Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Volterovi ženy - 28. kapitola

Trička


Volterovi ženy - 28. kapitolaDalší kapitolka, omlouvám se, že je to tak krátké, ale nějak mě tíží čas, takže příjemné počtení a zanechte komentáře! :-*

Bella:

„Něco jsem ti ještě neřekla,“ řekla jsem potichu a odvrátila oči od prstýnku na Marca, který mě vybízel úsměvem, abych mu to řekla.

„Já… já… já jsem,“ snažila jsem se ze sebe dostat to slovo, ale nešlo to. Marco pořád čekal na odpověď. Vpíjel se do mých očí, jeho byly tak krásné, bylo v nich tolik lásky, štěstí, vášně… Musím mu to říct!

„Já jsem těhotná.“ Na to, jak jsem si věřila, jsem to slovo řekla, až moc potichu. Dívala jsem se do Marcových očí, už v nich nebylo štěstí, ani vášeň, jenom smutek, zloba a neštěstí.

„Marco,“ začala jsem panikařit, když neodpovídal, bála jsem se, co bude následovat.

Ale ono nenásledovalo nic. Jenom ležel a nehýbal se, díval se za mě, tak jsem se tam podívala taky. Ve dveřích za mými zády stál, Aro. Marco začal vrčet a přitáhnul si mě k sobě blíž. Počkat! Co se to tady děje? Pořád se ti dva dívali do očí, ale ani jeden z nich se nepohnul jenom Marco, vrčel a tisknul mě pevně k sobě.

„Můžete mi vysvětlit, co se to tady děje?“ zeptala jsem se a čekala odpověď, ale ta nepřicházela.

„Halo!“ ozvala jsem se znovu a teď mi odpověděl, Aro.

„Bello, pojď prosím se mnou do pracovny,“ přikázal a já chtěla poslechnout, ale Marco mi to nedovolil, pevně mě držel za ruku a nepustil.

„Je to tvoje dcera, Aro! Jak jí to můžeš udělat?“ začal mluvit Marco.

„Co se to tady děje?“

„Tvůj otec, chce zabít naše dítě, ale to mu nedovolím, jsem otec!“ začal ještě hlasitěji vrčet. Podívala jsem se překvapivě na Ara.

„Pochop, když to bude upír, porušíme zákony, které jsem já sám, spolu s bratry sepsal,“ začal svůj plán hájit.

„A jak víš, že to bude upír? Co když to bude něco jako já?“ hájila jsem zase já své dítě.

„Ale jestli to bude upír Bello, nic jiného mi nezbývá,“ řekl nakonec a odešel ze dveří, které zavřel.

„Marco, že by to neudělal?!“ Dost jsem panikařila, vždyť to byl můj otec a může to být i dědeček!

„Neboj,“ usmál se Marco a pevně mě objal, „nic se nestane.“

„Takže jsi rád, že čekám tvoje dítě?“

„Blázníš?! Vždyť to je to nejlepší, co mě mohlo potkat! Budu mít ženu a dítě, to je sen každého upíra!“ usmál se a políbil mě.

Vypravěč:

Po tichém hradě se začaly linout výkřiky dvou žen. Výkřiky, ve kterých každý slyšel bolest a utrpení, ale spolu s těmito výkřiky přicházeli na svět neobyčejně krásné děti. Krásné děti, dvou krásných žen. Dvě holčičky a každá jiného druhu. Jedna je siréna, a ta druhá poloupírka. Na tento den čekali, snad všichni v hradě a konečně tento den po pěti měsících přišel.

Nicole, jejíž jméno sahá až do dob velkých faraónů, se bojí toho, co bude následovat. Bojí se, že se historie bude opakovat a ona udělá to samé, co její matka. Hlasy v její hlavě během těhotenství, přímo křičeli, aby dítě, nebo snoubence zabila, ale byla to silná žena, která tomuto problému stála čelem, a i když měla strach o své dítě, přesto se těšila, až ho uvidí na tomto světě…

Isabella, která si nechává říkat Bella a jejím snoubencem je záhadný Marco, jenom doufala, že své dítě bude vychovávat daleko odtud. Daleko, od volterských hradeb, od zla které se v hradbách ukrývá. Byla také šťastná, protože mohla svou existenci strávit s mužem a dítětem, které miluje a také s nevlastní sestrou, neteří a švagrem. Svou budoucnost viděla najisto, tak krásně růžovou, až to vypadalo, jako v pohádce.

Demetri a Marco, dva muži, kteří přihlíželi na zrození svých dětí. Svých překrásných dcer. V očích jim zářily jiskřičky štěstí. Oba dva tam byli pro své milované, které držely za ruce v té nejhorší chvíli. Povzbuzovali je, a i když jejich snoubenky trpěly, tak se museli usmívat, protože na svět přicházelo něco, co každý z těch dvou miloval.

Nyní už nekřičely jenom ženy, ale dívky, které se právě narodily, což bylo dobré znamení, že jsou zdravé. Nicole spolu s Demetrim pojmenovali dceru Isabella a Bella s Marcem zase Nicole, aby jejich jména žila na vždy a aby všichni věděli, jak mocná je sesterská láska, mezi Nicole a Bellou. Muži drželi své dítě v náručí a hladili, po krásné tváři.

Netrpělivý Aro, chodil o krásném bílém sále a čekal, kdy bude moct za svými dcerami. Vzpomínal na doby, kdy jeho dcery si tady hrály. Kolik pozornosti jim věnoval, jaký měly jeho dcery krásný dětský hlásek, jak ho poslouchaly, jak byly nevinné a teď? Teď se z nich staly ženy, které mají vlastní rodinu a vlastní svět…


Já vím, bylo to krátké, ale vynyhradím Vám to u epilogu, který se blíží! xD

Chtěla jsem jenom na to upozornit a říct, že příští kapitolka, možná bude taky tak krátká!



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Volterovi ženy - 28. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!