Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Volterra's Prodigy - 11. kapitola

01.09.2010 (11:45) • LeeLee • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1504×

Felix s Demetrim odvedli Alexandera dolů do kobek, které tam byly opravdu hodně dlouho. Stejně tak se postarali o Antonia a Adelaide.

Nakonec promluvila Stella:

„A co bude se svatbou?“

Podívala jsem se na Aleca a z něj na otce. Ten se tvářil, jako že tady vůbec není. Zvedla jsem levou ruku a stáhla si prsten od Alexandera, který jsem hodila za sebe.

„Obávám se, že tu svatbu budeme muset zrušit. Chybí jedna z podstatných věcí. Nemůžu se vdát za vzduch,“ řekla jsem a pokrčila rameny.

Táta chvíli přejížděl očima po mně a Alecovi. A nakonec promluvil.

„No, myslím, že ta svatba by se rušit nemusela,“ pronesl a stále se na nás díval. A pak mi to došlo.

„To myslíš, že si mám vzít… Aleca?“ zeptala jsem se ho. Naprosto vážně kývl hlavou.

Alec se vzpamatoval a klekl si na koleno. Tohle tady vídám nějak často.

„Luc, vezmeš si mě?“ zeptal se mě. Proč se vlastně ptá? Vždyť už dávno ví, co mu řeknu.

„Že váháš! Tedy, chci říct, ano!“ řekla jsem a on odněkud vykouzlil prsten. Byl překrásný. Mnohem hezčí než Alexanderův.

Mezitím, co jsem se líbala s Alecem, se do toho vložil Demetri.

„Aro, co budeme dělat s Torresovými? Přeci jen musíme je potrestat. Všechny,“ řekl a táta souhlasil.

Všichni jsme se přesunuli do hlavního sálu, kde byli shromážděni důležití upíři Volterry. Posadila jsem se na svůj trůn, kousek od otcova. Marcus i Caius už seděli na svých. Alec a Jane zaujali svou obvyklou pozici u Caiova trůnu. Felix s Demetrim se ujali své pozice bodyguardů a přivedli Torresovy. Antonia, Adelaide, Alexandera i Chelsea.

Otec vstal z trůnu.

„Jste obviněni z velezrady a podvodu, využili jste dar své dcery k získání vlády nad Volterrou. Za to jste odsouzeni k smrti. Všichni, kromě Chelsea. Její dar je pro Volturiovy příliš cenný. Myslím, že dostatečný trest pro ni bude, že se bude dívat, jak vy všichni shoříte,“ pronesl dramaticky. Samolibě jsem se usmála.

Santiago držel Chelsea, aby se dívala. Jako první přišel na řadu její otec, Antonio. Felix a Demetri se toho ujali moc rádi. Nejprve ho Felix přidržel, a Demetri si vychutnával trhání každého prstu na jeho ruce zvlášť. Antonio zatínal tuby, ale nekřičel. Pak už to Demiho přestalo bavit, tak Antoniovi utrhl celou ruku.

„Nepiplej se s tím tak, Demetri. Připravíš mě o veškerou zábavu,“ řekl Felix a taky si utrhl jednu ruku. Nakonec mu Felix utrhl i hlavu. Tělo se skácelo k zemi.

„Ujmeš se toho, Demetri?“ zeptal se Felix a podával mu zapalovač

„S radostí,“ odpověděl Demi a brzy z velkého Antonia zbyla jen hromádka popela. Adelaide se rozplakala, ale strážci ji drželi pevně. Byla na řadě. Tu Felix a Demetri zabili bez zbytečného protahování, jsou to gentlemani.

Chelsea se pomalu hroutila v Santiagových pažích, ten ji ale nenechal klesnout.

Když Demetri a Felix přistoupili k Alexanderovi, zadržela jsem je.

„S dovolením, pánové, tohle si chci vyřídit sama,“ pronesla jsem a kráčela k nim dolů.

„Lucio, jsi si jistá?“ zeptal se mě Felix.

„Asi tak, jako jsem si jistá, že jestli mě  to nenecháš udělat, utrhnu ti pro tebe nejdůležitější část těla,“ pronesla jsem a Felix sklapl.

Přistoupila jsem k Alexanderovi a řekla:

„Jsi hajzl, chlapče. Chtěla jsem, abys to věděl, než ti rozcuchám účes.“

Potom jsem trhla. Zůstala mi v ruce jeho hlava a tělo leželo bezvládně na zemi. Vzala jsem hlavu a hodila ji Demetrimu. Ten ji pak hodil Felixovi, který ji hodil zpět na zem k už hořícímu tělu.

Já se klidně vrátila k trůnu a posadila se. Mezitím pár členů gardy uklidilo ten nepořádek, co jsme nadělali.

Vstala jsem a šla k Alecovi. Nabídl mi rámě a já ho s radostí přijala. Odvedl mě do pokoje, kde jsme si lehli na postel.

„Víš, Alecu, jsem ráda, že jsi to odhalil. Nevím, co bych dělala, kdybych se to dozvěděla až po svatbě,“ řekla jsem mu a on mě objal.

„To víš. Já vždycky všechno stihnu,“ řekl mi. Musela jsem se usmát.

„A to na tobě mám ráda,“ řekla jsem mu a položila jsem si hlavu na jeho hruď.

„A co ještě na mně máš ráda?“ zeptal se pobaveně.

„Hm, čím začít? Máš nádherné oči, sladký rty, božský vlasy, hm a o tvém těle se vyjadřovat nemusím,“ řekla jsem a hned potom ho políbila.

Líbali jsme se, když v tom přestal.

„Co se děje?“ zeptala jsem se ho rozmrzele.

„Nic. Jen… Ta svatba je už za dva dny,“ řekl mi.

„Já vím. Ty si mě nechceš vzít co nejdříve?“

„Chci. Jen nemám oblek,“ řekl a já se rozesmála.

„Tak si ho běž sehnat,“ pronesla jsem a rozesmála se. On přikývl a v mžiku byl pryč. Zabořila jsem hlavu do kupy polštářů a usnula.

Když jsem se probudila, za okny už byla tma. Už dlouho jsem se takhle nevyspala. Měla jsem tvrdý spánek beze snů.

Rozhlédla jsem se a dveře do šatny byly pootevřené. Zamračila jsem se a vešla dovnitř. Proti mně stály navlečené na krejčovské panně moje svatebné šaty. Vypadaly ještě lépe než předtím. Na stolku vedle byla korunka a šperky, panna měla na hlavě můj závoj a bozy stály na malém podstavci. Byla jsem okouzlena.

Podívala jsem se na hodinky a zjistila, že jsou tři ráno. Rozhodla jsem se znovu zavrtat do peřin.

Když jsem se vzbudila podruhé, probudil mě lehký polibek. Otevřela jsem oči a viděla jsem usmívajícího se Aleca.

„Dobré ráno, krásko,“ řekl a znovu mě políbil.

„Dobré,“ řekla jsem a posadila se v posteli. Alec mi na noční stolek položil snídani. Dva krásné croisannty, horkou čokoládu a pomerančový dřus. Stála tam i termoska, ze které jsem ucítila krev. Alec myslí na všechno.

„Děkuju,“ broukla jsem jeho směrem a pustila se do snídaně.

Když jsem dojídala snídani, vklouzla mi do pokoje Jane s hromadou obálek v ruce.

„Nesu odpovědi na pozvánky. Cullenovi nebudou moct přijet. Rosalie a Emmett jsou na svatební cestě v Africe, Jasper s Alicí jsou v Denali, Carlislea neuvolní z nemocnice a Esme bez něj nepřijede. Jediný, kdo může, je Edward,“ oznámila mi.

„To je škoda. I když Edwarda ráda uvidím. Přijede i s ženou a dcerou?“ zeptala jsem se jí. Zavrtěla hlavou.

„Isabella jede navštívit vlky z La Push spolu s Jacobem. Přestěhovali se do Argentiny a Jacoba Blacka vzali s sebou. Bere i Renesmee,“ řekla.

„Jak se vyznáš ve všech těch jménech?“ zasténala jsem. Pokrčila rameny.

„Jsem upír,“ řekla prostě a já už mlčela. Těšila jsem se na Edwarda, ráda ho znovu uvidím.

Z přemýšlení mě vytrhla Jane svým melodickým hláskem.

„Vstávat, musíme vyzkoušet tvé šaty!“

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Pokud tu nebude alespoň 15 komentářů, nepřidám další díl!

Autor: LeeLee (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Volterra's Prodigy - 11. kapitola: