem u ucha telefonu.

„Dobr..en…spokrr…přřrušno.“ smál se do telefonu Emmett a slyšela jsem, jak mu ho někdo vytrhl z ruky.

„Chtěl jsem to dát Nessie, ne tobě, demente,“ vysvětloval Jacob Emmettovi a ten se řehtal jak pomatený.

„Vtipné.“ Poznamenala jsem a trošku jsem sebou cukla, když jsem uslyšela jméno mé dcery. Slíbila jsem si, že se budu snažit odolat jejímu prosení. Ale Ness mě překvapila.

„Mami, najdi ho, ale brzo se vrať,“ řekla a mě spadla brada. Alice vrčela a Emmett se pořád řehtal. Jacob měl hlavu položenou na rameně Nessie. Slyšela jsem jejich společný, pravidelný dech.

„Neboj se, vrátím se i s ním,“ řekla jsem a potichu jsem dodala „aspoň doufám.“ Renesmee se usmála do telefonu a někomu ho podala. Chtěla jsem začít nadávat, když něco zašustilo, ale když už jsem měla na jazyku pár výhružek pro Emmetta, týkajících se jeho autobusu, ozvala se  do telefonu Alice.

„Bello, já jsem tě varovala, pamatuj na to. Je mi líto to co se stane, ale nedala sis říct. Mrzí mě to a doufám, že to dopadne dobře,“ říkala tiše a naléhavě.

„Máš šanci to otočit,“ dodala potichoučku a já to skoro udělala.

„Hurááá hu…“ začala se radovat do telefonu a pak vyhlásila „promiň, spletla jsem se.“  Kysele se usmála a poslala telefon dál. Už mi to lezlo na nervy.

„Bello, dávej na sebe pozor,“ řekl Jacob a já vykulila oči. Položil telefon a já na něj jen němě zírala.

Všichni se o mě báli. Co Edward mohl udělat? Proč je Alice tak vystrašená?! Na otázky odpovědi nepřicházely a já jsem pocítila úzkost.

Bála jsem se. Pomalu jsem se začala připravovat na bolest. Nevěděla jsem proč, ale cítila jsem, že Alice měla celou dobu pravdu. Byla jsem hloupá, když jsem ji neposlechla. Ale bylo pozdě. Byla jsem jenom kousek od Denali a už jsem to otočit nemohla

Byla jsem až moc zvědavá. Cítila jsem se, jako kdybych tu bolest chtěla zažít. Jako kdybych po ní toužila. A to samozřejmě byla pěkná pitomost, jako všechno co jsem kdy vymyslela.

Vystoupila jsem z autobusu a běžela jsem do Tanyna domu. Byl prázdný a já znovu pocítila úzkost a bolest. Moje předtuchy se naplnily.

Cítila jsem Edwardovu vůni a šla po její stopě. Kousek od ní byla Tanyna stopa a já raději nemyslela na to, že šli stejnou cestou. Možná měli i společný cíl. Když jsem na to pomyslela, začala jsem se třást. Před tím mě Alice určitě nevarovala. Tanya ví, že je Edward ženatý a nikdy by to neudělala. A Edward taky ne.

Přece mě miluje nebo ne? Pořád mi to říkal. Dokonce k tomu byly i důkazy. Například Renesmee a nebo já. Kdyby mě nemiloval, nežila bych. Tolikrát jsem mohla umřít a jen díky jeho lásce jsem teď žila. A Renesmee taky.

Edwardova vůně byla pořád silnější, a tak jsem se šla skrýt do malého, hustého lesíka. Chtěla jsem se nejdřív přesvědčit, jestli opravdu není s Tanyou. Opřela jsem se o strom a ruce zabořila do suchého listí.

Doufala jsem, že neuvidím to, čeho jsem se nejvíc obávala. Přála jsem si, aby seděl někde na louce a já k němu mohla přiběhnout a obejmout ho. Slíbil by mi, že mě už neopustí, a když bych mu řekla moje obavy z Tanye vyznal by mi lásku tím nejkrásnějším způsobem. Strávili bychom spolu celé týdny a odjeli bychom společně na ostrov Esme. Alice by nám naplánovala další překrásnou svatbu a on by byl už dvojnásobně můj.

Moje přání se ale nemohla uskutečnit, dokud jsem nebyla plně přesvědčená o tom, že není s Tanyou. Ucítila jsem jeho vůni, a když jsem se nadechla ústy, na vteřinu mě omámila. Vychutnávala jsem si pocit jeho blízkosti a až teď, když byl tak blízko a zároveň daleko, jsem si uvědomila, jak strašně moc mi chyběl.

Chtěla jsem se rozběhnout a přitulit se k němu, ale zatím jsem nemohla. Šla jsem za jeho vůní a opatrně našlapovala na špičky. Zastavila jsem na hranici lesa a lehla si na zem. Vítr byl na mé straně a Edward mě nemohl cítit.

Já jsem ho cítila výborně a hluboce jsem dýchala. Jeho vůně mi omamovala mozek a slyšela jsem, jak dýchá. Jak se hýbe v trávě. Každý jeho pohyb mě těšil a byla jsem neuvěřitelně šťastná, že je tak blízko. Stačil jeden skok a ležela bych u něj.

Mohla bych hladit jeho vlasy, objímat jeho dokonalé tělo. Mohla bych líbat jeho krásné rty. Jeho hlas by šeptal jenom moje jméno.

Byla jsem tak roztoužená, že jsem si ani nevšimla nové sladké vůně. Bolestně jsem vyskočila, když jsem uviděla Tanyu, která se krčila za skálou a připravovala se ke skoku. Napjala se a skočila. Vítr ke mně donesl její vůni smíchanou s tou Edwardovou a já si povzdechla.

Napjatě jsem sledovala, jak přistála na Edwardovi a pohladila ho po tváři. Neviděla jsem Edwardovu reakci, protože ležel hluboko v trávě, ale neodstrčil ji. To mě vyděsilo a vystrašeně jsem couvla.

Tanya se zasmála a pohodila jahodovými vlasy. Pohladila jimi Edwarda po tváři a já zavřela oči.

Zhluboka jsem dýchala. Kdybych viděla, že se to Edwardovi nelíbí, vletěla bych tam a shodila ji z něj. Roztrhala bych ji na kousky. Ale já Edwardovu reakci neviděla.

Co když se mu to líbilo?! Nemohla jsem tam jít. Když jsem oči znovu otevřela, z hrudi se mi vydralo tichoučké, bolestné zaskučení.

Tanya byla k Edwardovi přitisknutá celým tělem a jejich rty se spolu rytmicky pohybovaly. Tanyiny ruce už nejspíš rozepínaly knoflíčky na jeho košili.

Víc jsem vidět nemohla. Zavřela jsem oči a utíkala pryč. Asi po 10 kilometrech jsem narazila do stromu. Ten se zlomil a v kmeni zůstala otlačená moje tvář. Šokovaně jsem sklouzla na zem a zavzlykala. Takovou bolest jsem ještě necítila. Nedala se porovnat s žádnou jinou bolestí. Byla jsem na dně.

Dělalo se mi špatně, když jsem si představila, jak Tanya a Edward asi budou pokračovat. Srdce mi sevřelo úzkostí a zabořila jsem tvář do dlaní. Tak před tímhle mě Alice varovala. Věděla, že Tanya má nějaký plán. Proto jí po obědě volala. Ale Tanya si říct nedala a její plány se znovu změnily.

Teď mi došlo, co Alice myslela tím, že to bude jen horší. Přišel by Edward domů vysmátý, jako kdyby se nic nestalo? Řekl by mi o tom, co se stalo? Nebo by se možná ani nevrátil, zůstal by s Tanyou.

Tyhle myšlenky se mi honily hlavou a každá z nich mě zabolela. Bylo to, jako kdyby mi někdo píchl nůž do srdce. I když to moje bylo kamenné, měla jsem pocit, jako kdyby ze mě chtělo vyskočit.

Jak jsem byla hloupá, když jsem si myslela, že mně Edward miluje! Přísahal mi lásku! Každý den mi ji dokazoval a teď najednou nastoupila Tanya. Vůbec jsem to nechápala.

V té tmavé chvíli mně napadla jedna světlá myšlenka. Co když se Edward od Tanye odtáhl a vysvětlil jí, že on má mně?

Zavrtěla jsem hlavou. Zdálo se mi to tak neskutečné. Kolik se toho změnilo za tu malou chvíli. Nikdy bych neřekla, že Edward je schopný podvést mě. Kdybych nad tím přemýšlela, ještě před mou návštěvou, říkala bych si, že by mi to Edward nikdy neudělal. Věřila bych mu. Ale teď se ta důvěra vytrácela. Zavzlykala jsem, když zazvonil telefon.

„Mami? Jsi v pořádku?“ ptala se Nessie.

„Ne, nejsem,“ zašeptala jsem jí na odpověď a hlas se mi zlomil.

„Mami!“ zakřičela Nessie hystericky a já se křečovitě usmála.

„Renesmee moje, vracím se.“ Ness vydechla.

„Ale bez táty, že?“ zeptala se a já se neovladatelně roztřásla.

„Myslím, že tu má ještě nějakou práci,“ zavrčela jsem tichounce a do srdce se mi zabodl další nůž.

„Mami, Alice mi něco říkala,“ začala vysvětlovat, ale já jsem ji přerušila.

„Nechci to slyšet.“ Hlas mi selhal a telefon putoval dál.

„Bello?!“ ozval se naléhavě Jacobův hlas.

„Ano, Jacobe?“ šeptla jsem a čekala na jeho slova.

„Bude to v pořádku. Myslím, že jsi neslyšela celý příběh.“

„Jaku, mě to už vůbec netrápí.“ Když jsem se snažila, aby můj hlas byl trošku silnější, úplně selhal.

„Bello, ty nevíš, jak to pokračovalo,“ řekl Jacob a já ho ignorovala. Uměla jsem si to představit.

„Není to tak, jak si myslíš!“ pokračoval dál a já jsem se chystala zavěsit. Lezl mi na nervy.

„Chce zavěsit!“ křičela v pozadí Alice a já zaskučela. Tohle je svobodná země! Člověk si může zavěsit, kdy chce!

„Bello, nech si to vysvětlit,“ snažil se Jacob.

„Já o tom nechci slyšet. Ubližuje mi to,“ řekla jsem a Jake vzdychl.

„Když si mě vyslechneš, všechno bude dobré. Poslechni,“ říkal.

„Měla jsem tě poslechnout už dávno,“ zaskučela jsem tichounce a srdce se mi sevřelo úzkostí.

„No hurá! Vlastně? Cože?!“ ptal se najednou Jacob udiveně a já vzlykla.

„Chtěls, abych s tebou zůstala, měla jsem. Měla jsem tě poslechnout už před 11 lety.“ Sklonila jsem hlavu.

„Bello to je nehorázná blbost. Načisto ses pomátla?!“ ptal se Jacob hystericky.

„Ne, udělala jsem chybu.“ I mě ta slova překvapila. Nikdy jsem o Edwardovi a o své volbě nepochybovala. Až teď.

„Bello, on je pro tebe ten pravý a miluje tě. Nepochopila jsi to!“ Jacob už začínal křičet a já se zmohla jen na pár slov.

„Mám tě ráda, Jacobe. Vracím se,“ špitla jsem a zaklapla telefon.

Shrnutí povídek...

Autor: Puccinka10 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Vycházející Slunce - desátá kapitola: