Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Všechno není tak, jak se zdá 8. kapitola

19.09.2011 (20:30) • Kirsten • FanFiction na pokračování • komentováno 7× • zobrazeno 1229×

8. kapitola

… domem se rozlehl zvonek. Překvapeně jsem sebou trhla a oba jsme se od sebe odtáhli.

„Eh… je to tvoje máma. Zapomněla si klíče v práci,“ šeptl mi Edward a já se musela usmát. To je celá ona.

„Dojdu otevřít,“ nabídl se pohotově a hned šel. Já se ještě snažila vzpamatovat z toho, co se tady před chvílí málem stalo. Málem jsem se políbila s Edwardem. Nevím, jak je to možné. Asi jsme se oba nechali unést, jinak si nedokážu vysvětlit, proč by se zrovna on, dokonalý, krásný, úžasný upír, chtěl líbat zrovna se mnou. Ano, určitě to bude tak. Nebyl při smyslech nebo něco podobného.

„Ahoj, Edwarde, děkuju ti. Já jsem si zapomněla v práci klíče. No chápeš to? A přišla jsem na to až teď,“ stěžovala si moje maminka Edwardovi, který už jí zřejmě stihl otevřít.

„Ahoj, holčičko! Teď tady říkám Edwardovi, že jsem zapomněla v galerii klíče. Nevím, jestli se tam mám pro ně vrátit nebo ne,“ řekla a podívala se na mě, abych rozhodla. Já? Proč já?

„Jak chceš, mami, je to na tobě,“ šeptla jsem a ona si povzdechla. Chvíli přemýšlela a pak vyskočila na nohy.

„Já tam dojedu. Co kdyby je někdo vzal?!“ A s těmito slovy se hnala obouvat.

„Za chvilku přijedu, mějte se tady hezky, děti.“ Nakoukla ještě do obýváku a mrkla na nás. Pak hned zmizela. Jen jsem nad ní zakroutila hlavou a poprvé od té situace jsem se podívala na Edwarda.

„Nepůjdeme do pokoje? Chtěl bych si na chvilku lehnout,“ šeptla jsem prosebně a on se usmál.

„Jistě, jen bych chtěl udělat něco, od čeho nás předtím vyrušila tvoje mamka,“ řekl a sedl si vedle mě na sedačku. Moje srdce se divoce rozbušilo, jelikož mi došlo, co tím asi myslí. Dělá si srandu, že jo?! Nevypadal na to. Jeho krásná tvář byla vážná a pomalu, ale jistě se přibližovala k té mé. Podívala jsem se mu do očí a v tu chvíli jsem se úplně ztratila. Přestala jsem vnímat a jen jsem se topila v těch karamelkách. Když jsme od sebe byli pár centimetrů, ovanul mě jeho sladký dech. Zatočila se mi z toho hlava a já překonala tu krátkou vzdálenost mezi námi, čímž jsem spojila naše rty. Byl to nepopsatelný pocit, vybuchla ve mně sopka štěstí a v břiše mi poletovali motýlci. Jeho ledové a tvrdé rty se tiskly na ty mé a spojily se ve vášnivém polibku. Pevně si mě v pase přitáhl k sobě, nebyla mezi námi ani škvírka a já ho objala kolem krku. Lačně jsme se líbali a já pomalu ztrácela dech. Poznal to a tak přerušil náš polibek, ale začal mě líbat na krku. Zaklonila jsem hlavu, aby měl lepší přístup. Prsty jsem mu zapletla do jeho jemných bronzových vlasů a užívala si tu slast.

Když jsem se vydýchala, vyhledala jsem opět jeho rty. Nemohla jsem se ho nabažit. Jeho rty byly tak sladké, tak hebké, nedalo se to srovnat s polibkem od Jamieho. Ne, nebudu srovnávat Jamieho a Edwarda. V žádném případě. Je jasné, že Edward by ve všech směrech vyhrál na plné čáře, ale to sem teď nepatří.

Zahnala jsem ty myšlenky a oddávala se Edwardovým polibkům.

Když jsme se od sebe konečně úplně odtrhli, oba jsme zrychleně dýchali. Edward se na mě krásně usmíval a já nemohla jinak, než mu úsměv oplatit.

„Tak už můžeme do toho pokoje,“ řekl, zasmál se a popadl mě do náruče. Upíří rychlostí mě přenesl a už jsem ležela na posteli. Začínám si na tu rychlost zvykat.

„Jsme tady, madam, budete si ještě něco přát?“ zeptal se a já se pousmála.

„Lehněte si ke mně, pane, prosím,“ požádala jsem ho a on mi pohotově vyhověl.

„A ještě mě prosím, polibte,“ poručila jsem. Zářivě se usmál a hned nato přitiskl své rty na ty mé. Líbali jsme se zase tak dlouho, dokud mi nedošel dech.

Pak jsme jen leželi v objetí a já přemýšlela. To se nám to ale pěkně zvrtlo. Vážně by mě tenkrát v nemocnici nenapadlo, že něco s Edwardem budu mít. Kdybych neměla to proklatou nehodu, pravděpodobně bychom se nikdy nepotkali a já bych se do něj nikdy nezamilovala. Ano, přiznám si to, zamilovala jsem se do něj. Jsem zamilovaná až po uši. To, co cítím k Edwardovi, jsem nikdy k nikomu necítila, ani k Jamiemu. A to jsem si myslela, že ho miluju. To byla chyba, nebyla to láska, jen náklonnost. A když jsem tak přemýšlela nad Jamiem, došlo mi, že se mi vůbec neozvali kluci. Jasně, chápu, že to je těžké, ale ozvat se mi mohli. Moc mi chybí a stejně tak zpívání. Je to hrozné.

„Nad čím přemýšlíš?“ zašeptal mi Edward do ucha a lehce mě na něj políbil. Já se zachvěla pod jeho ledovým dechem.

„Nad vším možným. Že mě ani ve snu nenapadlo, jak to mezi námi dopadne,“ začala jsem a usmála se na něj, „a taky že se mi ani neozvali kluci z kapely. Moc mi chybí zpívání,“ vzdychla jsem a zabořila mu hlavu do hrudi.

„Já vím, já vím. Ale neboj, brzy budeš moct zpívat,“ utěšoval mě a hladil mě po vlasech.

„A co se týče nás dvou, ani já jsem netušil, že mi tak zamotáš hlavu,“ vyznal a zasmál se. Musela jsem ho políbit.

„Jsem doma!“ ozval se domem taťkův hlas. To už je tady?! A mamka ještě nepřijela?

„Půjdu ho pozdravit,“ šeptla jsem Edwardovi, věnovala mu poslední krátký polibek a zvedla se z postele. On mi hned pomáhal, a tak jsem se za jeho pomoci došourala až do obýváku, kde už taťka sledoval nějaký zápas v televizi.

„Ahoj, tati,“ pozdravila jsem ho a dala mu pusu na tvář.

„Dobrý den, Charlie,“ pozdravil ho Edward a táta až teď zaregistroval přítomnost někoho dalšího.

„Ahoj holčičko, nazdar Edwarde, co ty tady?“ vyzvídal hned. Samozřejmě.

„Přišel jsem místo Carlislea zkontrolovat Bellu, a jelikož mám dnes volno, zůstal jsem tu s ní,“ odpověděl zdvořile a přidal k tomu úsměv.

„Aha. Bell, kde je mamka?“

„Stavovala se v práci, ale jelikož tam zapomněla klíče, tak se zase vracela. Řekla bych, že tady bude každou chvílí,“ vysvětlila jsem, on jen kývl a pak už se věnoval zase televizi. S Edwardem jsme se přesunuli do kuchyně.

„Tvoje mamka už jede. Bude tu za minutku. Já už budu muset jít. Nejen že bych s vámi musel jíst, ale navíc jsem slíbil Alici, že s ní zajdu na lov,“ řekl a já chápavě kývla. Objala jsem ho kolem krku a přisála se na jeho rty. Bylo mi jedno, že hned ve vedlejší místnosti je můj táta a každou chvílí přijde máma. Edward se ode mě odtáhl a v další vteřině se otevřely dveře, ve kterých stála mamka.

„Ahoj děti, tak už jsem tu. Edwarde, dáš si s námi večeři?“ zvala ho hned mamka a já se musela pousmát.

„Děkuji za pozvání, Renée, ale slíbil jsem matce, že budu na večeři doma. Snad jindy,“ vykroutil se z toho a nezapomněl přihodit úsměv. Byl k sežrání.

„Nevadí. Příště to snad vyjde. A pozdravuj otce,“ řekla vesele mamka a šla za taťkou do obýváku.

„Mějte se, Charlie, Renée,“ křikl na rodiče a pak vyšel ven. Dobelhala jsem se za ním ke dveřím, které jsem přivřela, abych se s ním mohla ještě patřičně rozloučit. Nechala jsem se políbit nejprve na rty, na nos, na čelo a znovu na rty.

„Ahoj,“ šeptla jsem a pustila ho. Smutně se na mě usmál a pohladil mě po tváři.

„Neboj, zítra se zase stavím. Jenom se vyspíš a jsem tady jako na koni,“ řekl povzbudivě, naposledy mě lehce políbil a odešel k stříbrnému Volvu. Ještě mi zamával a pak odjel. S povzdechem jsem se vrátila do domu a šla jsem za mamku do kuchyně, kde připravovala večeři. Zvídavě na mě koukala, ale nic neříkala.

Po večeři jsem se rozhodla pro sprchu. Pak jsem šla rodičům popřát dobrou noc. Byli překvapení, že jdu spát tak brzo.

„Je ti dobře, Belli? Vždyť je teprve půl devátý,“ strachovala se hned mamka.

„Ne, jen jsem nějaká unavená,“ řekla jsem a než ještě něco dodala, začala jsem se škrábat do schodů. Dobře, nebyla jsem moc unavená, ale chtěla jsem ten čas bez Edwarda zaspat, proto jsem se rozhodla jít spát takhle brzo. Hezky jsem se uvelebila v pelíšku, ale ne a ne usnout. Samozřejmě. Myšlenky mi samovolně sklouzávaly pořád k Edwardovi, k jeho dokonalým polibkům. Dost! Musím na to přestat myslet. Jenom když na to myslím, jsem úplně mimo. Panebože, já jsem v tom vážně až po uši.

Z ničehož nic jsem si začala pobrukovat jednu ze svých písniček, s názvem Hot.

You make me so hot,
Make me wanna drop.
It's so ridiculous,
I can barely stop,
I can hardly breathe.

You make me wanna scream,
You're so fabulous.
You're so good to me baby, baby.
You're so good to me baby, baby.

Tak jsi mě nažhavil, před tebou jdu do kolen. Je to tak směšné, já nemůžu přestat, skoro nemůžu dýchat.

Kvůli tobě se mi chce křičet štěstím. Jsi tak báječný, jsi na mě tak hodný baby, baby. Jsi na mě tak hodný baby, baby.

Nevím jak, ale nakonec jsem přeci jen usnula krásným a bezesným spánkem.

Ráno jsem se probudila poměrně brzy, není divu, když jsem šla tak brzy spát. Takže jsem v osm vyskočila (teda ne doslova, to se sádrou nemůžu) z postele a s úsměvem na tváři jsem provedla v koupelně ranní hygienu. Potom jsem se převlékla z pyžama a vydala se do kuchyně, kde jsem narazila na mamku.

„Dobré ráno,“ pozdravila jsem šeptem a ona se na mě usmála.

„Dobré ráno, Bell, co tak brzy?“ ptala se a začala mi dělat snídani. Jen jsem pokrčila rameny a mezitím si nalila džus.

„Dobrou chuť,“ popřála mi, když mi naservírovala opečené toasty. Pustila jsem se s chutí do toho.

Akorát když jsem dojedla, tak se ozval zvonek. To bude určitě Edward. Co nejrychleji jsem se snažila dopajdat ke dveřím, abych ho zase viděla. Otevřela jsem, ale zůstala jsem překvapeně stát, když tam nestál Edward, ale nějaký úplně cizí chlap.

Autor: Kirsten (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Všechno není tak, jak se zdá 8. kapitola: