Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Všechno se mění - Prolog a 1. kapitola

09.11.2010 (11:30) • zuzulinek • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 1123×

Prolog

Ahoj, tak první se představím. Jsem Alice McCartny, je mi 19 let a navždy bude. Jsem poloupírka jako mí bratři. Mám bratra Edwarda a Emmetta. Emmett je moje dvojče a je mu stejně jako mě, tudíž 19. Je pro každou špatnost, ale i tak ho mám strašně ráda. Edward je náš mladší nevlastní bráška, kterému je 17 let. On je spíše takový knihomol. Stále je zavřený ve svém pokoji a čte.

Stará se o nás teta Esme. Je jí navždy 26, asi se ptáte proč? Je upírka, která se živí zvířecí krví. Já vím, je to nemožné, ale i sny se někdy stávají. Naše rodiče zabili Vollturiovi, prý porušili nějaký zákon. Tak nám to řekla teta, jenže já věřím, že nejsou mrtvi, ale žijí někde a jsou šťastní. Esme pracuje jako designérka, stará se o nás jako o vlastní. Máme ji strašně rádi a nedokážeme si ani jeden představit, že by s námi nebydlela, je pro nás jako máma, kterou jsme s Emmettem nikdy nepoznali.

S Emmettem chodíme do třetího ročníku na střední školu v New Yorku, Edward do druhého ročníku. Letí po něm každá holka na škole kvůli jeho kráse. Má bronzové vlasy a zlaté oči po otci, kterého nezná, protože Esme mu to nechtěla říct. Řekla mu, že ho jednou potká. Právě se stěhujeme do Forks, nejdeštivějšího místa ve Washingtonu DC, kde není ani pořádné nakupovací centrum.

1. kapitola 

ALICE  

„Edwarde, okamžitě pohni tím tvým pomalým zadkem, nebo nestihneme letadlo!“ křičela jsem na Edwarda, který nesl svoje krabice s CD a knihami do auta.

„Alice, máme ještě čtyři hodiny čas, radši si zajdi na lov.“ Ječel na mě zpátky Edward.

Jak to Edward dořekl, otočila jsem se a rozeběhla do lesa. Přece jen je ten lov dobrý nápad.

Poslala jsem Edwardovi myšlenku, ať za mnou pošle Emmetta, že s ním potřebuji mluvit.

Jakmile mě Emmett doběhl, ukázala jsem mu, že půjdeme dál, aby nás nikdo neslyšel.

„Tak, co se děje sestřičko?“ objal mě a pokračoval „Vypadáš nějak divně, Al, co se děje?“

Emmetta mám strašně ráda, nedá na mě dopustit.

Jednou, když jsem šla s naším spolužákem na rande, mě opil – což nebylo tak lehké. Snažil se mě znásilnit. Edward byl s Emmettem na lovu pár kilometrů od nás, naštěstí Edward zachytil jeho myšlenky a řekl to Emmovi.

Hned jak to zjistil, se rozeběhl a přišel pro mě. Jelikož je Emm velký silák, nebylo těžké Joshe ode mě odtrhnout. Řekl mu, že jestli ještě jednou tohle udělá, tak ho vlastnoručně zabije. Od té doby se o to nepokoušel. Za tohle všechno jsem Emmovi strašně vděčná. Musela jsem mu ale odpovědět, na co se mě ptal.

„Víš, Emme, já mám strašně divný pocit, že někoho ve Forks potkáme a bude pro náš život velmi důležitý. Je to, jako kdyby nás tam čekali vlastní rodiče. Já vím, Emmette, že si myslíš, že jsou dávno mrtví, ale já tuším, že nám teta neřekla celou pravdu,“ dořekla jsem to, co jsem chtěla říct. Velmi mě překvapil tím, co řekl.

„Já vím sestřičko. Já mám taky takový pocit. Pojď, zajdeme si na lov, potom musíme na letiště, abychom stihli letadlo. Mám Tě rád.“ Dívala jsem se na něj a odhodlávala jsem se ho zeptat, co myslel tím pocitem, ale vykašlala jsem se na to. Ještě bychom nestihli to letadlo.

„Emme, já tě mám taky ráda. Pojď na ten lov, nebo to letadlo vážně nestihneme.“ Naposledy jsem ho objala a mohli jsme vyrazit.

*** 

Po lovu jsme se vrátili domů, pomohli jsme Esme poodnášet z bytu věci a mohli jsme vyrazit. Když jsme dojeli na letiště, akorát hlásili náš let do Seattlu. Odtamtud budeme muset jet auty.

EMMETT

Když jsme s Alicí přišli z lesa, pomohli jsme Esme poodnášet věci do aut a mohli jsme vyrazit.

V letadle jsem se nudil až tak, že jsem si prozpěvoval Americkou hymnu. Na to se na mě otočil Edward a zeptal se mě, co mu tajím. Když jsem mu v myšlenkách řekl, že se nudím a nevím co jiného dělat, otočil se zpátky a četl si tu jeho knihu.

Po přistání jsem si vzal svoje věci a šel pro své auto. Každý jsme měli svoje - až na Esme, ta jezdila s Edwardem. Teta nám řekla, že pojedou první, aby nám ukázali cestu k domu.

Jakmile jsme zastavili, mohl jsem na té vile oči nechat. Byla to vila tak dvakrát větší, než jsme měli v New Yorku. Hned na to se nás Esme zeptala, jestli budeme stát venku, nebo se raději půjdeme podívat na zbytek domu. Rozběhl jsem se podívat, jak nám Esme vybavila pokoj. Teta na mě zakřičela, že mám pokoj v podkroví, takže třetí patro.

To jsem si vždycky přál, mít pokoj v podkroví a konečně se mi to vyplnilo. Když jsem otevřel dveře z mahagonového dřeva, nemohl jsem tomu uvěřit. V mém novém pokoji je i vlastní  obývací pokoj, s velkou plazmovou televizí o úhlopříčce 2 metry.

Byl tam také modro - hnědý gauč s masážním křeslem, modrý chlupatý koberec a menší stoleček. Zdi byly vymalované dvěmi barvami. Hnědou a modrou. Naproti televizi a za ní byla hnědá barva a boční stěny byly modré. Byly tam také dveře, které vedly do pokoje. Ten byl  taktéž modro – hnědý. Naproti dveřím byla postel z mahagonového dřeva, která byla povlečena hnědým prostěradlem a modrým povlečením. Z pokoje je vidět krásný výhled na jezero za domem a na západ slunce. K pokoji byla přidělena šatna a koupelna. Koupelna se třpytila zelenou barvou. V šatně se propojovala šedá s fialovou.

Přestal jsem obdivovat pokoj a radši jsem si šel vybalit oblečení.

Autor: zuzulinek, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Všechno se mění - Prolog a 1. kapitola: