Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Všechno má svůj důvod 1. kapitola

28.12.2010 (15:45) • AnnaC • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1021×

Ozve se ohlušující rána a já přesně vím, že spadla nová váza na stolku hned u dveří. Tedy nespadla samozřejmě sama. Matt se zase vrátil pěkně opilý a jelikož je něco po půlnoci, pořádně nevidí na cestu, pokaždé se divím, že vůbec trefí domů. Carolin, jeho žena, se domluvila snad se všemi barmany v okolí, aby mu vzaly klíče, ale ani ne půl roku na to ho zastavila policie a pro nadměrnou hladinu alkoholu, naměřenou v jeho dechu, mu odebrali řidičský průkaz. Carolin tvrdí, že za všechno může zkrachování jeho firmy, výpověď z dalšího zaměstnání a stěhování do takového zapadákova, ale já si Matta nepamatuju jinak než opilého. Nechápu, jak vůbec takovým lidem svěří do péče dítě, kdyby měli vlastní, raději bych jim ho odebrala.

„Do pr*ele!“ Hned po dunivé ráně se ozve nadávka. Zřejmě přehlédl koberec před schody, který jsme před týdnem s Carolin koupily. Musely jsme, jelikož ten předchozí zdevastovaly jeho zvratky. Dřevěné schody, které se ohýbají při náporu jeho těžkých kroků, několikrát zapraskají. Dveře do ložnice zavržou a konečně je klid. Jak se to vezme. Matt neuvěřitelně hlasitě chrápe. Otočím se k nočnímu stolku, na kterém stojí budík. Už dvě ráno, dneska to trochu protáhl, asi k tomu měl vážné důvody.

Ráno vstanu s tmavými kruhy pod očima, nechce se mi do školy, ale rozhodně lepší trávit čas tam než doma. Doma, tohle není můj domov, a i když se Carolin moc snaží, nikdy nebude. Sejdu dolů, proplížím se tiše okolo ložnice, abych náhodou Matta nevzbudila. Nedopadlo by to dobře. Přirovnala bych ho k malému dítěti, když ho probudíte dřív, než máte, je celý den rozmrzelé, uplakané. Matt to má trochu jinak. Je nevrlý, urážlivý a pro ránu nejde daleko. Jednou uhodil Carolin tak moc až zavrávorala a natrhla si obočí o polici. Matt pak druhý den přišel s kyticí a s omluvou. Nechápu, jak to může Carolin stačit. Pokaždé mu odpustí, snad věří, že se polepší, že se změní, ale není to tak.
Než mi stačí Carolin podat sáček se svačinou, schází ze schodů i Matt. V trenkách, košili na půl rozepnutou, na hlavě vrabčí hnízdo a na tváři strniště. Tragicky se drží za hlavu – pokyn pro Carolinin zázračný vyprošťovák. Pro mě je to znamení, že musím zmizet. Carolin stejně za chvíli odejde do práce a já budu mít čas sníst v klidu snídani na školním parkovišti.

Jsem tu dobrou půlhodinu napřed. Parkoviště je úplně prázdné. Vytáhnu sendvič z hnědého papírového sáčku a s chutí se do něj pustím. Většinou si stačím přečíst poznámky s předchozího dne. Normálně bych byla jako každý běžný teenager, snažila se školou jen proplout, ale mým snem je dostat stipendium na dobrou školu, která je co nejdál odsud.
Začínají přijíždět první studenti a tak odložím knihy zpět do batohu a vydám se do budovy. Výhodou brzkého příjezdu – na parkovišti si vyberete místo jaké chcete. Výhoda číslo dvě – vyhnete se návalům studentů u skříněk.

Dnešek začíná matematikou, mám s ní trochu problém. Profesor matematiky je podsaditý vousatý pán, který moc dobře ví, že potřebuji dobré známky, ale A jsem se od něj ještě nedočkala.
Posadím se hezky na své oblíbené místo, do poslední lavice. Přede mnou sedává Jessica s Mikem. Opravdu ideální pár. Ona je do něj zamilovaná snad od první třídy, pořád za ním běhá, jenže Mike o ní smýšlí jen jako o dobré kamarádce. Život je někdy krutý.
Většina lidí tady mě ani nezná a ti co ano si myslí, že jsem hluchá a němá, zabraná do svých myšlenek. Ale já poslouchám, znám tajemství, trapasy, prohřešky všech v téhle místnosti.
Marcy není tak hubená díky dokonalému metabolismu, ale protože tráví každou obědovou přestávku na záchodě. Snažila jsem se jí pomoct a několikrát jsem hodila do její skřínky lísteček se vzkazem. Jediné čeho jsem dosáhla bylo to, že si zalepila zevnitř podlouhlé škvírky, kterými jsem prostrkovala papír. Lukas, kapitán fotbalového týmu, podvádí svoji dívku s holkou o rok starší, která ho měla doučovat španělštinu. Amanda, jeho dívka, sice o tom nemá důkaz, ale trápí se kvůli tomu a tak svoje nervy uklidňuje různými sladkostmi, což se začíná podepisovat na její postavě.
Klidně bych mohla pokračovat dál. Nikdo není dokonalý a stejně jako já mám svá tajemství, mají je i ostatní.

Poslední hodinu sedím zase vzadu, tentokrát u okna jelikož dějiny v podání paní Armstrongové nejsou tak záživné třeba jako na Viasat history, většinou těch několik otravných a únavných minut trávím tím, že pozoruji žáky, kteří měli to štěstí a ze školy mohli už odejít. Pak si však vzpomenu na Matta a hned mě chuť vydat se domů přejde. Začnu tedy přemýšlet nad svojí úchvatnou budoucností, koukám do dálky a snažím si představit, jak nádherné to bude.
Vyruší mě až zazvonění. Všichni se zvednou, spěchají za svými kamarády, spěchají domů, či na nákupy do města. Debbie bere její máma každou středu na nákup do Olympie. Prochází velkým obchodním centrem, zkouší si několikero šatů a potom si zajdou na kávu. I když si nic nekoupí strávili společně báječný den, který Debbie připadal jako ztráta času, protože ona mohla trávit odpoledne se svými kamarádkami, mohli si dělat manikúru a debatovat o Collinovi Mayerovi, který je neodolatelný.
Pokaždé když slyším její rozhovor, stížnosti na její matku, mám chuť jí jednu vrazit, aby se probrala a uvědomila si, že jednou tu její máma nebude. Může to být klidně za třicet let, ale také třeba zítra. Pokaždé to však přejdu jako bych nic neslyšela. Za rvačku ve škole hrozí vyloučení, to bych zrovna do zápisu nepotřebovala.

Než nastoupím do auta všimnu si Angely Webrové, jak na mě zamává a naznačuje mi abych počkala. Angela byla první, která se se mnou snažila mluvit, byla první, která si přisedla v jídelně, díky ní nesedávám sama v rohu místnosti. Pokaždé se k nám přidá Mike s Jessicou, samozřejmě, také Ben s Taylerem a Erikem. Zvykli si, že toho moc nenamluvím, stejně většinu našich hovorů obstará Jessica s nejnovějšími drby.
Angela nabere dech a konečně může mluvit. Nabídne mi abych s nimi jela do Port Angeles, do kina, cestou zpátky bychom se zastavili na jídle v místní vyhlášené restauraci. Jenže já mám na dnes jiné plány. S vděčným díky a se slibem, že pojedu někdy jindy, nasedám do auta.
Ani se neobtěžuji zajet nejprve domů. Carolin přijde kolem sedmé, aby uvařila večeři a pak se vydá na další směnu, zatímco Matt bude doma sledovat sportovní přenosy. Projíždím městem až za jeho hranice. Auto nechám stát na odpočívadle a vydám se po vyznačené cestě dolů k pláži. Znám jedno báječné místo. Nedostanete se tam jinak než pěšky, ale stojí za to. Jsou to malé skalnaté výběžky které zasahují až do moře. Sedávám na okraji a nechávám vítr aby mi rozcuchával vlasy. Vydržím i několik hodin jen tak sedět, pozorovat vlny, poslouchat jejich šepot. Zní to trochu bláznivě, ale já v nich hledám odpovědi na svoje otázky. Hlavně dnes, kdy je to dvanáct let, co umřeli moji rodiče.

Autor: AnnaC (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Všechno má svůj důvod 1. kapitola: