Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Vstříc životu ve smrti 1. kapitola

Cosmopolis


Někdy je třeba rozhodonout se čemu v životě věříme. Má život smysl? Je to výmysl? A jestli ne, tak proč se snažíme? V co věří Bella? Má na výběr věřit, když stojí na pokraji smrti a ta jí nabízí život? P.S.: děkuji za vaše komentáře, je to pro mě podpora E1.

I. kapitola

„Zavři oči.“ Dívka pomalu splnila pokyn. V bezprostorném objektu zněl hlas jako dýka přejíždějící po skle. Mluvil na ni děsivě. Stála rovně v oslepující záři. Zrovna teď nemohu říci, jestli to byla dívka - neurčitá hmota v neurčitém prostoru energií.

V záři tak oslepující, že musela mít zavřené oči. Zář, která ji způsobovala bolest a zároveň nepochopitelnou rozkoš a pocit blahobytu. Tolik zbytečných emocí. Bylo to jako tisíce oslepujíc žhavých sluncí.

„Nech prostoupit své pocity.“ Zvonkohra hrála v té záři, v které se ona topila.

Snažila se potlačit tolik smíšené pocity, které jí způsobovali čím dál větší bolest. Snažila se dýchat. Soustředit se na nádech a výdech.

„Ne, dej tomu prostor. Nech prostoupit sebe. Udělej to,“ dořekl ten vtíravý hlas. Zase zněl blíž k její bytosti. Nebo byl její součástí? Tolik se snažila soustředit na své životní funkce. Hlas byl čím dál blíž. Mám životní funkce?

Nemohla se pohnout. Nemohla se nadechnout. Nevnímala světlo ani temnotu.

„Obměkči tu stěnu v sobě!“ dořekl a vyčkával.

Tentokrát plně absorbovala ty slova. Začala se poddávat. Pomalu jako nově splétající pavučina.

Nejdřív ucítila teplo v konečcích prstů. Pomalu se jí vlévalo do těla jako tekutá láva. Pak přišly ty myšlenky. Nesouvislé obrazy. Už to někdy viděla. Ano, její život. Divné. Jsou v mé mysli, ale neuvažuju o nich. Jako by mi prostoupila před oči cizí síla. Mocná a troufalá. Troufale mocná.

Mám vůbec oči? Jak to že necítím ruce?

„Ano, nepřestávej Bell!“ vykřikl.

Světlo, všude je tolik světla. Proč tak spaluje? Jako by to byl hmotný živel.

Něco bylo jiné. Právě v tento okamžik něco bylo špatně. Cítila to. Jako kdyby ji v žilách tuhla krev. Chtěla křičet, ale nenašla rty. Její hlasivky byly pomíjivá záležitost. Záležitost vzdálená na milióny kilometrů. Pak to přišlo. Udeřilo to do její mysli s ohromnou silou. Nával vzteku, drzosti a moudrosti. Obrazy byly rychlejší. Neshodovaly se s jejím životem. Neshodovaly se s její minulostí. Byla to však ona!

„Co myslíš, má život smysl?“ zeptal se, nedal mi šanci uniknout. Tentokrát však laskavým tónem. Tónem připomínající příliv moře.

„To, co vidíš, je v tvém budoucím osudu,“ šeptal dál.

„Má smysl?“ dotíral.

Chvíle vzdálená na pět sekund. Už necítila strach. Necítila nic. Byla bez emocí, ale věděla odpověď.

Konečně jako by našla rty. Nechtělo se jí věřit v tento osud. To, co viděla, bylo šokující. Přitom stačilo říct ne.

„Ano,“ zašeptala a zář ji pohltila.

Tělo se jí zmítalo do tisíce uhlí. Najednou cítila všechny svoje části. Jako by chtěli od ní uletět na tisíce stran a jen  poslední kousek její duše je drželo pohromadě. Smích, smál se.

Ten hlas se smál. Byla čím dál víc zuřivější, ale také čím dál víc oslabená. Světlo ji vyvrhlo a vystřídala ho temnota. Tolik temná, tajemná a ničemná. Chuť krve cítila na rtech. Jako by si vybrala. Nebyla to světlá strana, ta strana si s ní hrála jako s malou panenkou. Ona na hru stačí sama. Teď zpečetit slib vepsaný v jejím osudu. Bella dosud člověk, odteď bájná postava všech dějin.

K čertu se světlem. Svaly se jí ještě chvěly, když vstala. Rozhlédla se. Kousla se do rtu, jako by chtěla potvrdit zbytky své existence. Můj život právě začíná a procházka růžovou zahradou to nebude. Pomyslela si a vykročila.

Krev, cítí ji. Někomu hlasitě buší srdce. Stačí okusit?

Otočila se a uviděla, jak tam bezbranně stojí. Bude první?

 



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Vstříc životu ve smrti 1. kapitola:

 1
13.02.2012 [16:04]

Adus15 Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

5. UV
13.02.2012 [3:10]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

4. Simona
12.02.2012 [20:50]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

3. martty555
12.02.2012 [20:42]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

12.02.2012 [19:29]

RoxanaAhoj,
článek jsem Ti opravila, ale dávej si pozor na:

° překlepy;
° čárky;
- před spojovacími výrazy (co, který, jaký, jak, nebo, a atd.);
- ve větě, kde je více určitých sloves;
- kolem oslovení;
° S/Z;
- /spečetit/ -> /zpečetit/;
° špatně skloňováná podstatná jména;
° /neschodovaly se/ -> /neshodovaly se/;
° přímá řeč; posílám Ti koncept, podle kterého si ji můžeš příště zkontrolovat:
Pokud za přímou řečí nenásleduje věta uvozovací (řekl, vykřikl, zeptal se, odpověděl, pozdravil, vyděsil se, souhlasil…), nesmí přímá řeč končit čárkou.
1) Po přímé řeči následuje činnost, kterou udělal někdo jiný:
„Vyřiď všem, že je mi líto, že jsem se nerozloučila, ale nešlo to.“ Přikývl.
„Můžu tě ještě o něco poprosit?“ Otočil se a vyčkával.
„Alice, prosím, nech to tak, jak to je!“ Jen přikývla.
2) Událost se stala až poté, co osoba domluvila, popř. popisuje své pocity:
„Vyřiď všem, že je mi líto, že jsem se nerozloučila, ale nešlo to.“ Popadla jsem kufr a vydala se vstříc novému životu.
„Vyřiď všem, že je mi líto, že jsem se nerozloučila, ale nešlo to.“ Chtělo se mi plakat, ale nedala jsem na sobě nic znát.

Pokud věta uvozovací následuje, nesmí přímá řeč končit tečkou. Zde je více možností.
1) Může končit vykřičníkem nebo otazníkem:
„Můžu tě ještě o něco poprosit?“ žádala jsem, než stihnul odejít.
„Alice, prosím, nech to tak, jak to je!“ vykřikla jsem.
2) V ostatních případech musí končit čárkou:
„Alice, za pět minut nastoupím do letadla. Nezabráníš mi v tom,“ řekla jsem odhodlaně.

Pokud mezi jednu přímou řeč vložíme větu, může to být napsáno dvěma způsoby.
1) „Pojď,“ řekla, „uvařím ti kafe."
2) „Pojď,“ řekla. „Uvařím ti kafe."

° ji/jí; krátce ve 4. pádě;
° /PS:/ -> /P.S.:/;

Příště si dávej, prosím, pozor. Pokud máš problém s gramatikou, obrať se na nějakého korektora.
Děkuji... Emoticon

26.07.2011 [21:24]

RoxanaAhoj,
článek Ti vracím, protože:

* Nesplňuje správný počet slov. Máš jich 370, což je moc i na tripple drabble. Oprav si jej ta, aby splňoval daná pravidla; tripple drabble (300 slov), double drabble (200 slov), drabble (100 slov);
* V pereu nepoužívej Caps Lock;
> nepoužívej jej ani v textu, nahraď jej kurzívou, chceš-li text zvýraznit;
* /PS:/ -> /P.S.:/
* /neschodoval/ -> /neshodoval/;
* Čárky;
> před spojovacími výrazy;
* Přímá řeč; posílám Ti koncept, aby sis podle něj článek opravila:

Pokud za přímou řečí nenásleduje věta uvozovací (řekl, vykřikl, zeptal se, odpověděl, pozdravil, vyděsil se, souhlasil…), nesmí přímá řeč končit čárkou.
1) Po přímé řeči následuje činnost, kterou udělal někdo jiný:
„Vyřiď všem, že je mi líto, že jsem se nerozloučila, ale nešlo to.“ Přikývl.
„Můžu tě ještě o něco poprosit?“ Otočil se a vyčkával.
„Alice, prosím, nech to tak, jak to je!“ Jen přikývla.
2) Událost se stala až poté, co osoba domluvila, popř. popisuje své pocity:
„Vyřiď všem, že je mi líto, že jsem se nerozloučila, ale nešlo to.“ Popadla jsem kufr a vydala se vstříc novému životu.
„Vyřiď všem, že je mi líto, že jsem se nerozloučila, ale nešlo to.“ Chtělo se mi plakat, ale nedala jsem na sobě nic znát.

Pokud věta uvozovací následuje, nesmí přímá řeč končit tečkou. Zde je více možností.
1) Může končit vykřičníkem nebo otazníkem:
„Můžu tě ještě o něco poprosit?“ žádala jsem, než stihnul odejít.
„Alice, prosím, nech to tak, jak to je!“ vykřikla jsem.
2) V ostatních případech musí končit čárkou:
„Alice, za pět minut nastoupím do letadla. Nezabráníš mi v tom,“ řekla jsem odhodlaně.

Pokud mezi jednu přímou řeč vložíme větu, může to být napsáno dvěma způsoby.
1) „Pojď,“ řekla, „uvařím ti kafe."
2) „Pojď,“ řekla. „Uvařím ti kafe."

Až si článek opravíš, zatrhni "Článek je hotov".
Děkuji...

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!