Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Vlkodlak a já - 7. kapitola

20.10.2011 (07:15) • IsabelMasen • FanFiction na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 3680×

Vše kolem mě se zastavilo a já měla možnost vidět, co se stalo. Jacob držel Edwarda pod krkem a výhružně na něj vrčel. Edward měl v očích zuřivý výraz a ruku měl napřaženou k Jacobovu krku. Vlk přede mnou se zastavil v půlce skoku a zuřivě na mě hleděl. Ostatní upíři a Emily stáli vyděšeně u stěny a jediný, kdo se měl k tomu, aby se vrhl do boje, byl Emmett.

„Tohle přece nechceš, Isabelo. Zemřeš ty i tvůj otec. Nikdy si nevezmeš Edwarda, nikdy nebudeš mít možnost vychovat své dítě. Ještě máš možnost to změnit. Přej si, aby všichni přežili, a tvá moc to splní,“ šeptal mi do ucha hlas, který jsem neznala. Otočila jsem se, ale nikdo za mnou nestál. Podívala jsem se zpátky na své blízké a zavřela oči. Přála jsem si, aby, až otevřu oči, bylo vše, jak má být. Aby všichni byli živí a zdraví. Cítila jsem svou moc, jak se mi rozlévá po těle. Cítila jsem obrovský tlak na rukou, ale oči jsem nechala zavřené.

Hlava mě ze všeho toho snažení bolela, ale pořád jsem myslela na to, aby všichni přežili. Když začala být bolest nesnesitelná, otevřela jsem oči. Vlk, který mě chtěl napadnout, ležel na zemi a překvapeně se na mě díval. Jacob stál několik metrů od muže, který si získal mé srdce, a nechápavě se rozhlížel kolem sebe. Kolem mě, Edwarda, Emily a ostatních Cullenů byla rozprostřena modrá bublina, která nikomu nedovolila, aby se k nim dostal. Emmett udělal krok dopředu, nejspíš se chtěl ujistit, zda je vše v pořádku. Jakmile se pohnul, bublina se roztáhla a obalila Emmettovo svalnaté tělo. Všechny zmatené a překvapené pohledy se stočily na mě. Cítila jsem, jak se třesu. Třásla jsem se tak moc, že jsem se za pár okamžiků zhroutila k zemi. Dala jsem si kolena pod bradu a vzlykala. Byla jsem slabá, unavená, ale šťastná. Všichni byli v pořádku. Všichni až na mě. Cítila jsem obrovskou bolest v oblasti hlavy a břicha. Bála jsem se o svou holčičku, která byla nejspíš stejně vysílená jako já.

„Bello?“ Slyšela jsem otcův vyděšený hlas. Z posledních sil jsem zvedla hlavu a setkala se s jeho tmavýma očima. Byl nahý, třásl se a plakal. Sesunul se na zem vedle mě a přitáhl si mě do náruče.

„Promiň, holčičko, to jsem nechtěl. Nosíš dítě upíra, bylo mou povinností něco udělat. Ach, co jsem to provedl,“ vzlykl a pohladil mě po vlasech. Rukou jsem ho pohladila po rameni a ucítila novou bolest. Žaludek mě bolel tak, že jsem zakřičela bolestí. Všechny vnitřnosti se ve mně kroutily a snažili se dostat se ven z mého těla. Vymanila jsem se otci z náruče a postavila se. Všechny bolesti se ve mně najednou spojily a já padala k zemi. Dřív, než jsem stihla spadnout na zem, mě Edwardův otec zachytil a okamžitě začal studovat má zranění.

Edward

Stála uprostřed místnosti, před jejím tělem se tyčil vlk a připravoval se ke skoku. Na mě se vrhl Jacob a snažil se mě zabít. Bella zavřela oči a na čele se jí objevila soustředěná vráska. Kolem jejích rukou se objevila modrá bublina, která se během pár vteřin obalila kolem mě, Emily a zbytku mé rodiny. Všichni překvapeně hleděli na tu věc, která je chránila před nebezpečím. Jacob odskočil několik metrů ode mě.  Samovo obrovské tělo narazilo do bubliny, která se rozprostírala kolem mé lásky. Odletěl několik metrů od modrého štítu a překvapeně hleděl na svou adoptivní dceru. Ta vypadala velmi vyčerpaně a vysíleně.

Otevřela oči a všichni jsme zalapali po dechu. Čokoláda, která se objevovala za víčky pokaždé, když mrkla, se změnila v nejtemnější černou, kterou jsem kdy viděl. Má láska se klepala a za chvilku se zhroutila k zemi. Chtěla jsem k ní jít, ale bublina mi nedovolila opustit své místo. Sam, který se proměnil v člověka, se sesunul ke své dceři a objal ji. Šeptal jí, že ho to mrzí, ale neměl jinou možnost. Bella ho pohladila po ruce a lehce se usmála. Pak zařičela bolestí a stoupla si. Dřív, než se její bezvládné tělo stihlo zranit o podlahu, ji zachytil můj otec a ihned začal studovat její zranění. Bublina kolem mě zmizela a já se rozběhl k Belle.

„Co jí je? Co měla znamenat ta bublina?“ Můj hlas byl prázdný, smutný a ledově chladný. Bez citu. Byl jsem tak vyděšený, že jsem nevnímal nic jiného, než tělo dívky, kterou jsem miloval.

„Myslím, že si zranila ruku a její srdce bije hrozně pomalu. Taky má drobné poranění na hlavě a srdce dítěte bije také málo a nepravidelně,“ řekla a prohmatával jí břicho. Dítě. Bella, která od té osudové nehody nemůže otěhotnět, čeká moje dítě. Nevěděl jsem, jak je to možné, ale strach o ní úplně zastínil myšlenku na to, že ze mě nejspíš bude otec.

„Vezmu ji do pracovny. Emily, Emmette a Alice, pojďte se mnou. Budu potřebovat pomoc,“ zařičel na ně a i s mou Bellou se vydal po schodech do patra. Tři jmenovaní se ihned rozběhli za ním. Myšlenky všech kolem byly zmatené a vyděšené. Sam, který pořád ležel nahý na zemi, se nahlas rozvzlykal. Zbytek mé rodiny se rozutekl po domě, šli se podívat, jak je na tom děvče, které nás zachránilo. Rose seběhla po schodech dolů a hodila na pohovku věci pro Sama. Ten se rychle oblékl a běžel nahoru.

„Edwarde,“ zakřičela Bella a já jsem se konečně probudil. Přiměl jsem své nohy, aby se začaly pohybovat. Než jsem stihl říct slovo strach, který jsem pociťoval, ocitl jsem se u dveří. Vběhl jsem dovnitř a podíval se na mou lásku. Měla zavřené oči, na hlavě měla malou tržnou ránu a instinktivně se držela za bříško.

„Edwarde, chytni ji za ruce. Musím se podívat, jestli je plod v pořádku,“ řekl mi Carlisle a já ho poslechl. Belliny ruce jsem vzal do svého kamenného sevření a pozoroval ruce mého otce. Prohmatával jí břicho a jeho myšlenky byly zmatené. Nevěděl, co se děje, ani proč je dítě tak klidné, když matka prožívá takové bolesti. Nevěděl, proč je Bella tak neklidná a pořád sebou cuká.

„Ach ne,“ zašeptal, když přišel na to, co ty bolesti způsobuje. Podíval se mi do očí a ukázal mi svoje myšlenky.

Bella

Nevěděla jsem, co se děje, ale podle železného sevření kolem mých rukou jsem věděla, že je něco špatně. Ledové ruce šahaly na mé břicho a jejich majitel šeptal něco jako ach ne, to ne. Poslední, co jsem zaznamenala, než jsem upadla do bezvědomí, bylo, jak se ve mně má dcerka pohnula.

Ležela jsem na dece u velkého domu a slyšela jsem za sebou hlasy. Má kůže se třpytila, jako by byla z diamantu. Zblízka jsem studovala svou ruku, která házela nádherné odlesky. Pod mou tvrdou kůží mé oči nic nezaznamenaly, ale byla jsem si jistá, že tam něco je. Hlasy za mnou se blížily a já se otočila. Tři muži a jedna žena. Ihned jsem poznala Edwarda, který držel za ruku dívku, kterou jsem viděla, když jsem se setkala s rodiči. Dva chlapci je potichu následovali a usmívali se na mě.  Znak Cullenů zdobil jejich ruce a dívčin krk.

„Mami, neuvěříš, co jsme právě viděli,“ pověděla mi se smíchem dívka držící se svého otce.

„Tvoje fotky z dětství. Vážně se divím, že z tebe vyrostla taková krasavice. Jako malá si byla opravdu ošklivá,“ smál se chlapec napravo od Edwarda.

„No tak, Chrisi, nebuď na matku hrubý. Byla, je a bude vždy ta nejkrásnější,“ zašeptal okouzleně a sedl si vedle mě. Vzal můj obličej do rukou a krátce mě políbil.

„Tak já asi zase pudu, tohle nemám zapotřebí,“ šklebil se třetí a poslední potomek mě a Edwarda. Na jejich krku se houpaly řetízky, kterých jsem si předtím nevšimla. Dívka, která mě objala, měla řetízek se jménem Rose. Chrise už mi představil Edward a poslední z mých dětí se jmenoval Charlie. Jmenoval se po mém otci.

„Bello?“ Dokonalý hlas mého muže mě probudil ze snu a já si uvědomila, kde jsem. Hlava mě už tak nebolela, ale břicho jsem pořád cítila. Otevřela jsem oči a pohlédla do několika párů očí, které se na mě upřeně dívaly. Rosalie měla v očích lásku a spokojenost, stejně jako její manžel Emmett. Alice jsem neviděla, ale její muž se na mě usmíval a mrkl na mě. Carlisle v místnosti nebyl, ale Esmé se na mě mateřsky usmívala a rukou mě pohladila po tváři. Edwardova tvář byla stáhnutá bolestí, ale když zaznamenal, že se na něj dívám, snažil se, aby vypadal alespoň trochu vesele.

„Miláčku, jsme tady. Jsme tu s tebou a máme tě hrozně rádi,“ šeptala mi Emily u ucha. Samova teplá ruka se dotkla mé ruky a já se na ně podívala. Chtěli mi ublížit, ale pořád jsem je milovala. Byli to ti nejlepší rodiče, jaké jsem si mohla přát. Dali mi dětství plné lásky, štěstí a vzájemného pochopení.

„Taky vás mám ráda. Co se se mnou stalo? Je něco s Rose?“ zeptala jsem se a podívala se do tváře muže, který mi hladil bříško a usmíval se. Dvě zalapání po dechu mi napověděli, že jméno jsem ještě neřekla. Rosalie a Emmett se na mě překvapeně dívali, v jejich očích jsem viděla radost a lásku.

„Ty i malá jste v pořádku. Bello, ani nevíš, jak jsem šťastný. Nosíš moji dceru. Ach, netušíš, jak moc tě miluju,“ zašeptal anděl vedle mě a políbil mě. Chtěla jsem mu říct, že ho také moc miluju, ale ledová ruka mi sáhla na čelo a já o sobě po pár vteřinách nevěděla. Určitě mi něco píchnul do kapačky, kterou jsem měla píchlou do levé ruky.

***

Byly to již dva týdny po mém kolapsu a napadení mých prarodičů. Nevěřila jsem tomu, ale dva rody, které se od začátku jejich žití nenáviděli, se díky jedné malé holčičce, která ještě ani nebyla na světě, konečně začaly snažit o společné žití. Musely to zkusit, protože Emily a Sam u mě trávili skoro každý den a pomáhali mi. Edwardova rodina se stala i mou, a proto se museli vlci a upíři pokusit o společné soužití. Malý Harry si zamiloval Emmetta a Esmé. Emmetta proto, že si s ním nepřetržitě hrál a Esmé proto, jak mu výborně vařila.

Moje těhotenství bylo velice zvláštní. Dostavily se ranní nevolnosti, ale trvaly jen týden a nebyly tak hrozné. Jedla jsem za dva, ale má dcerka potřebovala i krev. Můj milující přítel pro mě dělal první poslední a neustále mi děkoval za to, že jsem mu splnila jeho sen. Být otcem.

Byla jsem v prvním měsíci, ale bříško jsem měla na šestý. Oblečení, které mi přivezli z rezervace, mi bylo malé a už jsem se do něj nevešla. Alice, která se stala mou nejlepší přítelkyní, mi nakoupila spoustu volného oblečení a já jsem jí byla vděčná. Rosalie se starala o blaho prcka, který se ve mně vyvíjel, ale i o mě. Pořád se mě ptala, jestli něco nepotřebuju, nebo jestli malé nemá hlad.

Ležela jsem zrovna v ložnici, když jsem na svých zádech ucítila ledový dotek. Prsty se přesunuly na mé bříško a s láskou ho hladily. Usmála jsem se a otočila se na Edwarda. Zamilovaně na mě hleděl a pomalu se ke mně začal přibližovat. Po nekonečně dlouhé době se ode mě odtáhl a zrychleně dýchal. Lapala jsem po dechu, ale byla jsem šťastná. Lehla jsem si na záda a nechala ho, aby laskal mé vzdouvající se bříško. Jel rukou od mých prsou až k pupíku a zase nazpátek. Maličká se ve mně pohnula a dávala tak najevo, jak moc se jí to líbí. Když se rukou dostal k mému pupíku, ucítila jsem obrovskou bolest v podbřišku. Zakřičela jsem bolestí, ale něco v puse mi bránilo dát naplno vědět o své bolesti. Krev. Cítila jsem ji v puse a něco teplého mi teklo z nosu. Edwardova vyděšená tvář na mě volala, ale já věděla, že je něco špatně. Něco se děje s mou dcerkou.

Autor: IsabelMasen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Vlkodlak a já - 7. kapitola: