Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Vrať se 2. kapitola

klucenka

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Vrať se 2. kapitolaTak jsem se konečně dokopala k napsání 2. dílu. Snažila jsem se, aby tenhle díl byl plný bolesti, ale nepovedlo se mi to... Já vím, já vím. Chtěla jsem vás rozbrečet, jsem zlá. :D Ale rozhodně brečet nebudete. :) Doufám, že jste na mojí povídku ještě nezapomněli. :) Další díly budou přibývat rychleji, protože je mám už napsané. Jen je stačí přepsat do počítače. Příjemné čtení přeje Martinka :-*

09.03.2010 (07:30) • Martina15 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1380×

Další den to bylo horší a lepší. Venku stále pršelo a mě v hlavě pulzovala ostrá bolest. Rozhodla jsem se nejít do školy a zůstat v posteli. Měla jsem chuť si pořádně zavzpomínat. Nachystala jsem si krabici papírových kapesníků, přitáhla křeslo k oknu a do uší nasadila sluchátka. Sledovala jsem, jak déšť stéká po studeném skle, jak si vykresluje krátkou cestičku. Do mysli se mi dralo tolik bolestných, ale zároveň krásných vzpomínek až se mi začala motat hlava a já si připadala jako náměsíčná.

   Leželi jsme s Edwardem na naší louce a pozorovali ztemnělé nebe, na kterém se začaly ukazovat první hvězdy. Ležela jsem mu na hrudi a vdechovala jeho omamnou vůni, poslouchala jeho vyrovnaný dech a přála jsem si, aby tato chvíle nikdy neskončila.

   „Chtěla bych tam mít svou vlastní hvězdu a čekat na tu chvíli, až mi spadne do dlaní.“  V ten okamžik jsem si to tak skutečně přála. Jen každá jeho šedesátiminutová nepřítomnost mi působila bolest, ale kdybych věděla, co mě čeká později, nikdy, nikdy bych ho nikam nepustila.

   „Kdyby se ti tohle přání splnilo, co by sis přála?“ ptal se mě a na jeho tváři si pohrával lehký úsměv.

   „Spoustu věcí. Vlastně jen dvě. Být s tebou až navěky a to mě vede k dalšímu přání, být nesmrtelná.“ Pohlédla jsem na něj s nadějí v očích, ale pokud jsem doufala, že by mi tohle přání splnil sám, byla jsem na velkém omylu. Jeho tvář se stáhla do bolestné grimasy a on ode mě odvrátil své oči a upřel zrak do tmy.

  „Tohle není řešení. To není to, co si přeješ. Je to prokletí, kterého se nikdy nezbavíš. Nechceš být to, co já. Bezcitné stvoření, jež saje neustále krev a musí se ovládat, aby nezabilo nevinného člověka. Tohle pro tebe nechci, Belli.“ Podíval se mi zpět do očí, ale jeho obličej byl ztrápený, plný smutku. Chtěla jsem ho nějak rozveselit.

   „Tak to není a já tě o tom jednou přesvědčím,“ pohladila jsem ho po tváři a mile se na něj usmála. Byla potřeba změnit téma.

   „Ty bys nechtěl vlastní hvězdu?“

   „Dřív jsem jí chtěl, ale teď už ji mám. Ty jsi moje hvězda, Bello,“ něžně zašeptal a spojil naše rty v jedno.

   Po tvářích se mi začaly koulet slzy, ale já si ráda ubližovala. Ráda jsem si drásala srdce, i když jsem už možná žádné neměla. To on si ho odnesl s sebou.

   Seděli jsme spolu u klavíru a Edwardův smích se rozezníval jako zvonkohra po celé místnosti. Smál se mé lidskosti. Smál se, když jsem mu řekla, že nejsem žádná chobotnice, abych dvěma rukama zároveň dosáhla na opačné strany.

  Učil mě hrát na klavír a já si byla vědoma toho, že mi to už celkem jde. Měla jsem toho nejlepšího učitele pod sluncem. Byl můj, jen a jen můj. Často jsme spolu hrávali naše oblíbené skladby a při hlazení klavírních klapek jsme se i my hladili po dlaních, když jsme náhodně narazili na ruku toho druhého. Tahle naše tradice mě rozptylovala tak moc, že jsem vždy spletla několik tónů.

   Do háje, tak proč tu teď nejsi se mnou. Proč, proč si musel odejít? Vždyť jsi mohl zůstat. Mohli jsme se rozejít, ale mohli jsme aspoň zůstat přáteli. Vím, že by to po nějakém čase šlo, i když bych ho nikdy nepřestala milovat.

   Klečela jsem před ním na posteli a on mě líbal na krku. Bylo to v tu noc, kdy se mi zdál ošklivý sen, a já Edwarda potřebovala cítit blízko sebe. Držel mi ruce v ocelovém sevření a nepřestával mě líbat.

  „Jsi můj život, Belli.“

   Proč mi tak moc lhal? Proč si se mnou celou tu dobu jen hrál. Vždyť jsem mu nikdy nic neudělala, pokud se tedy nepočítá to, že jsem se do něj zamilovala. To pro něj mohla být spíše přítěž. Nikdy jsem nebyla ničím výjimečná. Byla jsem obyčejná holka, která mu nemohla nic nabídnout. Ale on i přesto si vybral mě, na to, aby si se mnou pohrál. Ošklivě si pohrál s mými city a trvale zranil moji duši. Děkuji, už nedokážu nikomu věřit. Mám v hlavě bariéru, která mi stále dokola opakuje: Nevěř, nevěř, nevěř.

   Točila jsem se před Edwardem stále dokola a hlasitě se smála sukni, která se vesele vzdouvala kolem mého těla.

   „Konečně mám šaty jako princezna,“ radovala jsem se jako malé dítě  a  zkoušela  si šaty, které byly určené na taneční, na které jsme se spolu s mojí láskou přihlásili.

   „Ty jsi princezna i bez těch šatů,“ s tím mě políbil na tvář, objal mě kolem pasu a zahleděl se se mnou do velkého zrcadla před námi. Byla to dokonalá podívaná, jen pohled na mě vedle něho bolel. Byl jednoznačně tím nejkrásnějším stvořením, jaké kdy existovalo. Měl mnohem větší hodnotu než obyčejné zlato. A já měla to štěstí, že mi zpříjemnil alespoň pár měsíců mého života.

   „Ale nikdy nebudu tak krásná jako ty,“ smutně jsem sklopila oči a z koutku oka mi stekla slza. On ji slíbal, znovu se zahleděl do zrcadla a zvonivě se zasmál.

   ,,Máš pravdu, protože ty vždycky budeš mnohem krásnější než já. Už dlouho mi nebude stačit jen ten volný termín, že jsi moje. Budu chtít, aby to mezi námi bylo oficiální a hlavně navždy. Udělám z tebe mojí princeznu.“ Přes zrcadlovou plochu jsem mu hleděla nechápavě do očí a snažila se pochopit skrytý význam jeho slov. Avšak marně.

   Obklopovalo mě prázdno a nebyl nikdo, kdo by tu samotu zažehnal pouhým objetím a sladkým zašeptáním, že vše bude už konečně jako dřív. Že znovu začnu žít plnohodnotný život po boku někoho, kdo mě bude milovat. Konečně nebudu cítit to prázdno, které je všude kolem mě. Můj hrudník se zacelí a nezbudou žádné stopy po zásazích jeho krutých slov.

   Chci tě zpět, Edwarde…

Autor: Martina15 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Vrať se 2. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře