Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Volterra's Prodigy - 9. kapitola

28.08.2010 (17:15) • LeeLee • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1666×

Alex se zastavil u kašny. Pustil mi ruce a já netušila, co chce dělat. Pak si klekl na jedno koleno a vytáhl malou krabičku z kapsy saka. Otevřel ji a uvnitř se zablyštil prsten. Bože.

„Lucio Didyme Leah Volturiová, prokážeš mi tu čest a staneš se mou ženou?“

Stála jsem jako solný sloup a chvíli jen zírala s otevřenou pusou. Pak jsem se šťastně rozesmála.

„Ano. Ano, ano, ano!“ křičela jsem radostí. Alex zvedl mou ruku a navlékl mi prsten a pak jsem se mu vrhla kolem krku. Objímal mě a já byla neskonale šťastná. Stáli jsme u kašny a líbali se.

„Musíme dovnitř, je pozdě,“ zašeptal mi lehce do ucha. Nesouhlasně jsem zamručela.

„Copak to nechceš říct rodičům?“ zeptal se pobaveně. To mě trklo a otočila jsem se k hradu. Zatáhla jsem ho za ruku, ale nešel. Měla bych prý jít sama. Souhlasila jsem a běžela dovnitř.

Jako prvního jsem si vybrala tátu. Rozrazila jsem dveře od jeho pracovny. K mému štěstí tam byli i Caius a Marcus. Skočila jsem tátovi okolo krku. Ten nechápal, co se děje.

„Luc, co se děje, hm?“ zeptal se mě. Strčila jsem mu pod nos ruku s prstenem.

„Budu se vdávat!“ řekla jsem radostně. Všichni tři zamrkali. Jako první se vzpamatoval Caius.

„Luc, vážně? A jak je to dlouho?“ zeptal se.

„Asi pět minut!“ křikla jsem a objala ho. Hned se mě jali objímat i Marcus s tátou.

O dva týdny později

Přípravy na svatbu byly v plném proudu. Sulpicia, Athenodora a Adelaide se přímo vyžívaly v navrhování dekorací a dokázaly se hodiny dohadovat, jestli budou ubrusy světle žluté nebo růžové. Po sále pobíhalo spousta lidí z gardy a přenášeli stoly a židle. Máma byla rozjařená a svítila jako sluníčko.

„Lucio! Kde zase vězíš?“ křičela mamka po hradě. Vzdechla jsem a vydala se za ní.

„Ano, mami? Co se děje?“ ptala jsem se naoko otráveně. Pohoršeně se na mě zadívala.

„Musíme doladit zasedací pořádek! Musíme teď jít. Přemýšlím, můžeme posadit Cullenovy a vedle nich gardu? Nebo jinak? Mám v tom zmatek!“ rozhořčovala se. Musela jsem ji zarazit.

„Moment, moment. Cullenovy? Ti jsou pozvaní také?“ ptala jsem se a ona jen kývla.

„Samozřejmě, bylo by považováno za neslušné, kdyby je tvůj otec nepozval, přeci jen tu Carlisle strávil dost času a je to Arův přítel,“ vysětlovala, zatímco jsem ji následovala chodbou. Cestou jsme narazily na Jane.  Zrovna probírala s Nicole, jaké šaty si vezmou. Toho jsem využila a přitočila se k nim. Obě udiveně vzhlédly, a tak jsem Jane vrazila do ruky jedny desky a Nicole druhé. V každé byly fotky šatů, cena i obchod, kde jsou zamluvené. Nic jsem neřekla, odešla jsem hned potom.

Musela jsem najít Felixe s Demetrim, aby dostali návrhy svých obleků. Tím jsem se ale nechtěla zaměstnávat, tak jsem to vrazila do ruky jedné člence gardy.

Mámu už jsem dávno ztratila, tak jsem šla na recepci, potřebovala jsem si vzít odpovědi na pozvánky, které jsme rozeslali.

Probírala jsem se hromadou příchozí pošty, která ležela na stole naší nové sekretářky Mandy. Našla jsem spoustu bělostných obálek s odpověďmi. Mezi nimi ale ležela jedna světle modrá. Zamračila jsem se a zvedla ji. Adresa byla psaná kulatým holčičím písmem, a bylo na ní Alexovo jméno. Kdo by mohl psát Alexovi? Jaká holka? Nějaká jeho bokovka? Takovéhle myšlenky jsem si zakazovala, vždyť za dva dny se vdávám!

Zavolala jsem mamku, musela jsem si pořídit šaty. Už jsem je zamluvila a zkoušela, ale musely jsme je zajet vyzvednout. Nemohla jsem se jich dočkat.

Do salonu nás musel odvézt Felix, jelikož Afton, který mě a Alexe vozil, měl práci. Afton byl jediný, komu Alex věřil.

Felix mi otevřel dveře a na tváři měl kamenný výraz. Nevšímala jsem si ho a s Chelsea jsem nastoupila do auta, Alexander trval na tom, že pojede se mnou. S Chelsea měl překvapivě dobrý vztah, dá se říct jako bratr k sestře.

Vyjeli jsme z Volterry a dojeli k salonu. Nechtěla jsem vystupovat, tak jsem poslala Felixe, aby je přinesl. Zpět byl během několika minut, opatrně uložil šaty dozadu a vezl nás zpět do hradu.

ALEC:

Nechápu to. Před nedávnem mi tvrdila, jak moc mě miluje, a pak se zasnoubí s ním?  Jak mi to mohla udělat? A co všichni ostatní? Aro ji plně podporuje, stejně jako Caius s Marcem. Všichni jsou do jejich rodiny zbláznění, jediní jsme snad jen my s Jane, Felixem a Demetrim. My jediní je nenávidíme.

Ozvalo se trojí zaťukání na dveře a já poznal Jane. Ta ihned vklouzla dovnitř a zavřela za sebou dveře. V ruce nesla balík, který mi položila na postel.

„Tvůj oblek,“ řekla a konejšivě se na mě usmála. Vzdechl jsem a svěsil hlavu. Posadila se vedle mě na postel a objala mě.

„To bude dobré, Alecu, dobré.“

Také jsem ji objal. Leželi jsme si v náručí jako tehdy, když jsme ještě nebyli Volturiovi. Byli jsme jen my, Alec a Jane Marlowovi. Zlá dvojčata, říkali nám. Tak nám vlastně říkají doteď, všichni ostatní upíři. Myslí si, že jsme jako ostatní Volturiovi, ale tak se jen tváříme. Aro tvrdí, že je to naše výhoda, že jsme jejich tajná zbraň, nemůžeme být slabí.

Do mého pokoje vešla bez klepání Chelsea. Od doby, co je potvrzeno zasnoubení Luc a toho hajzla, se chová jako namyšlená děvka. Nikdy jsem jí neměl rád.

„Jane, musíš si vyzkoušet ty družičkovské šaty, a to hned!“ vyštěkla na mou sestřičku. Zvedl jsem se z postele.

„Takhle s ní nemluv!“ křikl jsem na ní a ona jen luskla prsty. Vmžiku tu byl její strážce Julio. Postavil se za ni, byl to chlap jako hora. Jane mi zatlačila na rameno, abych se posadil. Podvolil jsem se jí a Chelsea se vítězně usmála.

Jane ji následovala ven z místnosti, a než se za ní zavřely dveře, povzbudivě se na mě podívala, s lehkým náznakem úsměvu na rtech. Usmál jsem se zpět, a pak odešla.

Byl jsem sám, sám v pokoji, který mi najednou připadal tísnivě malý. Musel jsem vypadnout, a to hned.

Rozrazil jsem dveře a vyběhl z pokoje. Bral jsem schody po dvou, někdy po třech. I při své rychlosti mi trvalo pět minut, než jsem se dostal na recepci. Běžel jsem a při tom srazil naši novou sekretářku. Narazil jsem do ní a do vzduchu se rozletěly bělostné obálky.

Mandy se držela za hlavu a pokoušela se vstát.

„Oh, promiň, já nechtěl. Pomůžu ti to sesbírat,“ řekl jsem jí a usmál se na ni. Vypadala trochu vyděšeně, a já začal sbírat dopisy, které se usadily na zemi.

Podal jsem je Mandy a ta vykoktala omluvu a rozběhla se pryč. Na zemi zůstala ještě jedna obálka, světle modrá. Chtěl jsem na Mandy zavolat, aby si jí vzala, ale upoutala mě adresa, tedy spíš jméno.

Alexander Torres.

Rozhlédl jsem se okolo sebe a pak jsem obálku zvedl. Přešla mě chuť jít ven, rozběhl jsem se do pokoje a práskl za sebou dveřmi.

Roztrhl jsem obálku a začal číst. To, co v dopise stálo, mi vyrazilo dech.

Drahý Alexi,

Vše je tak, jak má být. Aro i ostatní vládci Volterry ti již leží u nohou. Stejně tak jsi zasnouben s Arovou dcerou. Říkal jsi, že k tobě nemám být moc přátelská, aby to na nás neprasklo. Stejně tak nemluvím ani s mámou a tátou. Zajímalo by mě, zda mám dar použít i na Felixe a Demetriho, mohli by se hodit, jejich náklonnost by ti pomohla. Stejně tak dvojčata, jsou mocná.

Jsem ráda, že jsi tady ve Volteřře.

S láskou, tvá milující sestra

Chelsea.

Dopis neslyšně dopadl na podlahu.

Autor: LeeLee (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Volterra's Prodigy - 9. kapitola: