Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Volterovi ženy - 22. kapitola

02.02.2010 (11:15) • Natali09 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1230×

Tak se mi zdá, že jste zapadly

Nicole

„Co to děláš?“ zeptala jsem se trochu udiveně, když Emmet zkoumal otvírák na konzervy.

„Co to je?“ zeptal se mě udiveně, aniž by z toho spustil oči.

„Měl jsi někdy psa?“ ptala jsem se ho, protože jsem mu chtěla dát příklad, že některá jídla pro psy jsou v konzervách.

„Myslíš jako na talíři?“ zeptal se mě a konečně odvrátil oči od otvíráku a udiveně se díval na mě.

„Ne, myslím živého psa!“ vykřikla jsem. Bůh ví, co si vybavil, že by mu tím otvírákem mohl dělat.

„K čemu by mi byl živý pes?“ položil si otázku a začal se drbat za uchem. „Jo, já už vím! Tímhle ho praštím po hlavě a on už nebude utíkat, to je na prd, to by potom nebyla žádná sranda.“ Usoudil  a odhodil otvírák bez zájmu za hlavu.

„Ano! Tys na to přišel! Málokdo to pozná!“ dala jsem mu ironicky zapravdu, ale asi to nebylo tak ironické, jak jsem čekala, protože se pochválil.

„Jsem prostě dobrý, mám totiž v hlavě mozek.“ Začal se naparovat, jako páv.

„Myslíš to ironicky, že?“ uzemnil ho právě přicházející Edward a já se začala smát. Tímhle zranil Emmetovo ego a chudák Emmet raději odešel s hlavou skloněnou.

„Stejně jsem přišel na to, na co je ten železný přístroj a ty ne!“ vypláznul na Edward jazyk a přitom ukazoval na otvírák, který ležel na zemi. Edward se na něho podíval.

„To je jasné všem, přece na konzervy.“ Řekl klidně Edward toném, který říkal : Boha, ty jsi cvok!

„Ne ne, to je na psy! Ha, vidíš a prý jsem blbý!“ řekl na obranu Emmet, který byl dost veselý, že na to Edward nepřišel.

„Já neřekl, že jsi blbý.“ Hájil se Edward a já měla co dělat, abych nepukla smíchy.

„Jaspere!“ začal hned křičet ublíženě Emmet. Jasper ale nepřišel, ani neodpověděl, tak znovu zakřičel. „Jaspere!“ na to se hned ozvalo.

„Dej pokoj, mám něco důležitějšího!“ odbyl ho naštvaně Jasper a potom se ozval nějaký neidentifikovatelný zvuk. Emmet nasupeně odešel, ale ještě než stihnul vyjít ze dveří tak křikl.

„Stejně je to na psy, řekla to Nicole a ta ví všechno, protože je nejstarší!“ odpovědí mu bylo hlasité zavrčení, které se mi dralo z hrdla, když si Emmet uvědomil co řekl, začal se omlouvat. „Promiň, ber… Ber to jako kompliment.“ Jeho tón byl trochu nervózní.

„Emmete! Kompliment je, když mi řekneš, že mám třeba pěkné vlasy, nebo něco podobného. A ne, že mi naznačíš, že jsem stará čtyři tisíce let.“ Štěkala jsem rozzuřeně a Emmetovi při posledních slovech padla pusa dolů a tak vypadal i Edward.

„Ty… Ty jsi stará čtyři tisíce let?“ probral se Emmet, ale pořád na mě udiveně zíral. V tom do kuchyně přišla Rosalie, která zase rozzuřeně vyšla s křikem:

„Jak můžeš Emmete!? Dneska si ho můžeš sám honit na gauči!“ křičela výhružky po celém domě a já se musela začít smát, protože se Emmet tvářil, jak boží umučení.

„To je tvá chyba babi!“ křikl naštvaně, ale to neměl dělat, protože to ve mně začalo vřít a já se po něm vrhla. Skočila jsem mu na záda a shodila ho na zem a začala ho mlátit.

„Zas taková nuda s tebou není. Takovou babičku jsem vždycky chtěl!“ říkal zasněně Emmet, což mě naštvalo tak, že jsem rozzuřeně vstala a vzala do ruky kuchyňský sekáček. „Co to děláš?“ zeptal se Emmet, který se začal bát.

