Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Volná jízda - 3. kapitola

24.08.2015 (20:45) • Ace • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1272×

3. KAPITOLA - PRVNÍ PRŮŠVIH

Spolužáci chtěli jít do baru hned po škole. Dvojčata nesouhlasila a dala si mezi barem a školou odpočinek dvě hodiny. Dvě hodiny strávily nad domácími úkoly, zbytek věnovaly oblečení a líčení. A na poslední chvíli uvařily slibovanou večeři pro Charlieho.

Spolužáci spolu s děvčaty se dohodli, že Forks je pro ně příliš malé město a zajedou do vedlejšího a většího města zvaného Porter. Výletu se zúčastnilo sedm dívek a sedm chlapců z třetího ročníku. Dohromady 14 lidí. Splašili dvě auta pro šest osob a jedno osobní auto pro čtyři osoby. Informace o jejich výletu se rozkřikla a přidali se k nim další dva spolužáci, které nikdo neznal. Byli to dívka a chlapec, ale nechodili spolu, jenom se znali od vidění.

Izzie a Annie prožily celý večer jako ve snách. Jistě, opíjení patří k jejich generaci, ale přehnaly to. Přehnaly to dokonce i v jejich osobním měřítku. Pamatovaly si jenom to, že se všichni dobře bavili. Když vypili první, pak druhou i třetí sklenku, začali všichni tančit a pouze oni zaplnili celý taneční parket. Ale pak se stalo něco, co Izzie a Annie velmi rychle probralo. Velice rychle vystřízlivěly.

„Není to támhle tvůj kluk?“ Jessica přitančila k pohupujícím se dvojčatům, která tančila vedle sebe, a zeptala se jich na otázku, která je ihned donutila vystřízlivět. Jessica se dál nevyptávala, dokonce se ztratila. Ale obě dívky nyní věděly, že musí prostě něco, cokoliv udělat.

„To zvládneš!“ zašeptala Annie sestře.

„To zvládnu,“ ujistila ji Izzie s úsměvem, ale v břiše cítila svíravý pocit. Izzie si nasadila oslnivý úsměv, ještě si stiskla ruku se sestrou a vydala se vyhledat svého přítele. Netrvalo dlouho a našla ho! Seděl u stolu v koutu ve společnosti dalších čtyř lidí.

„Zatančíš si, Edwarde?“ zeptala se Izzie mužského osazenstva stolu a tipovala si, kdo z nich bude Edward. Všichni se otočili jako na povel na chlapce s bronzovými vlasy. Zřejmě Edward! Edward se podíval po sourozencích, pak po Izzie, nakonec pohledem skončil znovu u sourozenců.

„Jistě, rád,“ souhlasil Edward, ale přitom se díval po sourozencích. Když Edward vstal, konečně se podíval i na Izzie. Edward si od ní držel odstup, i když spolu tančili.

Isabella se naopak o něj nevědomky, někdy i vědomky otírala, aby se k němu mohla naklonit a důvěrně mu do ucha zašeptat:

„Prosím, hraj se mnou. Hraj mého kluka!“

Edward si myslel, že k němu míří další tuctová holka, která se snaží pouze sbalit pěkného kluka. Ale musel si přiznat, že tentokrát se hluboce zmýlil. Dívka vůbec nebyla tak opilá, jak vypadala. Spíš si jenom užívala tance. A byla především velice hezká. Dokonce hezká i na pouhého člověka. Když čekal na její myšlenky, které mu zaplaví jeho hlavu, nedočkal se. Ticho. Z její hlavy se ozývalo ticho. Na počátku ho její vůně sváděla k tomu, aby porušil svoji přísahu nezabíjet lidi, ale ta se za pár chvil vypařila. Touhu po krvi nahradil normální lidský chtíč po sexu. Dokonce byl natolik silný, že necítil nic jiného. Vůbec ji nechtěl pustit ze svého náručí. To se mu nepodobalo! Edward zašeptal:

„Bude mi potěšením. Kdykoliv! I ve škole.“ Isabella se usmála. Edward se prostě musel usmát v odpověď. Tentokrát to nebyl žádný křivý úsměv. Ale celé jeho rty se prohnuly do opravdového úsměvu. Izzie si pomyslela, že by nebylo na škodu, kdyby Edwardovi jednou za čas ukradla nějaký polibek! Dali si krátký, ale hluboký, polibek.

„Isabella. Izzie,“ zašeptala Isabella u Edwardova ucha.

„Edward.“

„Musím se jít napít! Ale neboj se, najdu ti za mě náhradu, aby ses nemusel vracet ke svým spárovaným sourozencům.“ Isabella na něj zamrkala. Edward se chystal zakroutit hlavou, ale Izzie na nic nečekala a do davu zavolala:

„Annie!“

Edward se zmohl jenom na zamrkání, aby se ujistil, zda mu slouží zrak. Nebo zda nevidí dvojmo. Ano, byly dvojčata, ale to nevysvětlovalo, že dívky nemají žádný rozpoznávací znak, a měly stejné oblečení, chůzi, vůni. Byly prostě jako jedna. Edward se na obě usmál a převzal svou novou partnerku.

„Annie. Jmenuji se Annie!“ zakřičela dívka na Edwarda a na přivítanou ho políbila úplně stejně jako Izzie.

„Vy se dělíte o přítele?“ zeptal se vykolejený Edward.

„Samozřejmě že ne!“ Zasmála se Annie. „Ale dokud to není vážné, vždy potenciálního přítele jedna druhé prověříme.“

„Vypadáme stejně, máme stejný vkus na kluka, přesto se někdy stane, že kluk miluje mou sestru, i když o tom vůbec neví, protože vypadáme stejně, a on si neuměl vybrat tu pravou,“ vykládala mu Annie při tanci.

„Ale sám sis musel všimnout, že náš polibek nebyl stejný jako tvůj a Izzie. Izzie prostě zase vyhrála. Pokud budeš rychlý, můžeš být její přítel. Dokud nepotkáme někoho jiného,“ dodala na objasněnou Annie. Edward přikývl. I on cítil, že polibek s Isabellou mu dal daleko víc než s Annie. I když líbaly stejně… Bylo tam prostě něco navíc. Ten večer Edward poprvé celý protancoval… s Izzie, když se konečně k němu znovu vrátila. Aspoň si to myslel, pokud se sestry znovu nevyměnily, když si nedával pozor a přemáhal touhu po Izzie.

Edward trval na tom, že je odveze domů a tak se dívky dostaly domů včas. Na konci už tolik nepily. Během zbytku večera a v autě dostatečně vystřízlivěly. Jejich otec pozdní příchod přešel, protože ho ujistily, že mají hotové domácí úkoly, večeře ho čekala na stole a vše ostatní bylo v pořádku. Dívky si mohly pospat o hodinu navíc, odpadla jim ráno první hodina. Ale ostatní tolik štěstí neměli, hodinu měli, zaspali ji a na vyučování nepřišli. Učitel zavolal provinilcům domů, tedy jejich rodičům.

Někdo z jejich spolužáků kápl božskou, ostatní se přidali a všichni to nakonec svedli na dvojčata Swanovi. Charlie byl jejich otec a navíc policajt, takže mu volali nejen rodiče ale i ředitel školy. Charlieho to naštvalo ještě víc. Takže děvčata měla znovu časný budíček. Izzie a Annie seděly na gauči v obývacím pokoji a poslouchaly výčitky svého otce, které trvaly celou hodinu, kterou místo toho mohly věnovat spánku.

Charlie je propustil teprve tehdy, když musely odejít do školy. Dívky si oblékaly boty a potichu spolu mluvily.

„Edward. Jiskří to mezi vámi. A neříkej, že ne. Nechceš to s ním zkusit?“ zeptala se opatrně Annie své starší sestry Izzie, povzbudivě se na ni usmála. Izzie stála právě na jedné noze a zkoušela si nazout první botu.

„Nevím. Možná,“ připustila Izzie a konečně si nazula první botu, pustila se do druhé, „ale teď si vyměníme role. Stejně mám dnes ve škole tělocvik, který miluješ víc než já. A pokud Edward pozná, že to nejsem já, je to ten pravý.“

„Jsi si jistá? Chceš riskovat, že se do mě zamiluje?“ Annie žertovně strčila loktem do Izzie.

„Klidně. Já ti to přeju. Navíc i mezi vámi lítaly jiskry úplně stejně jako mezi námi a Jacobem,“ dodala Izzie, když skončila zápas s botami a konečně byla připravená vyrazit do školy. Izzie si sedla na botník a čekala na Annie.

„Kdo koho si vybere? Já a Edward? Ty a Edward? Ty a Jacob? Já a Jacob? Někdy je to na prd být dvojčata,“ řekla Izzie, dívala se na Annie a bradu si podpírala rukou.

„Pěkně ti děkuji.“ Ušklíbla se hraně uraženě Annie. „Takže jsem se neměla narodit, jelikož jsem ta druhá?“

„Naopak! Víš, že tě miluji úplně stejně jako sebe. Bez tebe bych byla šedá myška,“ ujistila Isabella svou mladší sestru.

Dívky zamkly dům a teprve tehdy ho opustily. Obě zamířily ke svému autu a vůbec si nevšimly svého odvozu. Chlapci na sebe museli upozornit sami. Jacob už to nevydržel a zatroubil na klakson u své motorky. Edward se na něj zamračil, nikdy by nic takového neudělal. On jenom celou dobu trpělivě čekal, než dívky vyjdou z domu, zatímco si s Jacobem vyměňoval nevraživé pohledy. Zatímco Jacob si s něčím hrál na své motorce pro ukrácení dlouhé chvíle.

„Ahoj, mám dnes odpolední vyučování, tak mě napadlo, že aspoň jedné z vás ukážu svoji motorku a zavezu jednu vyvolenou do školy,“ osvětlil Jacob situaci. Jake se opíral o svoji motorku. Jeho otec se o něj bál, když jezdil na motorce a tak byl celý v černé kůži, která byla vyztužená, aby ochránila aspoň ty nejdůležitější orgány.

„Ahoj, já vás můžu svést obě dvě,“ snažil se Edward převést pozornost dvojčat na jeho osobu.

„To není potřeba, já pojedu s Jacobem.“ Jedna z dívek přispěchala k Jacobovi a s úsměvem si vzala od Jakea další helmu.

„A ty jsi…?“ zeptal se Jacob tázavě.

„Copak? Ty nepoznáš, koho balíš?“ zeptal se útočně Edward.

„A ty ano?“ zeptala se druhá z dívek a zasmála se. „Já jsem Izzie a pojedu s tebou.“

„A já budu Annie, nasedat, startovat!“ poručila Izzie, s nasazenou helmou si sedla za Jakea na motorku. Sestry to měly nacvičené. Když lhaly, jejich tep byl pravidelný, ani jeden spiklenecký pohled si nevyměnily. Už se to odnaučily, vždy se tím téměř prozradily. Ale co teď! Ale teď jim to procházelo úplně vždy!!

A jak to dopadlo? Poznali kluci, že si jejich polovičky vyměnily role? Dalo by se o to hádat, ale dopadlo to u obou stejně: ne, nepoznali rozdíl.

Jacob s nimi strávil jeden krátký večer, takže nepoznal, že si neveze Annie ale Izzie. Izzie neměla žádné výčitky, když se tiskla k Jakeovi. Jacob měl vysokou postavu. Všechny svaly měl vypracované a výrazné. Krátké černé vlasy zdobily jeho hezký oválný obličej společně s krásnými hnědými duhovkami. A Izzie se k němu tiskla čím dál pevněji. Když Jacob zastavil před školou, jako odměnu za odvoz požadoval pusu a k tomu ještě přidal odvoz domů. Musí se přece nějak dostat domů. Jacob by nic takového nenavrhl, ale byl posílený chováním Izzie během cesty. Izzie mu chtěla dát pusu na pusu. Jakeovi bylo jedno, že není z rezervace, že není indiánka, že se ještě neotiskl. Právě teď chtěl políbit tuhle dívku. Jacob si ji přitáhl do náruče, a když pořád nic nenamítala, Jacob ji donutil jazykem otevřít ústa a tak si užili svůj první opravdový polibek. Nikdy by se od sebe neodtrhli, kdyby je nevyrušil učitel a neposlal Izzie do třídy. Izzie se po něm celou dobu dívala po cestě do školy. Jacob nebyl schopný odjet, dokud Isabella nezmizela ve školních dveřích.

Edward jel s Annie do školy ve svém Volvu. Zdálo se, že jeho nahromaděná láska, kterou neměl komu dávat po celá staletí, se v něm nahromadila a chtěla prostě ven. A tak se Edward a Annie políbili už v autě a za jízdy. Edward nepoznal rozdíl. Cítil, že znovu mezi nimi proskočila jiskra. Když se zastavili před školou, Edward znovu políbil Annie.

„Annie?“ zašeptal Edward, byl si sebou jistý, že líbá Isabellu, přál si to, ale v té sekundě mu prostě vytonulo jméno Annie. Edward byl v šoku a byl přesvědčený, že všechno zkazil. Vždyť si ji spletl s její sestrou! Ale Annie si myslela, že uhádl pravdu.

„Já jsem Annie,“ potvrdila Anabella. Edward se teprve teď dostal do šoku.

„Kolikrát jste se včera vyměnily?“ zeptal se Edward opatrně. Edward si myslel, že je neomylný. Do této doby. To si s ním hrály? S upírem? Jak se to vůbec mohlo stát…

„Jednou, dvakrát,“ připustila Annie.

„Ty nebudeš ten pravý pro nás, ani pro jednu. Ani nevíš, s kým se líbáš.“ Annie nechtěla, aby ji někdo zraňoval a tak zaútočila jako první. A vždyť měla pravdu! Jak to že nic nepoznal? Vůbec nic?

Ve škole se dívky vyhýbaly jedna druhé a obě se vyhýbaly Edwardovi. Annie a Izzie se potkaly teprve po škole, když čekaly před školní budovou na svůj odvoz. Annie přiznala, že ji Edward poznal. Izzie přiznala, že Jacob ji vůbec neměl šanci prokouknout.

Obě věděly, že zacházejí příliš daleko. Tentokrát. Znovu se vyměnily. Isabella bude hrát Annie před Edwardem. Annie bude hrát Izzie s Jacobem.

Když přijel Jacob, Annie se k němu rozešla. Annie ho nestihla ani pozdravit a Jacob si ji přitáhl do náruče, aby ji rovnou políbil na uvítanou. Stejně jako ráno. Umíral touhou udělat to znovu a znovu. Líbat ji znovu a znovu. A potom se zarazil a Annie od sebe celkem hrubě odstrčil.

„Ty nejsi Annie!“ vykřikl na ni.

„Jsem Annie.“ Ušklíbla se Annie, a pokývala prstem na Isabellu, aby se k nim připojila.

„Já jsem Isabella. Ráno jsem si hrála na Annie. Vyměnily jsme se kvůli učitelům a Edwardovi. Já jsem chtěla jet opravdu s tebou.“ Jacob byl z jejich hry opravdu naštvaný. Ale po přiznání Izzie se tvářil, jakoby se Isabella vyznala ze své lásky k němu. Chvíli mezi nimi zavládlo ticho. Dívky přemýšlely, co se teď stane s jejich hrou? Ani jedna nečekala, že Jacob hned pozná, že má před sebou nesprávnou sestru.

„Jsem unavená, pro dnešek skončíme s hrou. Souhlasíš, Izzie?“ otočila se Annie na Izzie.

„Víš, co to znamená?“ Usmála se Izzie na svou sestru.

„Jasně, chápu,“ řekla Annie a usmívala se. Vždy, když si každá vybrala toho správného kluka, hrály už své divadlo jenom před svými učiteli. A mezi přáteli už si nevyměňovaly role. Isabellu a Annabellu odvezl ze školy ten správný kluk.

Sestry konečně zmizely ze školy mezi posledními. Spolužáci se cítili provinile, když se jim sestry nemstily, že měly kvůli nim průser. Jako odměnu je pozvali do místního baru. Pro jednou si objednali pizzu a pouze dva drinky. Všichni se dostali včas do svých postelí. A na druhý den přišli včas do školy. Všichni byli ve škole. Jenom Izzie a Annie nedorazili do školy.

Izzie a Annie dorazili domů v pořádku. Až tam se to zvrtlo. Jeden ze zodpovědných spolužáků, který nepil, je zavezl domů. Dvojčata vyskočila z auta, pneumatiky zaskřípěly a auto hned zmizelo. Annie byla první, která si všimla vysokého vlka, který přecházel před domem sem a tam. Izzie ještě mávala spolužákům v rychle mizejícím autě.

„Podívej se na tohle. Co tady chce?“ šeptala Annie zděšeně k Izzie. Annie měla tak velký strach! Když dvojčata vystoupila z auta, auto pak zmizelo. Tehdy vlk přestal přecházet a svůj pohled upřel na dívky.

„Co budeme dělat?“ zeptala se rovněž šeptem Izzie.

„Jsi starší, něco vymysli,“ popíchla ji Annie, protože rovněž nevěděla co dělat. Je to opravdu vlk? Nemůže to být pes? Ovčák? Vlk na chvíli odvrátil pohled, pak zavětřil a skočil na jedno z dvojčat.

Autor: Ace (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Volná jízda - 3. kapitola: