Další kapitolka. V téhle si moc nepopřete, protože se Bella s Nicole přestěhovaly, tak máte fotky jejich domu. Doufám, že se vám budou pokoje líbit. xD
16.11.2009 (20:30) • Natali09 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1671×
Nový dům
Nicole:
Cesta byla docela daleko od města na začátku rezervace La Push. Jely jsme celkem dlouho, ale to mi zas až tak nevadilo. Ráda jezdím autem. V tichosti jsme dojely před náš nový dům. Byl úchvatný a Belle se zřejmě taky líbil, protože zůstala stát s otevřenou pusou.
„Trochu se bojím toho vodopádu.“ Prohlásila jsem s očima upřenýma na něj.
„Proč, vypadá pěkně.“ Řekla Bella.
„Ano, to vypadá, ale jak se mi bude spát, to už nikdo neřeší.“ Odpověděla jsem, ale pořád jsem sledovala vodopád.
„Hele, vodopád je cool a tvoje spaní už je prostě všem ukradený.“ Řekla Bella pobaveně.
„Jo, to máš pravdu. Strašná móda!“
„Mě tak špatná nepřipadá.“ Řekla Bella klidným hlasem.
„Doufám, že to myslíš ironicky.“ Zašklebila jsem se pohledem na ní.
„Možná.“ Řekla Bella a obě dvě jsme se daly do hlubokého smíchu.
„Dům nám zařídil Stefan, takže by měl být pěkný.“ Řekla jsem.
„Stefan nám zařídil dům? Vždyť ani neví co se nám, ne, co se mě líbí.“ Řekla Bella uraženě.
„Neboj. Bude se ti líbit. Tím si buď jistá.“ Řekla jsem na usmířenou.
„Půjdeme?“ zeptala jsem se opatrně. Už jsem tu nádheru chtěla vidět zevnitř.
„Samozřejmě.“ Řekla Bella a vydaly jsme se k vchodovým dveřím. Přišly jsme blíž jenže místo jednoho vchodu, tam byly dva.
„Co to sakra je?“ zeptala se Bella a ukázala na vchod s nádherným nápisem Bella.
„To se ptáš té pravé.“ Odpověděla jsem jí stejným tónem, když jsem ukázala zase na svůj vchod, kde bylo naprosto stejným písmem napsaná Nicole.
„Víš co? Nebudeme to řešit a vejdeme.“ Navrhla jsem Belle a ta jen přikývla. Obě dvě jsme najednou vešly do svých bytů. Vešla jsem a uviděla krásnou předsíň.
Rozhlédla jsem se po celé místnosti a uviděla Bellu, která také právě zahlídla mě.
„Proč nám dal dva vchody a jednu předsíň?“ zeptala se mě.
„Ve škole se ho zeptáme.“ Odpověděla jsem jí a obě dvě jsme se vydaly dveřmi, které byly pod shodami, protože na druhé patro bylo až příliš brzy a navíc se mi po schodech nechtělo teď jít.
„Mám otevřít dveře nebo je otevřeš za dvě hodiny ty?“ zeptala se mě Bella humoristicky. Podívala jsem se na ní a rychle otevřela dveře. Jestli jsem doteď byla v šoku, tak teď v kómatu.
Obě dvě jsme vešly do místnosti s otevřenou pusou.
„Jak to udělal?“ zeptala se Bella.
„Tohle nám bude muset vysvětlit on.“ Řekla jsem.
„Víš co?“ zeptala se mě Bella nevěřícně.
„Nevím.“ Odpověděla jsem jí se smíchem.
„Vyjdeme ven z téhle laguny a půjdeme se podívat, do nějakého reálného světa. Co ty na to?“ zeptala se mě. Já jen kývla a obě dvě jsme vyšly z té nádherné místnosti.
„Doufám, že ty ostatní pokoje už budou normální.“ Prohlásila jsem nakonec.
„Taky doufám, jinak si tady rovnou otevřeme lázně pro upíry.“ Dodala Bella a samozřejmě to nešlo obejít bez hlasitého smíchu.
„Fajn, budeme pokračovat.“ Prohlásila jsem nakonec a šly jsme nahoru po schodech. Nahoře to vypadalo tak, zvláštně. Na krajích byly dvoje dveře. Napravo byly dveře s nápisem Nicole a nalevo dveře s nápisem Bella. Uprostřed byla chodba, která byla zakončená zakončenými dveřmi. Vypadalo to zajímavě a zároveň luxusně.
„Ty běž do svých a já půjdu do svých dveří.“ Prohlásila jsem po minutě zkoumání.
„Fajn, tak zatím.“ Řekla Bella a vešla do svých dveří. Já udělala to samé a tím se dostala do svého pokoje.
Tohle bylo pro mě přímo dokonalé. Ty barvy ta postel, prostě všechno bylo, tak akorát pro mě. Vážně nádhera. Byla jsem až zaskočená, jak krásný ho Stefan udělal. Za tohle mu budu muset hodně poděkovat. Rozhodla jsem se jít dál. Vešla jsem do dalších dveří a vešla do své nové pracovny.
Zase vše udělané pro mě. Musela jsem, ale hnedka vyjít, protože nebylo moc času zkoumat naprosté detaily jen mé pracovny. Tak jsem vešla do dalších dveří. Náhle jsem se ocitla v koupelně.
Tak tohle budu rozdýchávat ještě hodně dlouho. Až jsem se nabažila toho pohledu, rozhodla jsem se, že vyzkouším jiné dveře. A tak jsem se vrátila zpět do pokoje. Další pokoj byl zřejmě obývák. Naprosto bezchybný obývák.
Zase jsem žasla nad vším. Všechno bylo, tak krásně sehrané a samozřejmě přesně pro mě. Rozhodla jsem se jít dál. Vešla jsem do kuchyně.
Konečně jsem ale mohla dýchat a už to pro mě nebyl takový šok, i když šok to byl pořád, jakou nádheru dokázal zhotovit. Jídelna byla stejně dokonalá, ale trochu mě zklamalo to, že budu jíst sama bez Belly.
Z jídelny vedla další dveře, ty jsem otevřela a hned vedle mě stála Bella. Místnost byla krásná a byla to také zároveň společná jídelna.
Krásná jídelna v asijském stylu, no prostě nádhera. V této jídelně byly čtyři dveře. Jedny byly do mé kuchyně s jídelnou, druhé byly do Belliny kuchyně s jídelnou, třetí byly na chodbu, kde jsme se rozdělily a ty čtvrté, to jsme měly v plánu zjistit. Společně jsme otevřely velké dveře a samozřejmě málem upadly do kómatu.
Zřejmě chtěl udělat velkou společenskou místnost, což se mu také povedlo. Náhle jsem však uviděla další dveře. Copak těch dveří nebylo až nad hlavu? Společně s Bellou, jsem se tedy vydala k dalším dveří, otevřela jsem se a i zde byla společenská místnost.
„Máme svůj bar!“ vykřikla Bella a rozletěla se k němu, ale v polovině cesty se však rychle zastavila a podívala vedle sebe.
„To je nádhera.“ Řekla a zašla za roh. Vydala jsem se tedy taky k tomuto místu a to co jsem uviděla, byla samozřejmě ta nádhera, o které Bella mluvila.
„Fajn, takže do kina už chodit nemusíme.“ Zasmála jsem se a Bella semnou. Rozhodla jsem se vydat k baru a Bella samozřejmě semnou. Znovu mě však upoutaly další dveře. Rychle jsem se k nim rozběhla a otevřela je.
S údivem jsem zůstala stát ve dveřích.
„Tohle není dům, tohle je hotel.“ Usoudila jsem.
„Proč hotel?“ zeptala se mě Bella.
„Protože je tak luxusní.“ Odpověděla jsem jí.
„No, jenom by mi měl vysvětlit jednu věc. Proč máme tři jídelny.“ Řekla Bella a začaly jsme se smát.
„Ten toho bude muset vysvětlit ještě hodně.“
Bella:
Vstoupily jsme do domu a hned předsíň byla nádherná. Jenom mi nebyla jasná jedna věc.
Zeptala jsem se Nicole, která byla právě vedle mě.
„Proč nám dal dva vchody a jednu předsíň?“
„Ve škole se ho zeptáme.“ Řekla Nicole a společně jsme se vydaly ke dveřím pod schody. Vůbec se mi nechtělo jít nahoru po schodech a byla jsem ráda, že hned první překvapení čeká dole. Nicole stála před dveřmi a pořád nic nedělala, jak dlouho jí to bude ještě trvat?
„Mám otevřít dveře nebo je otevřeš za dvě hodiny ty?“ zeptala jsem se, se smíchem. Rychle se na mě podívala a potom otevřela dveře. Jak jsem tohle viděla, tak už jsem se nemohla dočkat dalšího pokoje, protože tohle bylo neuvěřitelné.
„Jak to udělal?“ zeptala jsem se.
„Tohle nám bude muset vysvětlit on.“ Odpověděla mi Nicole s údivem.
„Víš co?“ zeptala jsem se znovu.
„Nevím.“ Odpověděla mi se smíchem.
„Vyjdeme ven z téhle laguny a půjdeme se podívat, do nějakého reálného světa. Co ty na to?“ zeptala jsem se.
„Doufám, že ty ostatní pokoje už budou normální.“ Řekla Nicole nakonec, jak zavřela dveře.
„Taky doufám, jinak si tady rovnou otevřeme lázně pro upíry.“ Dodala jsem a samozřejmě jsme se tomu musely zasmát.
„Fajn, budeme pokračovat.“ Řekla Nicole a začaly jsme stoupat po schodech. Nahoře to vypadalo velmi zvláštně. Po hlubokém zkoumání Nicole prohlásila.
„Ty běž do svých a já půjdu do svých dveří.“
„Fajn, tak zatím.“ Odpověděla jsem a zašla do svých dveří. Můj pokoj byl… Jak to popsat… Překrásný, přímo stvořený pro mě. Nic nepřebývalo, bylo to všechno tak akorát.
Na kraji pokoje jsem uviděla troje dveře. Vyzkoušela jsem hned první z kraje. Zřejmě pracovna, taková, krásná a obyčejná pracovna.
Připomínalo mi to teplo, které mám tolik ráda. Vyšla jsem z pracovny a vešla do druhých dveří. Tohle byl zřejmě koupelna.
Byla samozřejmě přesně pro mě, i když ta vana se mi zdála nějaká malá, no ale mě to stačí. Jestli potkám Stefana, tak se mu bez milosti vrhnu kolem krku, za to jak tenhle dům vytvořil přímo úchvatně. Vešla jsem do posledních dveří. Ocitla jsem se v malé chodbě a na konci chodby jsem uviděla linku, proto jsem taky usoudila, že je to kuchyň. Vyšla tím směrem, ale po pěti krocích jsem se překvapeně otočila. Na levé straně vedlo pád schodů a hned nad schody byl krásný bílý obývák.
Dokonce měl i jednu zrcadlovou stěnu. No prostě nádhera. Vydala jsem se do kuchyně.
Nádhera, zase ta nádhera. Pokračovala jsem a narazila na jídelnu.
Takže zřejmě budu jíst sama. Škoda. Z celé mé půlky domu jsem měla obrovskou radost. A byla jsem nakonec ráda, že nám dům dělal Stefan, protože ho udělal opravdu nádherně.
Autor: Natali09 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Sdílet
Diskuse pro článek Volterovi ženy - 12. kapitola :
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!