„Něco, co měla Rosalie udělat už dřív.“ Řekla jsem a Edward dostal výbuch smíchu, když mu došlo, o čem mluvím. Emmetovi to došlo až potom, co jsem se vrhla se sekáčkem na jeho rozkrok a rychle začal utíkat a já jsem utíkala za ním, jako masový vrah.

„Pomoc!“ křičel Emmet, když doběhnul do obýváku, kde seděla Rosalie, Alice, Jasper a Bella. Zastavil se před nimi, ale já mu znovu skočila na záda a tím ho dostala na zem. Emmet se pohotově otočil a chytil mi pevně ruku, ve které jsem měla sekáček na maso.

„Co to děláš?“ zeptala se vyplašeně Rosalie, která stála na nohou.

„Jednám! Ty vyhrožuješ a nic neděláš. Já něco udělám a až potom vyhrožuju.“ Odpověděla jsem a snažila se přemoct Emmeta, který se snažil ze všech sil držet od sebe sekáček dál.

„Ale co když mu odpustím a on ho nebude mít?“ ptala se zoufale Rosalie a všichni se začali smát.

„Jak řekly mé lesbické kamarádky sirény:  I s vibrátorem je spousta srandy.“ Řekla jsem jí a všichni se začali smát ještě víc.

„Rosalinko moje, prosím pomoz mi! Prosím!“ začal prosit Emmet. „To zírání nebylo tak, jak to vypadalo, řekla, že je stará čtyři tisíce let,“ vysvětloval to nedorozumění.

„Myslím, že si to stejně zasloužíš.“ Dělala drahoty Rosalie.

„Rosalinko! Prosím, prosím! Ona mi usekne mého miláčka.“ Začínal už úplně zoufale skuhrat Emmet, když se zdálo, že přetahování o sekáček vyhraju.

„Jo tvého miláčka?“ začala být znovu nabručená Rosalie. „Neznáš nějaký ten sex shop, Nicole? Když už ho nebude mít, tak bych měla podat žádost o rozvod, co ty na to?“ začala si dělat z Emmeta srandu, doufám.

„V Port Angeles je.“ Vložila se do rozhovoru Alice a tím se všichni překvapeně začali dívat na Alice. „No, co?“ bránila se Alice. „Hele začněte se raději dívat na Emmeta, který brzo přijde o mužství!“ nakázala a všichni se znovu začali dívat na nás dva.

„Stačí, když mi slíbíš, že už mi nikdy takhle neřekneš a budeš mít svého kolibříka.“ Nabídla jsem výhodný obchod.

„Přísahám, že už to nikdy neřeknu!“ žadonil  a stále usilovně držel mojí ruku nad sebou. Usoudila jsem, že ho nebudu trápit a tak jsem z něho slezla. „Ještě jednou promiň ba… Nicole.“ Opravil se co nejrychleji mohl.

„Ještě o něho můžeš přijít.“ Vyhrožovala jsem.

„Jak tě To napadlo?“ zeptala se mě Rosalie.

„Co mě napadlo?“ ptala jsem se pro změnu já jí.

„No, to s tím sekáčkem.“ Obdivovala mě Rosalie.

„Čtyři tisíce let praxe.“ Zazubila jsem se a Edward se začal smát. Všichni jsme se na něho podívali.

„Já se směju Emmetovi. Rosalie toho bude totiž využívat při každé hádce.“ Smál se dál a Emmet ztuhnul.

„Rosalinko, to mi neuděláš!“ začal žalostně mluvit s Rosalie.

„A proč by ne? Alespoň si konečně zapamatuješ, že mě nemáš štvát. Díky za tip Nicole.“ Poděkovala mi Rosalie a zlomyslně se usmála na Emmeta.

„No a když už jsme tak nějak odlehčili atmosféru, tak Vám slibujeme, že koupíme novou postel.“ Začala o něčem mluvit Alice.

„Cože!?“ zpestřily jsme společně s Bellou. Všimla jsem si, jak se Alice s Jasperem tváří a tak mi došlo, o čem je řeč a zřejmě to došlo taky Belle.

„V pohodě.“ Uklidnily jsme je s Bellou a usmály se.

„Tak se mi zdá, že jste zapadly do naší rodiny.“ Usmál se Edward a my kdybychom mohly, tak bychom se začervenaly.

„Jsme rády, že máme takové přátele.“ Usmála se Bella a já s ní.