Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Volterská princezna - Prolog

31.05.2011 (15:15) • nicolecullenhale • FanFiction na pokračování • komentováno 11× • zobrazeno 1693×

Pohled Tashi:

Jmenuji se Tashi Volturi, jsem dcera Ara a moje matka je Sulpicie. Samozřejmě, že taky mám nějaký dar, umím přimět všechny, aby dělali, co já chci, ale mám zakázané to používat na kohokoliv ve Volteře a hlavně na moje rodiče. Občas nechápu, proč mě vůbec proměnili, nesnáším tenhle život. Život upírky, ještě k tomu jsem něco jako upíří princezna.

Samozřejmě, že se musím živit lidskou krví, sice si občas skočím na nějakou tu veverku, ale táta vždy pak křičí, že jsem jeho dcera a mám se chovat jako pravá upírka. Už žiji pět set let na tom samém místě. Mám tu vše, na co si vzpomenu, i milence, ale nikdy jsem nepoznala lásku. Chci jít ven a žít. Teda po upírsku žít, občas se doslýchám, že ve Forks jsou Cullenovi. S Carlislem se znám, dřív tu sloužil, měla jsem ho ráda, taky byl něco jako vegetarián, půjdu za ním, ale jak se dostat odtud, to bude už těžší, nemůžu utéct, táta by šílel a matka taky, Carlisle by pak na to doplatil, to se nesmí stát, musím přemluvit Ara, ale to nebude lehké, jak mu to říct? On mě nepustí! Já chci ven!

„Tashi, Aro tě chce u sebe!“

No jo, Jane, jeho věrný poskok, někdy to vypadá, jako kdyby byla ona jeho dcera, pořád mi ji předhazuje, že si z ní mám vzít příklad. Být jako ona? To nikdy!

„Jasně, vyřiď mu, že se za chvíli teda stavím,“ zavrčela jsem na ni. Ani neví, jak mě štve.
Co zase chce? Vždyť jsem nic neudělala.

„Ne! Máš tam jít hned! Je to něco důležitého!“ zvýšila na mě hlas. Co si to dovoluje? Jako kdyby mi přikazovala.

„Už jdu,“ zvýšila jsem také hlas.

Svou upíří rychlosti jsem se dostavila před mého otce. Někdy si připadám, jako kdybych nebyla jeho dcera.

„Co jsi chtěl?“ koukla jsem na něj otráveným způsobem.

„Vidím, že posledních pár let jsi nějaká otrávená. Máš vše, co jsi chtěla. Co se zase děje?“ Pár let? Skvělý postřeh, tati!

„Jen chci žít ve Forks, alespoň na pár měsíců.“ To slovo žít mě začíná děsit. Co tam vlastně budu dělat? Chodit do školy? To by se mi mohlo líbit.

„Dobře, ale nikoho tam neznáš.“

Opravdu mě nechá jít? Co se mu stalo? Že by mu konečně matka něco řekla?

„Znám. Vzpomínáš na Carlislea? On mě chápal, vždy mi byl dobrým přítelem a bude i otcem.“ Právě jsem si uvědomila, co jsem řekla. To jsem říkat neměla.

„Otcem? Dobře tedy, jak chceš. Zavolám mu, že přijedeš a ať pro tebe má přichystaný dům a bude tě hlídat a zajistí vše, co potřebuješ pro život. Zatím budeš vystupovat jako Carlisleova neteř. Peníze pro tebe obstarám, ale neboj, že bych tě nechal jen tak odjet, zaprvé budu jezdit na kontroly, a když ne já, tak matka a když ani ta nebude moct, pojede Jane. Nebudeš na nikoho používat tvůj dar a nebudeš nápadná, jestli něco nevyhovuje, tak můžeš zůstat tady.“

Chvíli jsem nevěděla co říct, ale pak ze mě vypadlo jedno jediné slovo.

„Super.“

„Jane ti pomůže sbalit si věci.“ Jako kdyby ona věděla, co já potřebuji a co je in. Došla jsem do svého pokoje a zabalila si, koukla jsem po mém pokoji, už ho dlouho neuvidím, většina lidi by byla smutná, ale já jsem šťastná, těch posledních pět set let mi vážně stačilo.
„Už na tebe čeká auto, Tashi.“ Tenhle hlas poznám všude, je to hlas mé matky, je tak krásný.

Přiběhla jsem k ní a objala ji a pošeptala jsem jí:

„Mám tě ráda.“

„Já tebe taky, zlatíčko, ale už běž, čeká na tebe Forks, brzo se přijedu podívat a nedělej nic, co by ti mohlo ublížit nebo zabít… Budeš mi chybět.“

„Ty mně taky, mami.“

Ještě bych zašla za tátou, ale on zas něco řeší, jako vždy na mě nemá čas, jen jsem mávla a zas šla. Nasedla jsem do auta a Felix mě zavezl na letiště, hned jsem nasedla do letadla. Přemýšlela jsem, co budu ve Forks dělat. Tady se nedá využít můj dar a navíc mi to Aro výslovně zakázal. Nejdřív se musím setkat s Carlislem a jeho rodinou, už se těším. Měla jsem ho vždycky ráda.

Pohled Embryho:

Jsem vlkodlak, ale my žijeme ve Forks, tím pádem nelovíme moc upíry, jen ty, co jdou okolo, jinak tu žijí Cullenovi a ti se živí zvířecí krví a navíc máme menší dohodu, nikdy jsme s nimi neměli problém, teda až na to, že se Jacob zamiloval do Edwardovy Belly, ale teď je zas vše jinak, Jacob je otisklý do Renesmé, Edwardovy a Belliny dcery, jinak všichni z naší smečky někoho mají a já zas ne! Co mě podváděla dva roky Susan, mě vše přešlo, vystačím si sám, něco jsem zaslechl, že má přijet nová upírka ke Cullenům. Alice bude zas dělat nějakou párty, mě bude opět s někým seznamovat, nechápu to.

„Jídlo!“ zavolala Emily.

To je poslední dobou jediné, co slyším. To se nás snaží vykrmit? Přišel jsem tam a všichni se tam zas křenili.

„Ježíši, moje holka mě opustila, ale to neznamená, že se na mě všichni budete křenit jak měsíčci na hnoji.“ Ani nevím, jak hrozně vypadají.

Za chvíli se přihnal Jacob a Renesmé.

Renesmé to opět slušelo.

„Hej, já to slyšel, najdi si svoji,“ zavrčel na mě.

„Jasně,“ ušklíbl jsem se na něj. To je ta nevýhoda vlčí telepatie. Vzal jsem si nějaký muffin a šel jsem se projít. Miluji procházky po pláži… Najednou jsem narazil na tu dívku, byla nádherná, jen jedno mě zaujalo, měla červený oči. Upír!

Pohled Tashi:

Přiletěla jsem na letiště a tam na mě už čekal nějaký blonďák.

„Jmenuji se Jasper a mám tě tu vyzvednout, jsi Tashi?“

„Ano, to jsem já.“

Jak jsem přijela před dům, tak jsem jen koukala, byl tak nádherný, skoro celý prosklený, změna od hradu. Vešla jsem dovnitř a viděla zástup upírů, všichni měli zlaté oči, nejvíce mě zaujal Carlisle, ta jeho andělská tvář. Vedle něho stála tmavovlasá žena, vypadala jako jeho žena.
Carlisle vystoupil.

„Ahoj, Tashi.“ Hned mě objal. „Tohle je moje rodina.“

„Moje žena Esmé.“ To byla ta tmavovlasá žena vedle něj.

„Rosalie.“ Byla nádherná blondýna.

„Emmett.“ Vypadal, že je hodně silný a taky vypadal tak roztomile, až dětinsky.

„Alice.“ Byla malá a měla krátké vlasy do všech stran a oblečení podle poslední módy.

„Jaspera znáš.“ Vypadal někdy jako socha.

„Bella.“ Pořád vypadala jako člověk.

„Edward.“ Byl krásný, ale ne podle mého vkusu.

„Tashi je něco jako moje další dcera, je to dcera Ara, něco jako Volterrská princezna,“ představil mě. Esme se hned přihrnula.

„Ahoj, tady máš klíče od svého nového domu, jestli chceš, můžeš tady být s námi, třeba s Renesmé.“ Počkat, kdo je Renesmé?„Renesmé?“ zeptala jsem se překvapeně. „Belly a Edwarda dcera, přijde, je teď u Jacoba, jejího přítele, je to vlk, neboj, máme s nimi dobré vztahy.“

Vlci, no jo, ty odporný zapáchající čoklové… Nemám je v lásce.

„Půjdu do svého domu.“

„Dobře, Emmett tě tam odveze.“ Dala mi klíčky. Šla jsem do auta a nasedla jsem.

Emmett mě odvezl k domu, vystoupila jsem a poděkovala za odvoz, šla se kouknout do mého domu, byl nádherný a moje auto Volvo xc60. Aro, nebo kdo, to zařídil, ví, co se mi líbí. Hodila jsem si tašky do pokoje a šla se projit, ještě mám červené oči od poslední oběti, teď budu jíst jen veverky a jiná zvířata. Narazila jsem na pláž, hned jsem tam šla, pak jsem to ucítila. Vlk! Koukla jsem dopředu a uviděla ho, byl tak… krásný, ale vlk!

Autor: nicolecullenhale (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Volterská princezna - Prolog: