Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Vrať mi mé tělo! 19. kapitola

22.09.2012 (18:30) • kajka007, eMCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 35× • zobrazeno 7728×

Volvo se rozjelo a já si úlevně vydechla. „Věříš mi, že jo?“ ujistila jsem se radši. Edward jen kývl hlavou a zaraženě se díval před sebe. Nevěděla jsem co dál říct, a tak jsem se schoulila pod deku a otočila hlavu k oknu.

„Nechápu,“ řekl po chvíli a stisk volant tak, že mu zbělaly klouby na prstech.

„Já taky ne,“ potvrdila jsem důrazně a kývla hlavou. Edward se na mě ale k mému překvapení naštvaně podíval, nakrčil obočí a zavrčel.

„Ne, ne, milá zlatá,“ řekl nabručeně, „já nechápu, jak jsi to mohla Belle udělat. To ti opravdu nestačilo, že jsi jí udělala ostudu ve škole svým chováním, opravdu ses musela ožrat a vychrápat s prvním idiotem, co ti přišel pod ruku?!“ už téměř křičel. Kde je můj bratr? ozvalo se překvapeně v mé hlavě, takhle by přece ani se mnou nikdy nemluvil.

„Ale já…“ Už zase mi stekla po tváři slza. Když to řekl tak nahlas a tak natvrdo, teprve mi to pořádně došlo. „Já vím, ale já nechtěla, jen jsem chtěla…“

„Jen jsi ji chtěla vytrestat za to, že ti ostříhala vlasy? Doufám, že tohle nemyslíš vážně,“ vrčel a přišlápl plyn.

„Jsem fakt idiot,“ zamumlala jsem a kajícně sklopila oči.

„Velmi slabé slovo, Rose. Dokážeš si vůbec představit, co ti na to Bella řekne? Co ti na to řekne Emmett, rodina? Přemýšlela jsi vůbec, nebo sis prostě řekla, že jí posereš život a i tak jsi i udělala, mm?“ Měl pravdu. Bela možná ani nebude to největší zlo, po tom všem se nebudu moct podívat Emmovi do očí. A s tím, že to Edward nikomu neřekne, určitě počítat nemůžu.

„Věř mi, že kdybych mohla, tak všechno vrátím zpátky…“

„V to doufám,“ odfrkl cynicky.

„Takhle hrozně jsem se necítila ani v tu noc, kdy mě Carlisle přeměnil,“ zašeptala jsem si spíš pro sebe a setřela neposednou slzu, co mi tekla po tváři. V tu chvíli jsem samu sebe vůbec nepoznávala, tohle jsem vůbec nebyla já. Mrcha jsem byla vždycky, ale tohle bych přece nikdy neudělala… A co ta lítost? Tu jsem nikdy dřív nepociťovala, většinou maximálně nad zničenou manikúrou.

„To neříkej mně, nech si to jako výmluvu…“ poznamenal Edward a já si konečně všimla, kam máme namířeno.

„Prosím, Edwarde, počkej…“ zakuňkala jsem, když jsme se blížili k odbočce k vile.

„Z tohoto se nevymotáš, Rose, řekneš jim to hned teď…“ zašeptal a na mě nebral vůbec žádný ohled. Neměla jsme se čemu divit, ale stejně jsem se cítila ukřivděná. Neměla jsem ani čas si to pořádně promyslet.

„Jsem nahá, teda Bella je nahá… No… ty přece víš, jak to myslím.“ Trošku jsem se do toho zamotala, ale abych svou větu potvrdila, ukázala jsem na deku upevněnou nad prsy.

„Já vím, nejsem idiot, takhle bych tě tam nenechal jít.“ Otočil se a ze zadního sedadla vzal papírovou tašku a položil mi ji na klín. Překvapeně jsem vzala do rukou bílé tričko a světle modré rifle. Nechápavě jsem koukla na Edwarda a pozvedla obočí. „Alice měla předtuchu, ne vizi, ale předtuchu,“ pokrčil rameny. Mezitím už zaparkoval u domu.

„Díky,“ pokusila jsem se o úsměv, ale určitě to dopadlo dost chabě. On bez dalšího slova nebo gesta vystoupil z auta a otočil se k němu zády.

Bella:

Seděla jsem v obýváku a v rukách držela módní časopis. Obsah mi byl sice ukradený, ale aspoň jsem se snažila vypadat zaujatě, aby mě někdo nezkoušel rušit. V téhle pozici jsme strávila celé odpoledne a noc, nebylo mi to ani trochu nepříjemné, a dokonce ani se mi nezačaly klížit oči. Bylo to tak nepřirozené, až mě to děsilo.

Aspoň jsem ale měla čas na přemýšlení, jenže problém byl, že jsem se pořád nemohla dostat k závěrečnému rozhodnutí. Nebyla to jenom moje volba, Rose byla sice úplně nesnesitelná, ale přece bych to nemohla jen tak někomu vyklopit. Stačilo, že jsem jí ostříhala vlasy, čehož jsem začala litovat už v té chvíli, kdy jsem ustřihla první pramen.

„Edward je tu…“ řekla Alice lehce zastřeným hlasem a přes prosklenou stěnu se podívala na příjezdovou cestu. Opravdu, stříbrné Volvo se přibližovalo, až se zastavilo, a z něho vystoupil Edward. Postavil se zády k autu a očima vyhledal mou maličkost. Nevypadl zrovna klidně, spíš dost naštvaně a zoufale. Uhnula jsem očima a podívala se do auta.

Časopis mi vypadl z rukou.

„Co tu dělá?“ vyjekla jsem a hodila vyděšený pohled na Alice.

„No to já nevím,“ odfrkla si a v klidu si sedla vedle mě. „Věděla jsem, že něco bude, ale vzhledem k tomu, že mi někdo brání vidět budoucnost tebe a Belly, tak opravdu zatím netuším co,“ probodla mě obviňujícím pohledem. „Nicméně se domnívám, že se to za chvíli dozvíme,“ dodala nadšeně a oči se jí rozzářily zvědavostí. Byla jsem si jistá, že kdyby mohla jíst, už má na klíně misku s popcornem.

Taktak jsem se uhlídala, abych nedala své emoce najevo. Ještě se všechno může vysvětlit, třeba se jenom přišla podívat na svou rodinu. Nahá, jak jinak…

Rose vystoupila z auta, hodila zvláštní pohled na Edwarda, ale ten ji jen odbyl ledabylým gestem. Se sklopenou hlavou se vydala k domovním dveřím s Edwardem v zádech. Mezitím už se v obývacím pokoji objevil zbytek Cullenových, všichni se tvářili stejně překvapeně a zvědavě.

Začínala jsem mít dost intenzivní pocit, že se stalo něco opravdu špatného. Pro jistotu jsem ještě vyhledala pohledem své tělo, aby zkontrolovala jeho stav, ale pokud jsem neměla nějaké vnitřní zranění, tak vypadalo to, že jsem v pořádku.

Edward bez zaklepání otevřel dveře a Rose vešla jako první dovnitř.

„Edwarde?“ zeptala se Esmé a zmateně nakrčila čelo. „Dobrý den, Bello,“ řekla v zápětí a pokusila se o milý úsměv. Byl to ale jen chabý pokus, s jejím laskavým mateřským úsměvem to nemělo ani zbla společného.

„Tady Bella nám všem přišla něco vysvětlit. Hlavně Rosalii, viď?“ Otočil se na ni a zamračil se. Pak se jaksi omluvně podíval na mě a pousmál se. V tu chvíli mi to došlo, on to ví! Mohla jsem se jen domnívat, jestli na to přišel sám, nebo mu to řekla…

Chtěla jsem něco říct, ale má pusa se jen naprázdno otevírala a zavírala. Musela jsem vypadat jako kapr.

„Nač ten tón, Edwarde?“ zeptal se Carlisle zaujatě a naklonil hlavu na stranu, jako by se snažil z jejich výrazů v obličeji něco vyčíst.

„Opravdu vám musím něco říct,“ ozvala se Rose a nenechala tak Edwarda odpovědět.

„Buď zticha,“ zasyčela jsem a hodila na ni výhružný pohled, který jsem trénovala na Emmettovi, když chtěl ukojit svou touhu.

„Promiň, ale nejde to,“ zašeptala a zhluboka se nadechla. „Vzhledem k tomu, že bych se ráda vyhnula tomu, že mi nebudete věřit, chci, aby vám Edward potvrdil, že mluvím pravdu.“ Edward jen přikývl.

„Co je to tu za hru?“ zasmál se Emmett a Rose se na něj s určitou laskavostí a pokorou podívala.

„Kéž by byla,“ vydechla a záporně zakývala hlavou. Vtom přitiskla víčka k sobě a zaťala pěsti, jako kdyby očekávala ránu. Nezastírám, že jsem měla chuť jí v tu chvíli jednu vrazit. „Vím, že to zní hrozně, ale já nejsem… nejsem Bella.“ Zoufale si povzdechla, nevěděla, jak pokračovat. Zato já ano.

„A já nejsem Rose, je nám to úplně jasný,“ řekla jsem sarkasticky a prosebně těkala očima mezi jí a Edwardem. Oba se tvářili stejně nekompromisně. „Sakra…“ zamumlala jsem a vzdala to.

„Vyměnily si těla,“ prohlásil Edward nedočkavě a začal si poklepávat nohou.

„Kdybys nebyl,“ začal Carlisle, ale náhle se zarazil, „ty víš co, zkontroloval bych, jestli nemáš náhodou horkost.“ Starostlivě nakrčil obočí a pak se podíval i na mě. Jen jsem neznatelně pokrčila rameny a snažila se být neviditelná. Tak z tohohle nás nikdo nevyvleče.

„Carlisle, věř mi, že jsem naprosto v pořádku a nedělám si srandu. Je to neuvěřitelné a technicky vzato nemožné, ale je to tak. Bella je Rose a Rose je Bella a samozřejmě netuší, jak se to stalo.“

Nikdo nevěděl, jak reagovat, když v tom se vedle mě ozval Emmett. „Díky, bože, já už se bál, že se z tebe stal asexuál, Rose!“ vykřikl úlevně a trošku váhal, ke které z nás dvou má mluvit.

Edward si odfrkl, já protočila oči a Rosalie se zahanbeně podívala do země. Zbytek osazenstva jen hleděl jak puk a evidentně stále nevěděl, co říct.

„Takže… opravdu?“ zeptal se ohromeně Carlisle, obě dvě jsme přikývly, i když mně to rozhodně nebylo po vůli. Tohle celé vůbec nebylo fér… „Jak se to mohlo stát? To je neskutečné, za čtyři sta let své existence jsem tohle nezažil, dokonce jsme o tom ani nečetl v nějakém seriózním zdroji,“ nechápavě kýval hlavou.

„A to ještě není všechno,“ poznamenal Edward. S nehraným zděšením jsem se na něj podívala. 

Děkujeme za komentáře u minulé kapitoly. :) Jsem překvapená, kolik lidí se na povídku vzpomnělo. :)

A teď bych ráda věděla, jak si myslíte, že zareaguje Emmett? :D 

Předem díky za komentáře. :)

Autor: kajka007 (Shrnutí povídek), eMCullen, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Vrať mi mé tělo! 19. kapitola: