Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Vítej v reality show! - 4. kapitola

31.08.2011 (11:45) • Kika57 • FanFiction na pokračování • komentováno 37× • zobrazeno 4865×

Koukala jsem na dveře a nemohla pochopit nic, co se tu stalo. Čekala jsem, že ji uvidím někam jít, ale ne. Prostě vyšla ze dveří a byla pryč… Koukla jsem na ostatní, jestli si toho také všimly, ale asi ne. Byly tolik zaneprázdněny Bertou, že jí nevěnovaly pozornost? Zatřásla jsem hlavou sem a tam a pokoušela se tím vyhnat myšlenky na Alice.

„Tak co! Že je úžasnej!“ žvatlala Jess a drtila Bertě ruku. To ji probralo a konečně se na nás podívala.

„Já… Já ho miluju,“ vydechla zasněně a hypnotizovala obrovský lustr. Podívala jsem se stejným směrem jako ona. Třeba tam vidí něco, co ji tak rozvášnilo… Ne – nevidí.  Je tam jenom asi dvacet žároviček, ale jinak nic jiného.

„Jo… To jsme dvě.“ Jess zopakovala její gesto a zírala do lustru.

Asi po půl hodině neustálého vzdychání jsem si šla do pokoje číst. Holky z práce, které věděly o reality show, si ze mě dělaly srandu, protože jsem si sebou vzala i pár knížek. Knihy mě začaly bavit až od druháku, takže mám co dohánět. Nejraději mám Na větrné hůrce nebo Romea a Julii. Obě dvě jsem si s sebou vzala…

Jen co jsem otevřela do pokoje, mě do nosu udeřila nádherná vůně. Hned nato mě vítr šlehl do tváře a až v tu chvíli jsem si všimla otevřeného balkónu. Rychle jsem zavřela dveře a rozešla se k balkónu. Vůně tam byla nejintenzivnější. Udělala jsem ještě malý krůček a vstoupila na balkón. Dveře jsem zavřela a opřela se o ně. Zavřela jsem i oči a zhluboka se nadechla. Užívala jsem si ji. Tak krásná… Připadalo mi to, jako by zdroj té vůně byl přímo u mě. Vlasy se mi rozvířily kolem hlavy. Bylo to zvláštní, ale přesto kouzelné. Připadala jsem si jako ve snu. Mou tvář ovál chlad a já se zatřásla zimou. Z ničeho nic chlad zmizel, stejně jako mizela vůně. Zklamaně jsem otevřela oči, ještě jednou se rozhlédla kolem sebe a vešla dovnitř – do tepla.

Přešla jsem k poličkám, vyndala si knížku a sedla si na pohovku. Natolik jsem se začetla do osudu zamilované dvojice, že jsem si nevšimla teď už vycházejícího slunce. Očima jsem tikala po místnosti a vyhledávala hodiny. Bylo čtvrt na pět ráno. Po tomto zjištění jsem zalapala po dechu, zaklapla knížku a utíkala dolů. Doufala jsem, že nejsem sama, nebo že tam bude jméno nějaké jiné dívky, než jsem já. Bylo to hloupé, ale jak by mohl udělat někdo dojem s tmavými kruhy pod očima? Asi těžko… Abych se v tomto luxusu udržela alespoň týden, tak musím nějak vypadat.

Mohlo mě opravdu napadnout, že holky budou v posteli. Chtěla jsem se otočit, ale na stole už byly desky. Váhavě jsem se k nim rozešla, popadla je to rukou a začala číst.

Milé dámy,

už máme za sebou dva večery, tedy dvě rande a ještě nám jich pár zbývá.

Na dnešní večer se může těšit Dara.

Přejeme hodně úspěchu.

Úlevou a štěstím jsem se začala dost nahlas smát. Byla to dost velká úleva… Asi bych se propadla, kdyby mě viděl zrovna dnes!

„Bello?“ ozvalo se ospale ze schodů. Pomalu jsem se začala otáčet. Stály tam všechny. Všech pět v řadě, ale nekoukaly na mě, ale na desky v mé ruce.

„Kdo?!“ vyštěkla podrážděně Mia.

„Dara,“ usmála jsem se.

„J-já?“ Vypadala opravdu vtipně. Její zrzavé, lehce kudrnaté vlasy trčely do všech stran. Její oči byly zalité slzami štěstí, pusa dokořán - a to nemluvím o jejím oblečení. Na sobě měla noční košili až na zem. Byla bílá s modrou kočkou na prsou. Už z dálky vypadalo, že je to příjemná bavlna. Přes sebe měla chlupatý šedý župan s kapsou na boku. Na ní byl našitý Snoopy.

„Jo, ty!“ zakřičela jsem, aby se už nemusela ptát znovu.

„To není možný!“ zakřičela celá rudá Mia. „Dnes mám jít přeci já!“

„Ne-e… Tady stojí Dara.“ Takovou chuť na někoho vypláznout jazyk, jsem už dlouho neměla. Naposledy hned po maturitě na Lauren – odporná, nepřekonatelně podlá čarodějnice. Nedivila bych se, kdyby doma chovala černou kočku a make-upem si schovávala hnusnou chlupatou bradavici.

„Dej to sem!“ Běžela ze schodů pomalu nadlidskou rychlostí. Vyrvala mi z desky z rukou a koukala na ně. Nikdo nic neříkal. To jsem změnila já asi po pěti minutách.

„Tak co, Mio. Už mi věříš?“ zeptala jsem se nevinně.

„Áá! Já se na to můžu!“ vyštěkla. Byla opravdu rudá jako rajče, že jsem na chviličku dostala strach. Rozešla se ke dveřím, stoupla si mezi ně a zhluboka dýchala. Nechápu, co ji tak žere. Vždyť na tom, že ho ještě neviděla, není nic špatného. Viděly ho jen dvě z nás. Je to prostě o štěstí a to přeci nerozhoduje o tom, kdo a kdy vypadne, ne? Nebo jo? V myšlenkách jsem se natolik zmátla, že i já jsem na okamžik pocítila žárlivost. Proč vlastně jdeme až takto pozdě?

„Bello… Vypadáš fakt strašně! Cos dělala celou noc?“ ucítila jsem Zoin dotek na své tváři.

„Četla jsem?“

„Vždycky jsi byla… jiná, ale že až takhle? Která jiná holka by si v tomto luxusu a ještě k tomu v noci četla?“ utahovala si ze mě Jess.

Dál se můj vzhled neřešil. Kolem čtvrté jsme zavolaly Alice. Přeci jen… Když má někdo rande s „Bohem“ a ještě k tomu prachatým, tak by se nic nemělo podceňovat. Konečné dílo bylo perfektní. Všechny jsme byly ohromeny. Z Dary byl fakt kus. Nechápu, jak se něco podobného mohlo stát s obyčejné holky.

Opět, jako předešlé dny, pro Daru přišel Jasper přesně v sedm. Zavázal jí oči a společně s Alice ji vyvedli kamsi pryč.

Zarazilo mě, že Dara se tu objevila už za hodinu a půl. Vypadala stejně zaraženě jako Jess s Bertou.

„On je opravdu boží!“ rozbrečela se.

„No tak… Stalo se něco? Ublížil ti?“ Zoe v tomto byla úžasná. Za ty dva dny, co jsem s holkami strávila, jsem si ji oblíbila nejvíc. Jako jediná se nezajímala o sebe, ale o druhé. Byla plná soucitu a nemluvila sprostě a nechodila zmalovaná… I to jí přidalo plus na mém žebříčku oblíbenosti.

„Zvorala jsem to! Jsem tak příšerně pitomá!“

„Cos…“

„Já… Procházeli jsme se po pláži. Vše bylo úžasné. Pak jsem spatřila skalky a navrhla jsem, že tam půjdeme. Jenže když jsme byli na jedné z nich, tak mi uklouzla noha. Okamžitě jsem se ho chytla. Když mi pomáhal na nohy, tak jsem do něj nechtěně strčila a on spadl do vody. Byla mu zima, tak jsme to ukončili… Jsem pitomá!“ poslední větu zakřičela s lítostí a vztekem. Nečekala na naši reakci a utekla do svého pokoje. Bylo mi jí líto a nebyla jsem jediná. Však vždy se někdo najde…

„Aspoň, že tak,“ s hořkostí v hlase řekla Mia.

„Co?!“ vyštěkla jsem. Ta holka už mě vážně začala štvát. Zmalovaná chodí jak… levná holka a ještě se bude smát cizímu neštěstí?!

„No co… Alespoň vypadne jako první. Nemá šanci.“ Její nadřazený tón jsem měla sto chutí poslat tam, kde určitě ještě nebyl.

„Jsi odporná,“ zašeptala jsem, ale i tak to slyšela.

„Co prosím?“

„Tím tvým vražedným pohledem mě nezastrašíš.“ Zasmála jsem se. Nikdy jsem šťastnější za svého otce. Kvůli jeho práci se o mě bál ještě víc než otec s normálním povoláním o své dítě. Můj táta, náčelník Forkské police, mě donutil přihlásit se na kurs sebeobrany.

„Jsi ubohá a trapná nicka,“ prskala a s nosem nahoru odkráčela do svého pokoje. Jako už po několikáté za den se v domě rozneslo hrobové ticho. Všechny na mě koukaly s otevřenou pusou a moje nejhorší vlastnost, která se už dlouho schovávala, byla na povrchu. Horkost mi stoupala do tváří a moje odvaha byla ta tam. Kdybych měla kam, tak uteču hodně daleko a schovám se tam, dokud se na tuhle scénu nezapomene.

„Raději půjdeme spát, ne?“ Berta je úžasná! Takhle mě zachránit… To jí nikdy nezapomenu!

„Jasně,“ řekla jsem vesele a utíkala po schodech.

V pokoji byla opět ta vůně. Zhluboka jsem dýchala. Užívala jsem si ji, dokud tu ještě je. Přešla jsem k posteli, lehla jsem si na ni a zachumlala se do peřin. Zavřela jsem oči a poddala se spánku…

Autor: Kika57 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Vítej v reality show! - 4. kapitola: