Ahoj, tak jsem se nakonec přemohla a napsala jsem 5. díl. Vím, že to bylo krátké, ale je to poslední kapča. Doufám, že se konec bude líbit, směřovala jsem k němu už ze začátku. Osobně si myslím, že první kapitolka byla nejlepší, sama o sobě, ale doufám, že pokračováním jsem to moc nepokazila. Moc děkuju za komentáře a doufám, že mi zde zanecháte všichni alespoň smajlíka. Díky
22.04.2010 (09:00) • ShoSho • FanFiction na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 3212×
Nechápu, co se se mnou děje. Vždyť miluji Jacoba! Na Edwarda musím zapomenout. Už kvůli holkám. Tyto myšlenky mě napadaly ve chvíli, kdy jsem sledovala své dvě krásné holčičky, které si hrály na pláži. Včera, když jsme dorazili do rezervace, jsem Emily zhruba řekla, co se děje a co chce Edward udělat. Emily s tím souhlasila.
„Bello, nesmíš ztratit manžela. Alespoň ty ne. Nech Edwarda pomoct, potom uvidíš, co se stane.“
Nevěděla jsem, jak to vše dopadne, ale Jacob zavolal chvíli na to a s návrhem souhlasil. Jela jsem tedy Edwardovi sdělit, kde se setkají a po celou noc jsem se modlila, aby se ani jednomu z nich nic nestalo.
Zatím se nikdo neozval, ale nečekala jsem to. Edward mě připravil na to, že budou nějakou dobu mimo civilizaci. Smutně jsem vzdychla a zavolala na své dcery, abychom se vydaly domů.
Celý týden jsem trnula hrůzou. Ani jedno zavolání, ani jediná zpráva. Už jsem se bála toho nejhoršího. Najednou zazvonil telefon.
„Bello! Rychle přijď, i s holkami!“
„Emily, počkej, co se děje?“ Ale to už Emily zavěsila.
Nevěděla jsem, co se stalo, takže jsem se rychle vypravila k Emily. Holky se celou cestu honily, takže jsme dorazily brzy.
„Emily, co se stalo?“
„Bello, já nevím. Ale nemám moc dobrý pocit. Smečka je daleko, vrátí se prý až k večeru, proto bych byla ráda s tebou pohromadě. Po tom, co se stalo minule, se bojím. Ne o sebe, ale o kluky.“
„Emily, to je v pořádku. Nic se nestane. Kdyby se v okolí objevil upír, kluci by nikdy neodešli mimo rezervaci. Nic se nestane. Ale možná bude opravdu lepší, když budeme spolu.“
Zamyslela jsem se. Kdyby Jacob náhodou volal, věděla bych o tom? Emily nebydlela tak daleko, slyšela bych telefon? A kdyby ano, stihla bych doběhnout a zvednout? Nevěděla jsem.
Naštěstí děti měly neobvykle veselou a rozdováděnou náladu a dostatečně nás obě zabavily. Ani jsme si nevšimly nezvaného hosta, dokud nepromluvil.
„Bello?“ Překvapením jsem nadskočila.
„Edwarde! Co tady děláš? Co se stalo?“
„Náš hon skončil. Byli jsme daleko, ale nakonec jsme to zvládli. Jenom…“
„Co jenom? Stalo se něco?“
„No znáš vlky, jsou horkokrevní, sama jsi to říkala.“
„Stalo se něco Jacobovi?“ Nemohla jsem si pomoci, musela jsem ho přerušovat.
„No, popravdě, tak trochu. Ale neboj, už je v pořádku, vše se už zahojilo.“
„Tak kde je? Chci ho vidět!“ Rozhlížela jsem se kolem sebe a doufala jsem, že se najednou objeví. Bože, tak dlouho jsem ho neviděla!
„Bello, poslal mě napřed. Mám ti vyřídit, že tě nebude držet, když s ním nebudeš chtít zůstat. Ehm, vlastně to řekl trochu jinak. Ví, že mě miluješ a nebude ti prý bránit ve štěstí. Takže si vlastně musíme promluvit.“
Ztuhla jsem v solný sloup překvapením, ale rychle jsem se vzpamatovala.
„Emily, můžu tě poprosit? Vzala bys děti na procházku? Prosím.“
Podívala jsem se Edwardovi do očí a zkoumala vlastní pocity. Miluji Edwarda? Ano! Na druhou stranu, miluji Jacoba? Ano! Miluji jednoho z nich víc než toho druhého? Ne! Bylo by mi s Edwardem dobře? Ano. Je mi dobře s Jacobem? Ano. Mám se čeho bát ve vztahu s Edwardem? Ano. Mám se čeho bát ve vztahu s Jacobem? Ano. S Edwardem nemusejí být šťastné mé dcery. Jacob se může kdykoli do některé otisknout. Risknu to s Edwardem? Na mých dcerách mi záleží jako na nikom jiném. Risknu to s Jacobem? To hrozí zklamání pouze mně. Takže racionálně je to jasné.
„Edwarde, miluji tě. Málem jsem nepřežila období, kdy jsi mě opustil, ale překonala jsem ho. Vím, že bych s tebou byla šťastná, ale vybrala jsem si. Už dávno. Zde je můj domov. Má rodina. Promiň.“
Hleděli jsme si chvíli do očí.
„Jsem rád, že jsi našla někoho, kdo ti neublíží. Buď šťastná, Bello. Pamatuj, že jsem tě vždy miloval a vždy tě milovat budu.“
Vím, že jsem se měla udržet, ale tekly mi slzy proudem. Věděla jsem, že ho vidím naposledy v životě.
„Neplač, miláčku. Nerad tě vidím smutnou. Nemáš proč smutnit, budeš mít krásný a dlouhý život. Alice to viděla. Já si zvyknu a jak říkáš, třeba si za pár století najdu jinou upírku. Bude to tak nejlepší.“
„Já… Edwarde, mrzí mě to. Ale Jacoba miluji a nemůžu jinak.“ Vzlykala jsem jak malá holka, ale bylo toho na mě moc.
„Neomlouvej se, já to chápu. Už se radši rozloučím. Slib mi, že na sebe dáš pozor. A já ti na oplátku slíbím, že se už neuvidíme. Teď už doopravdy. Sbohem, Bello, miluji tě a budu na tebe vzpomínat po zbytek věčnosti.“
„Sbohem Edwarde, žij šťastně.“
Víc jsem říct nedokázala, zvládla jsem pouze vzlykat a sledovat, jak se ke mně otočil zády a lidskou rychlostí odcházel. Byla jsem zaujatá svým smutkem, že jsem nejdřív neviděla postavu vycházející z lesa, z místa, kam Edward mířil. Ale jen co se ta postava přiblížila, poznala jsem, kdo to je.
„Jacobe!“ Šťastně jsem zavolala a běžela jsem mu vstříc. Byla jsem tak šťastná, že se vrátil. Byli jsme od sebe už jen asi patnáct metrů, když jsme se na sebe podívali a najednou se oba zastavili.
Točila se mi hlava, kolem sebe jsem viděla jen šmouhy, jakoby se všechno kolem mě točilo strašnou rychlostí. Jediným pevným bodem pro mě byl Jacob. Utápěla jsem se v jeho krásných hnědých očích, ve kterých se zračil zmatek, který vystřídalo pochopení. V tom jsem pochopila i já. Najednou mě držel v náručí a líbal. Abychom mohli dýchat, posypával polibky celý můj obličej a já, naprosto šťastná, mu šeptala do ucha ty dvě nekrásnější slova na světě.
„Miluji tě.“
Autor: ShoSho (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Vlčí láska - 5. díl:
Konecne povidka kde Bela byla s Jackem! Suepr
krása spíše preferuji E+B ale tohle bylo opravdu krásné je to jedna z povídek která se mi líbí i když je to J+B =))
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!