Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Virgo - 8. kapitola

06.12.2009 (09:30) • xlovexx • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3583×

VIII – Seznámení

Ráno bylo hrozné. Probudila jsem se se šílenou bolestí hlavy. Jako bych tři dny nespala. Sedla jsem si na posteli a rozhlédla se po pokoji. Na oknech byly zatažené závěsy, ale vůbec jsem nevěděla, kdo je zatáhl. Včera večer, když jsem usínala, byly stoprocentně roztažená.

Nechtěla jsem to řešit, a proto jsem se zvedla a zamířila do koupelny, kde jsem se umyla a oblékla. Při pohledu do zrcadla jsem se zděsila. Pod očima jsem měla tmavé kruhy. Nanesla jsem na svou tvář trochu make-upu, ale vůbec to nepomohlo. Rozhodla jsem se svůj zjev ignorovat a šla se nasnídat. Po snídani jsem došla k autu a vyrazila směr škola. Dojela jsem před školu a zamířila si to hned do třídy. Usadila se do lavice uprostřed a nevnímala pohledy Mike a Troye.

Opřela jsem si hlavu o lavici a čekala, až zazvoní. Slyšela jsem, jak vedle mě vrzla židle a někdo se na ní posadil.

„Nespíš?“ Zaslechla jsem stejnou otázku jako včera.

„Ne.“ Odpověděla jsem a snažila se, aby to neznělo podrážděně.

„Co prosím tě děláš po nocích, když tady usínáš?“ Ptal se a mě pomalu začala doházet trpělivost.

„To je moje věc.“ Odsekla jsem a doufala, aby už zazvonilo. Moje přání bylo vyslyšeno, ale i přesto se mě stále můj soused pokoušel vytočit. Stále hádal, co bych mohla dělat po nocích. Začal u učení, pokračoval přes filmy, a dostal se k tématu, o kterém jsem nechtěla nic slyšet.

„Tak pověz, kdo z přítomných tě v noci nenechá spát?“ Ptal se zrovna.

„Tak hele, hromotluku.“ Promluvila jsem na něj a on mi skočil do řeči.

„Jsem Emmett.“

„Jasně. Takže hromotluku. Tady se někdo snaží dávat pozor a po tom co dělám nebo nedělám po nocích, ti nic není. Tak tě strašně prosím. Dělej, že tu nejsem.“ Procedila jsem na něj skrze zuby a snažila se sebevíc, aby to neznělo moc naštvaně. Mám, ale takový pocit, že to příliš nefungovalo.

Nejhorší, ale bylo, že tím co jsem mu řekla, jsem si podepsala ortel smrti. Celou hodinu se v lavici roztahoval a mě div neshodil ze židle. Ignorovala jsem ho, jak jen to šlo. Když zazvonilo, děkovala jsem snad všem, které jsem znala, že při mně stáli. A vyběhla jsem ze třídy. Venku na mě čekala Angela a spolu jsme došli do další třídy.  Celý den jsem se držela u ní a den ubíhal velice rychle.

Najednou byl zase čas na oběd. Došli jsme spolu do jídelny a usedly ke stolu. Jedla jsem a poslouchala rozhovor okolo mě.

„Hele, on na tebe zírá.“ Pošeptala mi jedna holka do ucha. Zvedla jsem hlavu od jídla a podívala se na ní. Jen kývla hlavou do rohu místnosti. Ohlédla jsem se tím směrem a můj pohled padl na pětičlennou skupinku u stolu, na který jsem se koukala a i včera. Měla pravdu, Edward na mě koukal. Naše oči se střetly a já se nedokázala od nich odpoutat. Sledovala jsem jen tu zlatavou barvu v jeho očích. Všechno kromě jeho obličeje zmizelo. Nevím, jak dlouho jsem mu koukala do očí, čas pro mě přestal existovat. Najednou se zvedl a zamířil ke mně.

„Můžu tě doprovodit na hodinu?“ Zeptal se a stále mi koukal do očí. Holka, která mě na jeho pohled upozornila, zalapala po dechu.

„J – jistě.“ Zakoktala jsem se. Vstala jsem od stolu a postavila se po jeho boku. Po cestě z jídelny jsem vysypala tác.

„Promiň mi ten včerejšek.“ Promluvila jsem na něj, když už jsme procházeli dveřmi do zaplněné třídy.

„Myslíš tu noc? To nic.“ Odpověděl mi a já zalapala po dechu spolu s částí třídy, která nás slyšela.

„J – jakou noc?“ Nechápala jsem, o čem to mluví.

„Myslím to, jak jsem tě táhl z lesa domů.“ Promluvil a zatvářil se nechápavě. Cože? Odkud, že mě to táhl domů? Z lesa? Ale já do žádného lesa včera nešla. Odpoledne jsem usnula v posteli a probudila se až dneska ráno.

Došla jsem k židli a posadila se vedle něho. Co bych dělala včera v lese? Ptala jsem se sama sebe a potom si vzpomněla na tu touhu dostat se k moři, jakou jsem měla i na Floridě. Proto si nic nepamatuju. Přišla jsem na to, pokaždé když mám tyto výpadky tak o sobě nevím. Ale proč jsem tam chtěla i tady? Vždyť jsem moře dlouho neviděla. Tak mě přece nemohlo lákat.

„Jsi v pořádku?“ Promluvil na mě sametový hlas.

„Jo jsem, jen jsem si vzpomněla, co jsem zase včera vyváděla.“ Odpověděla jsem mu a stále nepřítomně zírala na tabuli.

„Ty sis to nepamatovala?“ Zeptal se mě. A co mu mám říct? Že mě od jisté doby láká slaná voda, protože se v ní měním na mořskou pannu? To určitě.

„Víš. Já jsem občas náměsíčná.“ Radši ať se mi smějí, než aby mě zavřeli do blázince.

„Aha a jak často?“ Ptal se a znělo to jako by měl o mě zájem.

„Co si pamatuju tak vždy tři dny okolo úplňku, někdy víc, někdy ani jeden.“ Odpověděla jsem mu a podívala se do jeho očí.

„Řekla ti moje tajemství, teď je řada na tobě.“ Pousmála jsem se, ale na jeho tváři se objevil kamenný výraz.

„Tak ne, nech si ho pro sebe, pane dokonalý.“ Prohodila jsem s úsměvem na rtech a doufala, že tu přátelskou atmosféru jsem neporušila.

„Co jsi udělala Emmettovi?“ Zeptal se najednou.

„Nic jen jsem mu řekla, ať mě ignoruje, a musím říct, že mu to vážně jde.“ Odpověděla jsem a vzpomněla si, jak se mě snažil shodit ze židle. V tu chvíli zazvonil zvonek a do třídy vešel učitel. Celou hodinu jsem nedávala pozor. Uvažovala jsem totiž nad tím, co udělám až přijdu domů. Sprcha ta je jasná. Potom asi uvařit večeři pro Charlieho. A potom si lehnout. Už jsem měla vymyšlený plán a uvažovala nad tím, co jsem vyváděla včera a potom mi došla jedna věc.

„Co jsi dělal včera večer v lese?“ Prohodila jsem k Edwardovi.

„Sázka.“ Odpověděl pohotově. „Emmett tam něco schoval a nevěřil, že bych to mohl najít.“

Proč se mi to zdá jako předem nacvičená verze? V tu chvíli zazvonilo na konec hodiny a já se rychle zvedla. „Ahoj.“ Rozloučila jsem se s Edwardem a mířila si to k autu a rychle domů. Doma jsem udělala vše, jako jsem si vymyslela při hodině a hned jak jsem si lehla, jsem usnula.

9.kapitola

Shrnutí

Autor: xlovexx (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Virgo - 8. kapitola: