Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Vítej v reality show! - 14. kapitola

22.09.2011 (18:00) • Kika57 • FanFiction na pokračování • komentováno 32× • zobrazeno 4783×

„Já jsem tady, protože mám pro vás návrh.“ Všechny jsme na něj upíraly svůj zrak a čekaly, co z něj vypadne.

„Nedávno byl otevřen nový salón krásy. Nechcete ho jet vyzkoušet?“ ptal se pomalu a zřetelně.

„Bomba!“ vypískla Dara. Berta s Miou zuřivě přikyvovaly hlavou a mně to bylo v podstatě jedno. Když se nad tím zamyslím, tak jeden den relaxace přeci neuškodí.

„Tak jo. Jděte si zabalit a já tu na vás počkám.“

Všechny jsme se vydaly nahoru. U každé byla vidět radost a hlavně nadšení. Ani jedné nedocházelo, že tu není něco v pořádku.

Do malé tašky jsem si zabalila oblečení na převlečení, plavky a hygienické potřeby. Nikdy jsem nebyla v podobných salónech. Ve Phoenixu… Bydlela jsem tam do svých sedmnácti let. Když jsem byla malá, tak mě nic podobného nenapadlo, a když jsem byla starší, tak nebyl čas. Ve Forks nic podobného nebylo. Možná nějaký v Port Angeles, ale jelikož se o něm nemluvilo, tak to tam nebylo moc dobré.

Udivilo mě, že se čekalo na mě. Holky už měly tašky u dveří a živě debatovaly, jak moc se těší, co je čeká a podobně. Edward stál kousek od nich, v ruce držel mobil a mračil se na něj.

„Jsem tu,“ upozornila jsem na sebe. Nikdo, kromě Edwarda, mi nevěnoval pozornost. Věnoval mi jeden ze svých nádherných pokřivených úsměvů a převzal si ode mě tašku. Nějak si do rukou naskládal i ostatní tašky a vedl nás pryč. Ocitli jsme se u mola, u kterého nás vysadili první den.

„Nastupovat, dámy,“ řekl zvesela. Hodil tašky někam do kouta a každé pomohl nastoupit. Poté přešel ke kormidlu a ujal se řízení.

Vítr mě šlehal do tváře a cuchal mi vlasy. Jediné štěstí bylo, že nebyl chladný večer. S radostí jsem vystavila svou tvář proti větru. Nevadilo mi, že mi cuchal vlasy.

„Co tam budeme dělat teď večer?“ vypadlo ze mě a tím nechtěně upoutala pozornost k mé osobě.

„Dnes už nic. Přespíte tam a hned ráno si pro vás přijdou,“ odpovídal stále otočený zády. To jsem mu nestála ani za pohled? To, že řídí loď, není žádná výmluva. I když je tma, tak vidím, že kolem nás žádná není. Takže kdyby mi věnoval i pouhý letmý pohled, tak by se nic nestalo.

Byla jsem tolik zabraná do svých myšlenek, že jsem si neuvědomila, že loď zpomalila a pomalu se blížila k molu. Jakmile jsme k němu dojeli, tak ji nějací chlápci přivázali.

***

Procházeli jsme obrovskou luxusní halou. Mia se vyjádřila pouze obdivným písknutím. Dara poskakovala kolem dokola a Berta se snažila zachovat klid.

Edward stál včele a jistým krokem kráčel k recepci.

„Ten má ale zadek!“ zašeptala Mia. I když jsem tu poznámku nevyslovila já, tak jsem cítila, jak mi zrůžověly tváře. Edward se na nás otočil, přeměřil si nás pohledem a uchechtl se. Díky tomu jsem nabrala mnohem červenější odstín. Raději jsem sklopila pohled a potichu cupitala za ním.

Poslouchala jsem, jak Edward plynule mluvil španělsky s recepční. Ten to jazyk jsem moc neovládala, takže jediné, co jsem rozuměla, bylo Edward Cullen. Recepční okamžitě zvedla telefon a netrpělivě poklepávala prsty o desku pultu. Bylo poznat, když jí to dotyčný na druhém konci zvednul. Pevně sevřela ruce a začala křičet…

Během pěti minut před námi stály tři ženy.

„Dobrý den,“ promluvila jedna. Její přízvuk byl komický, ale aspoň na nás nemluví španělsky…

„Jít,“ řekla druhá a všechny tři se otočily a kráčely k výtahu.

„Užijte si to. Večer vás vyzvedne Alice,“  řekl Edward, ale ani se nerozloučil a rychle utíkal z budovy.

***

„Ty kráso!“ neudržela se Berta. I mně se tajil dech při pohledu, kde budeme dnes spát. Všem nám daly společný pokoj, ale to nevadilo. Postele jsme si přišouply k sobě a strašně dlouho jsme si povídaly.

Mia se svěřila ostatním dívkám, že jí její otec znásilňoval a tím rozpoutala „pravdivou“ debatu. Každá říkala něco, co se o ní nevědělo. Něco tragického. Něco, na co chtěla už dávno zapomenout…

Berta nám vyprávěla, jak v patnácti otěhotněla. Rodiče se na ni nezlobili, ba naopak. Její mamka už dítě mít nemohla, tak to celé prožívala s ní. Dál ji živili, kupovali oblečení a přede všemi tajili, že je těhotná… Přesně tak, jak si to přála. Asi týden před termínem porodu všichni tři odjeli co nejdál od jejího města. Tak daleko, aby se nerozneslo, že byla Berta těhotná. Největší překvapení pro ni bylo, když porodila. Byl to krásný chlapeček. Prý byla ta nejšťastnější holka pod sluncem, ale jen do doby, než za ní přišli její rodiče. Donutili ji, aby podepsala nějaký papír, kde svěřuje malého Marka do jejich péče. Vyhrožovali jí, že ji vyhodí z bytu a pošlou na ni sociálku. Podepsala to… Jakmile to udělala, tak jí našli dům dost daleko od nich a přestěhovali ji.

Bylo mi z toho na nic. Připadalo mi to, jako by můj život byl tak jednoduchý. Ony si prožívají peklo na zemi a já? Můj jediný problém byl, když mě v prvním kole přijímaček nevzali na školu, na kterou jsem chtěla jít.

Usínala jsem se zvláštním pocitem, že nás někdo pozoruje. Že je tu někdo s námi, ale nikoho jsem neviděla.

Já si to nemohla odpustit a i Bertě jsem přidělila krutý osud. :D

Taky bych vám chtěla poděkovat za vaše nádherné komentáře. Ani nevíte, jak krásně se mi píše, když mám pro koho.

Také bych chtěla poděkovat domcamerci za krásný trailer, který vytvořila pro tuto povídku.

Autor: Kika57 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Vítej v reality show! - 14. kapitola: