Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Vítej v reality show! - 9. kapitola

08.09.2011 (12:45) • Kika57 • FanFiction na pokračování • komentováno 40× • zobrazeno 5204×

„Ta-c-bylo-kd-a?“ mluvila jedna přes druhou. Dohromady to nedávalo vůbec smysl. Jen jsem nad nimi kroutila hlavou. Udělala jsem jeden krok. Pravá noha se skoro dotýkala prvního schodu, když se ozvalo výhružné varování.

„Uděláš ještě jeden krok a z těch schodů tě shodím!“ téměř zavrčela Mia. Noha mi zůstala trčet ve vzduchu. Nechtěla jsem riskovat a vyprovokovat její druhé, a hlavně zlé, já.

„Hodná holka!“ řekla potěšeně. Berta s Darou mě každá chytla za ruku a dotlačila na gauč. Všechny si posedaly kolem mě do půlkruhu. Hypnotizovaly mě jejich oči. Bylo to opravdu strašidelné…

„Tak už to vyklop!“ nevydržela Berta.

„Líbá skvěle?“ zeptala se z ničeho nic Jess a tím si od všech upoutala pozornost.

„L-líbá? To jakože vy…“ dostávala ze sebe Dara.

„Jo! Když se loučili!“ chlubila se Jess. „Vidíte tamhle to okno? Tak tam je krásně vidět na zahrádku a cestu k vile,“ dodala a nezapomněla se na mě zašklebit.

Mia po mně házela ty nejvražednější pohledy, které jsem kdy v životě viděla. Pevně mě uchopila za ramena a třásla se mnou sem a tam.

„Líbali jste se?!“ křičela mi do tváře.

„Au! To bolí!“

Holky ji okamžitě ode mě odtrhly. Jenže to nepomohlo. Rudla čím dál tím víc a to samé se mohlo říct i o jejím hlasitém funění. Po chvilce se uklidnila. Stály jsme naproti sobě. Holky už stály kousek stranou.

„Promiň. Nechtěla jsem tak vystartovat… A políbili jste se?“ zeptala se mě v klidu a mírně se usmála.

„On mě a na rozloučenou?“ řekla jsem opatrně.

Sledovala jsem její červenající obličej a třesoucí se ruce. Udělala jsem opatrně krok dozadu, jenže si toho všimla.

„Mně neutečeš!“ zakřičela a rozeběhla se. Okamžitě jsem se otočila a utíkala pryč. Nikdy jsem nebyla nějak pohybově nadaná, a teď mi k tomu nepomohly ani boty na podpatku. Běžela jsem, v rámci možností, rychle, ale už na třetím shodě jsem ucítila bolestivý dotek. Její ruka mi silně stiskla zápěstí a trhla s ním dozadu. Nečekala jsem to, takže jsem se ani nestihla chytnout zábradlí. Až moc rychle jsem sledovala své okolí. Z něho se stávala rozmazaná šmouha a setkání s tvrdou podlahou se nemilosrdně blížilo. Jako poslední jsem ucítila bolestivou ránu do mého těla, která mě ochromilo. Do ničivé temnoty mě doprovázely ženské zděšené výkřiky.

***

Bude v pořádku. Má jen lehký otřes mozku a vymknuté rameno. Z dálky jsem slyšela mužský hlas.

Jenom? Jak to můžeš říct?! rozčiloval se druhý hlas. Připadal mi mnohem hezčí a povědomí.

Uklidni se, Edwarde! rozkazoval ten druhý. Edwarde? Opravdu nezvyklé a staré jméno. Já jednoho Edwarda znám. Potkala jsem ho nedávno na jednom ostrově… Edward! Snažila jsem se za všech sil otevřít oči. Cítila jsem, jak se mi srdce rozbušilo nejvíc, jak mohlo.

„Bello?“ slyšela jsem zřetelně a těsně vedle mě. Byl to on. Edward. Cítila jsem, jak mi jeho dech ovál obličej a jeho ruka mě pohladila po ruce.

„Edwarde?“ zachraptila jsem a konečně rozlepila víčka. Jako první jsem spatřila Carlislea. Až po chvilce, ale opravdu malé, mi došlo, že je lékař.

„Jak se cítíš.“ Nebyla to otázka.

„Mizerně?“

„To se mě ptáš?“ Opravdu hodně mi připomněl učitele fyziky.

„Ne!“ odsekla jsem podrážděně. „Co se stalo?“ pokračovala jsem, ale tentokrát už klidněji.

„Mia,“ řekl Edward. „Prý si před ní utíkala a ona tě shodila ze schodů… Máš lehký otřes mozku a vykloubené rameno.“

„Ta mrcha!“ Prudce jsem se posadila, ale jakmile jsem dokončila svůj čin, tak se mi to vymstilo. Před očima se mi začala střídat tma se světlem. Cítila jsem, že se mé tělo kymácelo sem a tam a letmý dotyk na zádech.

„Lehni si,“ jemně mi nařídil jeho hlas. Druhou rukou mi opatrně zatlačil na zdravé rameno a pokládal mě zpět do polštářů. Byla jsem ráda, že nejsem sama. Byla jsem moc ráda, že je tu on.

„Ehm. Měla bys hodně ležet a pít. Tady máš nějaké léky… Kdyby tě bolela hlava,“ promlouval ke mně Carlisle.

„My už půjdeme, ale kdyby něco…“ přerušil ho Edward. „Tak zavolej na tohle číslo.“ Mrkl na mě.

Poté oba dva odešli. Zbyla po nich pouze krabička s léky a papírek s telefonním číslem. Povzdychla jsem, zachumlala se do peřiny a pokoušela se znovu usnout…

***

„Bello?“ Jessicy hlas bych poznala kdekoli. Podívala jsem se na ni, ale dnes jsem toho litovala. Oči měla úplně rudé pláčem. Byla v nich vidět obava, strach a nenávist.

„Tady máš něco k jídlu. Jak ti je? Strašně jsi mě vyděsila!“ vzlykla. Vedle postele na nočním stolku byl položený tác s jídlem. Vonělo to moc hezky. Dokonce jsem dostala hlad.

„Je mi líp.“ Usmála jsem se. Hladově jsem hypnotizovala jídlo. Jess si toho všimla a umístila tác s jídlem na mé nohy. S chutí jsem se pustila do palačinek.

„Mia se ještě nevrátila,“ řekla potichu.

„Co?“ nechápala jsem.

„Už je deset večer a dnes šla ona.“

„No a?“ pípla jsem. Bylo mi to líto. Byla s ním pomalu déle než já. Co spolu dělají? Probíhá jejich večer stejně jako náš? Také ji políbí na konci večera?

„Já jen, abys to věděla,“ odpověděla.

Po chvilce trapného ticha jsme si povídaly o všem. Vzpomínaly jsme na střední a přemýšlely, co se asi děje u nás doma. Bavila jsem se dobře do doby, než se rozrazily dveře.

Než si zvyknu na školní režim, tak asi kapitoly budou přibývat později. Však maximálně každý druhý den. Pokusím se to o víkendu nahnat, ale nic neslibuji...

Co říkáte na kapitolu? Mia to asi trochu přepískla. Proč je s Edwardem tak dlouho?

Autor: Kika57 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Vítej v reality show! - 9. kapitola: