Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Všechno je jinak - 5. kapitola

Love Cullen Vampires

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Všechno je jinak - 5. kapitolaDalší kapitolka je tu! Snad se vám bude líbit. Moc vám děkuju za komentáře a chtěla bych poprosit o další. Dělají mi velkou radost. A ještě bych vás chtěla poprosit, na konci kapitolky jsem vám položila jeden dotaz. Opravdu budu ráda, když napíšete svůj názor. Díky moc vaše Verony1

19.04.2010 (09:45) • Verony1 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2125×

5. kapitola

„Ahoj, Edwarde,“ pozdravila Tanya. A už jen ten její pozdrav mi drásal nervy, což ještě vše doplnily její myšlenky.

Musím ho tentokrát získat. Aspoň v něčem mi osud hraje do karet. Je po ní a to jsem se nemusela nijak výrazně snažit.

Honilo se Tanye v hlavě. Zavrčel jsem a ona se jen usmála.

„Nechte toho, Edwarde. Měli bychom jít,“ řekl Carlisle.

„Počkej, Carlisle, nejprve nám všechno vysvětlete, přeci jen po telefonu to není ono“ zarazil ho Eleazar.

A tak jim Carlisle ještě jednou všechno vysvětlil a zodpověděl jejich dotazy, ale hlavně jim ukázal Renesmé, kterou jsem ale odmítal pustit z náručí.

„Teď už můžeme jít?“ zeptal jsem se podrážděně. Eleazar, Carmen, Kate mi nevadí, ale Tanya ano. Ani Irina nepřijela tak proč Tanya nemohla zůstat s ní?

„Jistě, Edwarde,“ řekla Kate. A my jsme tedy odešli každý do svých aut. Jel jsem v autě s Emmetem a Rose a výjimečně jsem svoje Volvo neřídil já. Nechtěl jsem Renesmé pustit z náručí, bez ní bych to asi nezvládl. Dodávala mi klid.

Renesmé se mě ptala, jestli uvidí maminku. A já jí nebyl schopen odpovědět. A tak se natáhla po Rosalie, aby jí odpověděla ona.

„Ne, sluníčko, maminku už neuvidíš. Jen se s ní naposledy rozloučíme.“

„Ale já se nechci loučit, já chci být s maminkou,“ namítala v myšlenkách.

„To my všichni, ale ona už je jinde. Je na místě, kam za ní nemůžeme. Ale neboj se, Renesmé, ona s tebou bude navždy. Vždycky na tebe bude dávat pozor a ve tvém srdíčku bude stále s tebou,“ vysvětlovala Rosalie, ale jakoby to nevysvětlovala jen Renesmé ale i mě.

Renesmé jen přikývla a přitiskla se ke mně ještě víc. Políbil jsem jí na oplátku do jejích bronzových vlásků.

Jakmile jsme všichni dorazili, společně jsme se vydali na hřbitov.

Čím blíž jsme se blížili k Bellině hrobu, tím na mě padala větší a větší úzkost. Tiskl jsem Renesmé k sobě čím dál víc, až jsem se bál, abych ji neumačkal.

Když jsme dorazili na místo, spatřil jsem množství lidí, kteří se přišli rozloučit s Bellou. Všem se honily v hlavě podobné myšlenky. Obdivovali naši krásu, litovali mě a také se zajímali, kdo je to dítě v mé náruči.

Nevšímal jsem si jejich pohledů, ať už lítostivých či zvídavých. Radši jsem si šel stoupnout rovnou do první linie hned k Bellině rakvi. Obřad mohl začít. Farář pronášel klasická slova, a já si byl jistý, že je to pro něj jen rutina. Všichni z mé rodiny vzlykaly, teda až na Tanyu. Renesmé tekly po tvářičce slzy. Setřel jsem je polibkem, ale nechal ji plakat. Aspoň někdo se z toho smutku může vyplakat.

Po skončení obřadu všichni postupně přicházeli k její rakvi. Já jako vdovec šel první, po chvilce jsem uvolnil místo dalšímu, ale rozhodně jsem neměl v úmyslu odejít.

„Esmé, vezmeš prosím Renesmé? Já se vrátím později, jeďte beze mě.“

„Jistě, Edwarde,“ řekla. Vzala si ode mě Renesmé, objala mě a spolu s ostatními odešla.

Brzy jsem tam zůstal sám. Jen já a mrtvé tělo mé životní lásky. Pod tíhou bolesti, kterou už jsem nemohl unést, jsem si klek k její rakvi.

„Ach, Bello…“ vzlykal jsem. „Proč jsi mi odešla? Nechalas mě tu samotného i s naší malou dcerkou. Je vážně úžasná a já vím, že ji „ze shora“ pozoruješ a dáváš na ní pozor. Moc jí chybíš, ale neboj se, já nedovolím, aby na tebe zapomněla. Slibuji ti, že se o ni postarám, jak nejlépe to jen půjde,“ řekl jsem a pak tam jen mlčky seděl. Nechtěl jsem odejít. Ale vzpomněl jsem si na Renesmé, určitě se po mě bude shánět. Musím jít za ní.

„Sbohem, Bello, má jediná lásko. Miloval jsem tě, miluji tě a budu tě i nadále milovat po zbytek své věčnosti. Slibuji,“ rozloučil jsem se a rychle odcházel pryč.

Když jsem přišel domů tak tam nikdo nebyl. Zasedl jsem tedy k piánu, u kterého jsem od Belliny smrti neseděl. Mé prsty se rozjely po kláves ách. A já hrál zcela novou skladbu. Na začátku ukazovala bolest po Belle, ale později to začalo přecházet do veselejších tónů, i když ten bolestný podtón tam zůstával.

„To bylo moc hezké, Edwarde.“

„Děkuji, Tanyo, ale teď když mě omluvíš, půjdu najít ostatní a především svou dceru.“

„Všichni jsou na lovu, tedy až na Alice. Říkala, že se musí odreagovat a šla nakupovat a Renesmé vzala sebou. Takže… jsme tu sami,“ řekla svůdně.

„Nech mě být, Tanyo,“ řekl jsem už podrážděně. Proč mi proboha nedá pokoj? To v sobě ani kousku citu a porozumění? Vždyť mi před pár dny zemřela žena mého života, tak co čeká?

„Proč se mi stále vyhýbáš, Edwarde? Cožpak ty mě nemáš rád?“ A teď hrála na city. No skvělý. Mám jí už vážně po krk.

„Mám tě rád, Tanyo, ale jen jako svou sestřenici,“ odpověděl jsem ji. Za což jsem si vysloužil vzteklé dupnutí.

„Proč? Můžeme být rodina, Edwarde. Učiním tě šťastným. Tvé dceři budu dělat matku. A všechno bude tak jak má být.“

„Ne nebude. Bella byla její matka a tou taky zůstane a nikdo jí nemůže nahradit a ty už vůbec ne. Sice je Bella mrtvá, ale já jí stále miluju a nikdy nepřestanu,“ oznámil jsem ji už hrubě.

Na což ona následně utekla. Jen ať si jde!

Za chvíli jsem uslyšel, jak do garáže vjíždí auto. To musí být Alice, poznal jsem zvuk jejího Porsche.

„Ahoj, Alice. Ahoj, sluníčko.“ Pozdravil jsem je obě a vzal si Renesmé z dětské autosedačky do náruče.

„Nepotrápila tě teta Alice moc, co?“

„No dovol. Svojí neteř bych nikdy netrápila. Náhodou se jí to moc líbilo. Koupila jsem jí spoustu nových věcí.“

„Díky, Alice,“ poděkoval jsem. Aspoň v něčem ta její mánie byla dobrá. Nemusím se starat o věci pro Renesmé já.

Malá zívla, zavřela očíčka a za chvilku klidně oddechovala. Šel jsem ji teda uložit do postýlky. Dneska toho na ní bylo moc a já byl rád, že se může opět ponořit do svých nevinných dětských snů. Opět jsem u ní zůstal celou noc a pozoroval co se jí zdá.


 

Doufám, že se vám kapitolka líbila. Mám pro vás jeden dotaz. Na tento nápad mě přivedla Princess. A tak bych se vás chtěla zeptat, jestli byste chtěli, abych do příběhu nějak zapojila i Bellu. Samozřejmě ale berte v potaz, že je mrtvá, takže nečekejte nějaký z mrtvých vstání a podobný. Jen jsem myslela něco jako anděl, nebo tak něco. Tak co vy na to? Budu ráda, když se o svůj názor podělíte. Díky moc

předchozí kapitola shrnutí následující kapitola


Autor: Verony1 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Všechno je jinak - 5. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře