Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Volterra's Prodigy - 6. kapitola

16.08.2010 (08:00) • LeeLee • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1330×

Zřejmě chtěl požádat mého otce o svolení k mému prvnímu tanci. Nemýlila jsem se. Ale to, co Alexander řekl, mi vyrazilo dech.

„Aro, smím prosit o tanec se svou budoucí ženou?“

Oči se mi rozšířily úžasem, stejně tak všem přítomným v sále. Mladík s bronzovými vlasy hrál stále dál, i jeho pohled se však upíral na mě. Jeho oči byly jiné, byly zlaté. Zřejmě jeden z vegetariánů, možná někdo od Cullenových.

Těmto myšlenkám jsem však nevěnovala pozornost, pohledem jsem přejížděla z otce na Alexandera. V sále nebyl jediný zvuk, kromě rozkošné, povznášející hudby.

Otec se pousmál a pokýval hlavou.

„Samozřejmě. První tanec je tvůj,“ řekl a pokynul rukou směrem k mému trůnu. Alexander se mu uklonil a přešel ke mně. Lehce se poklonil a pak mi podal ruku.

„Smím prosit o váš první tanec?“ zeptal se mě sladkým, bezstarostným tónem, jakoby se nic nestalo. Měla jsem sto chutí mu o hlavu omlátit ty skleněné střevíčky, ale udržela jsem se. S velkou nechutí, tak, aby to bylo poznat, jsem mu podala ruku.

Nechala jsem se vést do středu místnosti. Otec mávl rukou a zlatooký mladík změnil melodii. Nevím proč, možná se mnou soucítil, ale zvolil rychlejší tempo. Byla jsem vděčná, že to není žádný ploužák.

Alexander se mě dotýkal na bocích, ale pak jsem cítila, jak jeho ruce pomalu kloužou dolů. Výhružně jsem se na něj podívala:

„Udělej to, a ty ruce ti utrhnu!“ zasyčela jsem. Povytáhl obočí a ušklíbl se. Chtělo se mi z něj zvracet. Také jsem mu to řekla. Neodpověděl.

Když hudba skončila, vymanila jsem se z jeho sevření a odkráčela zpět k trůnu. Nyní začali tančit i všichni ostatní. Hrála jemná, pomalá melodie.

Viděla jsem Jane, jak je s Demim šťastná. Viděla jsem Felixe, tančícího s Heidi. Viděla jsem Aleca s Glorií, která se na něj lepila.

To jsem nevydržela, a zvedla se z trůnu. Obešla jsem trůny zadem, abych se dostala ke klavíru. Mladík stále hrál, avšak pozdravil mě.

„Dobrý večer, princezno,“ řekl a neustával v hraní. Obešla jsem klavír, abych mu viděla do tváře.

„Dobrý? Jak pro koho,“ řekla jsem smutně. Lehce se pousmál.

„Budu hádat. Doteď jste nevěděla, že si ho máte brát a přehnané emoce ve vás nevzbuzuje, že?“ řekl klidně.

„Copak, umíte číst myšlenky?“ zeptala jsem se ho žertovně.

„Ano, umím,“ řekl mi vážně, „ale ne ty vaše. Jen jeho,“ řekl na vysvětlenou.

Obrátila jsem oči v sloup nad jeho vykáním.

„Prosím, neoslovujte mě princezno. Jsem Lucia,“ řekla jsem.

„Edward,“ odpověděl a posledními táhlými tóny ukončil skladbu. Chtěl začít hrát novou, ale zadržela jsem ho.

„Edwarde, mohl bys mi dát ruku?“ zeptala jsem se ho. Zamračil se.

„Proč?“ ptal se mě podezřívavě. Vysvětlila jsem mu svou schopnost, ale stále mi nedůvěřoval, tak jsem mu řekla, na co to chci. Potřebovala jsem vědět, na co Alec myslí.

Tak jsem udělala něco, co jsem neukázala nikomu, ani Jane o tom nevěděla. Odtáhla jsem štít a v duchu jsem mu ukázala co nejvíc z předešlých dní. Po tom mě konečně nechal přejmout dar.

Chvíli mi trvalo, než jsem si na vše zvykla. Slyšela jsem Felixe, jak si myslí o Heidi, že je sexy. Demetri přemýšlel, jestli se s Jane mohou vytratit.

Aleca jsem našla za chvíli. Myslel na to, že jestli ji teď políbí, budu žárlit. Myšlenky měl roztěkané. Chtělo se mi jít za ním, říct, že nechci Alexandera, a že nemusí líbat tu děvku, abych začala žárlit. Neměla jsem však tu odvahu mu to říct.

Poděkovala jsem Edwardovi a šla jsem si sednout zpět na trůn. Slyšela jsem teď všechny myšlenky všech lidí v sále.

Alexander mě požádal o tanec ještě třikrát, ale pokaždé jsem ho odmítla. Věděla jsem, že otec bude zuřit, ale momentálně mi to bylo jedno.

Tančila jsem i s otcem, oběma strýčky, taky s Felixem, který má skryté nadání na tango. Demetri měl oči jen pro Jane, ale ta ho poslala se mnou tančit. Byla jsem ráda za každého, kdo nebyl Alexander.

Nakonec si přišel i Alec pro tanec.

„Ehm, Luc, smím prosit o tanec?“ zeptal se mě a natáhl ke mně ruku. Vypadalo to, že si opravdu přeje, abych s ním šla, tak jsem mu podala ruku a nechala se odvést na parket. Malinko jsem odtáhla štít, pro Edwarda, a na mé přání začal hrát tu nejpomalejší píseň, co znal.

Položila jsem ruce Alecovi kolem krku. Jeho ruce mi sklouzly k bokům. Nebránila jsem se tomu. Nebylo zapotřebí mluvit, alespoň mně ne. Slyšela jsem vše, na co myslel. Jeho myšlenky se točily kolem jediné osoby. Kolem mě.

To mi stačilo, takže jsem přestala poslouchat. Opřela jsem si hlavu o jeho rameno a vnímala jsem jen hudbu a Alecovu přítomnost.

V tom mě někdo uchopil za rameno. Otočila jsem se a spatřila tátu. Věděla jsem, že zuří, přesto zachovával přátelskou masku. Odvedl mě k mému trůnu a usadil mě.

„Vážení hosté, děkuji, že jste se s námi zúčastnili tohoto krásného plesu, přesto je mou povinností tuto zábavu ukončit. Děkuji za vaše dary i ochotu. Prosím, rozejděte se do svých pokojů,“ řekl a sál se začal pomalu vylidňovat (nebo spíš vyupírovat?).

Otec dovolil Felixovi s Demetrim doprovodit do komnat Jane a Heidi, avšak museli nejprve odnést dary do mého pokoje.

Zhluboka jsem se nadechla a šla k otci. Zrovna se loučil s nějakými hosty. Pak se ke mně otočil.

„Bavila ses dobře, zlato?“ zeptal se. Tak papá si ze mě bude dělat srandu? Já ho snad vlastnoručně uškrtím! I když to nebude mít efekt, alespoň si vybiju vztek.

„Výborná otázka. Ty ses snad bavil?“ zeptala jsem se ho nevěřícně.

„Ale ano, zlato. Já se bavil. Popovídali jste si s Alexem hezky?“

„Děláš si ze mě srandu, že? Jiné vysvětlení pro to není. Myslíš si, že když celému sálu oznámí, že jsem jeho budoucí žena, skočím mu kolem krku? Navíc, ani se mě nezeptal, jestli si ho vůbec vezmu! Je to samolibý, nafoukaný idiot, tak je to. Navíc nechápu, jak to můžeš dovolit! Jenom proto, že ti nějaký frajer zaplatí, aby si jeho syn mohl zlepšit postavení… Počkat. Je to tak? Zaplatil ti za mou svatbu s jeho synem?“ vydechla jsem zoufale.

Dívala jsem se tátovi do očí a viděla to tam napsané.

S jediným zlomeným stenem jsem se svezla k podlaze.

„Tys mě prodal. Prodal jsi svoji dceru. Teď už věřím, že upíři nemají duši, alespoň ty! Pro tebe jsem nikdy nebyla dcera! Byla jsem pro tebe jen výnosný obchod! Nikdy jsi mě neměl rád! Já ti věřila, věřila jsem, že jsi dobrý. Byl jsi můj táta, sakra! Za kým jsem přišla, když mi bylo nejhůř? Za tebou? To ne. Možná jsem ve skrytu duše věděla, že ti na mně nezáleží. Zlomil jsi mi srdce. Nenávidím tě! Nenávidím! Ty ubohá karikaturo otce! Nenávidím tě!“ Ke konci proslovu už jsem křičela.

Aro se na mě jen díval a nic neříkal.

„Proč nic neříkáš? Proč mlčíš? Copak nemáš ani slovo omluvy pro svou dceru? Vážně ti na mně nezáleží?“

Už jsem neměla sílu jít dál. Zhroutila jsem se na podlaze sálu, v den mých narozenin, který měl být mým šťastným dnem.

Co se dělo dál, si pamatuji jen z útržků. Pamatuji si Demiho, který byl vmžiku u mě a hladil mě po vlasech. Felixe, jak mě zvedl do náruče a nesl do pokoje.

Chtěla jsem, aby zůstal. Chytla jsem se ho vší silou okolo krku a nepouštěla se. Posadil se do křesla, které si přitáhl k mé posteli. Chytla jsem se ho za ruku. Seděl u mé postele až do rána.

Probudila jsem se brzy. Felix mě pořád držel za ruku. Byla jsem mu za to vděčná. Když jsem odtáhla peřinu, zjistila jsem, že mám na sobě stále šaty. Boty i šperky jsem neměla. Podívala jsem se do zrcadla. Vypadala jsem jako strašidlo. Šla jsem do koupelny a odlíčila se.

„Felixi,“ zašeptala jsem mu do ucha, „přiveď Aleca. Prosím.“

Kývl a vmžiku byl pryč. Stoupla jsem si k zrcadlu a rozepnula jsem si šaty. Pomalu jsem vyklouzla z šustivé látky, a jen ve spodním prádle jsem šla ke skříni. Vzala jsem to první, co mi padlo do ruky. Fialové tričko a jasně žluté zvonáče.

Ozvalo se lehké, trojí zaťukání. Ihned jsem byla u dveří a vrhla se Alecovi do náruče. Podívala jsem se mu do očí a viděla, že myslí na to, na co já. Vášnivě jsem ho políbila. Nebránil se a polibek mi opětoval.

Vtáhla jsem ho do místnosti a nohou jsem zavřela dveře. Dál jsem ho líbala. Pak převzal kontrolu, líbal mě na krku i na rtech.

Zajela jsem mu rukou pod tričko a hladila ho na břiše. Zřejmě se mu to líbilo, protože jeho polibky byly čím díl naléhavější. A vášnivější.

Na chvíli jsem se odtrhla. Podívala jsem se směrem k posteli a on přikývl.

Položil mě na postel a naklonil se nade mě. Líbal mě na krku a na ramenou.

Zvedla jsem se do sedu a zajela mu rukou pod tričko. Vzala jsem za lem trika a začala mu ho sunout k hlavě. Rychle si ho přetáhl přes hlavu a zahodil ho přes sebe.

Lehla jsem si zpátky na postel a přitáhla ho k sobě. Nebránil se tomu. Rukama jsem mu přejížděla po zádech a ve vlasech.

Jeho ruka mi zajela pod tričko a hladila mi břicho. Bylo mi to nanejvýš příjemné. Pak mi jeho ruka zajela na záda, k zapínání podprsenky.

Ztuhla jsem.

Autor: LeeLee (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Volterra's Prodigy - 6. kapitola: