Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Volterovi ženy - 3. kapitola

25.10.2009 (18:45) • Natali09 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2046×

Nejlepší kamarádky

Bella:

Jane, byla jako morová rána. Nenávidím ji a ona na oplátku mě. Vešla do dveří a zákeřně se na mě a Nicole podívala a řekla.

„Aro, vás pozval na ples.“ V jejím hlase, jsem slyšela naprosté znechucení a opovržení. Otočila jsem se na Nicole. Její tvář mě v duchu pobavila, vypadala, jak by chtěla Jane podpálit na místě, ale za malou chvíli se její tvář změnila na ne moc milý úsměv.

„Díky, Jane za vyřízení.“ Řekla s naprostou otráveností, kterou se snažila zakrýt, bohužel se jí to moc nepovedlo. Ještě než Jane, stihla odejít, udělala na nás výraz znechucení a my jí ho jenom mile oplácely. Konečně odešla z kuchyně a se svým výrazem. Na našich strážcích šlo poznat, že se snaží zadržet smích. Jakmile odešla, daly jsme se do hlasitého smíchu. Sice nás slyšela, ale může jí to být jedno. Pak mi teprve došlo, že mě Aro, pozval na ples.

„Aro, mě pozval na ples? Mě, kterou nikdy na žádný nepozval?“ Nicole na mě opětně překvapeně zírala.

„To jako, že jsi nikdy na žádném nebyla?“ Byla hodně překvapená.

„Ne.“ Odpověděla jsem smutně.

„Neboj, pokud budeš semnou, udělám z tebe tu nejkrásnější.“ Řekla mile a usmála se na mě.

„Díky, tak kdy jedeme na nákupy?“ usmály jsme se a podívaly na naše bodyguardy, kteří se na nás dívali se zděšením.

„Nebojte, stejně budou muset jet, jenom dva z vás.“ Řekla Nicole uklidňujícím hlasem a všichni si zřejmě vydechli, jenomže jakmile jsme začaly vybírat, kdo s námi pojede, opětně ztuhli. Nicole se usmála a řekla.

„Myslím, že Felix, se umí kontrolovat víc.“ Dan si oddychl a vítězně se usmál na Felixe, který po něm začal hned vrčet.

„No tak Felixi, klid!“ řekla Nicole. Potom se všichni podívali na mě a čekali, koho vyberu já.

„Já si vezmu Demetriho.“ Řekla jsem a na Demetrim šlo poznat, že by nejraději utekl daleko od nás. Zasmály jsme se tomu společně s Nicole, nevím, jak to dělá, ale vždy myslíme na to samé.

„Půjdeme se převlíknout a vy byste si měli vzít, taky něco normálního.“ Mrkla Nicol na Felixe s Demetrim a ti poslušně kývli a hned byli pryč.

„Tak já teda jdu.“ Prohlásila jsem. Nicole mi kývla na odpověď a já se spolu s Marcem vydala do pokoje. Vyndala nějaké věci ze skříně a zalezla do koupelny, abych měla soukromí. V koupelně jsem strávila, asi tak pět minut a byla jsem hotová. Vešla jsem do svého pokoje, ale Marco už tady nebyl. Bylo mi to divné, ale když jsem chtěla vyjít z pokoje, došlo mi proč. Otevřela jsem dveře a v nich už stála Nicole celá v černém a za ní Felix s Demetrim. Byla jsem trochu v šoku, nikdy jsem je ještě neviděla v něčem takovém, jako jsou džiny. Odkdy je měli ve skříni?

„Jsi připravená?“ zeptala se mě a ani nečekala na odpověď a už mě tahala za ruku z mého pokoje. Chodili jsme po chodbách my se smíchem a naši ochránci se zděšením. Dorazili jsme do garáže a vybírali auto, kterým pojedeme.

„To porsche, je přímo dokonalé!“ křikla Nicole, až jsem se jí lekla. Felix s Demetrim okamžitě běželi ke dveřím řidiče a začali se pošťuchovat a vrčet po sobě.

„Pánové, co takhle pustit dámu? Jo, a abych nezapomněla, než po sobě začnete vrčet, kvůli tomu, kdo bude řídit, tak si uvědomte, kde jsou klíče. Musíte trochu uvažovat.“ Řekla humoristicky, zatím co nasedala do auta. Šla jsem si sednout dozadu a Felix, mi jako pravý gentleman otevřel dveře. Usmála jsem se na něj a on mi úsměv opětoval. Zavřel dveře a za setinu sekundy, již seděl vedle mě.

„Kde to vlastně jedem?“ zeptala jsem se. Nicole si mě zaměřila zrcátkem a odpověděla.

„K jedné módní návrhářce.“

„A k jaké?“

„Jmenuje se Blanka Matragi.“

„To myslíš vážně?“ Byla jsem překvapená.

„Naprosto vážně.“  Odpověděla mi s nadšením Nicole. Nastartovala a vyjela z garáže, přímo k obchodu. Dojeli jsme do obchodu, asi tak po půl hodině. Chtěla jsem vystoupit, jenže než jsem stihla vzít za kliku, dveře mi otevřel Felix.

„Díky.“ Usmála jsem se na něj. Vešli jsme do obchodu. Samým úžasem jsem stála na místě. Přede mnou byly pověšeny, přímo nádherné šaty jedny hezčí než druhé, ale můj zrak padl přímo na jedny jediné. Byly přímo božské. Popadla jsem je a šla se převléct do kabinky.

Šaty od Bell

Vyšla jsem z kabinky a uviděla Nicole, která se taky dívá na své šaty. Byly taky velmi nádherné a musím uznat, že vážně moc sluší.

Šaty od Nicole

Demetri s Felixem, jenom koukali a zírali na ni s údivem. Rozhodla jsem se tedy jednat.

„Nicole?“ zeptala jsem se opatrně a skoro potichu. Dořekla jsem to a všichni se na mě s úžasem začali dívat, tak jako na Nicole. Začervenala jsem se.

„Bože, Bello! Vypadáš úžasně!“ vyhrkla ze sebe Nicole a já zrudla ještě víc. Demetri s Felixem měli dokonce i otevřenou pusu tím šokem.

„Jsem sice polichocena, že se vám tak líbím, ale pusu byste zavřít mohli.“ Zasmála jsem se a Nicole se ke mně přidala.

„Mám si je tedy vzít na ten ples?“ zeptala jsem se Nicole.

„Žertuješ? Musíš!“ usmála se na mě Nicole.

„A ty si ty šaty bereš? Strašně moc ti totiž sluší.“ Nicole se usmála.

„Děkuju Bell. Asi ano.“

„Tak můžeme jet pro boty?“ zeptala jsem se s nadšením.

„Jasně, jenom ty šaty zaplatím.“ Šli jsme k pokladně, zaplatili šaty a rychle došli k autu. Ty nádherné šaty opatrně uložily do kufru a vyrazili na boty. Cesta trvala ani ne patnáct minut a byli jsme u obchodu. Vešli jsme dovnitř a já směřovala k balerínám. V tom, mě ale chytla Nicole za ruku a zeptala se trochu vyděšeně a zároveň výhružně.

„Co si myslíš, že teď děláš?“

„Jdu si vybrat boty?“ řekla jsem ironicky.

„Ale boty, k těm šatům co máme my, jsou na opačné straně.“  Ukázala prstem k botám asi tak na deseticentimetrovém podpatku. Vyděšeně jsem na ní zírala.

„To myslíš vážně? Ty chceš, abych se zabila? Vždyť na tom ani neumím chodit.“ Nicole se na mě podívala, vzala mě za ruku a naštvaně vedla k těm velkým podpatkům se slovy.

„Nejvyšší čas, se to naučit!“ a dál mě tahala za ruku k těm balerínám na špejlích, čemu tak ochotně říkala boty. Všimla jsem si, jak Felixovi s Demetrim začaly cukat koutky nahoru. Nicole mě konečně dovlekla k těm špejlím a hned mi dala jedny do ruky. Prohlídla jsem si je a byly krásné.

Boty od Bell

Ihned jsem si je zkusila a padli mi. Nicole se radovala a sama si začínala vybírat boty. Těch bot co vyzkoušela, bylo hodně, ale jakmile si vyzkoušely ty černé, okamžitě je chtěla.

Boty od Nicole

Byly obyčejné, a přitom tak krásné. Začalo mi kručet v žaludku. Nicole se usmála, vzala boty a šli jsme platit. Boty, taktéž jako šaty jsme daly opatrně do kufru a mohli vyjet zpět. Dojeli jsme do Voltery a já jsem se snažila, co nejrychleji dostat do svého pokoje a dát si sprchu. Konečně jsem došla, i se svými ochránci do svého pokoje pověsila šaty na kraj skříně a boty položila pod ně. Vzala si věci a vytratila se do koupelny. Bylo příjemné, když po takovém dnu si dopřávám teplou sprchu. Vyšla jsem z koupelny v jenom v županu, ještě s mokrou hlavou. Rozhlédla jsem se po pokoji, uviděla jsem jenom Marca a Felixe, kde je Demetri? A co tady dělá Felix?

„Kde je Demetri?“ Zeptala jsem se. Od Marca jsem odpověď nečekala, ale od Felixe ano, a také jsem se jí dočkala.

„Musel si něco vyřídit.“ Kývla jsem na odpověď. Vzala jsem svoji oblíbenou knihu a začala v ní číst. Za chvíli ke mně do pokoje přišla Nicole. Divila jsem se, proč přišla, ale vysvětlení jsem dostala, dřív než jsem o něj požádala.

„Jdeme vyzkoušet pár účesů na ples.“ Usmála se na mě a já jen přikývla. Sedla jsem si před zrcadlo a čekala, co bude.

„Vy běžte za dveře. Nechte nás tady samotné, to co budeme dělat je pro vás překvapení.“ Usmála se na ně, a to co udělali, bylo až k nevíře. Kývli a odešli. A Nicole se začala věnovat mým vlasům.

„Můžu se tě na něco zeptat?“ řekla jsem.

„Samozřejmě, na cokoliv.“ Usmála se na mě do zrcadla.

„Jaké máš vlastně dary?“ Nicole se trochu zarazila, ale pak odpověděla.

„U sirén, je to s dary složitější. Každá siréna, dostane jako dar posílání svých myšlenek, aby se mohly vzájemně domlouvat a ještě jeden dar, kterého sis už určitě všimla, a to ten, že muži pro mě udělají cokoliv, dá se říct, že je vlastně hypnotizuju.“ Usmála se na mě.

„A máš ještě jiné dary?“ byla jsem zvědavá.

„Já, jako hlavní siréna dostávám každých pět set let nějaký nový. Jenže, háček je v tom, že neovládáme dary, tak jako upíři. Darů mám dost, ale ve skutečnosti používám jenom hypnotizování, posílání myšlenek a štíty, jak fyzické, tak psychické.“

„Páni, ty jsi hodně mocná.“ Řekla jsem překvapeně.

„Víš. Já vlastně nikdy neměla takovou kamarádku, jako jsi ty.“ Řekla jsem smutně.

„Já vlastně taky ne. Vždy se držím stranou, protože kdyby byly sirény poslány do boje a nějaká má kamarádka by tam nedej bože umřela, asi bych se z toho nevzpamatovala.“ Smutně se na mě usmála.

„Ani jsem nečekala, že si odtud budu s někým rozumět, tak jako s tebou.“ Usmála se na mě.

„Já jsem taky ráda, že jsem si našla někoho, kdo by byl semnou.“ Odpověděla jsem a oplatila jí úsměv.

„Tak hotovo.“ Řekla Nicole.

„Co je hotovo?“ Zeptala jsem se, byla jsem mimo.

„Zkus se podívat do zrcadla.“ Usmála se na mě.

„Bože, to je nádhera!“ Rozplývala jsem se, když jsem uviděla své vlasy.

Účes od Bell

Nechápala jsem, jak to mohla za takovou chvíli zvládnout, ani jak něco tak krásného vzniklo z mých vlasů. Byla jsem v šoku.

„Teď to zkusím já.“ Řekla jsem a posadila si Nicole před zrcadlo. Šlo to rychle a ani jsem se nenadála, účes byl na světě.

Účes od Nicole

„Je to nádhera Bell. Doufám, že se ti povede i zítra.“ Mrkla na mě a usmála se a já samozřejmě s ní.

„Bell, můžu ti něco důležitého říct?“ zeptala se mě.

„Samozřejmě, že ano.“ Usmála jsem se na ni.

4.kapitola

Autor: Natali09 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Volterovi ženy - 3. kapitola :