Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Vrať mi mé tělo! 28. kapitola

28.08.2013 (10:00) • kajka007 • FanFiction na pokračování • komentováno 15× • zobrazeno 1840×

Bella:

Vyšla jsem z pokoje a Edward mě mlčky následoval. Věděla jsem, že čeká, až něco řeknu, ale vždycky když jsem se nadechla a už měla větu rozmyšlenou, došlo mi, že by to byla úplná blbost.

„Jsem ráda, že tě vidím,“ řekla jsem nakonec a zastavila se. Otočila jsem se na něj a pokusila se o úsměv. Stáli jsme docela blízko, rozhodně blíž, než by se hodilo u přátel, ale on malým krokem překonal i tu minimální vzdálenost, co mezi námi byla.

„Nápodobně,“ zamumlal. Položil mi ruku na šíji a lehce si mě k sobě přitáhl. Opřela jsem se o jeho dlaň a roztřeseně vydechla. Přejel mi palcem po líci, díky čemuž se mi málem podlomila kolena. Celé moje nitro křičelo, aby mě políbil, ale nahlas jsem nebyla schopná vydat ani hlásku.

Skoro jako kdyby slyšel mé myšlenky, se ke mně ještě víc sklonit a přiložil své tvrdé rty na moje. Začal mě pomalu líbat a já se k němu po vzpamatování se ze šoku, že to opravdu udělal, přidala. Vjela jsem mu prsty do vlasů a stoupla si na špičky, abych k němu měla ještě blíž.

Vzdychla jsem a rozevřela přitom rty. Využil toho a polibek prohloubil, na což jsem si rozhodně nemohla stěžovat. Opatrně jsem mu obkroužila jazykem rty a pak vyhledala ten jeho. Celá jsem se přitom třásla vzrušením. Motýlci v břiše se neustále zintenzivňovali. Položil mi ruku na kříž a stiskl látku šatů tak silně, že jsem okrajově zaslechla trhání.

„Bello,“ zavzdychal mi do rtů a pak se přesunul na krk. Nějakým způsobem se mu mezitím povedlo opřít mě o zeď. Vsunula jsem tu ruku pod tričko a čekala, jestli mě náhodou nezastaví s tím, že tohle už bylo moc. „Panebože,“ zaševelil mi do ucha a jemně mi skousl lalůček.

Projela mnou vlna, lépe řečeno tsunami vzrušení. Zaklonila jsem hlavu a opřela si tak temeno o zeď. Mé ruce ve své pouti po jeho dokonale vytvarované hrudi pokračovaly. Edward mě chytil za vnější stranu stehna a omotal si mou nohu kolem pasu. Nevydržela jsem to a donutila ho, aby se znova začala věnovat mým rtům, i když na krku mu to šlo taky hodně slušně.

„Jsi tak…“ mumlal zadýchaně, „nádherná.“

Zmohla jsem se jen na nesouhlasné zamručení. Nedokázala jsem se od něj odtáhnout a oponovat mu.

„Jsi překrásná!“ zavrčel a ukončil tak všechny mé protesty. Naposledy pohnul rty vstříc těm mým a pak přitiskl svou tvář na mou šíji. Oba jsme zhluboka dýchali, přestože jsme to nepotřebovali.

Cítila jsem se dokonale, ale přesto nejistě. Líbání mi pravděpodobně nešlo stejně jako všechno ostatní a Edward… byl perfektní. Skousla jsem si spodní ret a snažila se vymyslet něco, čím bych narušila ticho, co mezi námi vládlo. Nebyla jsem si totiž jistá, jestli bylo v této chvíli mlčení dobrým nebo špatným znamením.

„Já… ehm, no,“ odkašlala jsem si. Edward zvedl hlavu a s kapkou zoufalostí v očích se na mě podíval.

„Bylo to moc,“ zašeptal. Nebyla jsem si tak úplně jistá, jestli je to otázka nebo konstatování, ale jednoznačně mě špatně pochopil. Začal se odtahovat.

„Počkej,“ zadržela jsem ho a chytla jeho obličej do dlaní. „Bylo to perfektní,“ usmála jsem se a lehce se dotkla rty těch jeho. Vypadalo to, že se mu ulevilo, ale stále mu v očích hrála nejistota. „Vážně.“ Znovu jsem ho políbila, ale tentokrát mi nedovolil se odtáhnout. Třel se svými pevnými, ale poddajnými rty o moje a prsty mi zarýval do zadních částí stehen.

„Tohle,“ políbil mě na špičku nosu, „jsem chtěl udělat,“ šeptal mi slastně do ucha, „od chvíle, co jsem tě poprvé spatřil.“ Obdivovala jsem, jak přitom dokáže ještě poměrně racionálně mluvit. Já se zmohla jen na povzdechy a na tiché šeptání jeho jména.

Konečně jsem uvěřila tomu, co do mě Rosalie celou dobu sypala – je docela dost možné, že se Edwardovi líbím. To jsem si musela připustit.

„Měli bychom jít,“ zasténala jsem, když jsem se s velkým sebezapřením odtáhla.

„Mmm…“ zamračil se na mě.

„Chci odsud být co nejrychleji pryč,“ vysvětlila jsem a nervózně se rozhlédla po chodbě. Nebyla jsem si jistá, jestli nás někdo nešpehuje… i když na druhou stranu mi to bylo upřímně úplně jedno. Já jsem se prostě zamilovala, a ať se tomu Aro klidně i směje.

„Dobře,“ rezignoval a neochotně odlepil své tělo od mého. Doufala jsem, že mé vzrušení trochu poklesne, když se nebudeme tak intenzivně dotýkat, ale opak byl pravdou. Toužila jsem po něm ještě víc, bylo to až nesnesitelné a rozhodně silnější než když jsem byla člověk nebo v Rosiném těle.

Než jsme se znova rozešli, Edward mě chytil za ruku. Asi by mě to po tom všem nemělo překvapovat, ale stejně jsem na naše spojené ruce s údivem koukala. Bylo to hrozně romantické. S úsměvem á la vím, že se tvářím jak idiot, a je mi to fuk jsem jeho ruku stiskla a rozešli jsme se.

Rose:

„Musíme odtud vypadnout,“ poznamenala jsem a zoufale se rozhlédla po pokoji. Byl docela hezky zařízený, ostatně jako všechny pokoje v hradě, ale cítila jsem se tam hrozně. Na druhou stranu mi ale začalo docházet, že možná už nemám kam jít. Emmett pravděpodobně odmítne žít se mnou pod jednou střechou a já musela upřímně uznat, že jsem se mu nedivila. Sice jsem si nedokázala představit, že by on někdy podvedl mě, ale kdyby ano, určitě bych to nepřešla jen tak mávnutí rukou.

„Tak jdeme, ostatní už určitě čekají.“ Alice mi otřela poslední slzy z líce a pomohla mi vstát. Bylo hrozně divné být zase ve svém těle jako člověk. Už jsem si ten pocit vůbec nepamatovala.

„Kdo všechno tady je?“ zeptala jsem se, abych se mohla připravit na to, kolika zklamaným párům očí budu muset čelit.

„Všichni kromě Esmé, ta zůstala s panem Swanem. Málem dostal infarkt,“ řekla vyčítavě.

„Trošku jsem to všechno nedomyslela,“ přiznala jsem a snažila se zatlačit slzy, co se mi znovu draly do očí. „Emmett už se mnou nikdy nepromluví, z Belly je upír, Edward mě pravděpodobně zabije, až se z toho všichni vzpamatujeme, a… a,“ koktala jsem. Schovala jsem si hlavu do dlaní a nechala Alice, aby mě utěšovala. Bylo to sobecké, ale potřebovala jsem to.

„Rose,“ oslovila mě, ale já nereagovala. „Rosie, poslouchej mě, dobře?“ Projela mnou vlna smutku při tom oslovení, protože ho používal Emmett, ale poslušně jsem kývla hlavou a nedala nic najevo. „Všichni jsme umírali strachem. Ale udělala jsi to nejlepší, cos mohla. Dostala jsi vás z toho,“ šeptala mi do ucha smířlivě. „Ty emoce vyprchají…“

„Toho se právě bojím,“ vzlykla jsem. „Možná, že o mě měl Emmett strach, ale to já bych o něj měla taky. Teď už ví, že jsem v pohodě a půjde dál,“ matlala jsem páté přes deváté a záporně u toho kroutila hlavou.

„Ty bys šla dál?“ skepticky se na mě podívala a nasadila svůj oblíbený já vím všechno nejlíp výraz.

„Nešla, ale…“

„Tak vidíš. Teď už pojď.“ Chytla mě za ruku a táhla do hlavního sálu.

Všichni už tam stáli. S potěšením jsem sledovala, jak si Edward s Bellou našeho příchodu vůbec nevšímali. Edward ji držel kolem pasu a oba měli oči jen pro sebe. Netušila jsem, kde se to ve mně bralo, ale zahřálo mě z toho pohledu u srdce.

Najednou se mi podíval Edward do očí. Neskutečně se mi ulevilo, když jsem viděla, že už nevypadá tak nabroušeně jako prve. V tu chvíli mi došlo, že už mi pravděpodobně dokáže číst myšlenky a poprvé v životě jsme za to byla ráda. Aspoň věděl, že omluvy, které k němu vysílám, nejsou falešné, jak by u mě člověk asi obyčejně čekal.

Zarazila jsem se. To jsem opravdu vždycky byla tak strašná? Sobecká a protivná?

Edward se ušklíbl a kývl hlavou.

„Hele, Bella to, že je upír, přijala docela dobře, ne?“ pošeptala mi Alice. „A Edward taky nevypadá, že by ti chtěl utrhnout hlavu.“ Podpořila mě stisknutím ruky.

Přejela jsem pohledem po zbylých členech rodiny. Carlisle se na mě po očku díval a diskutoval při tom s Arem a Caiem, Marcus jim bedlivě naslouchal. Jazz se usmíval, ne na mě, ale na Alice… A Emmett, ten se snažil přinutit Jaspera, aby s ním pokračoval v předchozím rozhovoru. Ani se na mě nepodíval.

Zvykej si, poradilo mi mé realističtější já.

Aro ukončil rozhovor s Carlislem, podíval se na Bellu a pak na mě. „Jsem velmi rád, že jste nás poctily svou návštěvou a důvěrou, dámy. Bylo to pro nás pro všechny velmi přínosné, řekl bych. Mile rád vás brzy uvidím,“ dokončil svou strojenou řeč. S Bellou jsme na něj hodily úplně stejný pohled – to určitě, ty úchyle.  Edward se zakuckal a s pobaveným výrazem Bellu políbil. Lehce se mi nadzvedly koutky. Aspoň něco dobrého z toho vzešlo.

Děkuju moc za komentáře u minulé kapitoly. :)

Jinak, jak už vám asi mohlo dojít, story E+B pomalu končí, nicméně ještě něco nevyřešeného v povídce máme, ne? ;)

Budu moc ráda za komentář. 

Autor: kajka007 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Vrať mi mé tělo! 28. kapitola: