Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Vrať mi mé tělo! - 12. kapitola

27.06.2012 (07:00) • eMCullen, kajka007 • FanFiction na pokračování • komentováno 34× • zobrazeno 3930×

Rose:

Nikdy jsem o tom nepřemýšlela, ale řekněme si to upřímně – to její příjmení je příšerné. Určitě ji to taky štve, takže jsem jí to vlastně usnadnila. No nejsem já úžasná? Při chválení sama sebe jsem se bezděky koukala na svůj odraz ve skleněných dveřích od školy. Upřímně? Nic moc.
S povzdychem, ale dobrým pocitem, že už mě ani jako Bellu lidi nevidí jako slušňačku, jsem se vydala na parkoviště. K mému obrovskému zklamání jsem si ale uvědomila, že mě ráno vezl tatík, a tím pádem mám jen dvě možnosti, jak se dostat domů. První, a pro Bellu přijatelnější, je ta, že si těch pár kilometrů pěkně šlápnu. A ta druhá, pro změnu přijatelnější pro mou maličkost, je vyzkoušet, jak dalece sahá Edwardova platonická a nevyřčená láska ke… mně. Fuj, je docela nechutné o tom takhle vůbec přemýšlet.

Už z dálky jsem viděla, jak se má povedená upíří rodina a jeden exot, co ale mimochodem vypadá naprosto božsky, hádají. Nasadila jsem milionový úsměv a co nejladnějším krokem se vydala k Edwardovi. Ne že by mi ty její boky moc ladnosti dovolovaly, ale snaha se cení a navíc Edward je z ní odvařenej, i když jen tiše mlčí.
„Edwarde,“ zavolala jsem a pravou rukou zamávala. Oslovený se na mě s nejistým pohledem otočil, asi stále nevěřil, že by na něj Bella někdy sama od sebe promluvila. Měl pocit, že ani neví, že existuje.
„A-ano, B-bello,“ zakoktal se já si všimla, jak se mé koutky úst na mém obličeji roztáhly do širokého úsměvu. Aby ti neukápla slina, milovnice mého nepovedeného bratra, pomyslela jsem si ironicky. To, že Edward neslyší moje ani Belliny myšlenky, mi došlo, když jsem zpozorovala jeho stále zamilovaný pohledem mířený na… mě, takže jsem si s tím nedělala starosti ani teď.

„Mohla bych s tebou chvilku mluvit?“ Trocha té plachosti přece jen neuškodí… Zpod krátkých nepovedených řas jsem na něj zkoušela udělat oči. Nevím, jestli zabralo to, nebo prostě stačilo, že jsem vůbec přišla, ale Edward vypadal, jak kdyby si něčeho šlehnul…

„Jasně,“ odpověděl okamžitě a obdařil mě rádoby kouzelným úsměvem. Okamžitě se přesunul ke mně a objal mě kolem ramen. Měla jsem pocit, jako by byl nervózní, ne že by se mu klepaly ruce nebo něco takového, ale přišel mi takový… nesvůj.

Vážně mi není jasné, co na té Swanové, vlastně Labuti, vidí. Prsa nemá, prdel nemá a ksicht taky není kdoví jaký zázrak…

Pěkně jsem si počkala, až budeme z doslechu ostatním. Doufala jsem, že tu pomyslnou hranici si ještě trochu pamatuju. „Víš, já…“ Na prst jsem si začala namotávat pramen hnědých, ale hlavně suchých vlasů, které mi teď patřily. Jo, s těma pak taky musím něco udělat.

„Copak?“ usmál se na mě zase, ale spíš než jako sexy úsměv to vypadalo, jako by ho něco bolelo, nebo možná potřeboval na záchod.

„Dneska ráno mě sem dovezl táta a já se teď nemám jak dostat domů. Autobus už ujel a počasí nevypadá zrovna na procházku,“ soukala jsem ze sebe.

„Chceš odvézt?“ Ty vole, blik!

„Kdybys byl tak hodný…“

„Jasně, žádný problém. Tak pojď.“ Až zase budu já já, tak budu Edwardovi muset dát lekci, jak sbalit holku, protože to, co právě předvedl, bylo… neskutečné. Jestli si myslí, že tou jeho tvářičkou každou dostane do kolen – i když šance úspěchu je devadesát devět procent -, tak se plete.

Vůbec mě nepřekvapilo, když náš milovník Edward okamžitě vypálil ke svému nablýskanému autu a jal se mi hrdě otevírat dveře. Dělal to tak vždycky. Ještě když jsem byla já já, bál se totiž, že bych mu mohla prásknutím dveří poškodit jeho milované auto. Tentokrát to ale bylo proto, aby udělal dobrý dojem, a musím říct, že kdybych i ve skutečnosti byla škaredá, vychrtlá, naivní a bruneta, svůj účel by to splnilo.
„Díky,“ zamumlala jsem a rozvalila se na sedačce. Nikdy jsem neměla tu možnost, jelikož mě Edward na přední sedačku nikdy nepustil.
„Jasně, jasně… Takže, ty bydlíš…?“ Panáček si ze mě snad dělá legraci? To si opravdu myslí, že na holku zapůsobí, když bude dělat, že neví, kde je její dům? Mimochodem je to docela slušná ptákovina, když ji tam posledního půl roku chodí šmírovat každý večer.

„Bílej barák na konci města,“ odvětila jsem s klidem a sledovala jeho nechápavý pohled. No jo, Edwarde, lidi se mění, jenom ty jsi pořád stejný debil, pomyslela jsem si, ale na něj hodila sladký úsměv.
„Jo, asi vím,“ vylezlo z něj poněkud vyjukaně a jakoby mi četl myšlenky – nastartoval a opustil parkoviště. Ještě jsem si ale neodpustila jeden pohled na svého manžela a tu krásnou blondýnu vedle něho, co mě provrtává přímo nasraným pohledem.
„Tak, Edwarde…“ začala jsem asi v půlce cesty, když už jsem se začínala docela nudit. „Líbí se ti ve škole nějaká holka?“ Podívala jsem se na něj zvědavým pohledem.

Jak už jsem zmínila v perexu - z většiny má tuto kapitolu na svědomí kajka007, to ona byla ta, která mě dokopala k tomu, abych otevřela Word a aspoň nějaké to slůvko sepsala, i když to kdoví jaký zázrak nebyl. ♥

Jinak vám moc děkujeme za komentáře, které nacházíme u předchozích kapitol. Dělají nám ohromnou radost a my i nadále doufáme, že s námi budete pokračovat a trochu nám pomůžete s tvorbou příběhu. Nad koncem jsme totiž vůbec nepřemýšlely, takže je docela pravděpodobné, že čtete nesmrtelnou povídku. :-))

eMCullen a kajka007 ♥

Autor: eMCullen (Shrnutí povídek), kajka007, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Vrať mi mé tělo! - 12. kapitola: