Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Volterovi ženy - 4. kapitola

27.10.2009 (19:30) • Natali09 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2345×

Nečekané

Nicole:

Jane, se blíží. Jak já ji nenávidím. Vlezla do kuchyně a s výrazným opovržením se na nás podívala.

„Aro, vás pozval na ples.“ Když to řekla, bylo jasné, co jí Aro řekl a o čem se s ním hádala. Bella na ni jenom hleděla, bylo mi jasné, že ji nenávidí, tak jako já. Přemlouvala jsem se, ať nevezmu oheň a nepodpálím ji. Celkem se mi to povedlo a byla jsem schopna promluvit.

„Díky, Jane za vyřízení.“ Snažila jsem se to trochu udržet na uzdě, abych nebyla tak otrávená. Bohužel, se to nepovedlo. Jane, by už měla odejít, ale to by nebyla ona, aby na nás neudělala výraz znechucení. Jsem slušně vychovaná, a tak jsem jí ho opětovala. Věděla jsem, že se naši bodyguardi snaží zadržet smích. Já a Bella, jsme se o to ale nesnažily, a tak jsme propadly do hlubokého smíchu. Bella, ale pak najednou ztuhla.

„Aro, mě pozval na ples? Mě, kterou nikdy nepozval?“ Byla jsem v šoku, jak někoho takového, nemohl nikdy pozvat na ples?

„To jako, že jsi nikdy na žádném nebyla?“

„Ne.“ Odpověděla smutně. Bylo mi ji líto a navíc, jsem věděla, že neví, jaké šaty si vybrat, jaký účes si udělat, nebo jak se namalovat. Věděla jsem, že přesně tohle se jí honí hlavou.

„Neboj, pokud budeš semnou, udělám z tebe tu nejkrásnější.“ Řekla jsem a usmála se na ni.

„Díky, tak kdy jedeme na nákupy?“ usmály jsme se a podívaly na naše bodyguardy, kteří se na nás dívali se zděšením. Věděla jsem, že Aro, nepustí všechny čtyři, mohli jet jenom dva.

„Nebojte, stejně budou muset jet, jenom dva z vás.“ Snažila jsem se je uklidnit, což se mi i celkem povedlo, dokud jsme s Bellou nezačaly vybírat, kdo pojede s námi. Hned, jsem věděla koho vybrat.

„Myslím, že Felix, se umí kontrolovat víc.“ Dan si oddychl a vítězně se usmál na Felixe, který po něm začal hned vrčet. To se neumí ovládat?

„No tak Felixi, klid!“ Podívali jsme se na Bellu a čekali, koho vybere ona.

„Já si vezmu Demetriho.“ Sotva to dořekla, Demetri vypadal vyděšeně, šlo na něm poznat, že by nejraději utekl. Já a Bella, jsme se tomu zasmály, ani nevím proč, ale rozuměly jsme si spolu.

„Půjdeme se převlíknout a vy byste si měli vzít, taky něco normálního.“ Mrkla jsem na Felixe a Demetriho, a ti jen kývli a byli ti tam.

„Tak já teda jdu.“ Řekla Bella a vydala se s Marcem do svého pokoje.

„My bychom měli také vyrazit.“ Řekla jsem Danovi a vydala se do pokoje. Jakmile jsem došla, vyndala nějaké věci ze skříně a odkráčela do koupelny, Dan nemusí vidět všechno. Byla jsem hotová, a tak jsem se vydala k pokoji už i s Felixem a Demetrim. Bella vycházela z pokoje. Otevřela dveře a něco ji ve dveřích na malý moment zarazilo. Věděla jsem, co to zřejmě bylo a musím uznat, že Felixi a Demetrimu ty džiny sekly.

„Jsi připravená?“ zeptala jsem se jí, ale nemusela jsem čekat na odpověď, stejně jsem ji už znala a rychle jsem jí už tahala za ruku ze dveří, abychom vyjeli, co nejdřív. Procházeli jsme chodbami a pořád se smály což se, o našich bodyguardech říct nedalo. Došli jsme do garáže a začali vybírat auto, kterým bychom jeli.

„To porsche, je přímo dokonalé!“ křikla jsem, až se mě Bella lekla. Felix s Demetrim se okamžitě rozběhli a začali se přít o místo řidiče. Ani neměli klíče. Ach. Jak můžou být muži tak hloupí? Šla jsem k autu.

„Pánové, co takhle pustit dámu? Jo, a abych nezapomněla, než po sobě začnete vrčet, kvůli tomu, kdo bude řídit, tak si uvědomte, kde jsou klíče. Musíte trochu uvažovat.“ Poučovala jsem je zatím, co jsem nastupovala do auta. Bella si šla sednout dozadu a Demetri jí, jako gentleman otevřel dveře. Mezitím nasedal Felix na místo spolujezdce.

„Kde to vlastně jedem?“ zeptala se mě Bella a já si ji zaměřila zrcátkem.

„K jedné módní návrhářce.“

„A k jaké?“

„Jmenuje se Blanka Matragi.“

„To myslíš vážně?“ Byla překvapená.

„Naprosto vážně.“   Byla jsem šťastná, že jedeme zrovna k ní. Nastartovala jsem a vyjela z garáže a do obchodu jsme dojeli, asi tak po půl hodině. Zastavila jsem před obchodem. Dveře mi otevřel Demetri a ještě se na mě usmál. Úsměv jsem mu opětovala a vyšla z auta. Vstoupili jsme do obchodu, a Bella jen s úžasem ve tváři stála přede dveřmi. Rozhlížela se a vydala se k opravdu krásným šatům.

Šaty od Bell

Já jsem se také rozhodla pro jedny a ihned jsem se šla převlíknout.

Šaty od Nicole

Vyšla jsem z kabinky a začala se ukazovat před Demetrim s Felixem. Ti s úžasem stáli a přikyvovali. Najednou vyšla z kabinky Bella.

„Nicole?“ řekla nejistě. Otočili jsme se na ni a s úžasem ji pozorovali. Začala se červenat.

„Bože, Bello! Vypadáš úžasně!“ vyhrkla jsem ze sebe a podívala se na Felixe a Demetriho. Šokem mělioba dva otevřenou pusu, div neslintali.

„Jsem sice polichocena, že se vám tak líbím, ale pusu byste zavřít mohli.“ Zasmála se a já se k ní, jen přidala.

„Mám si je tedy vzít na ten ples?“ zeptala se mě opatrně.

„Žertuješ? Musíš!“ usmála jsem se na ni. Vypadala vážně moc dobře.

„A ty si ty šaty bereš? Strašně moc ti totiž sluší.“ Usmála jsem se na ni.

„Děkuju Bell. Asi ano.“

„Tak můžeme jet pro boty?“ zeptala se Bella nadšeně, div neskákala. Což se nedalo říct o Demetrovi a Felixovi.

„Jasně, jenom ty šaty zaplatím.“ Šli jsme k pokladně, zaplatili šaty a rychle došli k autu. Ty nádherné šaty opatrně uložily do kufru a vyrazili na boty. Cesta trvala ani ne patnáct minut a byli jsme u obchodu. Vešli jsme dovnitř a já uviděla Bellu, jak směřuje k balerínám, to mě trochu naštvalo a rychle jsem ji chytila za ruku.

„Co si myslíš, že teď děláš?“ byla jsem vyděšená a zároveň naštvaná.

„Jdu si vybrat boty?“ řekla v klidu, jakoby se nic nedělo.

„Ale boty, k těm šatům co máme my, jsou na opačné straně.“ Ukázala jsem prstem k botám na vysokém podpatku, které se dokonale hodili k našim šatům. Jenže Bella se na mě vyděšeně dívala.

„To myslíš vážně? Ty chceš, abych se zabila? Vždyť na tom ani neumím chodit.“ Tím mě naštvala. Chytla jsem ji pevně za ruku a táhla ji k těm nádherným botám se slovy.

„Nejvyšší čas, se to naučit!“ Demetri s Felixem se snažili zadržet smích. Přišli jsme k botám a já se rozhlídla a uviděla jedny, které by se hodily k jejím šatům. Dala jsem jí je tedy do ruky, aby si je tedy vyzkoušela.

Boty od Bell

Padli ji dokonale a já jsem se začala radovat a sama si vybírat boty. Bylo jich sice hodně, ale jakmile jsem si vyzkoušela obyčejné, ale přesto krásné boty, musela jsem je mít.

Boty od Nicole

Belle začalo kručet v žaludku. Usmála jsem se na ni, vzala boty a šla je zaplatit. Dali jsme je do kufru vedle šatů a rozjeli se směr Voltera. Přijeli jsme, Bella popadla své šaty a boty a spěchala do svého pokoje spolu s Marcem a Demetrim. Já jsem udělala to samé, a taktéž se vydala s Felixem a Danem do svého pokoje. Šli jsme potichu po chodbách, než jsme se dostali do mého pokoje. Šaty jsem si pověsila na skříň a boty položila k ostatním botám. Felixe a Dana, jsem vyhodila ven na chodbu, abych se mohla v klidu převlíknout a nelézt přitom do koupelny. Pro mě to nebyl žádný problém, jenom jsem použila dar, který mi velmi dobře sloužil. Otevřela jsem skříň a uvažovala, co si mám na sebe vzít. Nechtělo se mi to vybírat, a tak jsem vzala to první, co mi přišlo pod ruku. Převlékla jsem se právě v čas, když v tom vešel do dveří Demetri. Divila jsem se, co tady dělá, a také jsem se ho na to zeptala.

„Co potřebuješ Demetri?“ zeptala jsem se překvapeně.

„No, víš Nicol. Víš, jak se blíží ten ples. No a já, bych se chtěl zeptat, jestli bys na ples nešla semnou.“ Byla jsem v šoku. Zírala jsem na něj překvapeně, ale řekla jsem si, proč ne?

„Ráda Demetri s tebou půjdu na ples.“ Usmála jsem se na něj mile. Šlo poznat, že se radoval, i když se snažil nedat na sobě nic znát, ale pak se i on na mě začal radostně usmívat. Pak nás vyrušilo klepání. Byl to Dan, který trochu žárlil. Šlo to poznat i přes ty dveře. Řekla jsem si, že bych mohla zajít za Bellou vyzkoušet nějaké účesy na ples.

„Půjdu za Bellou.“ Řekla jsem a věděla, že to slyší i Dan. Vzala jsem hřeben, sponky a gumičky a vydala se za Bellou. Spolu semnou šli i Demetri s Danem. Přišla jsem potom k Belle do pokoje. Byla překvapená, ale já jsem se usmála a na vysvětlenou jí řekla.

„Jdeme vyzkoušet pár účesů na ples.“ Bella kývla a šla si sednout před zrcadlo.

„Vy běžte za dveře. Nechte nás tady samotné, to co budeme dělat je pro vás překvapení.“ Kývli a odešli, jak jsem chtěla. A já se začala věnovat Belliným vlasům.

„Můžu se tě na něco zeptat?“ zeptala se mě znovu opatrně.

„Samozřejmě, na cokoliv.“ Usmála jsem se na ni do zrcadla.

„Jaké máš vlastně dary?“ Tuhle otázku jsem nečekala a trochu jsem se zarazila. Přemýšlela jsem, jak jí to mám co nejstručněji vysvětlit.

„U sirén, je to s dary složitější. Každá siréna, dostane jako dar posílání svých myšlenek, aby se mohly vzájemně domlouvat a ještě jeden dar, kterého sis už určitě všimla, a to ten, že muži pro mě udělají cokoliv, dá se říct, že je vlastně hypnotizuju.“ Usmála jsem se na ni a doufala, že to nějak pochopí.

„A máš ještě jiné dary?“ Byla zvědavá.

„Já, jako hlavní siréna dostávám každých pět set let nějaký nový. Jenže, háček je v tom, že neovládáme dary, tak jako upíři. Darů mám dost, ale ve skutečnosti používám jenom hypnotizování, posílání myšlenek a štíty, jak fyzické, tak psychické.“  Doufala jsem, že to nějak pochopí.

„Páni, ty jsi hodně mocná.“ Řekla jsem překvapeně.

„Víš. Já vlastně nikdy neměla takovou kamarádku, jako jsi ty.“ Řekla smutně.

„Já vlastně taky ne. Vždy se držím stranou, protože kdyby byly sirény poslány do boje a nějaká má kamarádka by tam nedej bože umřela, asi bych se z toho nevzpamatovala.“ Usmála jsem se, teda aspoň jsem se snažila.

„Ani jsem nečekala, že si odtud budu s někým rozumět, tak jako s tebou.“ Řekla jsem a tentokrát, jsem se usmála trochu veseleji.

„Já jsem taky ráda, že jsem si našla někoho, kdo by byl semnou.“ Oplatila mi úsměv.

„Tak hotovo.“ Zaradovala jsem se.

„Co je hotovo?“ Byla celkem v šoku.

„Zkus se podívat do zrcadla.“ A usmála jsem se pobaveně.

„Bože, to je nádhera!“ Byla jsem polichocena.

Účes od Bell

Prohlížela se v zrcadle, a pak prohlásila.

„Teď to zkusím já.“ A posadila si mě před zrcadlo. Práce ji šla rychle. A za chvíli jsem viděla v zrcadle něco úchvatného.

Účes od Nicole

„Je to nádhera Bell. Doufám, že se ti povede i zítra.“ Mrkla jsem na ni a usmála se a ona se ke mně přidala.

„Bell, můžu ti něco důležitého říct?“ zeptala jsem se ji.

„Samozřejmě, že ano.“ Odpověděla mi Bella a usmála se. Potom jsem se zarazila a řekla si, že počkám až po plese.

„Víš, řeknu ti to až po plese. Po plese to pochopíš lépe.“ Byla v šoku, ani nevěděla, o čem mluvím, však ona to pochopí.

5.kapitola

Autor: Natali09 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Volterovi ženy - 4. kapitola :