Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Volterovi ženy - 23. kapitola

08.02.2010 (22:15) • Natali09 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1267×

Je tady!

„Kde je Carlisle a Esme?“ nadhodila jsem jiné téma.

„Šli na lov,“ začal se smát Emmett a já přesně věděla, co tím chce naznačit, obrátila jsem oči v sloup, jako většina z jeho rodiny.

„Čím nás může ten lovec dostat?“ zeptala se Rosalie.

„No, víš, jak jsou ty legendy o svěcené vodě, krucifixů a podobných blbostí?“ Rosalie mi na odpověď kývnula. „Tak tímhle nás může dostat,“ vysvětlila jsem to.

„Ale to jsme potom v nevýhodě, když bude mít těch krucifixů hodně,“ vmíchal se do toho i Jasper.

„Kdo říká, že na mě krucifix platí a to samé je i s Bellou,“ usmála jsem se a šlo poznat, že si Jasper stejně moc neoddychnul.

„A jak ho přilákáme do lesa?“ nadhodil pro změnu Emmett a všichni se otočili na Alice.

„Já to nevím,“ bránila se Alice a v tom mě něco napadlo. Máme přece s Alice podobný dar, ne?

„Zkusím to já,“ prohlásila jsem nakonec a všichni se zase dívali na mě. „Mám stejný dar jako Alice, sice mě to trochu víc bolí, ale zkusit to můžu,“ vysvětlovala jsem.

„To by bylo zbytečné, musíme to hned teď vědět,“ řekla Bella a já uznala, že má pravdu. V tom do místnosti vtrhla Esme s Carlieslem.

„Lovec jde sem!“ prohlásili oba dva panicky a všichni se dívali na mě.

„Fajn, nepanikařte, nesmíme mu ukázat, že máme strach a taky, že ho nemáme!“ začala jsem povzbuzovat. „Všichni vyjdeme ven a až začne boj, vrhneme se na něj. Já půjdu první a zkusím ho zbavit krucifixu a svěcené vody a potom se na něho musíte všichni vrhnout, jinak nemáme šanci,“ začala jsem a věděla, že si to všichni zapamatují. Vyšli jsme ven a za chvíli už ho šlo z dálky vidět.

„Vypadá jinak, než ve škole,“ prohlásila Alice.

„To proto, že má ve škole hrát bezbranného učitele,“ vysvětlila jsem a stále se dívala na lovce blížícího se k nám. Zastavil se dál zaskočen naší přesilou.

„Perché stato?“ začala jsem křičet. (Proč stojíš?)

„Assalire mi, di aspettarsi un bambi e ella anche,“ usmál se. „Almene vis ara meno,“ řekl nakonec. („Překvapilo mě, že čekáš dítě a ona taky,“ usmál se. „Aspoň vás bude méně,“ řekl nakonec)

„proč bych ti to měla věřit?“ začala jsem mluvit anglicky.

„Protože mi dělá radost, že společně s vámi sejde i potomstvo,“ usmíval se a všichni na mě začali zírat.

„Nicole? O čem to mluví?“ zeptala se mě potichu Bella, která stála vedle mě. Edward se napnul, protože věděl, o čem to mluví.

„Kdybych čekala dítě, už bych to věděla a ona taky!“ začala jsem nás dvě bránit.

„Ty to nevíš?“ pořád se smál. „Tak budeš umírat s novinkou,“ řekl a začal se znovu přibližovat.

„Bello, až napočítám do tří, tak zaútočíme a zkusíme ho zbavit všech věcí, tak aby na něho mohli zaútočit ostatní,“ vysvětlovala jsem, Bella vypadala, že to chápe, takže jsem začala počítat.

„Jedna,“ začala jsem tiše a lovec šel stále blíž a blíž a co bylo nejhorší, byl strašidelný. Vzpomněla jsem si na Demetriho a jeho poslední pohled na mě. Bylo mi úzko, tolik jsem ho milovala a nakonec jsem o něj přišla, i když je to tak asi nejlepší.

„Dva,“ pokračovala jsem v počítání. Nevěřila jsem jeho slovům, že bych já byla těhotná a ještě i Bella. To nemohla být pravda. Mé pudy by mi už říkaly, ať ho zabiju, to prostě nemohla být pravda. Lovec se stále blížil nevědomky toho, že až řeknu tři, vrhneme se na něj plnou silou a potom i ostatní. Jeho blažený úsměv byl slizký.

„Jestli pak víš Nicole, co se stalo ve Volteře,“ řekl ledabyle a já se začala mračit. „Aro, ten hlupák poslal celou svojí gardu proti nám a sice vyhrál, ale většina umřela. To je záslužné nemyslíš?“ mluvil škodolibě. „A ještě něco, byl jsem tam a víš, koho jsem zabil?“ řekl a dlouze se odmlčel a já se na něho začala dívat ještě hůř. „Jmenoval se Marco,“ začal znovu mluvit, a když to dořekl Bella zalápala po dechu. „Škoda, že jsem nevěděl, že s ní čeká dítě, to bych si jeho smrt užil dvojnásobně,“ usmál se a Bella to už nevydržela.

„Tři!“ křikla a vrhla se na něho, nestačila jsem ještě ani vyrazit a už ležela na zemi bez vědomí.

„Víš přece Nicole, že mě můžeš zabít pouze ty, tak jako před pěti sty lety,“ připomněl mi můj boj o život.

„To byl přece Van Helsing a ne ty,“ odbyla jsem ho nedůvěřivě.

„No není to dobrá zpráva? Připadám si jako Ježíš!“ usmíval se. Podívala jsem se na Cullenovi a ti vypadali zmateně, teda kromě Edwarda, který věděl, o co tady běží. Přemýšlela jsem, jak jsem ho zabila, ale vůbec nic jsem v mé mysli nenašla. „Navrhuju souboj, jen ty a já. Pokud vyhraješ, tak mě zabiješ a budeš mít hodně dlouho klid, ale pokud vyhraju já, pak všichni zemřete a to bys Belle a jejímu dítěti nemohla udělat,“ podal svůj návrh a mě to přišlo dost rozumné.

„Nicole, tohle přece nemůžeš!“ začal do toho mluvit i Jasper.

„Ne, já musím,“ opravila jsem ho. „Necháš Bellu během naše souboje v jejich rukou?“ začala jsem vyjednávat i já a on kývnul, chtěla jsem pro ni jít, ale Edward už byl u ní a bral jí do náruče. Šla jsem k lovci trochu blíž a postavila se před něj.

Teď začne ten pravý boj.

Já vím, já vím, krátké! xD

Ale vy byste udělali to samé! Takže si nemáme, co vyčítat! xD

24. kapitola

Autor: Natali09 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Volterovi ženy - 23. kapitola :