Dnes se v dalším díle VP dozvíte, co se stane po svatbě Luciy a Aleca. Co neočekávaného se stane? Dočkáme se tentokrát Cullenových?
08.09.2010 (20:30) • LeeLee • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1550×
Alec mě odvedl ke stolu.
„Připravená rozkrojit dort, paní znovu Volturiová?“
„Samozřejmě, zlato,“ řekla jsem mu a vzala nůž. Položil své ruce na mé a zanořili jsme nůž do dortu. Sálem se ozval potlesk.
Vzájemně jsme ochutnali první sousto. Potom byl čas na tanec. Já a Alec jsme zahajovali prvním tancem. Poté se k nám přidali i všichni ostatní.
Tančila jsem snad s každým v sále. Druhý tanec si ode mě vyžádal táta, potom i Caius a dokonce i Marcus. Nesměli chybět ani Felix s Demetrim.
V jediné volné chvíli mezi tanci jsem se posadila.
„Smím prosit o tanec?“ ozvalo se přede mnou a já zvedla hlavu. Stál přede mnou Edward Cullen. Usmála jsem se a jeho nabídku s radostí přijala. Když jsme tančili sálem, všimla jsem si táty tančícího s Athenodorou a Aleca s Jane.
„Spokojená?“ zeptal se mě Edward.
„Nesmírně. Mimochodem, ani jsem ti nepoděkovala za dárek k narozeninám.“
„Nevadí. Vlastně jsem ho nevybíral já, ale Nessie.“
„Kdo je Nessie?“
„Oh, promiň. Má dcera, Renesmé, ale říkáme jí Nessie.“
„Aha. To je ta, kvůli které vás moje rodina málem zabila?“
„Jistě. Naštěstí se vše vysvětlilo.“
„To je jedině dobře. I tak se za mou rodinu omlouvám.“
„Tys tam nebyla. Nebo ano?“
„Ne, myslím, že Renesmé je starší než já.“
V tu chvíli mi někdo poklepal na rameno. Otočila jsem se a stál za mnou Alec. Usmál se na Edwarda.
„Doufám, že ti nebude vadit, když ti Luc na nějakou dobu ukradnu?“ zeptal se s šibalským úsměvem na rtech.
„Ale samozřejmě že ne. Navíc jsem neměl tu čest zatančit si s tvou sestrou,“ řekl Edward a s úklonou mě opustil.
„Co myslíš, není čas se vypařit?“ zeptal se mě s jiskřičkami v očích. Poznala jsem, na co myslí, ještě než to vyslovil. Tančit s Edwardem Cullenem je opravdu výhodné.
„Když myslíš,“ řekla jsem a už jsme vycházeli ze dveří. Všimla si toho Jane, tančící s Edwardem, a usmívala se.
Alec mě vedl do části hradu, o níž jsem ani netušila, že tady je.
„Kam mě to vedeš, Alecu?“ zeptala jsem se zmateně.
„Přece si nečekala, že budeme mít pořád každý svůj vlastní pokoj, nebo snad ano?“
„No… Nepřemýšlela jsem o tom. Takže my máme vlastní ložnici?“
„Dá se to tak říct. Spíš menší byt.“
Pak už jsme zastavili před na pohled obyčejnými dveřmi. Chtěla jsem vzít za kliku, ale zarazil mě.
„Nebývá zvykem přenést nevěstu přes práh?“ zeptal se.
„Když mě uneseš…,“ řekla jsem škádlivě. Jen se zasmál a zvedl mě do náruče.
„Vždyť jsi jak peříčko,“ pronesl a postavil mě na zem.
Náš „byt“ byl nádherný. Ložnice měla obrovskou postel s nebesy, na kterou bychom se vešli třikrát. To nepočítám koupelnu, která měla vanu přes půlku místnosti.
„Líbí se ti tady? Z větší části to zařizovala Jane,“ řekl Alec a políbil mě na krk.
„Je to nádherné.“
Znovu mě políbil na krk a rukou nahmatal zip na šatech. Jemně zatáhl dolů, až je celé rozepnul. Otočila jsem k němu hlavu a políbila ho na rty. Opětoval mi polibek s naléhavostí a vášní. V tu chvíli už jsem před ním stála jen ve spodním prádle, šaty mi sklouzly z těla.
Zvedl mě a já ho se ho chytila nohama okolo těla. Odnesl mě k posteli a položil mě na ní. Stále jsme se líbali. Posadila jsem se a stáhla mu sako i košili. Pohladila jsem jeho nádherné tělo.
Rukama mě hladil po zádech a rozepnul mi podprsenku. Svlékl mi ji z ramen a odhodil ji za sebe. Přejel mi rukou po ňadrech a já se zachvěla.
„Jsi si jistá?“
„Být tebou neptám se znovu, nebo si to rozmyslím.“
Potom jsme se spolu milovali. Bylo to něžné a překrásné. Nakonec jsem usnula v jeho náručí.
Když jsem se ráno probudila, Alec vedle mě nebyl. Posadila jsem se na posteli a rozhlédla se. Včera jsem si ložnici pořádně neprohlédla. Nejspíš ale vypadala líp než teď, kdy po zemi bylo poházeno spoustu kusů oblečení.
Vstala jsem z postele a obalená dekou jsem odešla do sprchy.
O týden později :
Uprostřed noci mě probudil podivný pocit od žaludku. Posadila jsem se a udělalo se mi špatně. Vyběhla jsem z postele rovnou do koupelny, kde jsem se jen tak tak stihla vyzvracet do záchodu. Nechápala jsem, co se děje. Vždyť jsem nic špatného nesnědla, vlastně jsem v poslední době moc nejedla, spíš jsem žila na krvi.
„Lou, co se děje?“ zeptal se Alec, který za mnou přišel do koupelny.
„Nic, jen se mi udělalo trochu špatně. Můžeš jít.“
„Nevypadáš dobře, jsi si jistá?“
„Ano, napros…“ Zbytek věty jsem nestihla říct, protože jsem zase zvracela. Alec mi podržel vlasy a zastrčil mi neposedné pramínky za ucho.
Posadila jsem se na okraj vany. Alec mě zezadu objal okolo břicha. A pak se odtáhl.
„Co to bylo?“ zeptal se udiveně.
„Netuším,“ řekla jsem, přestože mi bylo naprosto jasné, co to bylo. Ani mě neunikl ten pohyb.
„Zlato, prosím, běž na chvíli vedle, ano? Prosím,“ řekla jsem a nasadila psí oči. Alec kývl a odešel z místnosti.
Postavila jsem se bokem k zrcadlu. To, co jsem viděla, bylo naprosto jasné. Věděla jsem, co musím udělat. Byl čas vyhledat doktora Cullena.
______________________________________________________________________
Stejně jako u minulé kapitoly platí, další díl jen za 15 komentářů !
Autor: LeeLee (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Volterra's Prodigy - 13. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!