Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Vraždící šelma - 13. kapitola

01.06.2013 (15:45) • Ace • FanFiction na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 2077×

Aro seděl v koženém křesle. Cítil moji přítomnost. Dokonce věděl, že je se mnou v místnosti další upír, ale nehnul ani brvou. Nehybně jsem stála za jeho zády. Připravená. Připravená na všechno. Christian kývl a zároveň jsme vyšli ze stínů, které v místnosti vrhala zapálená svíčka.

„Bello, Christiane! Příjemná návštěva.“ Aro se na nás usmál. Nepřeběhl mi mráz po zádech, ale otřásla jsem se hnusem. Nesnáším patetické a hrané úsměvy. Připadají mi groteskní a politováníhodné. Svědčí to o tom, že člověk, nebo v našem případě upír, není ve svém životě šťastný.

„Jak pro koho,“ ušklíbla jsem se sarkasticky, ale znovu jsem se ovládla a nasadila svůj nejrozumnější výraz, nechtěla jsem bojovat, první budu mluvit, ale když nebude zbytí, budu bojovat za své právo na život, právo na život - nejdůležitější lidský zákon na světě ve většině civilizovaných zemí, „přišla jsem si promluvit.“

„A proč jsi s sebou přivedla dalšího upíra? Chceš mě zabít?“ zeptal se Aro řečnicky, jeho hlas nenesl žádnou stopu strachu, jenom se pohodlněji usadil ve svém, zřejmě oblíbeném, křesle.

„Nepřišla jsem zabít nikoho. Christiana jsem přivedla, abychom ti přísahali věrnost,“ přednesla jsem jenom část svého plánu. Nemínila jsem zůstat ve Volteře, Christiana tady nenechám rovněž.

„Ale něco mi říká, že chceš něco na oplátku. A taky si myslíš, že kvůli tobě poruším zákony, které jsem sám vymyslel? Nebuď směšná! Na tebe a Christiana je vyplacená odměna!“ vyhrkl Aro posměšně. Byla jsem silná, jedinou známkou mého vzteku bylo, že jsem pevně zavřela svá víčka a v duchu počítala do pěti. Když jsem promluvila, můj hlas nebyl vůbec výhružný, jenom chladný a stejně vypočítavý jako Arův, protože jsem věděla, že mám pravdu: „Nebuď směšný… TY! Dokázala jsem se dostat do hradu, proklouzla jsem kolem všech stráží a navštívila jsem tvé nejstřeženější komnaty, které téměř nikdo neviděl kromě tvých bratrů, tvé manželky a manželek tvých bratrů. Proč si myslíš, že tě nedokážu zabít? Jsi hloupý! Nejsou žádné zákony, ale jenom jeden, který dodržuješ: lidé nesmí vědět o existenci upírů! Žádné jiné zákony pro tebe neplatí. Chtěla jsem ti nabídnout moji občasnou pomoc, ale teď si budeš muset vybrat: život nebo smrt? Jaká bude tvoje odpověď? Než odpovíš, musíš vědět, že jsem trénovala a mám víc než jednu schopnost. Psychický štít, fyzický štít, získávání energie z živých organismů, čtení myšlenek, oheň, astrální projekce, rychlost - spíš přemístění z jednoho místa na druhé, lepší název pro tuto schopnost je teleportace, nově získané dary se rychle mění, přerůstají v něco víc, jako když upír cvičí se svým darem, a poslední moje dary, které jsem získala, jsou schopnost empatie od Jaspera a vidění budoucnosti od Alice, neútočili na mě, ale pořád se mě dotýkali, většinou jsem měla štít stáhnutý, ale zřejmě to nevadí, ničemu to nepřekáží, štít funguje pořád, protože je mou součástí. Co z toho vyplývá? Jsem neporazitelná.“ Stála jsem před Arem, sledovala jsem jeho tvář, nemrknul, nezděsil se, nic ho nepřekvapilo, nezměnil polohu, neprozradil žádným lidským gestem svůj zájem. Povzdechla jsem si ale pouze a jenom ve své mysli. Čekala jsem nějakou jinou reakci.

„Předpokládám, že tebe, Bello, a tebe, Christiane, mám nechat žít? A nic od vás nepožadovat? Odpustit ti, Bello, všechny vraždy upírů? Když je nás tolik málo?!“ zeptal se Aro nevěřícně. Byl klidný, protože byl starý několik tisíciletí. Ano, a zřejmě zapomněl, že i upíra může potkat smrt. Věčnost a moc mu vlezly na mozek.

„Ano, to žádám!“ Další slova nebyla nutná. Aro zalapal po dechu.

„Já přestanu zabíjet, dávno jsem přestala zabíjet. Byl to omyl,“ připustila jsem teprve sama sobě, lpěla jsem příliš na minulosti a nedívala jsem se do budoucnosti. Ledové srdce se mi sevřelo, když jsem si vzpomněla na své osudové muže: táta a bratr Ethan. Oni mě zahrnovali láskou, tehdy jsem byla příliš malá a v druhém případě jsem byla posedlá pomstou. Byla jsem tak krátkozraká! Neviděla jsem to, co bylo zřejmé na první pohled - bezmezně mě milovali. Edward, láska mého života. Christian, můj nejvěrnější přítel. Ani jednomu z nich už nesmím ublížit tak moc, jako jsem to udělala v Ethanově případě.

„Bella mluví pravdu,“ podpořil mě Christian, promluvil poprvé, nechával konverzaci na mně, ale teď se už neudržel, naše návštěva trvala příliš dlouho.

„Já vím, že mluví pravdu, ale mně to nestačí,“ pronesl otcovsky Aro. Nevím, co se stalo, ale moje trpělivost zmizela. Aro byl ten nejhnusnější, nejpokrytečtější, nejnespravedlivější upír na světě, který si nezaslouží vládnout. Chci odtud odejít a rozhodně nehodlám dopustit, aby můj život ukončil tento konkrétní upír ani nikdo jiný z Volterry. A Christian odejde bez jediného pokřiveného vlasu. Aro poznal změnu mé nálady, atmosféra v místnosti se změnila během nanovteřiny, prudce vstal ze židle, přestože jsem se nepohnula z místa, pouze jsem zvedla hlavu k Arovi, když jsem na chvíli zabloudila pohledem k Christianovi. Kývla jsem. Naše znamení. Christian věděl, že nesmí zakročit, mohl se mě pokusit zachránit jenom v případě ohrožení mého nebo jeho života. Když Aro vstal z křesla, hned jsem změnila místo a objevila jsem se za jeho zády, sevřela jsem ho do smrtelného objetí, z kterého se nešlo vykroutit. K převaze nad Arem jsem používala Christianovu sílu, Christian s tím samozřejmě souhlasil.

„Jsi slabý,“ utrhla jsem Arovu levou ruku, Aro neřval, protože byl paranoidní a stěny v Arových komnatách byly protihlukové, takové snažení bylo k ničemu, „nezasloužíš si vládnout,“ utrhla jsem Arovu pravou ruku, „jsi odporný malý skrček! Mám ti utrhnout něco jiného? Třeba nohy? Ale jsi odporný, nechci se tě dotýkat.“ Z kapsy jsem vytáhla zapalovač.

„Takže, život pro tři upíry nebo smrt pro tebe? Ale pokud si myslíš, že jsem slabá, můžu zabít tvé bratry, vaše manželky a zbytek volterrské gardy a pak se vrátím za tebou, abych dokončila svoje dílo. Christian tě pohlídá a já ti jako důkaz přinesu jejich popel. Co na to říkáš?“ Hlas mi přeskakoval vzrušením, hloupě jsem doufala, že až sem se nikdy nedostanu. Věřila jsem si, s novými schopnostmi jsem byla opravdu téměř neporazitelná, jednoho upíra po druhém jsem byla schopná zabít, nevěděli o mně, nevěděli o vetřelci ve svých vlastních řadách.

„Ne, jsi příliš silná, musíš zemřít, oni nejsou hloupí,“ zaskřehotal Aro, ale pořád měl pevný hlas a neochvějně stál za svým špatným rozhodnutím.

„Ale ano, jsou hloupí přesně jako ty!“ vyvrátila jsem mu to hned, „Marcus je živá chodící mrtvola. Caius nedovede nic jiného jenom vést vojsko do války, on je taktik, ale neumí vládnout. Nejsou chytří jako ty. Vládneš sám a ty to víš!“ Skvěle načasované, oddělila jsem Arovu hlavu od těla právě ve chvíli, kdy Caius vešel do bratrových soukromých komnat. Bezvládné tělo padlo na zem, já jsem nepospíchala, hlavu jsem položila do křesla. Pravá smrt pro Ara zatím nepřijde, možná bude ještě žít.

„Caie, prosím, posaď se.“ Caius byl překvapený celou situací, tolik nepravděpodobnou, přestože byla tolik skutečná, když se díval na samostatnou hlavu svého bratra oddělenou od těla, které bezvládně leželo na podlaze.

„Nejsme v boji, přestože předpokládám, že jsem si získala tvoji pozornost, co myslíš, Marcu? Aro byl hloupý, doufám, že ty hloupý nebudeš. A souhlasíš, že si vybereš život pro nás čtyři. Rozhodneš se místo Ara. Aro měl na výběr: život pro nás tři nebo smrt pro něj, ale když jsi přišel a Aro je mimo hru, máš na výběr: život pro nás čtyři nebo smrt pro vás dva? Aro byl bláhový a vybral si druhou možnost, ale ty budeš rozumnější, když víš, jak dopadl tvůj bratr Aro, že ano? Nerozhoduj se dlouho, už jsme s Christianem na návštěvě příliš dlouho! Takže, život pro mě, Christiana, tebe a tvého bratra nebo smrt pro tebe a Ara?“ Caius se mi líbil víc, on byl chytřejší na rozdíl od Ara, který produkoval jenom podrazy a viděl si jenom na špičku nosu, Caius zhodnotil situaci a měl větší rozum, než měl Aro.

„První možnost, zrušíme odměnu, Aro musí být v pořádku, žádné ztráty v našich řadách, žádné zabíjení upírů,“ pronesl Caius, který pečlivě volil každé slovo, promýšlel své kroky dopředu, pravý a chytrý taktik, tolik rozumnější než Aro. Četla jsem jeho myšlenky, mluvil pravdu, ale začal plánovat, jak mě dostat do gardy.

„Ne, já se ke gardě nikdy nepřidám, život v gardě není skutečný život, je to jenom náhražka života, umím číst myšlenky, přidám se ke Cullenům. Mám fyzický i psychicky štít, oba můžu natáhnout přes několik desítek lidí. Můžete přivést celou gardu a novorozené, ale nás neporazíte, nevzbouříme se proti vaší vládě, ale jestli vy se pokusíte vyhladit Cullenův klan, já nebo Alice to uvidíme ve vizi. Ano, mám stejně jako Alice dar vidění do budoucnosti, ani jsem o tom sama nevěděla, protože polovinu svých darů potlačuji a zjistím to, až ve chvíli, která mě ohrožuje na životě, přesně tohle se stalo, když jsem objevila schopnost astrální projekce.“ Skončila jsem s řečněním a otočila jsem se k Christianovi. Zavrčela jsem, Volturiovi jsou právem upíří vládci, nikdy se nevzdávají. Vzpomněla jsem si na Arovy myšlenky, on se nikdy nevzdá, aby mě zabil nebo dostal do své sbírky. Cauisovy myšlenky byly stejné. Naštvaně jsem si skousla spodní ret. Když se v mojí levé ruce objevil oheň, Cauis se pokusil vystartovat po mně, ale Christian ho zavčas chytil. Pravou rukou jsem zvedla Arovu hlavu, levou rukou jsem ji spálila na prach. Cítila jsem teplo, ale oheň mě nepopálil, neucukla jsem od toho nezvyklého tepla. Samozřejmě, že jsem spálila celé Arovo tělo.

„Jsi chytrý? Nebo jsi hloupý a je konečně čas vyměnit vládce? Nová dynastie, nová krev. Zvaž každé své slovo, upíre! Chceš žít nebo zemřít? Obě odpovědi jsou správné, odpověď nechám na tobě, jsem schopná vykonat obě,“ hrdelně jsem vrčela, připadala jsem si jako šelma na lovu, vraždící šelma. Takoví povýšení upíři! Jsou stejně smrtelní stejně jako my, možná ještě víc než my, protože jsou vládci a ne každý je miluje. Hrozí jim smrt víc než nám.

„Život,“ zaskučel poraženě Caius. Christian ho pustil. Podle myšlenek mluvil pravdu, ale nikdy si nepřestanu dávat pozor. Budu neustále v pozoru.

„Večer, v osm hodin, velký sál. Prohlásíš mě za přítelkyni. Nikdy proti vám nepovstanu. Od tebe očekávám, že se nikdy nepokusíš rozdělit nebo vyvraždit klan Cullenů. Oni jsou moje rodina. Konečně mám trochu času navíc, musím si s někým promluvit. Nezapomeň do večera, co jsi mi slíbil.“ S tím jsem odešla a Christian odešel se mnou. Než odejdu z nehostinného hradu, ještě si s někým promluvím. Navrátím život někomu, kdo ho nikdy neztratil. Je to vůbec možné? Doufám, že se mi to podaří! Protože pokud se mi to podaří, on je skutečný a chytrý vládce, Caius se nikdy neudrží na trůně sám.

Autor: Ace (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Vraždící šelma - 13. kapitola: