Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Vlčí bolest 13. kapitola

15.11.2011 (10:15) • KatherinaCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 12× • zobrazeno 2777×

Běžela jsem a vítr mě šlehal čím dál nesnesitelněji do kožichu a začínalo mi dělat potíže dýchání. Ale žádná z těchto věcí mi nevadila, vše mi bylo jedno, kromě myslí, které jsem začala slyšet, a mířily ke mně. Chtěla jsem je odehnat, ale neměla jsem sílu cokoliv jim přikázat. Smutně jsme zavyla a ještě zrychlila. Má smečka mě okamžitě napodobila a vydala se za mnou. Nesledovali mou stopu, sledovali mou mysl a při každém hlubším nahlédnutí do ní sebou bolestně cukli, kvůli smutku, který mě stravoval zevnitř.

„Brácho, promiň…,“ poslal jedinou myšlenku k Paulovi Jacob a hned potom celá smečka zmizela, kromě Paula.

„Proč jsi zůstal?“ vyjela jsem na něj ostře. Nad mou otázkou jenom protočil oči a ještě zrychlil. Okamžitě jsem zareagovala stejně, ale jedna část mého vědomí mě přinutila zpomalit a po chvíli ještě zastavit. Moje vlčí část, která se otiskla, se musela zastavit, neměla na výběr a pro tenhle okamžik jsem ani já neměla. Paul byl rád, že na něj čekám, ale mně to vadilo. Nechtěla jsem ho vidět, být mu nablízku, chtěla jsem být… Být… Sama…?

„Jsi si tím jistá?“ zeptal se Paul a smykem zabrzdil přímo přede mnou. Okamžitě jsem se nahrbila a zavrčela jsem na něj. Nejednalo se o náznak útoku, bylo to spíš obrané opatření, nechtěla jsem, aby mi bylo opět ublíženo. Další bolest bych už zřejmě nezvládla. Pod náporem mých myšlenek sebou Paul bolestně škubl a sklopil zrak. Cítila jsem jeho pocity silněji, než bych chtěla. Bolest, smutek, vztek, nenávist vůči sobě… Nechtěla jsem cítit to samé, co on, tak jsem začala zuřivě vrtět hlavou, ale myšlenky stále neodcházely. Zavyla jsem a okamžitě jsem se proměnila.

Bylo mi jedno, že jsem nahá, a že mě někdo může vidět a rozběhla jsem se do hlubin lesa, směr La Push. Slyšela jsem za sebou něčí kroky, tak jsem ještě zrychlila. Běžela jsem neuvěřitelně rychle, na to, že jsem byla v lidské podobě. Najednou do mě narazila studená černovlasá hrouda a povalila mě na zem. Zmítala jsem sebou, ale ruce mi sepjala nad hlavou a odmítala mě pustit. Naštvaně jsem zavrčela a podívala jsem se útočníkovy do tváře, nade mnou se tyčila Alice. Zakryla mě dekou a naštvaně si mě měřila.

„Ničíš si vlastní štěstí!“ nadávala mi, ale já jsem ji odmítala poslouchat. Alice na mě naštvaně zavrčela a já jí to oplatila stejnou mincí. Zůstali jsme v téhle pozici, dokud vedle nás nezastavil udýchaný Paul.

„Nenech si ji opět utéct. Znovu ji chytat nebudu, jasné?“ ujišťovala se Alice. Paul okamžitě přikývl a přiblížil se k nám. Alice mě opatrně pustila, a když si mě Paul, přes všechny mé protesty, přitáhl do náruče, rozběhla se směrem do jejich domu.

„Jdi pryč!“ zanaříkala jsem a po tváři mi začaly stékat slzy. Paul se na mě bolestně zadíval a snažil se z mého obličeje vyčíst, jak je má prosba vážná.

„Omlouvám se,“ pronesl po chvíli.

„To mi opravdu pomůže!“ zavrčela jsem na něj naštvaně.

„I když jsem byla mimo, záleželo mi na tobě, ale ty jsi mě odmítal! Nebyl jsi se mnou, a když ano, tak jenom pár sekund a hned si běžel pryč. To jsem ti byla tak nepříjemná? Vadilo ti, že nejsem ve své kůži? Zlomil se snad tvůj otisk do mě?“ Byla jsem plná pochyb. Milovala jsem Paula a nebylo to jenom otiskem, líbil se mi ještě dřív, než jsme zjistila celou pravdu. A když jsem ho potřebovala nejvíc, tak tu pro mě nebyl… Myslela jsem, že jsem ho ztratila. Nevěděla jsem, co mám dělat. Jenom jsem si přála, aby mi všechno vysvětlil.

„Ty… Ty si myslíš, že už tě nemiluju?“ ptal se nevěřícně. Přikývla jsem, ale vyhýbala jsem se jeho pohledu.

„Miluju tě víc, než svůj život. Celou dobu jsem se o tebe bál, byl jsem za dveřmi a hlídal jsem tě ve dne, v noci. Myslel jsem na naši budoucnost a na to, jak bude náš vztah vypadat, pokud zůstaneš v tom stavu… Protože pokud bys v něm zůstala, nemohl bych se k tobě chovat jako ke své přítelkyni, chránil bych tě a vychovával jako malou sestřičku. A především bych nemohl udělat tohle, abych se necítil provinile…“ Rukou mi vjel do vlasů a vášnivě mne políbil, jako nikdy dřív. Přivinula jsem se k němu ještě blíž a polibky jsem mu ochotně vracela. Líbal mě a hladil po tvářích a zádech.

Po chvíli se ode mě odtáhl a já jsem nespokojeně zavrčela. Paul se zasmál, ale hned zase zvážněl. Vpíjel se mi do očí a čekal na schválení… Pohled jsem mu ochotně oplácela a kousla jsem se do rtu, abych aspoň trochu skryla svůj stud. Věděla jsem, co přijde každým okamžikem, a byla jsem ráda, že mé poprvé bude zrovna s Paulem, ale trochu jsme se bála. Přece jenom se jednalo o mé poprvé a já si nebyla jistá, co dělat… Paul si všiml mé nerozhodnosti a chtěl něco namítnout - ve smyslu, že ještě můžeme počkat, ale já jsem ho umlčela polibkem a začal jsem mu vyhrnovat tričko…

Omlouvám se, že kapitolku přidávám až po tak dlouhé době, ale nebyl opravdu čas. Také bych vás ráda požádala o komentáře. Je jich čím dál méně a potom se mi zdá, že o povídku není zájem, takže se mi do psaní ani moc nechce. Prosím, nechte aspoň smajlíka.

Autor: KatherinaCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Vlčí bolest 13. kapitola: