Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Všechno je jinak - 3. kapitola

09.04.2010 (08:00) • Verony1 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1978×

3. kapitola

„Edwarde?“ řekla Esmé. „Volá Charlie.“

„Řekni mu, že za ním zajedu a vše vysvětlím,“ poprosil jsem Esmé. Předal jsem Renesmé Rosalie. A šel jsem za Carlislem do jeho pracovny. Musím se ho na něco zeptat. Zaklepal jsem a vešel.

„Carlisle? Mohu s tebou mluvit?“ zeptal jsem se.

„Ale jistě, Edwarde. O co jde?“

„Víš, tak jsem uvažoval a myslím si, že Charlie by měl znát alespoň částečnou pravdu. Především také kvůli Renesmé. Vím, že zpráva o Bellině smrti ho velice zarmoutí, ale myslím si, že kdyby znal Renesmé, že by mu mohla alespoň trochu zmírnit bolest. Stejně tak jako mě. Jenom kvůli Renesmé jsem stále tady, nezlob se, ale nic silnějšího mě tu nedrží. Bella byla pro mě vším, a kdyby nebyla Renesmé nedokázal bych žít,“ vysvětlil jsem Carlisleovi.

„Chápu tě, Edwarde, ale je to moudré? Říct dalšímu člověku o našem světě? Kdyby se to Aro dozvěděl, byl by s námi ámen. Bellu ušetřil, ale nečekej, že by tak učinil i s Charliem.“

„Já vím, ale cožpak Charlie nemá právo vědět o své vnučce? Už ztratil i dceru, proč mu tedy upírat i ji?“

„Udělej, jak myslíš, Edwarde. Jsi můj syn a budu stát při tobě, ať se děje cokoliv. Jen buď prosím opatrný.“

„Neboj, tati,“ řekl jsem a odešel z pracovny.

„Edwarde!“ zavolal na mě ještě Carlisle.

„Ano.“

„Já vím, že je toho na tebe trochu moc, ale nemyslíš, že bychom Renésmin extrémně rychlý růst měli nějak řešit?“ Do teď jsem její rychlý růst neřešil, ale Carlisle měl pravdu. Mění se každou hodinu, jestli to tak půjde dál, za chvíli z ní bude stařena!

„Máš pravdu, jsem nezodpovědný. Slíbil jsem si, že ji budu dobrým otcem a zatím tady přehlížím tak důležitou věc!“ Měl jsem na sebe vztek. Zklamal jsem už první den.

„Edwarde, nic si nevyčítej. Před pár hodinami ti zemřela žena, navíc do toho vlci a pak samotný Jacob. Zvládl jsi to všechno bravurně.“

„Díky, Carlisle, ale já si to nemyslím.“

„Edwarde, přestaň se tu litovat a radši začni jednat. Pro začátek navrhuji, abychom Renesmé začali několikrát za den měřit, třeba se to postupně zpomalí,“ navrhoval.

„Nebo taky ne, ale je to dobrý nápad,“ souhlasil jsem.

„Dobrá, začnu hned teď a ty bys měl zajet za Charliem.“

„Ale, já myslel, že ji rovnou vezmu sebou,“ namítal jsem.

„Edwarde, myslíš si, že je moudré říct Charliemu hned takové zprávy. Je to už starší člověk, mohl bys mu přivodit infarkt,“ přesvědčoval mě.

„Asi máš pravdu,“ souhlasil jsem nakonec.

„Edwarde, Charlie už volá po třetí. Jeď už za ním,“ řekla mi Esmé pomocí myšlenek.

Na její radu jsem se tedy vydal splnit tento těžký úkol. Už jen opět mluvit o Bellině smrti mě bolelo.

Rozloučil jsem se se svojí dcerou, téměř se mě nechtěla pustit, držela se mě jako klíště. Snažil jsem se jí přesvědčit, že se vrátím. Nakonec ale usnula a tak jsem ji tiše předal Rosalie a mohl jsem vyrazit.

Jak jsem jel známou cestou, vybavily se mi staré vzpomínky, které mé rány prohlubovaly ještě více. Když už jsem byl téměř u domu, spatřil jsem mě tolik známé okno. Okno, kterým jsem tolikrát pronikl dovnitř, aniž by o tom Charlie měl tušení.

Natolik jsem se ponořil do vzpomínek, že jsem si toho odporného smradu zpočátku ani nevšiml. Znal jsem toto aroma, pocházelo z vlků. A tohle nebylo jen tak obyčejného vlka. Samozřejmě to byl zas Jacob. On mi snad nedá nikdy pokoj. Rychle jsem mu nahlédl do myšlenek.

Ne! Tohle neudělal! Já ho zabiju!

Zaklepal jsem na vstupní dveře, a jelikož mi nikdo neotevíral, vstoupil jsem dovnitř.

„Charlie? Jste tu?“ Hloupá otázka! Věděl jsem, že tu je. Cítil jsem ho, slyšel jeho srdce i dech a navíc slyšel jeho myšlenky, které byly právě v tuto dobu trochu zmatené. Neví, co si myslet.

