Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Volterovi ženy - 25. kapitola

filmek...

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Volterovi ženy - 25. kapitola Dalši kapitola, kterou jsem doděla a zubama a nehtama jsem držela múzu u sebe, aby mi neutekla, tak doufám, že se vám bude kapitolka líbit a zanecháte komentáře!xD

26.02.2010 (09:15) • Natali09 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 951×

Nicole:

Když jsem dostala sílu postavit se na vlastní nohy, utřít si slzy a rozloučit se s Culleny, tak jsem okamžitě vyrazila do koupelny. Dívala jsem se na vlastní tvář v zrcadle nad umyvadlem, o které jsem se opírala. Po dlouhém koukání před sebe, jsem si uvědomila, že jsem naprosto smutná a chybí mi voda, to jsem chtěla vylepšit, a tak jsem pustila vodu z vodovodního kohoutku a opláchla si obličej. Po slepu jsem nahmatávala osušku, a když jsem ji konečně držela v ruce a utírala si obličej, podívala jsem se do zrcadla znova.

„Áááá!“ lekla jsem se, až jsem nadskočila, jako kdybych v tom zrcadle nebyla já, ale nějaká šedesátiletá babička. Zamrkala jsem a babička byla pryč, místo ní já. Protřepala jsem hlavou, abych na to zapomněla, protože to bylo děsivé. Zítra do školy? Ani omylem! Lehla jsem si vyčerpáním bez sprchy do postele a i hned usnula.

„Áááá!“ někdo zakřičel a já ihned vstala z postele a utíkala za Bellou, protože to byla ona, kdo takhle zakřičel. Když jsem běžela, zaslechla jsem dětský pláč. Zarazila jsem před dveřmi do jejího pokoje, protože pláč vycházel odtamtud. Lehce jsem otevřela dveře a nakoukla dovnitř.

Bella ležela, nebo spíš seděla na posteli a v ruce držela dítě, její tvář byla červená a zpocená, z očí jí tekly slzy.

„Nicole!“ pronesla nadějně a v očích měla zoufalé jiskřičky naděje.

„Bello, co se stalo?“ zeptala jsem se panicky a pospíchala k její posteli. Byla to dost zbytečná otázka, když držela dítě v ruce a že to bylo nádherné dítě. Krásné hnědé oči a hnědé… Vlasy? Ale, jak to?

„Nicole, musíš mi pomoct! Zachraň ji! Musíš ji zachránit před Arem!“ křičela a předávala mi dítě do rukou.

„Ale Bello, proč bych jí měla chránit před jejím dědečkem?“ ptala jsem se, byla jsem zmatená. Proč by někdo ubližoval vlastní vnučce?

„Ona je upíří dítě Nicole! Nemůže žít!“ vysvětlovala mi Bella a hladila po vláscích malou holčičku, kterou jsem držela v náručí. Mluvil z ní strach, a aby ne, když jsem se porozhlédla po pokoji a potom si všimla celé zakrvácené postele, na které jsem seděla, panickou Bellu, která se ze všech sil snažila dívat na svojí holčičku, protože si myslela, že jí vidí naposledy, pokud jí nezachráním.

„Aro, jí neublíží,“ snažila jsem se jí uklidnit, ale to mi okamžitě překazilo třísknutí vchodových dveří. Obě dvě jsme se tam hystericky podívaly.

„Už jde! Nicole, prosím rychle!“ žadonila a naznačovala, že mám vyskočit z okna, ale to už do pokoje vtrhli: Jane, Alec a Felix a ostatní členové Arovy gardy. Došli až ke mně a vytrhli mi dítě z náručí, Bella začala ještě hlasitěji naříkat, a tak jsem se snažila dostat dítě zpátky, ale ruce mi pevně chytil Felix, a i když jsem se snažila, co to jen šlo, dítě položili na zem a…

Probudil mě můj rychlý sed, když jsem se snažila dostat z té noční můry. Hlasitě jsem oddechovala a rozhlížela se po pokoji, jestli to náhodou nebyl jen sen. K mému štěstí to skutečně sen byl, nebo spíš noční můra. Moje hodiny vedle postele ukazovaly tři ráno a já věděla, že už neusnu. Co, když to ale nebyl sen? Co když to byla vize z budoucnosti? To ne, nesměla by být! Tohle by, Aro nikdy neudělal. Teda doufám…

Nakonec do té školy asi půjdu, abych přišla na jiné myšlenky. Takže to znamená dát si sprchu, abych nějak vypadala. Zrcadlu jsem se vyhnula obloukem. Nechtěla jsem, aby mě teď strašila i ta babka v zrcadle.

Kapky vody byly příjemné a vodu jsem rozhodně potřebovala. Když tak uvažuju nad tím lovcem, co když i já těhotná s Bellou? Ne nejsem, to bych to poznala a navíc by to dítě nemělo otce. Protřepala jsem hlavou, abych vyhnala z hlavy další smutnou vzpomínku.

„Miluju tě, Demetri,“ řekla jsem si potichu pro sebe, když jsem znovu stála v županu před zrcadlem. Rozhodla jsem se čelit strachu a vědět, co ta stará žena znamená. Ale nic nepřišlo, ani když jsem udělala to, co před tím, tak nepřišla. Neukázala se, proč?

Hodila jsem to za hlavu, chtěla jsem na to zapomenout, a tak jsem se začala malovat. Měla jsem k tomu dobré vybavení, takže jsem mohla začít.

K mojí smůle to nedopadlo zrovna tak, jak by mělo. Měla jsem plnou hlavu špatných myšlenek. Nemohla jsem se soustředit, proto jsem si asi poprvé na sebe dobrovolně a úmyslně růžové věci, ale nakonec mi došla jedna věc – jedu dneska nakupovat! Musím si zlepšit náladu, takže…

„Bello! Bello, stávej! Jedeme nakupovat!“ začala jsem do ní rejpat, aby se probrala. „Rychle ze sebe udělej člověka!“ dodala jsem a šla se nasnídat.

„A jestli neuslyším do minuty puštěnou sprchu, tak si pro tebe dojdu a udělám z tebe člověka sama!“ pohrozila jsem nakonec, když pořád ležela.

Bella:

To myslí vážně? Vždyť jsou teprve čtyři hodiny ráno!

„A jestli neuslyším do minuty puštěnou sprchu, tak si pro tebe dojdu a udělám z tebe člověka sama!“ začala mi ještě nakonec hrozit. Sakra! Pomozte mi někdo od toho maniaka!

„Bello, neslyším sprchu,“ začala mi znovu vyhrožovat. Na to jsem já okamžitě vyrazila z postele, rovnou ke sprše, ze které jsem po patnácti minutách vylézala, převlékla se do županu a už se začala malovat.

Ještě nějaké to oblečení, když jedeme nakupovat. Mám strašnou náladu, takže si vezmu něco černého. Tohle vypadá dobře! A k tomu tohle a tohle… Hotovo! Můj outfit byl celkový. Šla jsem do garáže, kde Nicole čekala v nádherných černých minišatech. Byly jsme aspoň sladěné.

„To myslíš vážně?“ zeptala se mě překvapeně Nicole a taky to vyznělo dost naštvaně.

„A jak to mám myslet?“ opáčila jsem ji, ale to už mě tahala za ruku do pokoje.

„Já se ti snažím zlepšit náladu a ty si na sebe vezmeš černou barvu? Ani náhodou holčičko!“ kárala mě během té cesty do pokoje, a když už mě tam dostala, sedla si a naštvaně mě prohlížela.

„Takže, teď si na sebe vezmeš něco, co není úplně černé,“ rozkázala mi.

„Ty máš taky na sobě černou!“ hájila jsem se, což mi moc nepomohlo.

„Já černou nosím odjakživa!“ oplatila mi a ukázala rukou směrem k šatně. Se sklopenou hlavou jsem se poslušně vydala převléknout.

„To už je lepší, i když to má pořád na sobě černou,“ pochválila moje minišaty Nicole.

„Jedeme!“ prohlásila nakonec, a tak jsme vyrazily do garáže, kde jsme pro změnu nastoupily do auta. Nicole nastartovala a jely jsme směr New York.

26. kapitola

Autor: Natali09 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Volterovi ženy - 25. kapitola :

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře