Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Vítej v reality show! - 7. kapitola

04.09.2011 (18:15) • Kika57 • FanFiction na pokračování • komentováno 42× • zobrazeno 5488×

Celou noc jsem se převalovala ze strany na stranu. Přemýšlela jsem o našem rande… Nebyla moje reakce až příliš unáhlená? Proč jsem ho jenom nenechala pokračovat? Třeba by se vše vyjasnilo… Třeba to tak nemyslel. Neměla náhodou Mia pravdu? Znamená to, že když jsem šla poslední, tak jako první vypadnu?

Celou noc se mi v hlavě točily myšlenky kolem vyřazování. Vím… Říkala jsem, že vyřazení mi nevadí, ale jakoby mi našeptával neznámý hlas, že tu chci zůstat. Že by mi opravdu hodně vadilo a mrzelo mě, kdybych vypadla?

Ráno jsem vstala poměrně brzy. Nikdy jsem nebyla žádný lenoch, proto mě překvapilo, že jsem tu skoro pořád jenom ležela. Dnes jsem si to zatrhla. Jestli tu zůstanu, tak si ho užiju ještě dost, a jestli ne, tak si alespoň zvyknu na brzké vstávání. Všem jsem připravila snídani – palačinky.

Když jsme všechny dojedly, tak jsme si sedly na pohovku a povídaly si. Každá odhalila kousek svého života a poté proběhla výměna telefonních čísel, mailů a facebooků. Každá si za ten týden zvykla na přítomnost té druhé. Vytvořily jsme si zvláštní pouto přátelství…

Všechny jsme se připravovaly společně. Každá pomáhala té druhé. Ať je Mia jakákoliv, tak občas má fajn nápady a tento byl jeden z nich. Uděláme ze sebe bohyně krásy. Tím si třeba na poslední chvíli uvědomí, že toho, koho chtěl vyřadit, nevyřadí.

Přesně v sedm přišel Jasper. Koukal na nás s otevřenou pusou. Potěšilo mě to, i když jsem netušila, jestli ten výraz patří i mně. Sebevědomí mi stouplo o sto procent. Dokonce i rostla naděje, že by si to opravdu mohl rozmyslet a nechat mě tu ještě další týden.

Jasper šel před námi po okvětních plátcích z růží, které byly ohraničené svíčkami. Musely jsme jít za sebou v pořadí, v jakém jsme se setkaly s Edwardem.

Celou cestu jsem musela opět myslet na Edwarda. Ani jsem moc nemusela dlouho pátrat v hlavě a viděla jsem ho před sebou. Viděla jsem jeho zrzavý rozcuch, zlaté oči a pokřivený úsměv, který patří jenom mně. V jeho přítomnosti jsem se cítila zvláštně, ale přesto krásně. Vyvolával ve mně pocit bezpečí. Jen je škoda, že se to tolik pokazilo… Jaké by bylo, kdyby ne? Dozvěděla bych se o něm víc. Co přesně? Kolik informací mi uteklo?

Přibližovali jsme se k obrovskému altánu. Jeho podlaha byla celá zasypána lístky z růží. Na opačném konci, než jsme stáli, stál kulatý stolek s vázou. V ní bylo šest růží. Všimla jsem si i usmívajícího se Edwarda. Stál po boku stolu.

Jasper navedl Jess. Ukázal jí, kam si stoupnout a postupně i ostatním dívkám. Já byla jako poslední a mé místo bylo vedle Edwarda. Stoupla jsem si na své místo a koukala se na Jess. Stála přímo naproti mně. Bála jsem otočit svůj pohled na něj. Jestli jsem si včera myslela, že jsem na nervy, jak se cítím dnes? Srdce mi bilo jako na poplach, až jsem měla obavy, že vyskočí.

„Uklidni se.“ Tichý mužský hlásek mi promlouval do hlavy. To jsem opravdu tak mimo? Vyděšeně jsem se rozhlédla a opět se můj pohled setkal s tím jeho. Usmál se na mě a mrkl.

„Nemáš se čeho bát,“ ozvalo se znovu. Šeptal to on. Jeho rty se pohybovaly a tvořily krásnou melodii.

Nemám se čeho bát? došlo mi. To jakože nevypadnu? Nebo jak to myslel?

„Jsem rád, že jsme se tu všichni takto sešli,“ začal svůj proslov, ale tak nahlas, aby ho všichni slyšeli. „Každý večer jsem mohl strávit nějaký čas s každou z vás. A teď je tu nelehký úkol. Ač nerad, tak musím jednu z vás poslat domů.“ Jeho hlas posmutněl. Byl báječný řečník. Všechny jsme hltaly každé jeho slovo, ale já z jiného důvodu, než ony. Je krásný, ale to není vše…

Přešel k váze a uchopil jednu růži. Přešel s ní k Jess a zastavil se. Koukal jí do očí a šel k Bertě. Ihned jsem poznala, jak moc to Jess zranilo. Však její obličej polevil, když ani Bertě nedal růži a přešel k další a další dívce. Na konec se zastavil u mě.

„Omlouvám se. Nemyslel jsem to zle,“ zašeptal tak, abych to slyšela jenom já. „Chtěl bych ti to vynahradit.“ Jeho hlas se zvláštně třásl. Kdyby mi toto říkal někdo jiný, tak bych si myslela, že je nervózní a plný obav.

„Přijmeš prosím tuto růži?“ řekl tentokrát nahlas.

„A-Ano…“ Nerozuměla jsem tomu. Pořád jsem si neuvědomovala jeho slova. Byla jsem první na seznamu postupujících dívek. Dál už jsem vůbec nic nevnímala. Pouze jsem vnímala rudou růži v mé ruce. Nádherný pocit překvapení mi zatemnil mysl.

Do reality mě dostal až pláč. Všechny dívky se rozešly k Zoe a hned ji drtily ve svém objetí. Ten úžasný pocit zmizel jako pára nad hrncem. Došlo mi, že ona je dívka bez růže. To ji už nejspíš nikdy neuvidím… Rozešla jsem se k ní taky. Za tu dobu jsem ji měla po Jess nejraději. Byla moc milá a hodná. Nechápu, co vedlo Edwarda k tomuto rozhodnutí.

Když jsem se otočila a chtěla se zeptat Edwarda proč, tak už tu nebyl. Nebyl v altánu a ani jsem ho neviděla poblíž. Začalo být poměrně chladno, tak jsme se odebraly do vily. Zoe musela odjet ještě dnes. S nechutí jsme jí pomohly zabalit.

Celé to na mě dopadlo, až když jsem seděla ve svém pokoji s růží v ruce. Zoe vypadla a já postupuji. Jelikož jsem jako první dostala růži, tak jdu zítra jako první na rande. Měla jsem na Edwarda tolik otázek… Snad to bude probíhat lépe, než včera!

Tento díl byl velmi náročný. Vím, že je krátký, ale je opravdu vyčerpávající přidávat kapitolu každý den. ;)

Co myslíte? Rozhodl se Edward dobře?

Autor: Kika57 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Vítej v reality show! - 7. kapitola :