Vešel jsem za ním do obývacího pokoje, a jakmile jsem spatřil toho čokla, měl jsem sto chutí na něj skočit a rozcupovat ho na kousky. On měl však podobné myšlenky.

Charlie seděl na pohovce. Celý bledý a koukal do neznáma.

„Charlie,“ řekl jsem opatrně.

„Dej mu pokoj, pijavice,“ řekl Jacob.

„Ty se do toho nepleť. Co všechno jsi mu řekl?“

„Pravdu. To, čeho ty nejsi schopen.“ Nahlédl jsem do jeho myšlenek, ale stále jsem neviděl vše, co jsem chtěl.

„Co jsi mu řekl o Belle a Renesmé?“ zasyčel jsem.

„Nic. Řekl jsem jen to, co bylo nutné. Tohle si vytrp sám a o tý malý zrůdičce se vůbec zmiňovat nebudu.“ Zavrčel jsem na něj.

„No tak pojď, pijavice. Vím, že to chceš,“ provokoval mě.

„Možná, že ty jsi jen čokl, který se nedovede ovládat, ale já ano.“

„O čem to tady vy dva mluvíte? Kdo je Renesmé? Kde je moje dcera?“ zeptal se najednou Charlie. Málem jsem na něj zapomněl!

„Všechno vám zodpovím, Charlie, ale prosím řekněte mi, kolik vám toho Jacob řekl?“

„Řekl mi o vaší rodině, co jste zač. Také mi řekl o sobě… Je to pravda?“ zeptal se a v mysli se mu zjevila vzpomínka, jak mu Jake vše říká. Takže už ví o našem světě. A nebojí se? To mají Swanovi v rodině, takový nízký pud sebezáchovy?

„Ano je to pravda. Vím, že vám Jacob řekl, že my lidi nelovíme, ale přesto vy se nás nebojíte?“

„Ne, má dcera ti věří a ona vždy měla dobrý úsudek. Budu ti muset věřit i já, jsi jen přeci můj zeť. Teď mi prosím řekni, kde je Bella? Proč nepřijela s tebou? Proč už mi ji nedáváte k telefonu?“

„Charlie, budu vám to muset vyprávět celé od začátku. Jacobe, mohl bys prosím odejít,“ poprosil jsem.

„Klidně, ale budu tě střežit, pijavice. Je ti to jasný?“ řekl nepřátelským tónem, ale nakonec přeci jen odešel.

„Takže, jak už víte, naše rodina jsou upíři. Bella o tom všem věděla a chtěla se stát součástí toho všeho i proti mé vůli. Nakonec jsem se ale podvolil a souhlasil jsem pod podmínkou, že si mě vezme. A tak jsme i učinili a odjeli na líbánky. Tam se ale stalo něco, co ani jeden z nás nepředvídal. Bella otěhotněla, nevěděli jsme to, celou dobu jsem žil v domnění, že upíři mít děti nemohou. Ale stalo se. A Bella se rozhodla dítě si ponechat. Ale jelikož naše dítě je z polovičky upír, roste velice rychle a také je velice silné. A Bellino tělo to nezvládalo, proto zněla tak špatně, když jste s ní hovořil. Stále jsme ale doufali, že to Bella přežije, samozřejmě jako upírka jako člověk už neměla šanci. Bohužel se ale stalo, že Bella porod nezvládla… Charlie, Bella… je… mrtvá. Ani nevíte, jak moc mě to mrzí a jak moc si její smrt vyčítám,“ skončil jsem vyprávění. Vyprávění o Belle bolelo, ale zvládl jsem to. Teď jsem jen čekal na reakci Charlieho.

„Mrtvá? Moje holčička už není?“ říkal zmateně a slzy nemohl už déle zadržovat. Rozbrečel se a v jeho myšlenkách byla jen bolest. Bolest nad ztrátou dítěte, nad ztrátou své jediné dcery.

„A dítě?“ zeptal se po chvilce.

„Renesmé je krásná a zdravá. Její růst je ale stále velice rychlý, což musíme s Carlislem vyřešit.“ Nemělo cenu mu už lhát tak proč neříct rovnou celou pravdu.

„Renesmé? Zvláštní jméno, zvláštní ale hezké. Mohl bych ji vidět?“

„Ale jistě mohl. Sám jsem vám ji chtěl ukázat, zmírní alespoň trochu vaši bolest, věřte mi. Jen kvůli ní jsme stále tady, jinak bych šel za Bellou,“ přiznal jsem. „Zítra se u nás můžete zastavit, ať tu nejste tak sám.“

„Děkuju, Edwarde,“ poděkoval a já se zvedal k odchodu. Už vše věděl a nemělo cenu tu zůstávat i nadále. Nechal jsme ho, ať se v klidu vybrečí ze svého smutku. Já musím jít za svým sluncem, ona jediná dokáže zmírnit mou bolest.

předchozí kapitola shrnutí následující kapitola

Autor: Verony1 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Všechno je jinak - 3. kapitola: