Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Vrať mi mé tělo! - 16. kapitola

10.08.2012 (16:30) • eMCullen, kajka007 • FanFiction na pokračování • komentováno 20× • zobrazeno 3292×

„Jsi mrtvá,“ ujelo Rose, když jsem za sebou zavřela dveře. Všichni na nás nechápavě zírali.

„Já vím,“ vrátila jsem jí.

Rose

„Tak a dost! Můžete nám laskavě říct, co se to tady děje?“ vyjela Alice. Takovou nedůtklivou jsem ji neznala. Ale stejně jsem se ji rozhodla ignorovat. Já jsem přece jen ta obyčejná, neviditelná Isabella Swanová, která pomalu ani neví, kolik je hodin, tak proč?

Otočila jsem se na ni, ale k odpovědi jsem se nechystala. Místo toho jsem si prohlížela mou rodinu jako celek, která na nás jen nechápavě zírala. Očividně už všichni chtěli vysvětlení, a to hned. A vlastně… Ani já sama jsem nevěděla, proč jsme jim o tom, že jsme si prohodily těla, zatím neřekly. Do teď jsem si užívala to, že Bellu můžu ovládat. Jenže stejně tak ona může mě. A ona má mnohem více možností než já. Musím něco udělat. Okamžitě, protože jestli se naučí používat všechny zbraně, které mám i jako já a jako upír k dispozici, nebyla by mrtvá ona, jak jsem jí slibovala, ale já. A ačkoli to až tak nedávám znát, to, že ona má teď Emmetta, to, že s ním spí v jedné posteli a že se na něj kouká, mě prostě ubíjí.

„Zeptej se na to tady sestřičky, ta ti jistě ráda odpoví, nemám pravdu?“ Nakonec jsem přece jen nedokázala držet jazyk za zuby. Provokativně jsem se ušklíbla na Bellu, která v mém těle vypadala sice suverénně, ale stejně jako by celé postava ztratila švih, když jsem uvnitř nebyla já.

„Ještě jsem s tebou neskončila!“ zašeptala jsem Belle do obličeje a byla nastavená přesně tak, že jsem jí lehce dokázala vrazit do ramene. A proč nevyužít takové šance… Pořádně jsem se tedy zaklonila, ale aby to nevypadalo úplně blbě, ale taky aby to splnilo svůj úkol nápřahu a jak nejrychleji jsem svedla, jsem vypálila pryč z parkoviště. Až po pár krocích jsem se ohlédla, jak se mi mé dílo vydařilo.

Dobrý! musela jsem uznat. Sice nesletěla lady Swanová na zem, ale pěkně se zapotácela, a to i u upíra, který sice neumí používat výhody svého těla, je úspěch.

Ale ani tohle mě neuspokojilo, protože když jsem se na ni dívala, když jsem se dívala na své vlasy… Ona mi je ostříhala! Moje vlasy! To… je neskutečný!

Čekala jsem, že mi něco provede, ale na to, že mi pomalu vyholí hlavu, jsem si myslela, že si netroufne. Copak ta kráva neví, že to je v těle upíra zastavený a že nedorostou?!

Vletěla jsem do hlavní budovy a zajela do třídy, kde jsem měla následující hodinu. Funěla jsem jak parní válec, že mi až z uší musel stoupat kouř, a obličej jsem měla rudý vzteky. Jen tak mě něco dopálit nedokáže, ale teď… teď bych nejraději někoho zabila, a to myslím doslova. Mít tak své tělo, tak Bella už polyká andělíčky v umyvadle.

„Čau, Bello,“ houkl na mě kdosi. Otočila jsem se ke dveřím, odkud ten skřepot vycházel, a uviděla jsem blonďatýho kluka s malýma očima a ještě k tomu až nepřirozeně blízko u sebe. Do toho bych neřekla ani Swanovou, že se baví s takovým exotem.

„Pane na nebi,“ protočila jsem očima a hlavu si dlaní podepřela tak, abych se koukala raději z ušmudlaného ona než na to individuum.

„To ani nepozdravíš svýho kamaráda?“ Tentokrát už mi zastoupil i výhled z okna a ještě si tak provokativně vytáhl kraj trička, aby potvrdil, že tu fakt je. Snad se nechce svlíkat, panebože!

Vytřeštila jsem oči a abych se vyhnula pohledu na jeho jistě rosolovitou hruď, jen jsem nesrozumitelně broukla. „Čau.“

„No, tak když už sis mě konečně všimla, jestli se tomu tak dá říkat, když zase čumíš kamsi do zdi a evidentně mě vůbec neposloucháš, mám pro tebe návrh.“ Obkročmo se posadil na židli přede mnou, a tak ani pohled na tabuli už nebyl bezpečný. Sice jsem se pořád nedozvěděla jeho jméno, ale Vlezdoprdelka se bude skvěle hodit.

Na chvilku jsem chtěla začít Bellu litovat, ale když jsem si vzpomněla, co mi provedla, okamžitě jsem to zavrhla. Jestli si myslí, že jí to jen tak projde, tak se plete. Se mnou nikdo zametat nebude, i když k tomu nemám zrovna všechno potřebný, co teď jí přebývá.

„Já bych pro tebe taky jeden měla, zajeď tam, kam patříš, a mě si laskavě nevšímej,“ zavrčela jsem na něj a snažila se někam schovat. Jenže moc možností jsem neměla. Buďto můžu zalézt pod stůl nebo vyskočit z okna. To okno byla lepší varianta, protože pod stolem bych zase narazila na Vlezdoprdelky a dokonce i do jeho prdelky.

„Ale copak, špatně ses vyspala?“ Vystřelit na Měsíc by pro něj bylo málo.

„Hm,“ broukla jsem a začala se hrabat v tašce. Všimla jsem si, že se tam někde povalovala sluchátka, a to by bylo možná nejlepší na uklidnění.

„Ale Mikeu, ty už zase otravuješ Bellu?“ zasmál se kluk, který rozhodně nebyl zdejší. Oči šikmé, snědá kůže… Sakra, jak jen se jmenuje tenhle? Vím to, toho si pamatuju, jen si zrovna nemůžu vzpomenout… Něco na D…

Ale aspoň už jsem věděla, jak se jmenuje Vlezdoprdelka Mike.

„Co myslíš, Bene?“ Tentokrát se za Cizincem objevila tvář, kterou jsem aspoň od pohledu znala – Angela.

Tak skoro jsem se s tím D trefila, taky to je na začátku abecedy a přidat jedno bříško, je to B jak vyšitý.

„Jo, co myslíš, Bene? Dovedeš si představit, že by on dělal někdy něco jinýho?“ houkla jsem směrem k němu a přitom nasupeně koukala na Mikea. Ben to ale asi špatně pochopil a místo toho, aby mi odpověděl, se jen rozchechtal.

„Hej!“ obořil se na něj Vlezdoprdelka, ale taky se smál. „Zrovna jsem se chystal Belle říct o tý párty, co pořádá Jessica.“

„Cože? Párty?“ Angela s Benem vypadali stejně překvapeně jako já. Konečně i Mike upoutal mou pozornost.

„No jasně, vy o tom ještě nevíte. Dneska mě na parkovišti doběhla a říkala, že v pátek pořádá párty na oslavu jejích narozenin. Půjdeš, Bello?“ S otazníky v očích se vrátil zpět ke mně.

Sice jsem se od veškerých akcí, které pořádali místní studenti, držela stranou a v těle Belly jsem s tím nehodlala začínat, ale kde najdu lepší místo k odplatě než na nějaké oslavě, kde určitě bude spousta lidí? Nikde, a proto moje odpověď byla jednoznačná.

„No jasně!“

Omlouváme se, že jste museli čekat tak dlouho na tuto kapitolu. Je to hlavně moje vina, protože já jsem se nebyla schopná dokopat k tomu, abych napsala kapitolu. Kája teď napsala několik kapitol, za což jsem jí já a doufám, že i vy, moc vděčná, a tak jsem se opět chtěla vrátit k psaní, což o prázdninách není zrovna nejlehčí.

Tímto chci tedy hlavně poděkovat své spoluautorce Karolínce () za to, že to se mnou ještě nevzdala a že držela tuto povídku pořád nad vodou. ♥

Myslím, že i od vás, od každého, kdo si tuto kapitolu přečetl, pěkné, aby právě Káji poděkoval za tu práci, kterou si musela dát s těmi předchozími kapitolami, co myslíte?

eMCullen a kajka007 ♥

Autor: eMCullen (Shrnutí povídek), kajka007, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Vrať mi mé tělo! - 16. kapitola: