Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Vlčí bolest 18. kapitola

01.04.2012 (07:45) • KatherinaCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 1647×

Měla jsem milion otázek, můj mozek přestával fungovat a moje mysl začínala být průzračná jako moře, až jsem otevřela oči. Zamrkala jsem do světla, které mi přišlo najednou až moc silné.

„Nell!“ vydechl radostně Carlisle a hned mi začal měřit tep, teplotu a zkoušel, zda reaguji na různé podněty. V klidu jsem ležela a čekala jsem, až dokončí svou prohlídku.

„Měla bys být už v pořádku.“ Carlisle mě obdařil svým dokonalým úsměvem a pohladil mě po vlasech, jako bych byla jeho dcera. Byla jsem mu velice vděčná, že se o mě celou dobu staral, ale slova vděku si nechám na jindy.

„Jak bych mohla být těhotná? Vždyť jsem s Paulem spala před třemi dny.“ Pochybovačně jsem zakroutila hlavou a čekala na jeho odpověď. Posadil se vedle mě na lehátko a chvilku přemýšlel, kde má začít.

„Nell, bylas v bezvědomí něco málo přes dva týdny a vím to jistě, protože… Tvé miminko se vyvíjí stejně rychle jako tehdy, když Bella čekala Ness, takže teď už jsi skoro v prvním měsíci…“ Carlisle se odmlčel a nechal mi chvilku, abych mohla všechny informace vstřebat. Instinktivně jsem se pohladila po břiše a ucítila jsem, že mám opravdu trochu vypouklé břicho. Já jsem opravdu těhotná… Budu mít dítě… Panebože, vždyť je mi teprve sedmnáct, ještě jsem ani nedodělala školu, jak ze mne může být matka? A jak to přijme Paul? Co když nechce mít miminko… Zprudka jsem se posadila a snažila jsem se vydýchat všechny mé nynější pocity, ale můj rychlý pohyb neudělal dobře mému žaludku. Ucítila jsem pachuť v puse a okamžitě se mi navalilo. Carlisle mi podal kbelík a já se do něj hlučně vyzvracela. Přidržoval mi vlasy, aby mi nepadaly do obličeje, a jednu ruku mi přiložil na čelo. Jeho chladivý dotek mi dělal dobře. Když jsem se vyzvracela, opatrně jsem si opět lehla a Carlisle měl celou dobu ruku na mém čele. Byla jsem mu za to vděčná.

„Děkuju za všechno. Bude v poř…“ Větu jsem nestihla dokončit, protože ve dveřích se objevil Paul a radostně zavolal mé jméno. Okamžitě jsme svůj zrak upřela na něj a zhrozila jsem se. Nevypadal vůbec dobře a pod očima měl černé kruhy. Nespal bůhví kolik dní…

„Nehnul se od tebe ani na pět minut,“ vysvětlil mi Carlisle, když mu došlo, proč na Paula tak podivně koukám. Paul se okamžitě ke mně rozběhl, Carlislea odstrčil na bok a mě si přivinul do náruče, ale to neměl dělat, ihned se mi navalilo, ale Carlisle zareagoval rychle a podal mi opět kýbl. Tentokrát mi vlasy přidržoval Paul a měřil si mě starostlivým pohledem.

Když jsem si opět lehla, Paul mě držel za ruku a Carlisle mi chladil čelo.

„Budeš v pořádku?“ děsil se Paul. Nevěděl, co se se mnou děje, a bál se o mě, jako bych byla panenka z porcelánu.

„Paule, víš, já nezvracím kvůli tomu, že jsem byla tak dlouho mimo.“

„Ne?“ Paul pochybovačně nadzvedl obočí a chtěl mou odpověď ignorovat, ale já jsem mu položila ruku na tvář a pokračovala jsem.

„Paule, já jsem… Budeme mít děťátko,“ řekla jsem radostně a v očích mi zářily jiskřičky štěstí. Doufala jsem, že se Paul bude radovat se mnou, ale ztuhl uprostřed pohybu a s prázdným výrazem se díval na Carlislea, který přikývl na potvrzení mých slov. Paul obrátil svůj pohled na mě, ale nic neříkal. Uběhlo několik minut, když se Paul probral ze šoku, pustil mé ruce, vydal se k otevřenému oknu a vyskočil z něj ven a ve vlčí podobě se rozběhl hluboko do lesa.

V tenhle okamžik mi puklo srdce. Paul naše dítě nechtěl, nechtěl už ani mě. Utekl ode mě, od nás… Začala jsem plakat a chtěla jsem jít pryč, ale když jsem setřásla Carlisleovu ruku a chtěla utéct, zamotala se mi hlava a já začala padat k zemi, na poslední chvíli mě zachytily studené ruce a já se ocitla v Emmettově náruči.

„Myslel jsem, že vlci nejsou nemotorní,“ snažil se vtipkovat, ale já začala bolestně brečet ještě více. Chytila jsem se kolem bříška a nechala jsme se odnést nazpátek na lehátko, kolem kterého stáli všichni Cullenovi, ale moje smečka byla pryč.

„Nell je těhotná,“ obeznámil všechny se situací Carlisle. Všichni na chvíli ztuhli a pak mi začali gratulovat. Nejvíce se usmívaly holky, ale bylo vidět, že i kluci mají ze mě radost, dokonce i Jasper se usmíval. Ale já nechtěla slyšet jejich gratulace, já jsem chtěla svoji smečku, svého Paula! Jak jsem se naštvala a zároveň jsem byla smutná, automaticky se kolem mě rozprostřel můj štít, až Cullenovi odletěli kus ode mě. Můj štít byl rozprostřen tři metry na všechny strany a nechtěla jsem k sobě nikoho pustit.

„Nell, ublížíš sobě nebo svému děťátku,“ snažil se mi domluvit Carlisle, ale já jsem ho ignorovala, byla jsem úplně sama.

„Musím pryč,“ zašeptal Jasper v bolestné grimase, popadl Alice za ruku a vyskočili z okna, stejně jako Paul. Znovu jsem se rozbrečela a neplánovaně jsem stáhla svůj štít. Rosalie se okamžitě ke mně rozběhla a objala mě.

„Nell, to bude dobré,“ snažila se mě uklidnit, ale nic nepomáhalo.

„Kde je má smečka?“ zeptala jsem se, ale nikdo se neměl k odpovědi, všichni koukali jinam, jenom ne na mě. Tahle reakce mluvila za vše, nechtěli mě, nechtěli mé dítě, byla jsem pro ně přítěží…

„Proč! Proč! Proč!“ vzlykala jsem stále dokola, ale neexistovala žádná odpověď.

„Nell, uklidni se, nebo si opět ublížíš,“ nabádal mě Carlisle, ale já byla příliš rozrušená. Nebyla jsem sama sebou, byla ze mě troska…

„Já toho čokla zabiju,“ zašeptala Rosalie, ale já ji bohužel slyšela. Mé srdce vynechalo dva údery a pak začalo bít jako splašené. Ona chce zabít Paula. Udělalo by se mi lépe, anebo by mě to ranilo ještě více? Ale on tě opustil, nechce mít s tebou dítě a zbytek smečky nechce vědět, co za příšeru porodíš po tom, co tě kousl upír, tak taky raději utekl. Budeš svobodná sedmnáctiletá matka bez školy a finančních prostředků, jak se dokážeš o tom malé postarat? Budou Cullenovi ochotni nechat si ho, když jim vysvětlím, že svobodná matka bez zázemí není dobrá matka? Nechtěla jsem přijít o své dítě, už teď jsem ho milovala, ale pokud by to bylo pro něj lepší…

„Nepřemýšlej takhle, budeš skvělá matka,“ Edward se mi díval upřeně do očí a pokusil se i o úsměv. Byla jsem v šoku, když to říkal on, tak by to třeba mohla být pravda…

„Cítíte to?“ optal se najednou Nahuel.

„To jsou…“ začala Ness.

„Vlci!“ dořekla naštvaně Rosalie. Posadila mě na postel a stoupla si přede mě, Cullenovi ji napodobili, protože si nebyli jistí, jak vlci budou reagovat, dokonce se tak zachovala i Ness s Nahuelem. Cítila jsem se na jednu stranu příšerně, ale na druhou jsem se sama bála, jak zareagují. Teď jsem si vůbec nepřipadala jako alfa.

Ve dveřích se objevila moje smečka v čele s Paulem. Jacob a Leah se hned vydali za svými spřízněnými dušemi, ale Ness i Nahuel naštvaně zavrčeli.

„Co se děje?“ zeptal se nechápavě Jacob.

„Ty se ještě ptáš, čokle? Nell je těhotná, její přítel odešel bez jediného slova a vy jste také za ní ani nepřišli. Jak si myslíš, že jí asi je. Její těhotenství je zrychlené a nikdo neví, jak se bude vyvíjet, a vy místo toho, abyste jí byli oporou, tak zdrhnete?“ Rosalie za sebou chrlila slova bez nádechu, bylo vidět, jak moc je naštvaná, a dokud neskončila s proslovem, tak vlci byli potichu. Paul se celou dobu vpíjel pohledem do mé tváře a několikrát sjel pohledem k mým rukám, které jsem si instinktivně držela kolem břicha a svého nenarozeného miminka. Když Rosalie domluvila, Paul se pomalými kroky vydal ke mně a celou dobu měl ruce dlaněmi nahoru, aby Cullenovi pochopili, že mi nechce ublížit. Chvilku váhali, ale nakonec mu ustoupili z cesty. Paul mě pohladil po tváři a pak mi jemně nadzvedl bradu, abych se mu musela podívat do očí. Sotva se naše pohledy střetly, rozbrečela jsem se a ještě víc jsem se chytila za břicho.

„Lásko, já chci naše děťátko. Nedovedu ani pořádně říct, jak moc jsem šťastný. Vždyť já budu táta a ty pod srdcem neseš mé dítě, co víc si přát? Omlouvám se, že jsem tak rychle odešel a neřekl ani jediné slovo, ale musel jsem něco zařídit a potřeboval jsem na to celou smečku. I oni jsou nadšení, že budeme mít malé vlče, už se těší, až ho budou rozmazlovat,“ ujišťoval mě a já mu začínala víc a víc věřit. Když řekl, že budeme mít malé vlče, zahřálo mě u srdce a já ho musela okamžitě políbit. Ochotně mi začal polibky vracet a všichni kolem začali tleskat a pískat.

„Miluju tě,“ řekla jsem šťastně.

„I já tě miluju, a proto… Nell, vezmeš si mě prosím?“ Paul si klekl na jedno koleno a z kapsy vytáhl prstýnek s diamantem. Překvapením jsem přestala dýchat a pak jsem se své lásce vrhla kolem krku a opakovala jsem neustále dokola: „Ano! Ano!“

„Super, aspoň můžu zařídit další svatbu,“ začala plánovat Alice, když se s Japerem vrátili. Věděla jsem, že nemá cenu jí odporovat, tak jsem svolila.

„Ale mám pár podmínek,“ připomenula jsem jí.

„Jaké?“ Už se začínala čertit a já se musela zasmát.

„První - Leah bude jedna z družiček. Druhá - svědky si také vybereme sami. Třetí - svatba bude nejpozději za dva týdny, abych se vešla do šatů. A poslední - všechny své nápady budeš konzultovat se mnou nebo s Paulem. Necháváme ti volnou ruku, ale chceme o všem vědět.“

„Platí!“ zaradovala se Alice, políbila mě na čelo a zapnula počítač, aby mohla vytisknout a rozeslat pozvánky.

Autor: KatherinaCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Vlčí bolest 18. kapitola: