Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Všechno je jinak II - 5. kapitola

Jane Aleck RLC.

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Všechno je jinak II - 5. kapitolaVyvěste vlajky, konečně jsem si našla čas a sepsala tak tuhle kapitolu.
A co vás vlastně čeká tentokrát? Jistě si ještě pamatujete, že Edward po dlouhé době konečně usedl za klavír, to však neunikne zvídavé Nessie, a tak stráví s Edwardem noc plnou vzpomínání. Takže vás v podstatě čeká spousta sentimentality, vzpomínání, možná slz, ale nebojte, nezapomněla jsem ani na romantiku.
Takže si tam každý určitě najde to svoje a já jen doufám, že se vám tato kapitola bude líbit a odpustíte mi to čekání. Přeji příjemné počtení.

05.12.2010 (13:00) • Verony1 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1214×

5. kapitola

Renesmé:

„Maminko! Počkej na mě, já ti nestačím!“ volala jsem z plných plic na ženu, která se na mě z dálky usmívala.

„Pospěš, Renesmé,“ zavolala na mě a opět se rozeběhla.

„Počkej, maminko!“ volala jsem zoufale, ale ona stále běžela, vždy se jen ohlédla, usmála se a běžela dál. Ale to bylo na mě moc rychle, nestačila jsem jí a ona se mi pomalu vzdalovala.

„Maminko! Mami!“ volala jsem už bezradně, ale bez sebemenší odezvy.

„Mami!“ zvolala jsem a prudce jsem se posadila na posteli.

Chvilku mi to trvalo, ale brzy jsem si uvědomila, kde jsem, kdo jsem, a že to před tím byl jen sen. Jen sen… opakovala jsem si.

Seth vedle mě v klidu dál pochrupoval, a tak jsem se zvedla s tím, že si zajdu dolu pro vodu, abych se alespoň trochu vzpamatovala…

Už už jsem se chtěla zvednout, ale můj sluch upoutalo něco jiného. Něco, co jsem nikdy neslyšela, přesto mi to přišlo tak notoricky známé. Ta nádherná melodie, která se linula z dolního patra, mi byla tak blízká… A i když jsem si byla naprosto jistá, že jsem ji v prostorách našeho domu ještě nikdy neslyšela, už teď byla součástí mé osoby. Někoho mi připomínala, jen jsem nevěděla koho.

Rozhodla jsem se to ale zjistit, a tak jsem se potichoučku vydala za tou lákavou melodií, která se nemohla linout od ničeho jiného nežli od našeho klavíru, za kterým seděl můj otec. Což mě ale dost šokovalo, věděla jsem, že umí nádherně hrát, babička mi o tom vyprávěla, ale nikdy jsem ho sama neslyšela. Od maminčiny smrti k piánu neusedl.

Snažila jsem se tak potichoučku, jak jen jsem dokázala, docupitat k tomu skvostnému nástroji a tiše se posadit vedle táty.

Podařilo se mi to, a i když jsem si byla jistá, že mě táta zaregistroval, nic nedal znát a jen dál hrál.

Já jsem se ještě více zaposlouchala do těch magických tónů, opřela jsem si o hlavu o tátovo rameno a nic jiného jsem nevnímala.

„Co to je za skladbu? Nikdy v životě jsem ji neslyšela, ale přesto mi přijde tak povědomá,“ zeptala jsem se, jakmile táta dohrál poslední tón té kouzelné skladby.

„Ani jsi nemohla,“ odpověděl po krátké pauze. „Je to skladba, kterou jsem složil jen pro jednou dívku, dívku, která mi dala vše, co mohla, jen sebe mi tu zapomněla nechat.“

„Bylo to pro maminku?“

„Ano,“ hlesl sklesle a smutkem sklopil zrak k zemi.

„Vyprávěj mi o ní. Vím, už jsi to dělal několikrát,“ konstatovala jsem, když jsem zaregistrovala, že chce namítat, „ale tohohle přeci není nikdy dost. Bojím se, že bych na ni mohla zapomenout.“

„Na ni se nedá zapomenout. Přesto ti o ní tedy budu vyprávět. Začalo to…“ dal se do vyprávění příběhu, který jsem sice už znala nazpaměť, ale nikdy se mi neodposlouchá ho slyšet stále dokola a dokola jen z jedněch úst.

 

Crrr

Ozývalo se kdesi vedle mě. Postupně jsem si začala uvědomovat, že to asi bude zvuk mého budíku, který mi oznamuje, že již je čas vstávat do školy, ale než jsem si to stačila plně uvědomit a ukončit ten odporný zvuk, udělal to někdo za mě.

Pracně jsem otevřela oči a nade mnou se skláněla hlava s bronzovými rozčepýřenými vlasy, láskyplným úsměvem a přímo milosrdnýma zlatýma očima.

„Tati? Co tu děláš? A jak jsi tu dlouho?“

„Byl jsem tu celou noc. Poté, co jsem ti v noci musel převyprávět příběh o mně a mamince, jsi usnula jako dudek, ale když jsem tě uložil a chtěl jsem odejít, stále jsi volala buď mě, nebo maminku. A tak jsem tu raději zůstal.

„Ale… kde je Seth?“

„Ten už do sebe dole láduje snídani, kterou mu připravila Esmé. A podle jeho myšlenek mu velice chutná,“ řekl s úsměvem a já se musela taky pousmát. To je celý Seth.

„Děkuji,“ řekla jsem po chvilce ticha.

„A za co?“

„Za tu skladbu a příběh v noci. Opět jsi mi pomohl rozpomenout se na maminku a já si toho moc vážím. Jsem strašně ráda, že pečuješ o to, abych na ni nezapomněla, i když si ji vlastně vůbec nepamatuji.“

„Nemáš zač, srdíčko. I když to bolí, rád s tebou na maminku vzpomínám, byla to výjimečná žena a určitě by na tebe byla teď hrdá, stejně jako jsem já,“ řekl něžně a mně bylo do pláče.

Raději jsem všechny slzy rychle zahnala a myšlenky přeorientovala na jinou rovinu. „Dost sentimentalit, raději se půjdu připravit do školy a taky se nasnídat, než mi tam Seth nenechá ani drobeček,“ řekla jsem se smíchem, ale cestou do koupelny jsem si ještě políbení na tátovu tvář, něžně objetí a tiché: „Děkuji,“ neodpustila.

 

Rychle jsem se vysprchovala, oblékla a utíkala na snídani, než mi tam opravdu Seth nic nenechá a já budu celé dopoledne o hladu, ale to by mi snad neudělal… i když, kdo ví?

„Nechal jsi mi alespoň malinký krajíček chleba, ty otesánku?“ volala jsem se smíchem již od schodů na Setha.

„Něco se tu možná najde,“ houkl, překvapivě ne s plnou pusou.

Vběhla jsem do kuchyně a tam na mém obvyklém místě stál talíř s palačinkami, které doslova přetékaly mými oblíbenými jahodami.

„To snad není možné. To je vážně pro mě?“ žasla jsem.

„Jen a jen pro tebe, lásko. Dobrou chuť,“ popřál mi a ještě mě stihl políbit na přivítanou.

„Děkuju.“ Věnovala jsem mu ještě jeden polibek, a pak jsem se již opravdu pustila do jídla. Jelikož za chvíli musíme do školy a já nechci hned první den přijít pozdě. Už tak na sebe budeme upozorňovat. Kdo by také mohl přehlídnout pět nádherných upírů, snad desetimetrového indiána a jednoho křížence, který mezi ně tak trochu nezapadá?

„Kolikrát ti mám říkat, že tohle si nesmíš myslet? Nejsi žádný kříženec, ale jedinečná, nádherná, chytrá a v podstatě dokonalá poloupírka, které se nevyrovná ani nejkrásnější upírka na světě!“ ozval se táta, který se najednou objevil vedle mě.

„Já vím, říkáš mi to pořád, ale ono se tomu těžko věří, když žiju v domě dokonalých upírů.“

„Lásko, nech toho, i kdyby tu žilo sto sebekrásnějších upírek, já budu chtít jenom tebe,“ ozval se Seth.

„Já vím, ty můj blázínku, a proto tě tak miluju.“ Přesedla jsem si ze židle na jeho klín a opět ho začala líbat. Nemohla jsem si pomoct, hlad, v tom základním slova smyslu, už jsem neměla. Teď jsem toužila jen po jednom – Sethovi.

„Ehm,“ odkašlal si táta. „Už musíme jít nebo nás Alice zastřelí,“ upozornil nás a my oba věděli, že s Alice si není radno zahrávat, a tak jsme se raději sebrali a odebrali se ke garážím, kde na nás již čekala auta, která nás odvezou do naší nové školy, v mém případě první. Snad tam alespoň trochu zapadnu…

předchozí kapitola » následující kapitola

Autor: Verony1 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Všechno je jinak II - 5. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře