Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Vlčí bolest 15. kapitola

18.02.2012 (07:00) • KatherinaCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 7× • zobrazeno 1770×

Všichni byli na svých místech. Na lavičkách napravo seděli Cullenovi a jejich přátelé, nalevo vlci. Carslisle jako oddávající stál uprostřed uličky a jemně kývl hlavou, když začala hrát hudba. Já a Alice jsme vyšli ladným krokem do rytmu skladby, kterou hrála Rosalie. Došli jsme až ke Carslisleovi, stoupli si na bok a vyčkávali jsme, až přijde Nesiie. Už dávno měla jít, ale pořád ještě nesešla ze schodů. Zřetelně jsem slyšela její splašené srdce bijící v jejím pokoji a tiché vzlyky. Nahuel se trochu ošil a v jeho pohledu se zračila obava. Chtěla jsem se jít podívat za Nessie, ale Alice mě okamžitě chytila za ruku a naštvaně zakroutila hlavou, ať zůstanu, kde jsem. Když skladba skončila, zavládlo v sále úplné ticho.

„Jdu se za ní podívat,“ pronesl okamžitě Nahuel, ale Alice ho také zastavila.

„Ženich nesmí před obřadem vidět nevěstu v šatech! Nosí to smůlu!“ Dupla naštvaně nohou a odmítala ho pustit dál.

„Alice, nech toho! Musím se podívat, jestli je v pořádku. Ustup mi z cesty!“ Nejdřív váhala, ale nakonec ho uposlechla a já jsem Nahuela i přes jeho protesty následovala k Nessie do pokoje.

„Nessie?“ Zaklepal na dveře, ale když se nedostavila žádná odpověď, opatrně otevřel dveře. Nessie ležela na zemi schoulená do klubíčka a usedavě brečela, když si nás všimla, snažila si skrýt tvář, ale Nahuel k ní okamžitě přiskočil a přitáhl si ji do náruče.

„Ššš. To bude dobré,“ chlácholil ji.

„Promiň. Já… Můžete se vrátit, teď už přijdu,“ vydala ze sebe mezi vzlyky, ale její hlas nebyl moc přesvědčiví.

„Co tě trápí?“ Nahuel se jí vpíjel do očí a hledal odpověď. Renesmé se už chystala odpovědět, když si někdo dole odkašlal a to mě vrátilo do reality.

„Potřebujete si promluvit, běžte a nezastavujte se, dokud nebudete mimo doslech. Vše si v klidu vyříkejte a až potom se vraťte,“ řekla jsem automaticky a otevřela jsem jim okno. Ihned mě uposlechli a odběhli do lesa. Dole najednou začal být šramot a mně bylo jasné, že je určitě bude chtít někdo následovat. Vyskočila jsem z okna, přikrčila jsem se a čelem jsem stála proti Belle, Edwardovi a Rosalii.

„Nechte je o samotě!“ přikázala jsem jim. Jenom na mě zavrčeli a chtěli mě obejít, když se vedle mě postavili všichni vlci a Paul byl jediný v lidské podobě. Nakonec se vedle mě postavili i Carlisle s Esme a Alice s Jasperem. Ostatní upíři zůstali stát naboku včetně Emmetta.

„Bude bitka!“ rozesmál se najednou a všichni na něj ihned zavrčeli. Nad naší reakcí jenom protočil oči, ale byl raději potichu.

„Je to naše dcera!“ vyjela na mě Bella.

„Ale má před sebou zatím její nejdůležitější rozhodnutí! Musí oba zjistit, jak moc se milují, potřebují být sami a já nedovolím ani jejím rodičům, aby jim ho odepřeli!“

„Ustup nám z cesty, vlčice!“

„Ne!“ procedila jsem skrz zuby a začala jsem se třást. Chvilku mi to trvalo a přeměnila jsem se do své vlčí podoby. Alice naštvaně zavrčela, že jsem zničila šaty, ale jinak to nekomentovala. V hlavě mi vířilo milion myšlenek, až jsem myslela, že se mi rozskočí hlava.

„Buďte zticha!“ přikázala jsem po chvíli. Nesnášela jsem, když jsme musela používat svou autoritu, ale nebylo na výběr. Vlci mě okamžitě poslechli, kromě Paula, který mi poslal jedinou myšlenku: „Musíme si pak promluvit!“

„Dobře,“ přikývla jsem automaticky, i když jsem jeho slova skoro nevnímala. Více mě zajímali kroky, které se blížily z lesa. Byly dvoje… Po chvilce se vedle nás objevila Nessie s Nahuelem a oba se usmívali.

„Můžete se prosím, proměnit?“ zeptala se nás ihned Nessie. Pouze jsme přikývla, všichni kromě mě odběhli do lesa a během deseti vteřin se vrátili v lidských podobách a oblečení.

„I ty, Nell, prosím,“ zopakoval Nahuel, když jsem neodešla. Zatahala jsem Paula za triko a naštěstí mu hned došlo, co chci. Vysvlékl si tričko a podal mi ho, vzala jsem ho do pusy a odběhla do lesa. Když jsem se vrátila, všichni už čekali, co se bude dít dál. Postavila jsem se k Paulovi, který mě ihned objal a políbil do vlasů.

„My s Nahuelem jsme se domluvili, že se nevezmeme,“ řekla Nessie bez okolků. Jacob radostně vykřikl, ale hned ztuhl, když si všiml, že všichni ostatní ztuhli.

„Proč?“ položila prostou otázku Rosalii.

„Máme se opravdu hodně rádi, ale milujeme jiné…“ Nahuel se podíval na Leah, které málem srdce vyskočilo z hrudi a pak na Nessie, která jenom slabě přikývla. Nahuel se šel postavit k Leah a Nessie k Jacobovi a bylo vidět, jak jsou dokonale šťastní.

„Tak to ani omylem!“ vykřikla Bella a vrhla se po Jacobovi. Byla příliš rychlá a bylo jisté, že se Jacob nestihne včas přeměnit, tak jsem udělala jedinou věc, která mě v ten okamžik napadla, skočila jsem mezi ně. Bella mě strhla na bok a silně mě udeřila do hrudního koše.

„Zase ty?“ zavrčela naštvaně. Potřebovala si vybít zlost a tak se rozhodla, že mě uhodí, ať si aspoň trochu uleví. Vše ve mně vřelo. Byla jsem šťastná za Jacoba a Nessie a nenechám nikoho, aby ničil jejich štěstí, hlavně když pořádně nechápe sílu otisku. Také jsem nechtěla, aby mě uhodila, natáhla jsem k ní ruce, když ihned odletěla ode mě a to jsem se jí sotva dotkla. Naštvaně se přikrčila a opět po mně skočila, byla už jenom dva metry ode mě, když do něčeho napálila a odrazila se nazpátek. Nechápavě se dívala mým směrem a svůj pokus zopakovala, ale dostavil se stejný efekt.

„Co to má znamenat?“ zakřičela na mě naštvaně, ale pomalu její vztek střídalo překvapení. Všichni na mě nechápavě hleděli, a když se ke mně chtěl někdo přiblížit, nemohl. Zdálo se, že mám kolem sebe neproniknutelnou kopuli.

„Jak je možné, že vlk má dar?“ pronesl fascinovaně Carlisle a pokoušel se ke mně dostat z několika směrů, aby zjistil, jak moc velká kopule mě chrání. Najednou začal nahlas přemýšlet, co za kopuly je kolem mě, jak se to objevila a další milion otázek, když se najednou obrátil na svou rodinu.

„Jaspere, Edwarde, Bello?“ nejdřív jsem nechápala, co po nich chce, ale on hned pochopili. Dívali se na mě a na něco se soustředili.

„Žádné emoce od ní necítím,“ řekl po chvilce Jasper.

„Ani já ji neslyším,“ potvrdil Edward.

„Nedokážu k ní natáhnout svůj štít, blokuje mě ten její,“ pronesla jako by nic Bella. Až v tenhle okamžik jsem si uvědomila, že opravdu kopuli kolem sebe dělám já, byla jsem tak překvapená, že jsem chvíli nedýchala.

„Nell, dokážeš ten štít stáhnout?“ zeptal se po chvilce Carslisle. Pouze jsem pokrčila rameny a snažila jsem si v mysli představit, jak ta kopule kolem mě mezí, ale nic se nedělo, pořád byla na svém místě.

„Lásko,“ oslovil mě Paul a vpíjel se do mě pohledem a bylo mi jasné, že mi vidí až do duše. Pohled jsem mu opětovala a zatoužila jsme po jeho objetí a vřelých polibcích. Rozběhla jsem se k němu a vrhla jsem se mu do náruče, až jsem ho povalila.

„Její ochrana zmizela,“ pronesl jen tak mimochodem Carlisle, ale já už se vpíjela do Paulových rtů. Užívala jsem si celý tenhle okamžik. Byla jsem s Paulem, byla jsem jedinečná a především sešlo se svatby a všichni vlci budou šťastní, co víc si přát?

„Tohle bude Ara velice zajímat…“

Moc mě potěšily komentáře k minulé kapitolce, i když jich nebylo moho, ale jsem ráda, že je o ni stále zájem :-) Tahle kapitolka se trochu urychlená, ale potřebuji se v ději dostat trochu dál, ale slibuju, že další bude s více detaily.

Autor: KatherinaCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Vlčí bolest 15. kapitola: