Parodie na Stmívání. Bella se přistěhovala do Forks - protože ji ve Phoenixu hledá policie. Jenže všechno nějak splývá a i Bella není Bellou, co známe.
13.05.2010 (16:15) • Shena • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 2377×
1. Kapitola – Příjezd Brvy do Drogs
Vždycky jsem moc přemýšlela nad tím, jak umřu. A došlo mi, že umřít místo někoho koho miluji, je pěkně hloupý nápad, jak odejít. Takže musím litovat svého rozhodnutí odejít z domova. Rhoenix mi bude chybět. To teplo, smrad hnijících mrtvol a zatykač, co na mě před měsícem vydali. Uff. Jo, a taky moje matka Hené a její nový milenec Mhil.
„No tak, holky. Pohněte těma zadkama. Když jí uletí letadlo, tak se jí nezbavíme,“ dodal Mhil potichu s pocitem vnitřního klidu, že ho nikdo neslyší.
Hené s Mhilem chtějí odletět do Vegas a já musím být na čas s tátou. Vím, proč tomu tak je. Vím, že mě tam nechtějí. Bojí se mě – to kvůli tomu zatykači, kolem mě je hodně mrtvol. Ale… bude to dobrá věc. Musí. Tedy myslím.
Ve státu Prshington pod neustálou pokrývkou smogu, továren a deště, se nachází malé město, zvané Drogs. Počet obyvatel: 3120 mrtvých… a zbytek. Sem se bohužel stěhuju. Můj otec je Chorarlie. Je šéfem tamní security ochranky jedné z nejbohatších rodin ve městě. No… vlastně nejbohatší rodiny ve městě.
„Máš nějaký delší vlasy,“ dodal Chorarlie po hodině dlouhého ticha.
„Fakt? Ani jsem si nevšimla. To ony samy. Asi,“ znejistila jsem.
„Tak to máš dobrý. Já si to v noci natírám nějakym Namažzadkem, teda spíš musím. Stárnu holka.“ Musela jsem se ušklíbnout, jinak bych začala řvát smíchy. Raději jsem se podívala ven z okýnka, aby Chorarlie neviděl můj výraz.
„Moc se na mě takhle nekoukej. Nemůžu za to, že mi už vlasy nerostou samy od sebe,“ rozčiloval se.
„To je v klidu tati. Uklidni se. Dýchej.“
„A nemluv na mě takhle,“ odvětil.
„Jak takhle!?“
„Jako kdybych chodil na předporodní kurzy!“
Protože Chorie nedával pozor, neuvědomil si, že už jsme před domem. Prudce šlápl na brzdu a vyletěl předním sklem. Ihned jsem vyběhla za ním a ptala se:
„Jsi v pořádku tati?“
Z hlavy mu tekla krev, což mě trochu dráždilo v krku.
„Holka, dneska už ti žádnej gram neseženu, krámy jsou už zavřený. Pochop to.“
„Aha.“ Nevěděla jsem co jiného na to říct, když si mě otec plete s narkomankou.
„Chceš pomoct vstát?“
Podepřela jsem Chorieho a pokoušela se ho zvednout.
„Já vim, je krize, ale já nemůžu slevit. To po mě holka, nemůžeš chtít. Názor bych změnil, kdybys mi nabídla jisté služby, třeba bychom to pak mohli smazat.“
„A dost. Tohle nesnesu.“ Shodila jsem ho na zem a odešla k autu.
Z auta jsem si vyndala bágly a Chorarliemu ukradla z bundy klíče. Došla jsem k hlavním dveřím, odemkla a šla nahoru najít svůj pokoj. Po skřípajících schodech jsem vešla do pokoje, který připomínal svatostánek barbie a kena.
„To snad ne!!!“ zakřičela jsem a přitom mi přeskakoval hlas, jak nějakýmu 16-ti letýmu klukovi.
No nic. To vydejchám. Počítej Brvo. Jedna, dvě, tři. Už jsem v pohodě. Na konci místnosti vlevo byla malá postýlka vystlaná plyšákama a barbienkama. Všechny jsem je jedním mávnutím shodila na zem a položila si tam ty tašky. Místnost byla jemně pruhovaná. 4 stěny s fialovými a růžovými proužkami. Žádná skříň, jen samé poličky s panenkami. Jupí.
„Tak jo, jsem tu!“ povzbuzovala jsem se.
Vpravo bylo okno, došla jsem k němu a otevřela ho, abych zkontrolovala, jestli se Chorarlie už rozpohyboval, nebo jestli stále jen tak nehybně leží. Ano. Dva a půl metru od baráku leží cosi, co volá: „Tak dobrá. Ale příště už po mně žádnou slevu nechtěj.“
Kam sem se to nastěhovala. Můj otec je psychopat. Můj pokoj je vhodnej pro cvokárnu a tohle město je jedna velká smogárna. Chtěla bych vidět toho, co tohle město zakládal. Musel to bejt pěkněj pošuk. Jak někdo může nazvat město Drogs? Chci domů. Chci za mámou do Vegas. Stýská se mi.
Zkusím jí zavolat. Výtahla jsem z batohu mobil a vytočila její číslo. Jako vždy, zvednutí jí trvá půl hodiny. To je kvůli tomu, že se pokaždý snaží bez brejlí na displeji rozluštit, kdo jí volá. Konečně. Zvedla to.
„Haló,“ řekla Hené trochu nejistě.
„Ahoj, mami, jak se máš?“ řekla jsem trochu zoufale.
„Drahoušku, taky mi chybíš, ale právě voláš trochu nevhod, víš.“ Nadechla se hluboce, jakoby mi právě řekla své největší tajemství.
„Tak jak to chceš, ha? Mhil byl zlej chlapeček a teď za to bude potrestán… “ ozval se zpoza jakýsi ženský hlas, který mě oprávněně vyděsil.
„Mami, řekni mi prosím, že to není to, co si myslím!“
„Vuá,“ vykřikla máma, jako by jí někdo práskl bičem.
„Kdo ti dovolil telefonovat, ha?“ řekl zase ženský hlas.
„Už musím končit. Zavolám později,“ řekla naléhavě a rychle to típla.
"Ale mam- "
Tak to je fakt dobrý. Já trčim ve Drogs a Hené s Mhilem si užívaj ve Vegas s nějakou prostitutkou. To je snad žert, ne?
Autor: Shena (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Všechno je to jenom sen, doufám! 1:
Tak toto bolo ...... No nemám slov. Proste super!!
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!