Tak jsem přidala další dílek. Dějově se blížíme ke konci, kde na Vás čeká sladké překvapení. Za tuhle kapitolku se musím omluvit, je kraťounká a taková přechodová. Dokonce je napsaná jinak, než všechny ostatní z Lásky, spíš se podobá Věčnosti. Snad se bude líbit i tak. V brzké době přidám pokráčko, do konce měsíce plánuji závěrečnou kapču. Prosím o komentíky, i s nápady, uvítám vše. Stačí i jen smajlík ;-)
16.04.2010 (13:00) • ShoSho • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2417×
Rozbušilo se mi srdce, přesto jsem vystoupila.
„Ahoj.“
Nemohla jsem uvěřit vlastním očím. Nemohla jsem uvěřit tomu, že je zde, i když jsem ho výslovně žádala, aby se nevracel.
„Ahoj,“ chtěla jsem se zeptat na spoustu otázek, ale nějak to nešlo.
„Bello, já…“ nedokončil větu, tak jsem se do něj konečně pustila, zasloužil si to.
„Co tu děláš, Edwarde? Doufala jsem, že mě chápeš a už nikdy se tu neobjevíš. To mi chceš zas a znovu ubližovat. To ti to ještě nestačilo? Musíš ubližovat jiným lidem, aby ses cítil líp? Co tu vlastně děláš?“
„Bello, já… strašně moc se omlouvám, ale nevydržel jsem to. Tu nejistotu. To, že nevím, jak se máš. Já… moc mi chybíš, Bello. Nedělám to naschvál, mnohokrát jsem přesvědčil sám sebe, že se ti vede dobře, ale musel jsem se ujistit. Promiň.“
„Na omluvy je trochu pozdě. Zlomil jsi mi srdce, to už nezměníš. A pro tvou informaci se dobře nemám, už pěkně dlouho. Já… mám sice manžela, který mě miluje. Ano, miluje,“ zdůraznila jsem, aby pochopil, „ale Jacob už několik měsíců pronásleduje jednoho upíra, který zabil Sama. Promiň Edwarde, ale už tě nikdy nechci vidět, ty jsi mi vzal lásku mé věčnosti a tvůj druh mi vzal lásku mého života. Nevím, zda se můj manžel vůbec kdy vrátí. Ale je tu člověk, kterému by ses měl omlouvat více než mě. Sedí v autě, Emily. Upíři jí vzali manžela, otce jejich dvou kluků. Sam za nic nemohl, jenom měl v sobě gen, který ho měnil ve vlka a tím pádem musel chránit rezervaci před útoky upírů. Ona je ta, která si zaslouží omluvu, ne já.“ Uf, na mě to byl nějaký moc dlouhý projev. Většinou nedával smysl, ale musela jsem svou zlost dostat ven a Edward byl dobrou obětí. Jak jsem na vlastní oči viděla, vše mu bylo líto. Jak typické. Místo toho, aby něco udělal, jen se zatracoval a bral činy jiných za svou zodpovědnost. Jako tehdy s Jasperem, na mé narozeninové oslavě. Ale nechtěla jsem vzpomínat, byla to minulost, i Edward do ní patřil. Teď jsem chtěla žít přítomností.
„Edwarde, najdi si nějakou hodnou a hezkou upírku, hodíte se k sobě víc než my dva. Já do tvého světa nepatřím, teď už to vím. Je mi líto, že jsi tu zbytečně, ale mám dvě krásné malé holčičky a mám za ně zodpovědnost. Takže teď jedu domů, budu čekat u telefonu, než zavolá Jacob a budu doufat, že opravdu zavolá. Že ještě žije. Takže prožij šťastnou věčnost s upírkou, kterou budeš mít rád. Sbohem, Edwarde.“ Chtěla jsem ještě dodat, že ho miluji, ale nemohla jsem. Zaprvé bych mu ublížila ještě víc a zadruhé jsem nechtěla lámat srdce i sobě. Bylo by těžší se k němu otočit záda a odejít. Ale Edward se nedržel mého plánu.
„Bello! Počkej! Vím, co cítíš. Nebo si to umím alespoň představit. Jen… kde teď Jacob je? Nechci se mezi vás dva plést, ale možná bych mohl pomoci. Teda jestli mu to nebude vadit.“
Teda, vyrazil mi dech. I když, zamyslet se nad tím, tolik by mě to nepřekvapilo, byl vždy takový. Vždycky chtěl pomoc, jen moc nevěřil, že to dokáže.
„Edwarde, já nevím. Nikdy jste se neměli moc v lásce.“
„Já vím. Ale v tomhle si budeme rozumět. Jacob chce chránit rezervaci a tebe. A já chci chránit tebe. Mohla bys to s ním prosím domluvit? Nebo stačí, když mi povíš, kde je.“
„Ale Edwarde, já to nevím. Každý den mi volá z jiného místa, každý den pronásleduje toho upíra.“
„A dnes ti bude volat?“ Odsouhlasila jsem. „Tak já počkám a vydám se za ním, až se domluvíme. Nebo jsi nějak zásadně proti?“
„Já nevím. Nevím, co si mám myslet. A se mnou domů nemůžeš, vlci by tě ucítili a zaútočili by na tebe.“
„I když přijdu s nabídkou pomoci?“
„Ano. Jsou tak horkokrevní, že tě nejdříve zabijí a teprve potom se budou ptát. Nemá je kdo usměrňovat, teď když tu už Sam není.“
„Tak já počkám na hranici, kterou jsme při podpisu smlouvy ujednali. Víš o ní?“ Na znamení souhlasu jsem kývla hlavou.
„Teď už půjdu, mám co Emily vysvětlovat. Ještě že děti spí. Tak se uvidíme později.“ S těmito slovy jsem odkráčela k autu a posadila se zpět k volantu.
„Promiň, vysvětlím ti to až doma,“ prohodila jsem směrem k Emily a rozjela jsem se směrem domů.
Autor: ShoSho (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Vlčí láska - 4. díl:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!