Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Volná jízda - 1. kapitola

17.07.2015 (15:00) • Ace • FanFiction na pokračování • komentováno 9× • zobrazeno 2415×

1. KAPITOLA – TREST

„Bello!“ zakřičela matka na své dvě dcery. Ona měla být v práci. Ony dvě měly být kupodivu ve škole. Renée vyběhla posledních pár schodů do prvního patra. Když vtrhla do společného pokoje dívek, obě dívky si v ten samý moment přetáhly přikrývku přes hlavu. Nemusely se domlouvat, mezi nimi existovalo neviditelné pouto. Annabella a Isabella byly jednovaječná dvojčata, která byla od sebe k nerozeznání. Bohužel i povahy měly obě stejné, nebylo je snadné rozeznat – stejné chování, oblečení, způsoby. Všechny v jejich okolí to přivádělo k šílenství a velkým zmatkům. Jejich matka jim k tomu dala velice podobná jména, a proto když je chtěl někdo zavolat obě – zavolal jednoduše Bello a ony dvě se k vám otočily nebo rovnou za vámi přišly. Když se nacházela každá jinde, přátelé a rodina jim říkali Annie a Izzie. A když jim někdo potřeboval dát pěknou a dlouhou přednášku, oslovoval je celým jménem.

„Co tady děláš?“ zaskučela Isabella zpod peřiny, ani se nenamáhala zvednout z postele, aby viděla matce do tváře. Slovo stud nebo provinění jim nic neříkalo.

„Chceme spát!“ zaskučela souhlasně Annie. Renée na chvíli zmlkla, v duchu se zeptala, kde udělala chybu, i když dobře věděla, kde udělala chybu. Byla příliš volnomyšlenkářská, neměla žádnou autoritu, byla jako dítě a jednoznačně neuměla vychovávat své dcery. A navíc dvojčata!

„Ředitel mě vytáhl z práce, protože znovu nejste ve škole!“ Poslední slovo na ně vyštěkla, ale pak znovu pokračovala klidně. „Po cestě domů jsem mluvila s vaším otcem. Až se vzpamatujete z vašeho posledního flámu, začněte s balením. Odjíždíte do Forks k tátovi. Na místě, kde dávají lišky dobrou noc, se snad aspoň trochu napravíte.“

„To nám nemůžeš udělat!“ vykřikla Izzie a naráz jako rybička vyskočila z postele a hnala se za matkou, která se vydala dolů zpět k autu a do práce.

„Máme tady své přátele a kluky!“ dodala následně Annie a za chvíli pochodovala za Izzie, aby společně zdolaly matku jako vždy a přemluvily ji, aby udělala to, co ony chtěly.

„Překročily jste všechny meze. Moje poslední slovo. Odjíždíte k tátovi!“ S tím Renée zabouchla vchodové dveře a vrátila se do práce. Dvojčata zůstala stát s otevřenými ústy. Poprvé nezvládly svou matku překecat. A že to nebyl jejich první průser. Ony dvě byly častými a pravidelnými návštěvnicemi různých mejdanů svých spolužáků. Proboha, vždyť na škole je měli za královny! I když korunky oficiálně nikdy nevyhrály, protože jim vždy ředitel zakázal účast v hlasování, protože měly na účtu hodně, hodně prohřešků vůči školnímu řádu. Proč je ředitel ještě vůbec nevyhodil? Protože jejich známkový průměr byl 1,05.

„Jdeme se balit?“ zašklebila se Annie na Izzie.

„Zřejmě nám nic jiného nezbývá.“ Pokrčila kategoricky Isabella.

„A stejně to tam roztočíme!“ vykřikly Annabella a Isabella zároveň, plácly si dlaní. A o sekundu později se chytily za hlavu. Na chvíli zapomněly, kolik včera vypily alkoholu. Permoníci se z jejich hlavy ještě neodstěhovali. Znovu mrzutě vyšlapaly schody do pekla a začaly nesystematicky balit všechny svoje věci. Uprostřed otevřely kufry a začaly vyhazovat oblečení ze skříní přímo do kufrů.

„Není to od nás pěkné, že jsme tak dlouho neviděly tátu,“ prohodila Annie, když házela své oblečení do kufru. Na chvíli se zastavila a s tázavým pohledem se obrátila k Izzie.

„Vidíš, náš odchod má jedno plus – znovu uvidíme tátu a všechno mu vynahradíme,“ přisvědčila Isabella.

„Tak jsem to nemyslela.“ Annie se zasmála a hodila po Izzie polštář.

„Ani já jsem to tak nemyslela. Jednoduše mu to vynahradíme – úklid, vaření. Budeme se snažit ututlat naše průšvihy. Přemýšlej, kam jinam by nás rodiče poslali i po tomhle krachu? Do pasťáku?“ Isabella se otřásla. Dál už nepromluvily a balily si společně věci každá do svého kufru.

Obě myslely svá slova vážně. Do odjezdu zbylo jenom pár dní, které byly ve znamení slz. Dívky se loučily se spolužáky a přáteli. Annie chodila s Taylorem, Izzie chodila s Jasonem. Oba chlapci byli nejsmutnější z jejich odjezdu. Oba trvali, že spolu budou chodit i přes tu vzdálenost. Dívky správně trvaly na rozchodu. Dálka mezi nimi bude příliš velká. A navíc, na novém místě potkají tolik nových tváří. Co když se něco stane?

Když dívky absolvovaly let a dlouhou cestu policejním autem do malého, deštivého Forks, už si nebyly tak jisté, že to tady dokážou probudit k životu. Ale to ještě neviděly své nové...

„Holky? Pojďte se podívat na své nové auto!“ zavolal na ně Charlie, který je nechal, ať si své oblečení vybalí v jednom jediném volném pokoji. Dvojčata se na sebe nervózně podívala. Ale žádnou nic nenapadlo, takže se zvedly, schody vzaly útokem a za malou chvíli byly před domem.

„Tohle je vaše nové auto!“ řekl jejich táta a prstem ukázal na auto přistavené před jejich domem na druhé straně, ze kterého vystupoval snědý chlapec. Auto bylo staré a byl to mustang. Mustang se čtyřmi místy, sklápěcí střechou, dlouhým zadkem, nově postříkaný červenou barvou, nové čalounění. Auto bylo jistojistě staré, ale vypadalo jako nové.

„To auto je –“ začala Izzie.

„Boží!“ dokončila společně dvojčata. Obě se rozběhly k autu a hltaly ho očima.

„Měly byste poděkovat Jacobovi. Doufám, že si na něj pamatujete. Jako malí jste si spolu hráli...“ Ale holky nepotřebovaly žádné upozorňování, Izzie a Annie objaly Jacoba naráz. Lépe řečeno se na něj nalepily. Jacob to nemohl před jejich otcem říct nahlas, ale velice moc se mu líbilo být v jejich objetí. Popravdě řečeno, jenom díky jejich bezprostřednímu objetí dvojčat toužil poprvé v životě po obou dívkách. Když Charlie káral své dcery za jejich chování, Jacob se dokázal jenom usmívat a neustále se jich zastával. Isabella a Annabella se po sobě významně podívaly, usmály se a skočily do auta, aniž by otevřely dveře.

„Můžeme ho jít projet?“ zeptaly se společně dívky Charlieho.

„Chceš jít s námi?“ zeptala se Isabella Jacoba. Charlie tam stál a chtěl něco namítat. Ale když Jacob souhlasil s projížďkou, Charlie souhlasil.

„Drž se, fešáku, Izzie to umí roztočit,“ zasmála se Annie.

„Ale až za rohem to pořádně rozjedu, přece nebudu pokoušet otce policajta,“ dodala Izzie potutelně. Isabella opravdu šlápla na plyn, střecha byla stažená a silný vítr si hrál s jejich vlasy. Po nějaké chvíli zastavili a Jacob si sedl za volant. Dvojčata si sedla dozadu vedle sebe. Jacob to vzal silnicí kolem pobřeží. Dívky si opět stouply. Jacob nevěděl, jestli se má dívat na dvojčata nebo na cestu. Když dojeli domů, dívky se s ním se smíchem rozloučily.

„To já děkuju za krásně strávené odpoledne,“ zavolal za nimi Jacob, když se holky vracely domů. Obě se jenom zasmály a vpadly dovnitř dveřmi. Dveře zabouchly a opřely se o ně.

„Bude to dobré, když ne aspoň skvělé!“ řekla víc než dobře naladěná Annie.

„Bude to tady skvělé. Znovu se staneme královnami ročníku, možná školy. Vždyť budeme v předposledním ročníku na střední. Za rok maturujeme!“ uvedla Isabella věci na pravou míru. Isabella si ještě ve vytržení položila prsty na tvář. Obě už v duchu plánovaly celé dny dopředu, jak je stráví.

Dvojčata chtěla vařit otci snídani, oběd i večeři. Charlie, který je vůbec nepoznával z vyprávění od Renée, která na ně pěla jenom špínu, nesouhlasil a byl nadšený jejich návrhem. Ale Charlie vstával brzo ráno, obědval v práci a tak souhlasil, že mu vždy pouze uvaří večeři. Isabella a ani Annabella ještě nikdy předtím nevařily, ale podle receptu uvařily ucházející první večeři. Charlie, který se stravoval v restauraci, si  nemohl domácí večeři vynachválit. A tak společně povečeřeli a všichni tři šli spát do svých postelí. Isabella a Anabella společně ještě chvíli pouze ležely v posteli a plánovaly, jak bude vypadat jejich první den v nové škole a teprve potom šly spát. Zítra bude dlouhý den!

Autor: Ace (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Volná jízda - 1. kapitola: