Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Vniknutí - 9

26.09.2009 (20:30) • tejak • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1140×

Novorozená

Nic jsem nechápala, ale vzhledem k tomu, že se ze mě stal upír, neřešila jsem to, ležela jsem sice na posteli, ale cítila jsem, že proměna je u konce.

Vstala jsem, všechno jsem tak viděla jasně, ostře, a zářivě, připadalo vše krásné. Sešla jsem ze schodů do obývacího pokoje, byl tam táta a Dalm, ale Marbla, Lizzie a Mindy, Finda a Ann jsem nikde neviděla. Táta mi hned vysvětlil, že Liz si pozvala ňákou kamarádku, Ann jim tam prý předchvílí šla odnést jídlo……Kamarádku, pomyslela jsem si, budu muset zavolat Karen.

Začal mi vyprávět o tom jak jsem se ocitla v lese, o temných silách a ovšem ostatním, naštěstí mi prý aspoň na chvíli dají pokoj než zjistím svou schopnost.

Prý naposledy viděl, že už je jich 6 i se svými dvěma vůdci, které je ovládají. Takže už jim chybím jen já. Táta si myslí, že bude boj, aby mně neovládli, mé ovládání vůdce velmi vysiluje, tak asi musím mít opravdu velkou schopnost.

To bych nechtěla, ale když se nestane ňáká převratná událost, zabijí nás. Taky mi řekl, že Findova přítelkyně je jedna z ovládaných a má změny chování, právě ji Find  a Mindy hledají, prý už od doby co začala má proměna, ale kde je Marb už neřekl. Ani mně to moc nezajímalo, sám mně začne líbat a pak mně opustí, asi se s nikým nelíbal tak si to chtěl zkusit na mně, když věděl že k němu něco cítím. Sviňák jeden, nedokázala jsem si to jinak vyložit.

V tu chvíli se rozevřeli dveře a z nich vystoupil Find, Mindy a ještě jedna dívka držíce se s Findem za ruku, byla hezká.

Když mně Mindy uviděla tak vykřikla „Phie, ty si teda kočka“ já se jen usmála, ale měla jsem nutkání podívat se do zrcadla.Nejdříve jsem se musela pozdravit z Verslaise s tou dívkou  o které mi vyprávěl táta. Byla velmi milá a zároveň opravdu krásná, ale nemohla jsem ji rovnat s Mindy a Ann ty byli zase jinak krásné.

V tu chvíli co jsem přemýšlela zazvonil telefon.
Volá mamka, ozval se tatův hlas. A najednou vedle mě už byl se sluchátkem.

Rychle jsem mu ho vytrhla z ruky, táta se mému počínání zasmál.

„Ahoj mami“ řekla jsem nadšeně

„Miláčku, ahoj, mluvila jsem Lizz už ráno, ale chtěla jsem mluvit ještě s tebou, víš chtěla jsem se ti omluvit, že jsem tak náhle odjela, ale bylo to nutné, babička je už stará a musím se o ni starat a našla jsem si tu náhradní práci, ale nevím jak tu budu dlouho. Babičku oddut nedostanu, proto ji zatím hledám někoho, kdo by se oni postaral, až mi skončí smlouva v práci a to je další důvod proč tu musím zůstat i kdybych už babičce našla ňákou skvělou opatrovatelku, budu tu muset  zůstat kvůli práci. Nevím na jak dlouho to tu je. Chtěla bych za vámi přijet, ale letenky sou drahé a nechci proste opustit babičku. A taky promiň, že jsem nezavolala, ale víš jaký je tu signál, právě že žádný, jinak je tu všechno jen signál ne, tak budu volat asi málo, jen málo kdy se mi naskytne příležitost vyjet si do centra města Ajhara. Je mi vše tak líto, mám Vás moc ráda, už musím končit“

Poslouchala jsem sáhodlouhé slova a ve všem jsem slyšela omluvu, bylo mi mamky líto, její hlas zněl unaveně, smutně a ještě ke všemu omluvně.

„Mami neomlouvej se hlavně ať ti vyjde vše v práci a máš se dobře, a hlavně ať se babička ze všeho dostane…..Ahoj“

„Ahoj, promiň“ těmito matčinými slovy náš rozhovor skončil, bylo mi do breku, že mamku neuvidím tak dlouho, ale navíc to bylo dobře, už jen kvůli tomu že ji nemůžu ohrozit, jsem upír!Opakovala jsem si stále tuto skutečnost a nemohla uvěřit svým myšlenkám….Upíři přeci musí mít žízeň? nebo ne. Došla jsem s kladenou otázkou za tátou.

„Ale Phie, copak necítíš to pálení? To je žízeň měl bych s tebou zajít na lov.“

„NE! necítím pálení“

„Phie jestli jít lovit nechceš, chápu že ti to přijde nechutné když je to u zvířat, ale zvykneš si!“

„Ale tati já nelžu, nic necítím“odporovala jsem jak jsem mohla, ale jediné jsem věděla nic necítím!

Táta vytřeštil oči

A pak zamyšleně řekl,“zkus normální jídlo“

Šla jsem k lednici která byla zásobována normálním jídlem, hlavně kvůli Lizz, namazala jsem si rohlík, strčila do pusy, mňam chutnal ještě líp než kdy předtím….

Táto to viděl na mé tváři.

„To je zajímavé, můžeš jíst normálního jídla, něco jsem četl, dá se to počítat jako schopnost která se vyskytuje málo kdy, ale stejně budeš čas od času muset zajít lovit“

pak najednou zazněl tátův hlas „půjdu do knihovny“byl však jiný tiší, a chladnější.

„Tati, cože si tak změnil hlas?“

„Ne nezměnil, mluvil jsem úplně stejně“

„To teda ne to že půjdeš do knihovny si řekl jiným hlasem“ táta opět vytřeštil

Najednou zazněl radostný  hlas Ann

„Mám svou schopnost a vypadá to že je spojena s tou tvou Phie“ Ann zářila jak slunce když vcházela do pokoje, táta ji nejprve řekl o mé jedné schopnosti. A Ann pak začala vyprávět o té naší

„No ty Phie slyšíš když se někdo pro něco rozhodne a vyšleš to myšlenkou ke mně a já mu to můžu povolit nebo zakázat, ale záleží na tom jak je rozhodnut když si je tím jistý tak s tím nic nenadělám, tak jsem to pochopila, protože Gray prostě do knihovny chtěl jít.“

„Mám svou schopnost“ zase křičela Ann

A já si jen sedla na židli, tak teď už vím obě schopnosti, má je propojená s Ann, asi kvůli tomu, že nás obě stvořil táta.

„Tati ty si myslíš, že jedna z těch schopností je ta pro kterou mně chtějí? Nemyslím se, že potřebujou někoho, kdo vydrží bez krve a jestli kvůli té druhé, tak by museli chtít i Ann. Nemyslím si že jedna z mých schopností je nějak vyjmečná“

„Ano, máš pravdu obě schopnosti se vyskytují i obou upírů, myslím že máš ještě nějakou jinou, jedna žena jim tě předpověděla ve smyslu že budeš jedna ze 7 nejmocnějších, každý kdo do nich patří má nějakou vzácnou schopnost, to takovou kterou žádný jiný nemá, ale oni si budou myslet, že ty dvě schopnosti, které máš budou potřeba, jestli tě unesou musíš tvrdit, že žádnou jinou nemáš i když určitě někde hluboko v tobě je ukrytá ještě třetí. Až nastane vhodná chvíle zjistíš ji. Tedy tohle si vše já myslím. Nemůžu říct zda neříkám blbost.“
Zatímco se Ann chlubila všem svoji schopností, přemýšlela jsem nad Grayserovi slovy. A ani jsem se mé nevlastní mamce nedivila, že se tak raduje, možná to čeká i mě, přicházení na další schopnost. Ano. to je ono!

„Tati není to tak že je má schopnost spojena s tou Lizz?“

„To si nemyslím, ale možné to je“

Možné, možné nic nevím na stoprocent

Teď mi ještě v hlavě zvučí samá bezcenná rozhodnutí……

„Kde je Marbl?“ zeptala se Mindy

„Šel někam na rande“ odpověděla Ann a lítostně se zadívala na mě

Co, hnusák jeden hnusnej, měla jsem pravdu zkoušel si na mě sví tríčky, aby to pak mohl vybalit na tu novou. Ccc chtěla jsem okamžitě do pokoje, vyběhnout tam a zamknout se, ale v tu chvíli zazněl hlas Finda.

„Verslaise, nám chce říct  něco o sobě“

Všichni, tedy bez Marbla a Lizz a té její kamarádky jsme si sesedli k Findovi a jeho přítelkyni.

„No o své minulosti toho moc nevím, vymazali mi paměť, o jejich rozhodnutí taky nic, nic před námi neříkají, vím jen že má schopnost je velká a proto mám přeskoky chování, vždy jen do chvíle než se jim zase podaří mě  ovládat. Má schopnost je, že jsem imunní proti  přebíračům schopností, a že dokážu lidi uzavřít do pomyslné bubliny v které se nemůžou hýbat a ani používat své schopnosti, povolení se dá ukončit buď mou smrtí a nebo já povolím.Dokážu uzavřít hodně lidí, ale když někdo přijde po uzavření lidí, už ho nemůžu k nim připojit.

Tak moc bych chtěla svou rodinu, vím já prostě vím že kdybych je uviděla vzpomněla bych si“

Divila jsem se tak mocná schopnost, teď už jsem si uvědomila, že schopnost slyšet rozhodnutí, opravdu není ta kvůli které by mě temné síly chtěly.

„Vers vždyť ty rodinu máš, máš nás!“

Autor: tejak (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Vniknutí - 9: