Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Volterra's prodigy - Prolog

31.07.2010 (15:00) • LeeLee • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2370×

Ahojky. Jmenuji se Lucia Didyme Leah Volturi, ale všichni mi říkají jen Lucia. Žiju se svým otcem ve Volteře. Můj otec je Aro, jeden z nejmocnějších upírů. Jsem poloupírka. Moje máma byla ještě člověk, a otec chtěl mít v gardě poloupíra. Tvrdil mi, že je to po zážitku s nějakými Cullenovými. Prý mají taky poloupíra. Otec mě miluje nadevše, už od okamžiku, kdy jsem se narodila, prý věděl, že budu výjimečná.

Mámu proměnil, ale ta s námi nežije. Nevím proč, možná kvůli Sulpicii. Nikdy s mamkou nevycházela. Mamča se jmenuje Stella, a teď žije se svým klanem dalších tří upírů někde v Rusku. Má i nového partnera, jmenuje se Andre a já ho nemám ráda. Žijí s dalšími dvěma upírkami, Andreho sestrou Danielle a jejím manželem Kevinem. Myslím, že Andre není moc rád, když občas navštívím mamku. Bojí se, že všechno, co u nich vidím a slyším, hned vyzvoním taťkovi. Víte, trochu těžký nic mu nevyzvonit, jak říká máma. Ale já mám štít. Andre nemá nás, Volturiovi, rád. Kdyby mohl, hned by sesadil tátu z trůnu a vládl by sám. Jenže kdyby upírům vládl tenhle pitomeček, no to by byla hrůza. Stav lidí by byl 1:1 000 000 proti upírům. A on by si jen válel šunky na hradě, občas by někoho zlikvidoval a krmil se. Brrr, děsná představa.

Jsem jen pár let stará, ale vypadám na patnáct. Mám delší zrzavé vlasy, samozřejmě obarvené, od přírody je mám tmavě hnědé. Oči mám světle šedé, po tátovi, když byl člověk. Vypadám spíš jako otcova sestra, která už je mrtvá.

Vypadám jako upíři, ale jsem mnohem krásnější. Mám stejnou pleť jako ostatní, ale na dotek jako lidskou. Na slunci se netřpytím, spíš jen matně zářím. Samozřejmě mám i dar. Když se někoho dotknu, mohu po určitou dobu, většinou to bývá jeden den, využívat jeho dar. Kdykoliv mě někdo naštve, dotknu se Jane. Posledně to schytal Felix. Připevnil mi nad dveře kyblík s vodou, a můj pracný účes byl tatam. Nemusím říkat, že víckrát to neudělal. Nevěříte, jak dlouho dokážu zírat na místo bez mrknutí. Felix se mi po zbytek dne vyhýbal. Ovšem největší legrace je přejmout dar od Aleca. Jednou jsme hráli frisbee a Jane hodila trochu prudce a talíř byl na střeše. Demetri se nabídl, že tam vyleze. Nikdo nic nenamítal. Vzal si žebřík, a když byl skoro nahoře, použila jsem Alecův dar. V tu chvíli se Demetri válel na zemi. Mě a Jane to strašně rozesmálo. Nutno dodat, že Demetri má delší vedení, protože na tu střechu lezl ještě čtyřikrát, a nakonec to vzdal a šel hledat Aleca. Chudáčkovi zjevně nedošlo, že jsem to byla já, a tak měli všichni zajímavý pohled na to, jak Demetri honí Aleca. Čas od čau jsem mu zatemnila smysly, a to už byl vytočenej na nejvyšší stupeň.

Výhodné je i přejímat otcův dar. Člověk se dozví spoustu věcí. Třeba od Andreho. Věčně má chuť mi něco udělat. A taky podvádí mámu. Řekla jsem jí to, ale ona věří jen jemu.

Nemusím asi popisovat ostatní členy mé rodiny, ale já budu.

Taťka se jmenuje Aro. Má manželku Sulpicii, a chce, abych jí říkala mami. To určitě. Ta má delší vedení než Felix s Demetrim tisíckrát naklonovaní dohromady, plus ten chlap z televize, myslím že se jmenuje Mr. Bean. To fakt. Bože, ta ani neví, co je mobil. Když jsem chtěla notebook od Apple, dostala jsem sešitek a k tomu jablko! No prostě Sulpicia. Je vysoká, a což nikoho nepřekvapí, je blondýna. Prostě děs. V jednom kuse okupuje zrcadlo, a divím se, že to chudák nevzdalo a neprasklo.

Mám dva strýčky, Marca a Caia, a ti jsou moc milí. I Caius. Vážně. Jako malá jsem si je rozlišila – strýček byl Marcus a strejda Caius. Říkám jim tak doteď. A jim to vůbec nevadí. Mají mě moc rádi. I když si myslím, že Caius má radši Jane. Ale to je jedno. Jednou jsem zkoušela napodobit strejdův výraz lízáním citronu, ale nepomohlo to a navíc jsem dostala pohlavek.

Moje osobní strážce určitě znáte – Felix a Demetri. Felix balí každou sekretářku, kterou jsme kdy měli. S tou poslední se pohádal – a skončila jako zákusek. Jmenovala se Gianna. Demetri pořád flirtuje s Jane, a myslím, že Jane mu začíná podléhat. Jednou ho políbila a Demetri byl ten den naprosto mimo. Při tréninku stačila jedna rána a byl na zemi. Jinak mi dalo hodně moc práce dát mu alespoň pěstí. Prostě mimo.

Kromě strýčků mám i jednu tetu, jmenuje se Athenodora, a je to Caiova manželka. Je mnohem lepší než Sulpicia, alespoň je tisíckrát chytřejší.  Mám ji moc ráda, je jako moje druhá máma, nebo spíš jako první, protože ta moje na mě nemá čas. Athenodora je přesně maminkovský typ. Jako malé mi zpívala ukolébavky a krmila mě.

Má černé vlasy až na záda, které si splétá do malých copánků. Jako dítě jsem jí říkala Pocahontas.

Měla jsem i další tetu, Didyme, otcovu sestru. Byla to Marcova manželka, ale nějaký upír ji zničil. Otec mě po ní pojmenoval. Jsem jí i podobná. Mám stejnou barvu vlasů, i obličej. Marcus mi říká, že má pocit, jako bych byla převtělení Didyme tady na zemi.

V gardě je i Heidi, která vodí jídlo. Občas si dám taky, ale dávám přednost dárcovské krvi, nerada zabíjím lidi. Většinou jím lidské jídlo. Ráda si odskočím z hradu na hranolky nebo do KFC. Heidi je přesně typ lovkyně. Vysoká, mahagonové vlasy jí ve vlnách splývají na záda, má postavu Gisele Bündchen. Používá modré čočky, které na těch rudých očích mají fialovou barvu.

Na hradě mám i nejlepší kamarádku, Jane. Je to moc prima holka, teda, zrovna když nikoho nemučí. Dá se s ní povídat o všem. Když je venku hezky, chodíme nakupovat. Hezky znamená, když prší. Většinou si nakoupíme spoustu oblečení, které si asi nikdy nevezmeme na sebe, a hlavně knížky, protože ráda čtu. Taky tuny časopisů, protože přece jen, i upíři chtějí být v obraze. Někdy se to ale vymklo, jako když jsme museli Jane přesvědčovat, že si nemůže proměnit Zaca Efrona ani Jonas Brothers. Trošku se naštvala. A odnesl to zase Felix. Chudák.

Taky už jsme zaplnili jednu celou místnost botami, a máme i vlastní místnost, které říkáme maskérna. Nemusím dodávat, že jsou v ní všude šminky.

Mám i soukromou učitelku, jmenuje se Nicole a je původem Američanka. Jednou ji přivedla Heidi, omylem se oddělila od skupiny a bloudila po hradě. Otec použil svůj dar, a když viděl, jak je chytrá, proměnil ji a od té doby mě učí. Díky ní umím perfektně anglicky, a jí jsem zase učila italštinu.

A nakonec… Alec. Bože, jak ten je úžasnéj! Jsem do něj tajně zamilovaná, ale nevím, jak on. Bojím se použít otcův dar, abych nebyla zklamaná. Přece jen, žijeme pod jednou střechou. Občas mi dává malé dárečky. Malé, ale hodně drahé. Na krku se mi houpe diamant ve tvaru srdce. Včera jsem našla na polštáři malou, papírovou růži, a na ni zavěšené malé ,A'. Možná to něco znamená. Doufala jsem, že se to dozvím. A nevíte, jak moc brzy ze všechno zvrtlo...

Autor: LeeLee (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Volterra's prodigy - Prolog: