Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Virgo - prolog a 1. kapitola

26.11.2009 (14:45) • xlovexx • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 4571×

Píseň č. 1 Píseň č. 2

Prolog:

„Je nádherná noc.“ Šeptala jsem si a koukala na noční oblohu. Po několika zamračených týdnech jsem opět uviděla nádherné hvězdy. Pohlédla jsem do dáli, kde se nad moře začínal vyhupovat měsíc. Opět byl úplněk. Milovala jsem tuto noc, kdy měsíc ukáže celou svou pravou tvář. Je zvláštní, že ještě nedávno jsem se na něj zlobila. Vím, že měsíc může za to, co se mi stalo. Nesnášela jsem tu noc. Kdy jsem vyrazila k moři a teď si užívám každou chvilku, kterou můžu v noci u moře strávit. Miluji svojí novou podobu. Miluji, když se mé tělo přemění a já můžu plavat mezi všemi mořskými tvory. Miluji, když si jen tak plavu mezi delfíny. Ve svitu měsíce se začala rýsovat silueta plachetnice. Z mých úst se vydral smích. Vždycky jsem si myslela, že mořské panny lákaly námořníky do náruče smrti. Není to pravda. Můj zpěv zní hrozně i v téhle podobě.

Zkusila jsem ze sebe vydat pár tónů nějaké melodie a zněly úplně normálně. Opět se mým hrdlem vydral přidušený smích a klidná hladina moře se zvlnila, vykoukla na mě hlava jednoho z delfínů, kteří zde žijí.

„Ahoj Jonatane.“ Pozdravila jsem jej a vskočila za ním do vody.

I - Nehoda

Už je to rok, co se moje máma znovu provdala. Vzala si hráče nižší fotbalové ligy. Problém byl v tom, že musel dost často jezdit po státech a máma se mnou zůstávala doma. Nebyla šťastná, proto jsem chtěla odjet k mému pravému otci do městečka jménem Forks. Tenkrát jsme se s mámou pěkně chytly. Nikdy jsme se nehádaly. Vždy jsme měly nádherný vztah. Pamatuji si naši hádku. Byla první a doufám, že i poslední.

„Nikam nejedeš!“ Řvala na mě máma přes celý obývák.  „Jestli nemáš Phila ráda, řekni to narovinu! Neschovávej se za to, že chceš být hodná! Nesvaluj vinu na mě! Já s tebou zůstávám doma. Jsi moje jediná dcera. Neopouštěj mě!“ Byla hodně naštvaná a to jsem jen navrhla krátké řešení.

„Mami. Já, ale chci za tátou. Chvíli s ním bydlet. Třeba jen rok.“

„Ne!“ Vykřikla znovu. „Uvidíš. Za chvíli se i Phil usadí. Budeme šťastní.“

Nakonec jsem s nimi zůstala a měla pravdu, za dva měsíce si Phil našel trvalé místo. Přestěhovali jsme se na Floridu. Náš dům byl nádherný. Obrovský, každý měl svoji vlastní koupelnu. Z mého pokoje byl nádherný výhled, strašně ráda jsem se koukala na západ slunce nad mořem. Každý večer jsem se usídlila před svým francouzským oknem a sledovala tu nádhernou oblohu, jak mění barvy. Milovala jsem vůni stromů ve Forks, ale tam pršelo a tady mi to vynahrazovala vůně moře, je také nádherná.

Náš baráček stál přímo u pláže. To byla snad jediná chyba. Miluji tu slanou vůni, ale nemám ráda vodu a Phil s mámou se mě snaží vždy do vody dostat, nechápe, že mám z ní strach. Jednou, když jsem byla malá, jsem se málem utopila. Od té doby nemám ráda vodu. Vždy vidím, kolik lidí v ní mohlo přijít o svůj život a moře je tak obrovské.

Škola na Floridě byla skvělá. Spousty žáků, nikdo o nikom nic nevěděl a byli milí. Každý den se na pláži konali srazy, pařby, kalby, říkejte si tomu, jak chcete. Nikdy jsem tam nešla, ale jednou, a to mi bylo osudné, mě moje kamarádka Samantha přemluvila, ať s ní jdu. Byla jediná, s kterou jsem se bavila a nechtěla jsem si to s ní rozházet, proto jsem si večer vzala modré, dlouhé, hedvábné šaty a vyrazila jsem.

„Mami! Jdu se Samanthou k moři.“ Křikla jsem do domu a vyběhla zadními dveřmi.

Na pláži jsem narazila na Samanthu. Byla tam s několika našimi spolužáky, které jsem znala od vidění, možná i jejich jména bych si vybavila, ale to bylo zbytečné. Všichni už v sobě měli notnou dávku alkoholu.

„Ahoj Sam!“ Křikla jsem a přiběhla blíž. „Jak je?“

„Nádherně. Na.“Odpověděla a do ruky mi vtlačila nějakou flašku. Přičichla jsem si a dost nevábně to zapáchalo, až jsem nakrčila nos.

„Co to je?“ Zeptala jsem se znechuceně.

„Vodka. Co jiného.“ Odpověděla a už mě za ruku tahala k hloučku jiných lidí.

„Tak se napij ne?“ Ozvala se znovu a začala mi flašku tlačit k puse. No dobře, lok mi neuškodí. Řekla jsem si a napila se. Cítila jsem, jak mi to protáhlo jícen, až to bylo nepříjemné a já se rozkašlala, tohle jsem ještě nikdy nepila.

„Na.“ Vykašlala jsem na Samanthu a strčila jí flašku zpět do ruky. Procházeli jsme se se všemi po pláži, začalo se stmívat a nad mořem vycházel měsíc, byl v úplňku, nádherný. Sledovala jsem ho jako okouzlená. Chvíli jsem se tam zdržela, a když jsem procitla, uvědomila, jsem si, že Samantha odešla i se zbytkem k lavičkám a tam se usadili. Chtěla jsem se k nim přidat, ale když jsem uviděla kluky, jak se sápou po holkách, jsem si to rozmyslela a začala šplhat na skálu, která byla kousek dál po pláži a tyčila se nad moře. Věděla jsem, že odtamtud bude nádherný výhled na měsíc. Vyšplhala jsem se na vršek a pomalu šla ke špici útesu.  Sedla jsem si tam a sledovala, jak měsíc stoupá.

Byla čím dál větší tma a měsíc došel až nad mou hlavu, muselo být už hodně hodin.

„Bello!“ Slyšela jsem jak Samantha křičí.

„Už jdu!“ zavolala jsem zpátky a vstala. Udělala jsem pár kroku, ale pode mnou se propadla zem. Ztratila jsem rovnováhu a spadla dovnitř. Dopadla jsem přímo do nějakého jezírka, měla jsem štěstí, že jsem vůbec vyplavala zpátky nad hladinu a mohla tak popadnout dech.  Už jsem se chtěla dostat ke břehu, když voda v jezírku začala vřít. Uhýbala jsem před bublinami a dostala se tak přímo doprostřed. Teprve teď jsem si všimla, že je jezírko kulaté jako mámina vířivka. Pohlédla jsem vzhůru a do obličeje mi zasvítil měsíc.

„Pomoc!“ Křikla jsem. Mžourala jsem do toho světla měsíce, zdálo se mi, že září víc než za normálních dní.

„Pomoc.“ Křikla jsem znovu a ponořila se pomalu pod hladinu. Už jsem neměla sílu dále se držet nad hladinou. Vdechla jsem vodu a padala ke dnu…

2. kapitola

Shrnutí

Autor: xlovexx (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Virgo - prolog a 1. kapitola: