Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Volterská princezna - 4. kapitola

25.07.2011 (11:15) • nicolecullenhale • FanFiction na pokračování • komentováno 9× • zobrazeno 1063×

Tashi

Ležela jsem a přemýšlela. Za pár týdnů začíná škola a já mám pořád před lidmi strach, není to strach, ale spíš chuť.
„Nepřemýšlej tu o blbostech a pojď, jdeme nakupovat.“ Koukala jsem na ni překvapeně.
„Co je? Včera jsi mi to slíbila,“ zakňučela. Měla strašně ublížený obličej.
„Já vím, ale bude tam moc lidí. Navíc obě jsme pily jejich krev. Dokážeš se udržet?“ Koukala jsem na ni, jestli to opravdu myslí vážně. A myslela.

„Zaprvé - já ji budu pít! Jen teď ne, když jsem s tebou. Zadruhé - jsem starší než ty a dokážu se moc dobře ovládat a zatřetí - nemysli na toho vlka. Převleč se a jdeme!“
„Já nemyslím na Embryho!“ zavrčela jsem a šla do koupelny.
„Jo, každý má svou teorii.“ Chtěla jsem na ni vlítnout, ale když jsem otevřela dveře, už tam nebyla. Jen hromádka oblečení. Oblékla jsem se a šla do haly. Marie tam na mě čekala, vzala mi klíčky od auta a hnala do garáže.
„Počkej! Ty máš řidičák?“
„Jo. A teď nastup.“ Za chvíli jsme vyjely, měla jsem strach, že mi nabourá auto. Asi jen třikrát jsme překročily rychlost. Po pětadvacetiminutové jízdě jsme dorazily před obchod. Byly jsme tam celý den - a to myslím vážně. Když už jsem ji hodinu přesvědčovala ať jdeme domů, tak vytáhla, že jsme se spolu už dlouho neviděly a já byla odsouzena k dalšímu nakupování.
„Pojď ještě sem. Prosím.“ Zas nahodila psí oči a zamířila do obchodu. Já jsem za ní jen chodila, nemělo cenu jí odporovat. Zamířily jsme do svatebního. Počkat, co tady děláme?
„Marie? Co tu děláme?“
„No, víš, to je jedna věc, kvůli který jsem přijela. Budu se vdávat.“ Culila se na mě.
„To je skvělý. Proč jsi mi to neřekla dřív?“
„Víš, pamatuješ si na Iana?“ Koukala tak moc provinile.
„Ne. Kdo to je?“
„Ty by sis měla dělat poznámky, s kým jsi spala.“ Já s ním spala?
„Co?“ Koukala jsem na ni vyděšeně, protože nás poslouchaly prodavačky a navíc vypadám na sedmnáct, takže si o mně musely myslet hodně špatné věci.
„Ten, který se mi líbil. Už víš?“
„Jo, aha. Tak to gratuluji.“ Usmála jsem se a objala ji.
„Stejně nevíš, kdo to je, že?“ pošeptla mi do ucha.
„Ne.“ Zasmály jsme se spolu a šly vybírat svatební šaty, když vtom přišel do obchodu Embry a ta jeho bloncka. Co dělají tady? On se bude ženit s ní? Marie na mě koukala a pak na ně. V očích měla lítost.
„Nech toho!“ zavrčela jsem na ni.
„Čeho?“ Tvářila se jako anděl a vůbec jí to nešlo.
„Toho soucitu!“
„Promiň.“ Dál se koukala po vysněných šatech. Uviděla jsem ty malé jiskřičky ďábla. Pokaždé je měla, když dostala nápad a mně se nelíbil.
„Co to bude tentokrát?“ Koukala jsem na ni se strachem v očích i v hlase.
„Dáš mi tvoje svatební šaty, které jsi měla s Ericem.“
„Co?“ Proč tyhle? Vždyť jsem je měla na svatbě s tím arogantním upírem.
„Byly úžasný, lehký a já se budu vdávat na pláži. Prosím, prosím.“ Nahodila opět psí oči.
„Tak jo, ale jsou ve Volteře a já tam nepojedu.“
„Prosím!“ Koukala na mě pořád stejně.
„Řeknu někomu, ať mi je pošlou.“ Objala jsem ji.
„Ty budeš má družička!“
„Velmi ráda, teď si ještě vyber boty," usmála jsem se.
Embry mě zkoušel ignorovat. Moc mu to nešlo. Když se ta jeho potvora vzdálila, tak za mnou přišel.
„Co tu děláš?“
„Nakupuji. A ty tu děláš co? Neříkej, že se budeš brát s tou Susan.“ Asi jsem trošku zněla vyděšeně, kdo by ne, vždyť ona je… hrozná.
„Jo, budu si ji brát.“ Vypadal, že to myslí vážně, ale já mu to nežeru.
„Vždyť do ní nejsi otisklej.“
„Jsem.“ Koukal pořád vážně a já mu pořád nevěřila.
„Vím, jak vypadá otisklej vlk. Ty to nejsi a ona tě taky nemiluje, kdyby ano, tak by teď právě neměnila číslo s támhle tím prodavačem.“ Koukla jsem na Embryho a poté na ně.
„To by neudělala. Věřím jí.“ Nepřesvědčoval jen mě, ale i sám sebe.
„Jasně, ale já mám dobrý sluch a právě je slyším. Věř si komu chceš, ale pravdu mám já.“
„Myslíš, že bych věřil upírce, kterou vůbec neznám? Nebo své snoubence?" Koukal na ni, zkoušel se tvářit zamilovaně, ale moc mu to nešlo.

xxx

Procházela jsem se po okraji pláže a pokaždé, když vlna narazila na pevninu, dopadla na mou kůži. Milovala jsem to, je mi jedno, čí to je území, uklidňovalo mě to. Ucítila jeho teplou ruku na mém rameni. Cítila jsem, jak se ke mně přibližuje.

Autor: nicolecullenhale (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Volterská princezna - 4. kapitola: