Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Volterra? No to snad ne! - 8. kapitola

17.01.2014 (20:15) • Irtemed • FanFiction na pokračování • komentováno 8× • zobrazeno 3996×

Pohled Jane: Právě jsme se vraceli z Forks. Velice mě Felixovo chování překvapilo. Vzít Bellu s sebou, to mohlo napadnout snad jen jeho. I když... Aro z nového člena gardy bude nadšený, a nejen on. Už teď vidím, jak ji Felix pozoruje, jak si jí hlídá... Za to mu budu vděčná. Další upírku, se kterou bych se musela dělit o Demetriho, bych nejspíš nezvládla. Bohatě stačí Chelsea, Renata, Heidi a upírky, které čas od času navštíví Ara, i když já myslím, že cíl jejich návštěv, je úplně někdo jiný. Asi se divíte, proč mu to toleruju. Jsme Volturiovi, zlí, sadističtí, arogantní, povýšení vrazi, kteří neví, co je to láska. Vše je to pravda, až na to poslední. Dokážeme nenávidět, toužit, stejně tak jako milovat... Tak jako jiní. Jen to neříkáme všem okolo.

Láska je krásná věc, ale dělá nás zranitelnými, slabými. Když vám někdo řekne, že nikdy nemiloval, tak lže. Stejně jako ten, co řekne, že nemá nepřátele. Každý má někoho, kdo ho nenávidí či mu závidí a nepřeje mu úspěch, který si svou pílí zasloužil. Cítí i ten, co nenávidí, protože i nenávist je cit. Cítíme všichni, jen někteří z nás nedávají své city na obdiv. A to je i můj případ. Miluji Demetriho a on mé city opětuje. Proto mu všechny zálety mlčky trpím, protože pro štěstí milované osoby obětujete cokoliv...

Cestou jsem ani nevnímala neustálé pošťuchování mezi Demetrim a Felixem. Demetri moc dobře ví, čím ho nejvíc vytočí, na druhou stranu je Felix tak čitelný, jeho uvažování není složité, je přímý, což je mezi upíry vzácnost. Každý pletichaří a intrikuje, jen aby byl na tom lépe než druhý. Ale Felix ne, vše si získal a po právu zasloužil, a i když mě jeho přímost a rychlé jednání často irituje, patří mezi upíry, se kterými vycházím spíš po dobrém, tedy pokud mi neodmlouvají a nestaví svá rozhodnutí proti těm mým. Kdyby Felixe neproměnil Aro v upíra, určitě by se stal rytířem a sloužil někde váženým pánům, i když se svou postavou sehnat brnění, by byl úkol doslova nadupíří. Z mého rozjímání mě vytrhl až Demetriho polibek, kterým chtěl Felixovi „dokázat" svou lásku. Jak už jsem řekla, jakékoliv projevy citu, mimo naše komnaty, jsou tabu. O to víc mě toto gesto potěšilo, ale navenek jsem samozřejmě zůstala dál chladná. Ach, Demetri... Jeden jediný polibek a já bych za tebou šla i do horoucích pekel...

Když jsme dojeli na letiště, Felix šel koupit Belle něco k jídlu, jenže si zapomněl kontaktní čočky. Jak může upír na něco zapomenout?! Nechápala jsem. Co?! On chce jít vážně bez nich? Naštěstí si toho všiml i Alec, protože Demetriho narážky očividně nechápal. Hlavně že má s sebou pravou půlku zadku, jak si nezapomněl zkontrolovat. Alec mu čočky podal a tak ukončil jeho menší slovní konfrontaci s Demetrim, čímž zabránil tomu, aby si to začali vysvětlovat ručně, jako obvykle. Felix rychle mému bratrovi poděkoval, a kdyby to bylo možné, řekla bych, že se trošičku začervenal. Když se Felix vrátil, Demetri si neodpustil další kousavou poznámku, jenže se to dotklo i mého bratra, což se mi samozřejmě nelíbilo, ale naštěstí ho zabrzdil Felix. Nedivím se, že si ho Alec vybral za přítele, nedá na mého bratra dopustit. Proto s námi i chodí na mise. Demetri je sice dobrý bojovník, ale Felix, pro ty, co ho neznají, působí děsivě a vím, že za přátele by obětoval i vlastní život a k nepřátelům je nemilosrdný. Upřímně? Jsem ráda, že je na naší straně. Ne snad, že bych se ho bála, to ne. Ale když vím, že ani má moc není bezmezná, je lepší mít někoho schopného v boji, a tím Felix bezesporu je.

Zatímco se Demetri s Felixem dohadovali, Bella se vzbudila. Když zjistila, kde je, začala plakat. Moc dobře si vybavuji tu bezmoc, když mě s Alecem vedli na hranici, kde nás chtěli upálit, když nás vlastní rodiče zradili jen proto, že jsme byli jiní. Výjimeční, jak Aro často říká. Jenže já nechtěla být výjimečná. Chtěla jsem být normální obyčejná holka, co s jednoho dne bude mít muže a dá mu spoustu dětí. Jenže to se nikdy nestane. I když jsem muže svých snů našla, děti mi navždy zůstanou zapovězeny. Sama jsem zůstala napůl dítětem a napůl ženou. Ale i přesto mě Demetri miluje a já jeho. Nechtěla jsem vzpomínat, ale Bella mi tak moc připomínala mě samotnou, když jsem byla člověk. Silná, ale zároveň zranitelná. Jediné, co jsem jí mohla říct, že slzy jsou zbytečné, i já to tenkrát věděla, proto jsem neuronila ani jedinou slzičku, i poté, co mé tělo zachvátili plameny. A teď vím, že ani hektolitry prolitých slz by nic nezměnily, a čím dřív to Bella pochopí, tím líp pro ni.

Když jsme dorazili do Volterry, Aro byl Bellinou přítomností nadšen, jenže ta byla poté, co se dozvěděla Felixovy plány, naprosto mimo. A tak si ji Felix poté, co ani neregistrovala, že se jí Aro už potřetí na něco ptal, odnesl k sobě do pokoje. Ještě před tím, než s ní zmizel, mě poprosil, abych za ní zítra došla s jídlem a čistým oblečením a já bůhví proč souhlasila. V rychlosti jsem se rozloučila s vládci a odešla do pokoje, který máme spolu s Demetrim. Vysvlékla jsem se a dala rychlou sprchu. V ručníku jsem zamířila ke skříni se spodním prádlem, kde jsem si vybrala černý vyzývavý komplet s kalhotkami, které více odhalovaly, než zakrývaly, a v rychlosti natáhla ještě černé punčošky, protože se k pokoji blížily kroky, které mohly patřit jediné osobě... Když Demetri vešel do pokoje, oči mu okamžitě ztmavly. Okamžitě se chtěl na mě vrhnout, ale já ho pohybem ruky zastavila. „Jsi zlá a krutá," tomu jsem se musela zasmát. „Lichotky na mě neplatí, Demetri," řekla jsem škádlivě. Chtěla jsem ho potrápit, hezky pomaličku se vysvlékat a sem tam, samozřejmě čistě náhodou, se otřít o jeho tělo. Vím, jak tyhle naše hry miluje, a nejen on. Jenže udělal něco naprosto nepředvídatelného. Lehl si na záda, vzal knížku a začal si v ní listovat. Tak tohle teda ne. Knížku jsem mu vytrhla z ruky, hodila na zem a sedla si mu na klín. Bleskurychle si mě stočil pod sebe, jedním trhnutím mě vysvlékl a ani já s vysvlékáním jeho nezůstala pozadu... „Vítěz!" zašeptal mi do ucha těsně před tím, než do mě vniknul. Zase jsem mu naletěla... Jenže mi to nevadilo a nechala jsem s unášet naší touhou...

Ráno po úžasné noci s Demetrim jsem šla, jak jsem slíbila Felixovi, koupit Belle nějaké oblečení a jídlo. Naštěstí nesvítilo sluníčko, takže jsem mohla v klidu vyjít ven bez klobouku, šátku a rukavic. Stačilo, že musím mít čočky, jako bych sama o sobě, díky upíří kráse, nebyla středem pozornosti. Už když jsem se blížila k Felixově pokoji, ucítila jsem krev, vtrhla jsem do koupelny a tam jsem našla Bellu, jak si drhne žínkou paži, kterou měla prodřenou až do krve, přestože moje sebeovládání je více než dobré, oči mi ztmavly a raději jsem zadržela dech. Ale nějak mi to nesedí. Felix si nikdy žádnou ženu nevzal proti její vůli, jenže podle jejího chování mi to přišlo naopak. Začala jsem opatrně vyzvídat, jestli ji Felix znásilnil, ale ona na mě začala křičet, že ne, že si o to sama dokonce řekla... Nechápala jsem. Až když mi řekla, že milováním se s Felixem, vlastně podvedla Edwarda, došlo mi to. Pořád doufala, že se z hradu dostane a bude s Edwardem, jenže kvůli tomu, že se oddala Felixovi, ji chtít nebude. Nebo si to aspoň myslela. Řekla jsem jí, aby se na Edwarda vykašlala a byla s Felixem. Docela se k sobě hodí. Aro ji z hradu nepustí a pochybuju, že by Edward opustil rodinu a zůstal tu s ní. Nechala jsem tam věci, co jsem jí dnes koupila, a odešla, ale zůstávala jsem v blízkosti, co kdyby ji napadla zase nějaká blbost. Když se Felix vrátil z hlídky, kterou měl spolu s Demetrim, v rychlosti jsem mu řekla, co se stalo, a šla si po svém... Těš se, Demetri, dnes vyhraju já...

Tato kapitolka vznikla hlavně díky VictoriaJamesLaurent, takže bych jí chtěla moc poděkovat, protože její komentáře pro mě byly k napsání tohoto dílu směrodatné...

Díky ní mě napadla i jedna myšlenka... Pokud i Vás zajímá nějaký jiný pár v rámci povídky, napište a já se Vám budu snažit vyhovět. :)

Ještě bych chtěla moc poděkovat Johnně, protože bez její pomoci s opravou bych nevydala ani Ň. :)

Autor: Irtemed (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Volterra? No to snad ne! - 8. kapitola: