Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Vlkodlačí máma - Epilog

17.04.2010 (10:15) • DeSs • FanFiction na pokračování • komentováno 13× • zobrazeno 8212×

EPILOG
(Bella)

„Teto, kde je máma s tátou?“ zašveholila malá Lily a sápala se do mé náruče.
„Jsou spolu na procházce, víš?“ usmála jsem se a vysadila si ji na klín.
„A co tam dělají?“ ptal se zvědavě její bratr Charlie.
„Povídají si,“ odpověděla jsem a usmála se při představě, jak jejich rozhovor asi probíhá. Charlieho ze země zvedl Edward a posadil ho na pohovku mezi nás.

Lily a Charlie jsou dvojčata. Brzy jim budou čtyři roky a jsou na svůj věk strašně vyspělí, chytří a hlavně zvědaví. Filip se už před pěti lety, když nám poprvé přivedl ukázat Izzie, odstěhoval do Jacobova domu s Izzie. Bylo mi po nich smutno, ale nebylo to tak strašné. Ale vstup  jsem měla od smečky povolený jen já a ani v případě ostatních Cullenů neudělali výjimku, takže nás nejčastěji navštěvovali oni. Pár dní poté mě Edward požádal o ruku a já s radostí přijala. Dostala jsem krásný náhrdelník s erbem Cullenů a provdala se za toho dokonalého upíra, který si vybral zrovna mě. Svatba proběhla v režii Alice a udělali jsme ji rovnou hromadnou. Emmett nás oddával a dokonce si odpustil veškeré vtípky a choval se slušně. Zároveň s námi měli svatbu i Filip s Izzie. Po svatbě následovala svatební cesta. My jsme odjeli na ostrov Esme a Filip s Izzie od nás dostali svatebním darem taky jeden ostrov, kousek od toho našeho. Strávili jsme tam měsíc a z postele vylezli jen na lov.

Filip s Izzie si ze svatební cesty dovezli ještě ty dva malé uzlíčky. Carlisle její těhotenství pečlivě hlídal a nakonec jí i doma odrodil. Naše rodina byla ještě šťastnější a to jsme si myslela, že víc to už nejde. S Edwardem máme dokonalý vztah a ani po pěti letech se nic nezměnilo. Miluje se pořád stejně a každý den je pro nás nevšední. Edward nám neustále chystá romantické večery, ať už v kině, divadle, opeře, doma při svíčkách, v lese, na bazéně, na baseballu nebo na bruslích či lyžích. Je prostě dokonalý manžel.

„Tak děti, šup do peřin,“ pronesla jsem, když oba začali zívat a zavírali se jim očka.
„Ale nám se nechce!“ stěžovali si, přitom sotva udrželi oči otevřené.
„Nezlobte tetu a běžte si hezky lehnout,“ podpořil mě Edward. Každý jsme vzali jednoho do náruče a nesli je nahoru do jejich pokojíčku, který tu měli, když k nám vždy na pár dní přijeli. Uložili jsme je a přikryli. S úsměvem jsme pak odcházeli, když usnuli. Dole se mezitím shromáždila celá rodina a posedala si k televizi, tak, jako každý večer.

Vždy od devíti do půlnoci sedáváme v obýváku a pouštíme si filmy. Ty vybíráme na střídačku, dnes je na řadě Emmett, takže to nejspíš bude stát za to. Vždy vybírá nějaké horory nebo komedie. Tiše jsme sešli dolů a posadili se na sedačku. Kvůli velkému množství obyvatel domu a návštěv tu máme spoustu místa, takže nám s Edwardem zbyla celé pohovka. Já jsem si sedla na kraj a on si lehl. Hlavu mi položil do klína a zbožně mě pozoroval. Jeho oči byly jako vždy plné lásky, něhy, oddanosti a hlavně štěstí. Toho, které se zračilo v očích celé rodiny. Já ho začala rukama výskat ve vlasech a čekala, až přijde Emm s filmem.

„Takže lidi, teda upíři, sehnal jsem naprostou novinku,“ zahlásil a seběhl ze schodů.
„Už se těším,“ mnul si ruce Jasper. Tak ten už to taky ví.
„Jmenuje se to Svítání, je to o upírech a hlavní postava je hodný upír Edward, který zachraňuje lidi,“ oznámil nám Emmett, hrdý na svůj úlovek. My jsme se všichni rozesmáli té shodě náhod. Jen Edwarda to nepobavilo. Takže jsem mu při začátečních titulkách věnovala smířlivý polibek, který radostně přijal a ještě mi ho oplatil.
„Už to začalo,“ zašeptal mi Carlisle se smíchem. Já jsem se tedy odtáhla a zaměřila se na film.

Když film skončil a my jsme ho jako vždy chtěli ohodnotit, vlítla do obýváku Alice s velkou igelitovou taškou a usmívala se jako sluníčko. Ani jsem nezaregistrovala, kdy odešla. Ve vlasech se jí třpytily sněhové vločky, které se kvůli její teplotě ani nerozpouštěly.
„Mám pro vás dárečky,“ řekla a usmála se. Oblečení? Na to byla její taška příliš malá. Ona vešla mezi nás a vytáhla pět zabalených dárečků. Vypadalo to na knihy.
„Alice, od kdy chodíš do knihkupectví?“ zeptala jsem se jí nechápavě.
„To není z knihkupectví,“ zasmála se. „Vlastní výroba.“
„Aha,“ řekla jsem zmateně a čekala, co to zase bude. Každému páru podala jeden dárek a poslední odložila na stůl se slovy, že patří Filipovi a Izzie.

Já nechala rozbalování na Edwardovi a věnovala se jeho bronzovým vlasům. On z dárečku brzo vydoloval tlustou koženou knihu se zlatým nápisem: Cullenovic fotoalbum. Co je to za název? V tom bude nějaká neplecha, říkala jsem si.

Edward otevřel první stránku. Byla tam černobílá fotografie jeho, Carlisla, Esme a Rose. Na dalším byli oni ještě s Emmettem. Otočil na další stranu. Na první fotce byla Rose objímající se s Emmettem a na druhé Carlisle s Esmé. Na další fotce už byla i Alice s Jasperem a následovala fotka jen těch dvou. Pak se pár stránek ještě točilo jen kolem nich.

Asi na šesté straně začaly fotky z mého lidství, které jsem fotila buď já Charlieho foťákem nebo Alice. Ty zabraly asi pět stran.

Když Edward znovu otočil, vyprskla jsem smíchy. Na první fotce byl šéfkuchař Emmett se svým smutným kuchtíkem Jasperem za zády. S hrncem a vařečkou. Na další fotce byl zachycen Edward padající po hlavě ze stolku při sundávání záclon. Další fotka, Jasper celý bílý od mouky a s cibulí i s kořeny a hlínou ze zahrádky pana starosty. Nad další fotkou jsem se mírně zamračila, protože jsem to byla já s banánovým make-upem. Dál tam byla Rose s „gulášem“ Emma a Jaspera. Pak Emmett vytahující ten rádoby guláš z jejího výstřihu. Taky Edwardova fotka, jak se zbaběle krčí za pohovkou. Taky rozzuřený Carlisle a Esme s botami. Jasper, když ty boty uklízel ze zahrádky, kterou pečlivě posekal. Taky Emmett a Jazz ještě v těch zástěrách a plnou kuchyní kouře z jejich nepovedených tvarohových buchet. Edward leštící podlahu a spousta dalších.

Na dalších pak byli i Filip s Izzie, naše společná svatba a naše vlčátka, jak dvojčatům rád říká Emmett. A pak asi polovina knihy volná. S úsměvem jsme album zaklapli a vděčně se podívali na Alice. Chtěla jsem jí poděkovat, ale ona to dřív viděla a jen kývla, že ví.

Pokojem ještě zněl smích, jak si každý prohlížel ty fotky z našeho uklízecího dne.
„Myslím, že vás už nikdy před návštěvou doma nenecháme,“ řekla klidně Esme.
„Radši se ani nebudu ptát, co se tu všechno dělo a jak se například ty, ehm, podivné směsy dostaly na Bellu a Rose. Ani na to, co Emmett s Jasperem vyváděli v té kuchyni, odkud byla ta cibule i s hlínou, nebo jak mohl upír upadnout, či se schovávat za sedačkou,“ řekl zamyšleně Carlisle a souhlasně se svým výrokem pokýval hlavou.
„Dobrý nápad,“ přikývli jsme všichni vážně a tlumeně se rozesmáli, abychom nevzbudili ty naše dětičky nahoře.

„Copak se tady děje?“ vešel do domu Filip jen v šortkách a Izzie v jeho košili.
„Chytej!“ hodila po něm Alice fotoalbum patřící jim. Sedli si a začali si ho prohlížet. Přesně jsme poznali, kdy přešli na tu uklízecí část.
„Kdy to je?“ vykoktal Filip se smíchem, když si to celé prohlédl.
„To je ten den, když jsme na vás čekali. Jsme uklízeli a vařili, no,“ řekl Emm.
„Chtěli jsme udělat dobrý dojem,“ přikývl Jasper.
„Tak to sem vám povedlo,“ přitakala Izzie se smíchem.
„My víme!“ řekli jsme současně a domem se znovu rozezněl náš smích.

K  O  N  E  C

Tohle je úplně poslední kapitola této povídky a já upřímně doufám, že se vám líbila a že jsem vás moc nenudila. Chci strašně poděkovat všem adminům, kteří mi kapitoly tak rychle schvalovali a trpělivě opravovali chyby. Moje velké díky taky patří všem mým čtenářům, kteří si udělali trošku času a napsali mi pod díl alespoň malý komentář, protože ten vždycky zahřeje na duši a motivuje k další práci. Vaše komentáře mě vždy strašně potěšily a zvedly sebevědomí. Hlavně ty od známých a úžasných autorů, jejichž povídky já přímo miluju. Protože kladný komentář od zkušenějšího a lepšího autora vám vždy pozvedne náladu a dodá dobrý pocit. Myslím tím Crystal, blotik, nessienka, hanulka, azeret, Rosalie7, Salazeret a další. Moc si vašich komentářů vážím a děkuju. Všichni jste mi dodávali energii a chuť psát. Teď už vás poprosím pouze o poslední závěrečný komentář a předem děkuju!

◄ ▲ ►

Autor: DeSs (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Vlkodlačí máma - Epilog: