Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Všechno, co chci... - Prolog

Bella a Edward moc hezky


Všechno, co chci... - PrologMoje nová povídka. Nechci moc prozradit takže... V prologu máte pohled do minulosti, abyste byli v obraze. Je trochu krátký, ale nebojte! Rosalie měla sestru, která zmizela. Pak se Rose proměnila a myslela, že její sestra je mrtvá. Ale co když tomu tak není? Pokud vás povídka zaujala, prosím, zanechte komentář :).

Prolog

Můj životní příběh začal už hodně dávno. Kdysi se vášni říkalo láska. Kdysi se nenávisti říkalo přátelství. Teď je vše jinak. Pomsta bylo to jediné, na co jsem dokázala myslet. Svět už pro mě nebyl stejný. Změnil se. Stejně jako jsem se změnila já. Už jsem nebyla ta hodná. Už ne. Už poprvé, kdy jsem otevřela své nové oči…

---

Ležela jsem polonahá na jeho hrudi a obdarovávala ho polibky. On jen ležel a kouřil doutník. Najednou jsem vyřkla to, co už mě nedlouhou dobu trápilo. Užíralo zevnitř.
„Kdy to řekneme Rose?“ zeptala jsem se ho a pohlédla do jeho očí. Čekala jsem, že z nich něco vyčtu. Nepodařilo se.
„Nikdy,“ řekl a odvrátil oči.
„Musíme jí to říct. Nemůžeme jí ještě více ublížit. Royci já tě miluji. Chci s tebou strávit svůj život,“ řekla jsem a políbila ho. On mě však odstrčil. Vždycky si mě přitáhl a prohloubil náš polibek. Teď tomu bylo jinak.
„Nikdy jí to neřekneme, Bello! Dnes jsem ji požádal o ruku,“ odpověděl a zvedl se. To, co právě teď řekl, mě ranilo jako tisíc kulek přímo do srdce. Vstřebávala jsem ta slova, která právě pronesl. A přemýšlela, co bude dál. Zvedla jsem se z postele s nebesy a oblékla si šaty. Na své kudrnaté kadeře jsem nasadila klobouk a vydala se říct mu něco, přímo do očí.
„Planá slova, plané lži. Mohla bych jí to vše říct, ale ona ti odpustí. Stejně jako bych ti odpustila já. Jenže já takhle dál nemohu! Až budeš nespokojený s mou sestrou, nechoď za mnou,“ řekla jsem mu a odešla z jeho domu.

Hned poté, co se zavřely domovní dveře, utíkala jsem pryč o něj. Od všeho, co mi jej bude připomínat. Když jsem byla v dostatečné vzdálenosti, slzy se spustily z mých očí. Byly to slzy bolesti. Utrpení. Zklamání. Mohla jsem se stát jeho milenkou. Chtěla jsem to však? Chtěla jsem ještě více ublížit své sestře? Mohla jsem to udělat? Sama jsem na tyto otázky nemohla odpovědět.

Když se více hořkých slz nemohlo prolít, šla jsem domů. Věděla jsem, co tam najdu. Rodiče s usměvavými tvářemi. Jak se radují z toho, že se jejich dcera vdává. A Rosalii, která bude nadšená ze všeho. Bude mít dokonalého manžela. Dokonalou svatbu. Dokonalý dům s dokonalými dětmi, jako jsou oni dva. A věděla jsem také, že hned jak vejdu domů, všechna bolest bude pryč. Bude pohřbená hluboko ve mně a na povrchu bude přetvářka. Budu šťastná, jako všichni ostatní. Nikdo nebude vědět, jaké pocity mě doopravdy tíží.
Tohle jsem si aspoň myslela…

Byla jsem připravená tohle udělat? Byla jsem připravená zaklepat na mohutné dveře a čelit tomu, co mě čeká? Aniž bych si to ještě víc rozmyslela, udělala jsem to. Služebná mi přišla otevřít a uvedla mě do salónku. Rosalie ke mně hned přiskočila a objala mne.
„Hádej co,“ začala. „Já a Royce se budeme brát,“ řekla a ukázala mi svůj prsteníček, na kterém byl navléknut nádherný zlatý prsten. Přesně takový, jaký jsem si přála. Moje tužby, že by snad řekla, že se s Roycem nepohodli, se rozplynuly. Věděla jsem to, a přesto jsem tomu nemohla čelit. Přetvářka byla pryč. Byla tam zlost. A prostupovala celým mým tělem. Otočila jsem se a utekla do svého pokoje. Slyšela jsem, že běží za mnou. Ale já s ní nemohla mluvit. Zavřela jsem za sebou dveře a šla si vzít cestovní kufr. Ze skříně jsem vytáhla pár šatů a dala je do něj. Pak přešla ke knihovně a vzala pár svých oblíbených knih. Nevěděla jsem, kam půjdu. Jen už jsem nemohla být déle v tomhle domě. A jen přihlížet…

Rosalie klepala na dveře a ptala se, co se stalo. Jak se vůbec může ptát? Za to celé může ona! Zabalila jsem ještě svůj hřeben po babičce a otevřela dveře, za kterými stále stála ona osoba.
„Co se stalo?“ zeptala se mě. Už jsem nemohla mlčet. Musí to vědět.
„Vždycky jsi byla ta lepší. Krásnější. Měla jsi všechno, co jsi jen chtěla. Muži za tebou běhali jako ocásky a dělali, co ti na očích vidí. Rodiče tě vždycky měli radši. Máš perfektní život! A proto si ten můj zkazila! Už nemůžu předstírat radost, kterou překypuješ. Nejsi dokonalá! Jsi sobecká a bezohledná. Už tě nemůžu vidět,“ řekla jsem a dívala se jí zpříma do očí. Stála tam beze slov a v očích měla bolest. Myslela si, že jí na to skočím. Vzala jsem do rukou svůj kufr a běžela daleko do hluboké noci.




Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Všechno, co chci... - Prolog:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!